Část desátá

16. prosince 2013 v 21:24 | Pret a Voldy |  Síla zpovědi
Část desátá


"Lexi..." nezní to výhružně ani jinak, ten tón je naprosto prázdný. Má však co dělat, aby se ovládl a udržel všechno tak, jak je do teď. Pohledem radši nekontroluje nic okolo, protože Lexovy projevy jsou víc než patrné.

Vtiskne na bříško letmý polibek a narovná se. "Omluv mě na moment." Promluví trošku zhrublým hlasem. Tohle nemůže ustát ve zdraví. Opatrně, ale poněkud neohrabaně se sesune z postele a zmizí za dveřmi koupelny.

Michal nervózně sleduje Lexův úprk. Zkřehlé prsty projedou vlasy, druhá ruka natáhne kalhoty zpátky na svoje místo. Přetáhne si peřinu přes nohy. Tričko však nechá vyhrnuté. Ve světle lampičky se vzepře na rukách a prostuduje svoje tetování, prsty se dotýkají vystouplé jizvy. Kousek kůže a kolik přinese překvapení. O tom, jak se Lex tuhle situaci snaží vydýchat, raději nepřemýšlí. I tak se zaposlouchá do zvuků okolí.

Stačí deset minut a dokonáno jest. Na to, že se Míši ani nedotkl, to bylo skoro smrtelné. Jedno je ale jisté, ten pohled už z hlavy nikdy nedostane. Jen doufá, že Míša nebude příliš pohoršený tím zběsilým úprkem a udělej-si-sám akcí. Vrátí se do pokoje a zavře za sebou dveře. I přes studenou sprchu má pořád pocit, že je až moc rozhicovaný.

"Omlouvám se. Neměl jsem ti to dovolit. Netušil jsem, že... ehm... že to poneseš takhle." Zastydí se Michal, když vidí zamlklého Lexe, jak přecapkává pokoj. Dokonce mu lehce zrůžověly tváře. Rozesměje ho to i proti faktu, co se mezi nimi nyní odehrál.

Vklouzne zpátky pod peřinu. "Neomlouvej se, stejně bych to chtěl vidět." usměje se a natáhne k Míšovi ruku. "Jsem rád, že jsi mi to dovolil." lehce pohladí zrůžovělou tvářičku. "Jsi nádherný, víš o tom?"

Uhne pohledem. Ret zase uvězněný v zubech. Hádek, kterého má na krku ho zastudí, když pohne prudce hlavou. Neměli by vůbec v takové situaci být. "Já..." odmlčí se, co má vlastně říkat? Že ho mrzí, že si musel Lex pomoct sám? Nebo si vymyslet trapné řeči o počasí? Zavrtí hlavou, přetočí se pohledem zpátky na Lexe. Rukama si pomůže, aby se oddálil, přesune na podložku, kterou si tak pracně rozkládal. "Asi bych tě měl nechat spát." Trapnější větu vyplodit nemohl.

Usměje se. Mírně provinile. "Nebo spíš já tebe. Já dnes necestoval takový kus od domova." stáhne ruku. "Omlouvám se. Tohle bych si vůbec neměl dovolit." pak se prostě natáhne přes Michala a zhasne lampičku. Pokoj zahalí tma. "Pokud bys potřeboval, neboj se mě vzbudit."

"Bude to znít blbě, ale doufám, že to nebude potřeba." usměje se smutně. Prsty pod peřinou doputují ke stále horkému tělu. Opatrně, aby Lexe nevyděsil, se dotkne hladké pokožky. Obemkne zápěstí do svého sevření. "Neomlouvej se, Lexi, nemáš k tomu žádný důvod. Nic se nestalo a souhlasili jsme s tím oba." Nevědomky přejede Lexovo předloktí v konejšivém pohlazení. Potřeboval by obejmout, ale je tady zase ta další zpropadená jizva, kterou nechce ukazovat. I když... v téhle tmě asi nic neuvidí.

"Necháme to být." odvětí tiše. Přisune se trošku blíž. "Polštář hlásí nástup. Jestli máš tedy ještě zájem." mluví potichu, protože jsou celkem blízko. "Opravdu si nedokážu představit lepší objekt pro Martinův foťák." pousměje se. "Zvěčnil i mě. S krásně barevným obličejem. Kdyby to nebyl přítel, rozšlapu mu ten jeho foťák, že by se ani nestačil nadechnout." zasměje se. "Víš, že tu fotku vystavil v mém baru. Docela drzost, co myslíš?"

"O důvod víc, proč nechci být zvěčněný... měl bys nutkání mě nechat vyfotit nahého a pak bys mojí fotku někde vystavoval... děkuju pěkně," zašklebí se se smíchem. "Náhodou ti to tam musí slušet. Vypadáš fotogenicky." Bez dalších řečí se pomalu otočí k Lexovi, aby využil živého polštáře. Prsty prohněte prsní sval. "Trochu tvrdý..."

"Momentálně ne, ale co není, může být." pousměje se nevinně. Sevře Michala pevně v náručí. "Tak já si to zasloužil. Nechť každý vidí mou pitomost. A moc mi to tam nesluší, jsem si jistý. Hrál jsem všemi barvami. Ale tebe... to by byla fotka jen pro mě. Kdyby mi bylo smutno. Prý pohled na něco krásného může smutek zahnat."

"Nejsem krásný... S kým ses pral, že jsi hrál barvami? Pochybuju, že jsi chameleon a jen jsi nevěděl, kterou barvu vzít. Člověk je sám sobě největším kritikem. Nech posoudit jiné."

"Ty se asi chceš smát až do rána, že ano?" pousměje se, opatrně pohladí Míšova záda. "Máš pravdu, krásný je slabé slovo." Na momentík se odmlčí. "Jo, popral jsem se. Myslím, že to bylo snad poprvé v mém životě, nebo podruhé? Bylo to s přítelem kluka, do kterého jsem byl dlouho dobu blázen. Nezaslouží si ho, a zrovna udělal něco, co... prostě jsem viděl rudě a musel jsem mu jednu vrazit. Nejsem na to moc hrdý, protože to nijak nepomohlo. Ale aspoň se pár škodolibců mohlo pobavit na můj účet."

"A jsi poučený pro příště? Do některých věcí by ses neměl montovat, i když je ti to proti srsti... Chápu to v tom, případě, že máš k tomu klukovi nějakej vztah a chtěl jsi ho chránit, ale stejně... Jak to dopadlo?" zeptá se zvědavě. "Máš vůbec dost zajímavý život plný akce."

"Poučený moc nejsem. My se spolu docela... no, nemáme se v lásce. Začal s ním chodit jen proto, že věděl, že je to můj přítel a mně na něm záleží... Chtěl ho využít proti mně... a nevěřím mu, že se změnil. Ani to, že mi občas zavolá, aby mi řekl, jak se daří Vítkovi, to nemůže vymazat. Je to bezpáteřní hajzl."

"Nemůžeš vědět, co se v něm odehrává. Třeba se opravdu změnil. Já když se podívám na Alexe, tak taky vidím velkou změnu. Jenže když to vidět nechceš, tak to neuvidíš. Bude pořád sledovat to, co bylo, ale nepodíváš se dopředu. To je chyba, která se dá odpustit, Lexi. A ubližuješ nejen jim, ale i sobě. Schválně se necháváš mučit myšlenkou, že potřebuje tvojí ochranu a on už přitom svojí ochranu má. A může být jakýkoliv. Tak to prostě je. Když se najdou dva lidi, kteří jsou spříznění, neodtrhneš je od sebe. Jestli se mají rádi, přej jim to." pohladí Lexe po hrudníku, na kterém má položenou ruku. Srdce uložené v hrudníku pod jeho uchem v pravidelném tempu naráží do jeho stěny.

"Já s ním spal. Vím, čeho všeho je schopný. A je zatraceně těžké takovou zkušenost prostě překročit a jít dál. Kvůli Vítkovi jsem se snažil, ale Gabriel je... nechme toho." začíná se bát, aby nezačal vypočítávat všechny své milence. To by tu byli měsíc.

Michal pokrčí rameny. "Nemůžu tě nutit, abys o tom mluvil. Ale zkus se nad tím zamyslet. Možná by nebylo na škodu mu dát malinkou šanci." usměje se smířlivě. "Pojďme spát, určitě máš ráno nějaké jednání..." o svém strachu z téhle noci už mluvit nebude. On může po snídani prospat další čas, když bude chtít.

"Jen to s tebou. Ale už je opravdu pozdě. A ty by sis měl vážně odpočinout." vtiskne polibek do vlasů. "Dobrou noc."

"Mám pocit, že se známe víc než pár hodin... Dobrou, Lexi. Kdyby něco, tak mě prostě odsuň, jo?" Prsty přitáhne peřinu, aby je přikryl až k ramenům, i když proti tomu možná Lex bude protestovat.

"Žádné takové. Vědomě tě z náručí nepustím."

***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ajumi ajumi | 17. prosince 2013 v 20:26 | Reagovat

tvl Pret ...vrrrr...takhle mi pomlouvat Gabriela nebudeš ...vždyt se tak snaží kruci .....Lex je idiot...prostě Gabču nikdo nepochopí .... :-P

2 Zuzana Zuzana | E-mail | 1. června 2014 v 15:48 | Reagovat

ajumi tu naznačuje, že príbeh Vítka (asi) a Gabriela je napísaný tiež?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama