Část dvanáctá

22. prosince 2013 v 23:14 | Pret a Voldy |  Síla zpovědi
Část dvanáctá


***

Lex se zastaví a dost nedůvěřivě si prohlédne cestu ke stájím. Do rána trošku zapršelo a rozhodně tam není nijak extra zpevněný terén. Za sucha by to nebyl problém, ale teď je tam akorát bahno a loužičky. Ale ani tak to není problém. Nevadí mu Míšu nosit. Jistým způsobem ho to skoro až těší. Je příjemné zase někoho držet v náručí. Ohlédne se, aby zjistil, že Míšovi taky došlo, že s vozíkem se do stájí nedostanou. Kousek za ním uvidí Xitta, který je vyloženě ve svém živlu. Prohání se po louce a vypadá jako koule obalená bahnem. Vyprskne smíchy, protože Xitt vypadá trošku jako příšerka z bažin. "Myslím, že před námi stojí dva zásadní problémy." pousměje se. "Ale oba se dají celkem snadno vyřešit." Ukáže na Xitta, který právě doráží na důstojně se tvářícího vlčáka. "Koupeš Xitta často?" zeptá se pobaveně.

"Packy i několikrát denně... Jinak ani ne, proč?" ohlédne se do směru, kterým se dívá Lex a zhrozí se. "Oh, pane bože. To snad není ani můj pes!" vykřikne, ale začne se smát."Jen jsem nepočítal s tím, že budu muset Xitta koupat, takže psí šampon je doma." Zamyslí se. Bude to řešit později, protože mezitím Xitt vymete ještě i další místa a tak nemá cenu se tím teď zaobírat. "Co je tím druhým problémem?" otočí se na Lexe.

"Já ho pak proženu po dvoře s hadicí." zazubí se. "Užije si ještě fůru legrace, bahnivec." zavrtí hlavou, když si všimne, jak Xitt obíhá druhého psa. "To je fakt nezmar. Já jen, že ke stájím se přes tu bažinu nedostaneme. Buď tě tam můžu donést a zahrabat do hromady sena, nebo můžu vyvést Dustina ven. Co ti bude milejší?" On sám má holínky, takže nějaké bahno ho nemůže zastrašit, ale Michalův vozík by mohl dostat celkem zabrat. Navíc by tam ještě mohl i uváznout. A to by taky nebylo dobré.

"V seně jsem snad nikdy neležel." povzdychne si. "Uvědomuješ si, o co všechno jsem přišel? A to spousta lidí tvrdí, že souložit na seně je vzrušující." podotkne spíš pro sebe. "Jestli chceš, tak mě přenes, potom vozík a potom vyveď koně, abych se na něj mohl podívat. Nebo jestli to máš v plánu nějak jinak, tak se přizpůsobím. Jako... vozík by měl něco zvládnout, ale tady ho nemám kde umýt." pokrčí nerozhodně rameny.

"Stačí, že potřebuje vydrbat Xitt. Ještě, abych umýval naprosto zbytečně vozík." zavrtí hlavou. "To zmákneme. Vezmu tě do stájí, aspoň se podíváš i na jiné koně. I s tím si musíš padnout do oka. Někteří jsou docela mrchy a jen tak někoho nechtějí vozit." usměje se. "Ale neboj Dustin je takový ťuňťa." Skloní se k němu, opatrně ho zvedne do náručí. "A cos to říkal o té souloži na seně?" zeptá se jako ztělesněná nevinnost.

"Někdo mluvil o souloži? Že o tom nic nevím?" rozhlédne se jako by hledal viníka. Nemůže moc popichovat, Lex ho má teď v moci a kdo ví, čeho by byl schopný, kdyby ho nějak urazil. "A kam mě usadíš?" rozhlédne se po stáji zmateně.

Vyrazí přes bažinu s Míšou v náručí. "No tys tu mluvil o seně a že je to na něm vzrušující. Byl bych ochotný se obětovat a k takovému experimentu se propůjčit." Pousměje se. Bahnitý úsek naštěstí není dlouhý a tak za chviličku projde do stájí. "Ale když jsi nikdy neležel v seně, měl bys to zkusit. Když člověk nenarazí na usušený bodlák, není to zlé."

"Bodláky mě nějak netankují... když mi ho někdo nehodí do vlasů." zamrmlá si pod nosem. "A o seně jsem mluvil, přiznávám, ale já neříkal, že je to na něm vzrušující. Já říkal, že všichni říkají, že je to dobré."

"Tak není to zlé." připustí. "Taková naprosto neředěná romantika. Jenže my starší lidé, už jsme spíš přes tu postel. Je to pohodlnější." zazubí se na něj a trošku si ho nadhodí v náručí, aby ho líp držel a mohl mu tak ukázat koně. "Tohle je Caesar. Je to takový šampión. Dostihový. Je zvláštní, že i zvířata mají různé povahy. Caesar je neuvěřitelně namyšlený. Že jo, ty náš frajere." zazubí se na ryzáka. "Většina hříbat tady je jeho. Ralf je na něj velice hrdý. Ale je to kůň potvora. Někdy mám pocit, že je až zlomyslný." přejde k dalšímu boxu. "Tohle je Rainbow. To je naše zasloužilá máma. Má taky naprosto úžasnou povahu, ale už je tu spíš jen... na odpočinku."

"Ty, Lexi, je mi to fakt blbý, ale nemohl bys mi skočit pro ten vozík? Nemůžu si stěžovat, takhle vidím hned z první řady, ale nemůžeš mě pořád nosit, nemám pět kilo." ošije se Michal trochu nervózně. "A je krásný, ta zlomyslnost mu kouká z očí... Proč Rainbow?" zeptá se zvědavě.

"Až mě to přestane bavit, odložím tě. Neboj se. Nejsem z cukru." pousměje se. "Když ona je taková... když máš mizernej den, tak ona je jak když se po dešti objeví sluníčko a duha. V papírech má jiné jméno, ale Ralf vždycky říkal, že tohle se k ní hodí víc. Prostě taková naše koňská mamina. Strašně si všechny hlídá. Jak hříbata, tak lidí. Ralf na ni nedá dopustit. A taky má hodně tváří... prostě jako duha. Když brání hříbě, tak bych si nepřál stát ji v cestě. Ale jinak je to takové zlatíčko. Když ji koukneš do očí, nejspíš budeš mít pocit, že ti vidí až do žaludku."

"Jo... ten pocit mám i u tebe." Zahuhlá si je tak pro sebe, ale jinak nasadí andlíkovský úsměv. "Můžu si někoho z nich pohladit nebo mám počkat až na Dustina?" optá se zvědavě. Koňská kůže láká k pohlazení.

"Jistěže můžeš. Na Caesara bacha, občas kouše. Ale Rainbow je hodná. Povím ti tajemství, všichni se tu dají uplatit. Kostka cukru a budou tě zbožňovat. Ale radši tě někam usadím a vyvedu ti je. Přece jen, kdyby něco. Rád bych měl kontrolu." rozhlédne se po stáji a spokojeně se usměje. Do hromady sena by to nebylo ideální, ale u stěny jsou na sobě navršené balíky slámy. Dost vysoko. "Skvělé. Tohle bude úplně parádní, budeš v první řadě." vykročí směrem k balíkům. Opatrně na ně Míšu usadí. "Takže... koho chceš vidět prvního? Nebo chceš hned Dustina?"

"Ale já si nic nepředplácel," zasměje se, když se ocitne ještě o kus výš, než je sám Lex. "Po dlouhé době jsem vyšší než ostatní." uculí se. "Výběr asi nechám na tobě, Lexi. Opravdu nemám s koňmi žádné zkušenosti a to, že jsem tady, neznamená, že se pořád trochu nebojím." Pronese naprosto vážně s pohledem upřeným do Lexových očí. Pořád se cítí jako Alenka v říši divů. Kolem něj je ustájena spousta majestátních koní.

"Tak začneme Dustinem. Musíte se prvně trošku poznat. U něho mám jistotu, že se bude opravdu chovat vzorně. Ostatní si můžeš pohladit, až se zbavíš toho ostychu. Tak tu chviličku vydrž. Dovedu ho." usměje se a zmizí v jednom z boxů o něco dál. Poplácá grošáka po boku a navlékne mu ohlávku. "Budeš hodnej kluk, nesmíme Míšu moc vylekat. Ty mě nezklameš, že ne?" přitáhne si koňskou hlavu blíž. "A ne, že se na něj budeš culit, jak to děláváš. To vyděsí každého, ty příšero." zazubí se a ještě jednou ho poplácá, než ho chytí za ohlávku a vyvede z boxu.

Sleduje Lexe, jak z jednoho z boxů vyvádí obrovského koně. Prý jeden z menších. Odfrkne si tak, že by se za to nemusel stydět žádný z těch koní tady. Jde z něj pěkný respekt. A to si na okamžik myslel, že Caesar je ten nejrespektovanější tady. Nenápadně polkne knedlík, který se mu vytvořil v krku. Sedí sice dost vysoko, ale stejně... Nemůže se přeci chovat jako největší poseroutka. Je to jen zvíře. Zvíře ochočené člověkem, které by mělo být dle Lexových slov natolik klidné, aby se ho nebál. Ale s touhle velikostí?!

Kůň je to značně inteligentní, takže se na Michala dívá s jistým pobavením. Vytáhne pysky a vycení na toho neznámého nažloutlé zuby. Vypadá to jako hodně divný úsměv. Lex se na něj podívá a zamračí se. "Něco jsem ti řekl, neděsit." Dustin ho drcne hlavou do ramene a odfrkne si. Lex ho poplácá po krku. "Nepředváděj se." Pak stočí svůj pohled na Michala. Je na něm znát, že se bojí. Obzvlášť, když ten rošťák předvádí ty svoje ksichtíky. "On hrozivě jen vypadá. Ve skutečnosti je to naprosto zlatá povaha. No, tak tohle je Dustin." usměje se a přivede koně až ke slámě, na které sedí Míša. Pak z kapsy vytáhne kostku cukru a vtiskne ji Míšovi do dlaně. Stojí tak, aby byl těsně vedle něj. Aby se nebál. "Teď malý úplatek. Dej si ji na dlaň a natáhni prsty. On si ji vezme."

Vyděšeně zírá na majestátní koňskou hlavu a oči, které ho bedlivě sledují. Snad pobaveně? Natáhne roztřesenou dlaň, aby přijal od Lexe kostičku cukru, ale klepe se mu tak, že ji musí podepřít i druhou, jeho rovnováha trochu zakolísá, protože ten balík není příliš rovný. Obrovské koňské zuby se vycení, když se ohne horní ret a Dustin přijme malý úplatek s tím, že šikovně olízne Michalovi celou dlaň, což nečeká, jen vyjekne překvapením a rukou ucukne. Kůň zařehtá. Směje se mu snad? Zmateně zatěká pohledem z Lexe na Dustina a zase zpátky. Hrdinsky natáhne dlaň dopředu a Dustin povzbuzen tím, že prvně na ní byl pamlsek, očichá tu dlaň znovu. Odfrkne si, když shledá, že tady už asi nic nedostane a začne čumákem dotírat na Lexovu kapsu, ze které cítí svojí odměnu. Nastaví tak Michalovi hřbet, který si konečně může pohladit sametovou kůži.

Stojí tak, aby se ho Michal mohl kdykoliv zachytit, kdyby potřeboval. Je si vědom nestability těch balíků a taky se trošku bojí, aby do něj Dustin nedrcnul hlavou. Teď má ovšem jiné problémy. "Hele, nech toho." snaží se se smíchem odtáhnout obrovskou hlavu od své kapsy. "Až za odměnu. Jinak by z tebe byla jen hromada tuku. Dustine!" rozesměje se, když se mu zvíře snaží dostat jazykem do kapsy. Nemá moc možností k úniku. Nechce se vzdalovat od Míši, takže nemůže ani ucouvnout. "Dobře, tak jo. Ale pak už nic nebude." rezignuje s totálně osliznutou kapsou. "Zlatá povaha, to on je. Ale taky pěkně mlsná." zatímco nabízí koni další cukřík, sleduje Míšu. "Všechno dobrý?"

Ten jen rozesmátě přikývne. Sledovat koňský jazyk, jak se snaží dostat do kapsy pro cukrátko, je opravdu zábava. Trochu strne, když se koňská hlava otočí zase k němu a snad... "Ten kůň se na mě normálně směje! Jestli je Caesar záludný, tak Dustin je super záludný. Vždyť se podívej na ty jeho oči!" Strach je najednou pryč. Fascinace očima ho pohltí. Natáhne před sebe ruku, aby koně pohladil po hlavě. "Je krásný, ale nejsem si jistý, jestli se na něj udržím. Mám pocit, že mě shodí, jen se ho dotknu. Úplně se tak na mě dívá, no jen se na to podívej!" fascinace a smích jdou vždycky dohromady. Neví, co má dělat dřív.

"Neshodí tě. Je si moc dobře vědom toho, že bych mu to nikdy neodpustil." poplácá koně po boku. "Věř mi, opravdu nedovolím, abys spadnul. Caesar je záludný, ale zle. Dustin je takový vtipálek. Ale nikdy by neublížil. Kdybys viděl ty děti a jak on trpělivě stojí a čeká." něžně se usměje. "Z něj nikdy nikdo nespadnul. A rozhodně tím ty nezačneš. Takže... co se takhle zkusit svést?" Znovu poplácá koně a trošku poodstoupí. Dustin na Míšu jen kouká, takže se odhodlá a na okamžik se vzdálí, aby donesl sedlo a Dustina osedlal.

"Hmm, no tak jo. Ale nejsem si jistý, že se udržím. Opravdu, Lexi. Já vím, že se pořád opakuju jako zaseknutá páska, ale nemůžu si pomoct. Děti a já jsme rozdíl. Může vidět prcka a řekne si, tak jo, ty svezu a uvidí mě a bude mě chtít třeba skopnout." vykrucuje se. Každopádně s Lexem po boku bude zkouška sezení na koni minimálně nevyhnutelná. "Tak pojďme na to, když už mám umřít, tak ať je to brzy." zazubí se.

"A ty, že nejsi pesimista?" zavrtí hlavou. "Dusty, teď hezky klídek, ano? Stát a ani hnout. A ty," otočí se na Míšu "mi teď věř." vyhoupne se na balíky za ním. Je to skoro jako vystoupení v cirkuse. Vážně se modlí, aby neslítli oba. Ale na tu bídu je to poměrně stabilní. Vyzvedne si Míšu do náručí a opatrně, s ohledem na balancování na hromadě slámy, ho usadí na koňský hřbet. "Teď se ukáže..." trošku se skloní, aby opatrně zasunul Míšovu nohu do třmenu. "Dobrý?" pořád ho přitom jednou rukou jistí.

Michal se pevně chytne sedla. Cítí, že je to pod ním trochu nejisté, ale Dustin trpělivě stojí na místě a čeká, co se bude dít, za což je mu vděčný a přislíbí mu v duchu další kostky cukru, jen když ho neshodí. "Jo, v pohodě." Odpoví po chvilce nejistoty Lexovi, který mu pevně přivazuje nohy k sedlu. Alespoň si to myslí. Dolů se ještě nepodíval. Prdelku má staženou strachy jako snad ještě nikdy.

"Jde ti to vážně úžasně." usměje se na něj povzbudivě Lex. "Teď se nelekni. Přece jen, radši budu za tebou než dole. Bude to jistější. A budeš se o mě moc opřít." Vyhoupne se za ním, chvíli se vrtí, než najde pohodlnější pozici za sedlem. Jednu ruku protáhne pod Míšovými pažemi a ovine ji kolem jeho hrudníku, druhou sevře uzdu. "Dobrý?"

"Hmm, Lexi, já se fakt bojím," řekne roztřeseně. Teď, když se Dustin trochu prohnul pod váhou ještě i Lexova těla na svém hřbetu a potřeboval si je oba posunout tak, aby se mu šlo příjemně, tak se mu udělalo trochu nevolno. Zbledne, když se koňské tělo pod ním zhoupne. Sevře prsty kolem hrušky, až mu zbělají. Není si jistý, nohy má v nepřirozené poloze než jak se na ně normálně dívá a to v něm budí nepříjemné pocity, jak na to není zvyklý.

"Já vím. Na poprvé je to trošku zvláštní." opře si bradu o jeho rameno. Zatím nechává Dustina jen klidně stát. "Jsem tu s tebou a nedovolím, aby se ti něco stalo. Až se na to budeš cítit, tak vyjedeme ze stáje. Dej si na čas, nikam nespěcháme. Kdyby to nešlo, zas tě sundám, ano?" Pevněji ho sevře a přitiskne ke svému hrudníku. "Jen se ničeho neboj."
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 23. prosince 2013 v 18:01 | Reagovat

s Lexem bych to zkusila taky a to jsem zbabělec díky za díl je perfektní

2 Wieta Wieta | 23. prosince 2013 v 20:59 | Reagovat

no ja by som sa tiež nechala nahovoriť, keby ma istil :D aj keď jazdiť viem, tak by som sa tvárila, že neviem, len aby ma istil :D

3 IQY IQY | 29. prosince 2013 v 17:40 | Reagovat

trošku strachu,adrenalínu, spoločný zážitok... výborná základňa pre nezbednosti :)))

kedy bude ďalší dielik? sme zvedaví :D :D

4 karin karin | 18. ledna 2014 v 21:32 | Reagovat

Je od Lexe krásně že se tak stara o Michala. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama