Část osmá

16. prosince 2013 v 20:54 | Pret a Voldy |  Síla zpovědi
Část osmá


***

Sedí vyčkávavě na posteli, na kterou se přesunul. Xitt si už dávno ustlal na huňatém koberečku před postelí a když shledal, že jeho pán nic nepotřebuje, prostě usnul. Tiché chrápání bylo jediným elementem, který nutil Michala dýchat a nezadržovat dech. Nervózně těká pohledem po jinak vkusně a tématicky zařízeném pokoji. Velká postel z masivního dřeva ho celkem uchvátila. Jediné, co musel přetrpět, bylo to, že ho Lex musel zase tahat do schodů, tentokrát nebyly dva. Jak to bude dělat, až bude Lex na jednání? Přece nebude sedět dole v restauraci celý den, jen proto, že by někam chtěl vypadnout... Trochu se uvolní, když se na postel natáhne, přehoz, který ji překrývá, nemá ani sílu sundávat. Musí takhle počkat na Lexe a svoje věci. Snad nebude mít problém s jejich vyzvednutím. Nakonec mu dal i klíče od auta, aby mu zajistil i volant. Přehnaná starost... ale raději bude spát o trochu klidnější. Zavře oči...

Konečně zaparkuje. Dnešní večer je takový rozlítanější. Z kufru vytáhne Míšovo zavazadlo. Zamkne a zamíří dovnitř. V restauraci je ještě čilý ruch, tak zajde ještě na pár slov s majitelem. Už mu vysvětlil, jak se to má s Michalem a požádal ho o službu. Kdyby Michal cokoliv potřeboval, pomůže někdo z personálu. A bez řečí. Opatrně vyjde schody nahoru. Už to tu zná a ví přesně, který vrže. Usměje se, taky to Michalovi popisoval, když ho nesl do pokoje. Zábavných historek má na tenhle dům spousty. Zastaví se před pokojem. Přemýšlí, jestli klepat, ale nakonec jen tiše vezme za kliku. Míša už může spát a jen by ho zbytečně budil.

Tiché klapnutí dveří ho probudí z mikrospánku, do kterého upadl. Zmateně otevře oči, aby se rozkoukal a uvědomil si, kde se nachází. "Už jsi zpátky? Všechno v pohodě? Neměl jsi s tím žádné problémy v hotelu? Doufám, že jsem opravdu nic jiného vybaleného neměl..." začne zmateně žvatlat.

"Jen klid." vpluje do pokoje i s Míšovým kufrem a zavře za sebou. "Všechno jsem to zvládnul. Snad jsi o mně nepochyboval? Zkontroloval jsem, že nic tvého nezůstalo v tom pokoji a vrátného jsem velice mile ujistil, že pokud nedohlédne na to, aby tvoje autíčko zůstalo tam, kde je a v pořádku, že si to moc ošklivě odnese. Nepustí ho z očí. Tady auto potřebovat nebudeš, stejně budeš mít plné ruce práce se mnou. Myslím s tím jednáním. A až skončíme, dovezu tě zase zpátky před ten hotel."

"Díky moc, Lexi, nevím, jak ti za tohle poděkuju... Děláš toho pro mě víc než dost." Přesune se zpátky na vozík, aby přejel ke svojí tašce a vyhrabal z ní potřebné věci. "Ten pokoj je vážně luxusní, jsou všechny takové nebo i tady hraje roli tvoje protekce?" otočí se na něj.

"Stačí obyčejné díky. Nedělej z toho nějakou vědu. Rád pomůžu, když je to v mých silách." Pousměje se. "Možná trošku protekční bude. Tenhle pokoj se obsazuje jen velmi zřídka. Jsou tu různé pokoje, podle přání zákazníka. Vždyť to znáš. Někdo chce jen přespat, někdo vyžaduje luxus." pousměje se, když si všimne odfukujícího Xitta. "Musí toho mít chudák už dost, jeli jste sem dost dlouho. A ty taky. Měl by sis pořádně odpočinout a vyspat se na ten zítřek. Kdybys cokoliv potřeboval, stačí zvednout telefon." kývne ke stolku, kde je malý bílý aparátek. "Recepční ovládá výborně angličtinu, takže stačí jen říct. Vždycky se tu najde někdo... kdybys chtěl třeba dolů a tak. Mrzí mě to, ale pokoje v přízemí už jsou obsazené. Ale hned, jak se uvolní, můžeš se přestěhovat. Jsou tu moc hodní a ochotní lidi, tak se neboj říct."

"Nevadí... pořád tady mám svého osobního nosiče, ne?" uculí se. Možná se mu nakonec podaří začít hrát stejnou hru. "Jsem na tom podobně jako on... Ty, Lexi... napadlo mě..." zatváří se rozpačitě, do tváří se ale červeň zatím nehrne. To přijde. "Nemůžu po tobě chtít, abys tady pendloval z místa na místo a čekal až zavolám nebo tak... nebylo by pro tebe lepší zůstat tady? Tahle... postel je dost velká pro nás dva a ještě další tři lidi..." mávne ledabyle rukou k masivnímu letišti. "Nebudu skrývat to, že tady v neznámý dědině, tak jako tak nebudu moct spát, takže uvítám další společnost." Musí být rudý až na zadku.

Chvíli mlčí. Je tím poněkud zaskočený. Chtěl se zrovna zeptat, v kolik bude Míša vstávat, aby tu byl a mohl mu pomoct dolů na snídani. Zvedne k němu pobavený pohled. "Ale pexeso s tebou hrát nebudu. K tomu mě nedonutíš."

Nasadí nevinný kukuč. "Ani Černýho Petra?"

"Ten se ve dvou hraje špatně." namítne s úsměvem. "Dobře, zůstanu tu, pokud si to přeješ. Už tě přešla ta pitomost s tím masovým vrahem, nudličkama a sekáním? Protože pokud ne, můžu tě vyděsit něčím jiným."

"Ano? Ještě nejsem vyděšený dost... můžeš to zkusit ještě jednou. Já ti tak jako tak můžu slíbit totální nevyspání."

"Ty si asi neuvědomuješ, jak moc se mi líbíš. Jinak bys nemohl být tak klidný." Pousměje se. "Víš, že je risk, být se mnou v jedné posteli? Nemusím se udržet." Usadí se na okraj. "O vyspání se neboj, v mojí náručí budeš spinkat jako andílek."

"Ještě jsem se ti nezmínil, že jsem stará cudná panna?" odvětí mu pobaveně. Nemá potřebu se toho bát, tak nějak ho i přes ty řeči uklidňuje fakt, že Lex s ním jedná tak, že by na něj nezkoušel víc, než co by mu dovolil. A když, tak maximálně zůstane ležet někde v příkopu znásilněný...

Vyprskne smíchy. "Ty a stará cudná panna?" sjede ho pohledem od hlavy k patě. "Jsem si jistý, že v posteli jsi učiněný drak, když člověk ví, na jakou strunu zahrát. Nepokoušej mě, nebo to budu chtít zjistit." Pomalu vstane. "Ještě tě tu nechám na chviličku samotného. Ještě musím promluvit s majitelem a v kufru mám pohotovostní batoh. Občas se jednání zvrtnou a je dobré být připravený, když člověk musí někde nečekaně přespávat."

"To chápu... já se většinou snažím vrátit domů, protože toho potřebuju k životu víc než jen náhradní spodky a kartáček na zuby... A nejsem kytara, abys musel hledat struny, Lexi," mrkne po něm. "Klidně běž, já se pokusím vykoupat bez újmy na zdraví." Nevědomky přejede stále ještě čerstvou jizvu na předloktí, kterou dosud skrývá rukáv košile. "Nemusíš spěchat. Až přijdeš, tak přijdeš. Určitě si s nimi máš hodně co povídat."

"Když to koupání prezentuješ takhle, tak to se vrátím co nejrychleji." pousměje se. "Bude ještě dost příležitostí mluvit s lidmi tady, neboj se. Jen jsem chtěl sdělit, aby počítali s dalším strávníkem ke snídani. A že já toho zvládnu sníst hodně." pousměje se a přejde ke dveřím. "Vezmu to tryskem. Stejně bys tu beze mě dlouho nevydržel, bylo by ti děsně smutno. Prohlašuju se za náhradního Alexe, když tu nemáš toho svého." zazubí se už mezi dveřmi. "Tak za moment jsem zpět."

"Na velké porce opravdu nevypadáš. Dost si věříš, že?" zasměje se pobaveně, ještě než stihne Lex zavřít dveře a zmizet za nimi. Červenat se už nemá tak nějak význam. Zakroutí hlavou, než se skloní s úsměvem zpátky k tašce, aby si z ní vytáhl základní hygienické potřeby a vydal se obsadit koupelnu, která je naštěstí dost prostorná na to, aby se v ní pohodlně s vozíkem vytočil.

Během čtvrt hodiny je zpět, tiše proklouzne do pokoje, složí batoh na zem a usměje se na spícího Xitta. "Hodnej pejsek, jen si odpočiň. Zítra ti domluvím pořádnou flákotu masa, aby sis to taky trošku užil. A pánečka vezmeme na koně." zaposlouchá se do zvuků z koupelny a otevře batoh. Jen několik základních věcí, bez kterých by se neodvažoval druhý den vylézt.

"Kruci," zanadává pro sebe, když mu podjede ruka na kluzkém povrchu vany, ve které by mohl plavat, protože netuší, že se Lex už vrátil. Vyvázne pouze s leknutím. Ještě, že tak, zlomeninu by asi nerozdejchal. Zazubí se sám pro sebe. Trochu složitě se vyhoupne na hranu vany a přesune se přes ní na vozík, na který si rozložil jednu z hotelových osušek.

Zpozorní, když uslyší to zaklení, a rychle se přesune ke dveřím. "Michale, jsi v pořádku?" zeptá se s obavami. "Potřebuješ něco?"

Zakleje podruhé, protože Lex už je očividně zpátky. "Jak říkám, jsem v pohodě, nic, co by se mi nestávalo denně... Vlastně ne denně, jen když lezu do vany a z vany..." zavolá přes zavřené dveře. Ještě že neměl Lex nutkání mu přiběhnout na pomoc způsobem vtrhnutí Jamese Bonda. Lepší pohled by na něj mít opravdu nemohl.

Nedá mu to, zeptat se musí. "Nemám ti nějak pomoct?" Uvědomí, že to asi není otázka, která by Michala potěšila. "Nabízím se na utření zad. V tom jsem neskutečně dobrý. Vlastně jsem obecně velmi dobrý na utírání."

Vyděsí se při pomyšlení na to, že se nezamknul a Lex by mohl vejít i nezvaně, aby udělal to, co mu říká. Pohled mu padne na nepohyblivé, vyhublé a vybledlé nohy. "Raději ne, díky, myslím, že to zvládnu sám."

"Myslíš, nebo víš?" pobaveně se opře o stěnu vedle koupelnových dveří. "Bojíš se, že bych měl choutky znásilnit tě? Nebo se přede mnou jen stydíš? Myslím, že jsem se vyjádřil jasně, když jsem ti říkal, že na tebe nebudu nic zkoušet. Dobře, možná jsem trošku lhal. Vyčítal bych si, kdybych nezkusil vůbec nic. Ale nikdy neudělám nic, co by ti bylo proti srsti. To ti mohu odpřísáhnout." dokončí zcela vážně.

"Lexi, ponech mi prosím tebe trochu prostoru k tomu, abych se stále cítil soběstačný, protože mám pocit, že kdybych ti kývnul, už bych se z toho nevyvlíknul a za celý týden bych nehnul ani prstem, protože bys za mě udělal všechno," vrátí mu to pobaveně, ale knedlík v krku ho moc neuklidní. Klidně by na to kývnul.

"Omlouvám se. Ale už jsem prostě takový." pousměje se. "Rád o někoho pečuju, a bohužel jsi jediný v dosahu. Takhle vlezlý jsem skoro pořád. Vím, že jsi soběstačný. Jen jsem měl pocit, že..." zarazí se. Ne, tímhle směrem by se konverzace ubírat neměla. "V podstatě jde o to, že zdržuješ v koupelně. Chtěl jsem ti to naznačit taktně, ale když už jsi mě to donutil říct takhle na plno... Pohni. Jsou tu další čekatelé na koupelnu." zasměje se. "A taky jsem strašně zvědavý, jak vypadáš nahý. Promiň, ale je to tak. Mohl jsi zůstat v blažené nevědomosti, teď se vypořádej s pravdou."

Je rád, že jsou ty dveře zavřené. Urychleně na sebe natáhne pyžamové kalhoty, protože Lexovi teď jeho nevinnost nevěří. "Díky za upřímnost." řekne s trhnutím otevíraných dveří. Tričko mu leží v klíně. "Potřebuješ toho vidět víc nebo ti stačí tohle?" projede kolem něj do středu pokoje, aby byl pěkně na světle.

Nějak nedokáže rozpoznat, jestli si Michal dělá legraci nebo je naštvaný. Moc si ho neprohlíží, jen mu nemůže uniknout tetování. "Takhle to nějak postrádá tu romantiku." zamračí se a raději zapadne do koupelny.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Zuzana | E-mail | 1. června 2014 v 15:11 | Reagovat

Je zvláštne, že teraz keď flirtuje Míša s Lexom mi to nevadí a Alexa by som vtedy Keď Michala podviedol, najradšej uškrtila. Asi to bude tým, že Míša má u mňa protekciu. Už od začiatku som si ho veľmi obľúbila:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama