Část sedmá

16. prosince 2013 v 20:50 | Pret a Voldy |  Síla zpovědi
Část sedmá


"Neříkej něco, čeho bys později mohl litovat, Lexi! Znáš to... všechno co řeknete, může být použito proti vám... A byť se taková nabídka nevyskytne mojí osobě často, musím tě zklamat. Jsem samostatný, jak jen to jde. Ale kdyby ses chtěl svézt, můj klín je volný."

"Hm. To velmi dobře znám. A když už jsme u těch dvojsmyslů... tvůj klín by se dal jaksi využít i jinak, než jsi zmínil." pokrčí rameny. "Promiň, to už bylo možná trošku moc. Dlouhá abstinence umí dělat divy. Takhle bych s tebou vážně jednat neměl. Ještě mě zítra udáš za sexuální harašení, mého otce trefí a mě už doopravdy zavřou." tomu se prostě musí usmát. "Jo, to by pár věcí vyřešilo."

"Jen mě přivádíš trochu do rozpaků, nic víc... Nejsem zvyklý být v přítomnosti někoho takhle otevřeného. S ohledem na naší orientaci a tak... Jistě, s partnery v soukromí nebo na veřejnosti jdou předsudky stranou, ale takhle, víš? Neznáš mě, jsem na vozíku, nemůžeš vůbec tušit, co se dá od mojí osoby čekat a veřejně mi tady děláš něco jako návrhy..." pokrčí Michal se smíchem rameny. Cítí se totálně v rozpacích a jen se modlí, aby se nezačal červenat jak stará panna.

Podepře si dlaní bradu a chvíli Michala sleduje. "Proč pořád tak vypichuješ ten vozík? Michale, ty jsi velmi zajímavý člověk. A věř mi, že kdybys neměl přítele, nejspíš bych se tě prostě pokusil svést. Já nemám žádné předsudky, a to, že tě neznám... řekl jsi sám, že jsi mi na sebe prozradil daleko víc, než ví kdokoliv jiný. Něco mě na tobě fascinuje. Nedokážu ti přesně říct co. A upřímně, já nepotřebuju o člověku vědět první poslední. Když se mi někdo zamlouvá... já vztahy přestal řešit už dávno." teď trošku lže, ale obecně to zas taková lež není. "Můžeš si o mně myslet klidně něco nepěkného, ale už jsem se vyspal s muži, které jsem vidět ten večer poprvé. Nikdy jsem nelitoval, kromě jedné jediné noci. A ne proto, že to byl skvělý sex, ale do jednoho to byly naprosto úžasné osobnosti."

Michal se zahledí Lexovi do očí. "Ptáš se mě, proč pořád upozorňuju na svůj vozík... asi ti nedochází fakt, že někteří vozíčkáři nejsou schopní dosáhnout ani erekce. Já jsem měl to štěstí, že jsem se tomu vyhnul, ale byl to dost dlouhou dobu problém. A tak se to může stát i u nestálého partnera... říkáš, že máš sex na jednu noc. U mě stačí sáhnout na špatný místo a je po všem, chápeš? Není to tak jednoduché, jak to vypadá, že si člověk řekne, že ochrnutí na nohy neznamená ochrnutí všeho, ale stačí malý hloupý podnět a je všechno pokažené. Jasně, noc plnou objímání bych ti slíbit mohl, to není problém ani pro mě," uculí se. "Ale víc po mně chtít nemůžeš... o tomhle mluvím, že mě neznáš..."

Jeho pohled opětuje. "Mluvíš otevřeně. Tak ti k tomu taky něco povím. Vše, co tu zmiňuješ, mě napadlo. A v podstatě bych to i očekával. Ale já tě vidím, Michale. Celou dobu tu s tebou sedím, vím, že ten vozík vedle patří tobě. Je skutečně ještě nutné zdůrazňovat, že... Já nejsem zas takový typ, který musí mít nutně sex. Se všemi se dál vídám. Je to jen..." zarazí se a chvíli si Michala prohlíží. "Co si o mně vlastně myslíš? Teď, po tom všem, co jsem ti řekl?"

"Lexi, jsi krásný mladý muž a věř mi, že bych po tobě skočil jako vosa po bonbonu, ale pro mě je zdůrazňování věcí důležité. Mám pár zkušeností s partnery, kteří prostě nepřenesli přes srdce, že mi v jejich přítomnosti nepostavil, chápeš? To ponížení, který si člověk z takové noci odnáší, je... To je jedno. Věř mi, že si o tobě nemyslím nic špatného. Každý máme nějakou minulost, se kterou musíme žít, to je naprosto přirozený proces. A já usuzuju z toho, jak se mnou jednáš teď. A jednáš se mnou, myslím, na rovinu, takže si o tobě nemůžu myslet nic špatného." pousměje se. Příbor v ruce zůstal zapomenut, stejně jako kus masa na talíři, jak se v té debatě rozvášnili.

"Budu ti muset sdělit jednu nemilou věc. Ti partneři, na které jsi měl štěstí, byli neskuteční idioti." zavrtí nechápavě hlavou. "Ať už se stane cokoliv, nikdy by partner neměl cítit ponížení. To jen poukazuje na jejich vlastní ubohost. Lidské tělo je neuvěřitelně složité a ne všichni reagují na všechno. A je přece tak zajímavé objevovat, nemyslíš?" usměje se a dopřeje si další kousek steaku. Už skoro vystydnul, ale i tak je to maso výborné.

Jako na povel se mu podaří zrudnout. O objevování by mohl něco povídat... "Baví tě to hodně, viď?"

"Konečně." pousměje se. "Čekal jsem, kdy už to nezvládneš. Říkal jsem si, jak to asi vypadá, když se začervenáš. Má zvědavost byla na chvíli ukojena. Ale vážně... za vším, co jsem tu řekl, si stojím."

"Budeš muset na chvíli omluvit mojí nepřítomnost u stolu... kde mají prosím záchody?" rozhlédne se kolem sebe, zatímco přehazuje deku před opěradlo židle a přesouvá se na vozík. Xitt zpozorní, ale když vidí, že se neděje nic vážného, položí hlavu zpátky na zem.

"Musíš zpátky dovnitř, ven na chodbu a doprava. Mám tě doprovodit?" zadívá se na něj. "Obávám se, abys mi někam nezmizel. To víš, ještě je v plánu ten les." Usměje se.

"Nemusíš mít obavy o mojí osobu. V těhle končinách jsem oddaný jen tobě, protože já bych se tu asi ztratil, cestu sem jsem nějak nesledoval... Jen doufám, že ten architekt, který to stavěl, udělal přístup na záchod bez prahu..." rýpne si, ale na odpověď nečeká. Potřebuje být na chvíli bez Lexe a jeho aury.

Sleduje ho, než mu zmizí z očí. Přitom si v duchu prochází trasu a přemýšlí, jestli tam někde není nějaká překážka. Není. Občas, když je člověk nadraný, tak práh je neuvěřitelná překážka. Na to myslel i majitel téhle usedlosti, takže to zahrnuli do plánu. Nabodne na vidličku další kousek masa, chvíli kouká na Xitta a pak mu ten kousek nabídne. Pes po něm chňapne. "Jen si dej, ať z toho výletu taky něco máš." Usměje se a vidličkou se začne přehrabovat v zeleninové příloze. Už by si mohli pamatovat, že nesnáší mrkev. Po nějaké době se netrpělivě zadívá na své hodinky. Michal je pryč už skoro půl hodiny. Sice nemá představu, jaký čas mu takový úkon zabere, ale i tak mu to přijde už dlouhé. Vstane a vydá se raději za ním. Jestli se nic nestalo, tím líp. Jestli ale potřebuje pomoc, přece tam nebude trčet kdovíjak dlouho. Projde lokálem, mávne na majitele a mávne rukou ke stolu. Vyjde pak na chodbu a zamíří ke dveřím od toalet. Na chvilku se zamyslí a pak tiše zaklepe.

Michal sebou při zaklepání na dveře trhne. Opřený čelem o chladnou keramiku umyvadla se cítí přistižen jako školáček. Rychle mrkne do zrcadla. Vypadá hrozně. Tváře jsou stále rudé i přes několikrát opakované namočení ledovou vodou. Sice se snažil dát dohromady svoje myšlenky, ale jaksi se mu to nepodařilo. Měl počítat s tím, že když se nebude nějakou dobu vracet, vydá se ho jeho společník hledat. "Ano?" Horší už to přece být nemůže...

Opře se vedle dveří a pousměje se. "Jen jsem si říkal, jestli jsi v pořádku. Všechno je v pohodě?" otáže se tedy. Rozhodně ho nechce nějak rušit.

"Hmm? Jsem... jen jsem se zamyslel. Budu v pohodě, nemusíš mít starost," nahodí úsměv, ale nevěří si ho ani sám, natož aby mu na něj skočil Lex. "Myslím, že bude nejlepší, když dojíme svojí večeři a odvezeš mě na hotel... začínám být unavený po cestě a tak..."

Vezme za kliku a dveře otevře. "Vážně se ti chce zpátky, do toho příšerného hotelu? Co tvé duševní zdraví." Pousměje se.

"V tuhle hodinu se jiný hotel shání opravdu těžce, takže budu muset první noc přetrpět a doufat, že se mi nic nestane a neodvezu si odtud i nějakou tu újmu..." povzdychne si, stále mokrou rukou si projede vlasy a raději vycouvá z místa u umyvadla, aby využil otevřených dveří, protože automatické zavírání dveří je v opačném směru zlo.

"A co když nic přetrpět nemusíš?" zeptá se s úsměvem a dveře mu podrží. "Už jsem ti říkal, že můžeš strávit noc se mnou. Ale trošku to poupravím, můžeš jistě zůstat tady. Ubytovat se tu dá a zrovna tu nějak extra přeplněno není. Jestli máš zájem, můžeme jednání přesunout sem. Aspoň se sem nebudeme muset vláčet na ty koně. Ty máš tento týden jen mě a já si můžu program upravit. Co na to říkáš?"

"Mám v hotelu všechny věci a ještě i auto... No, ale... nejsem si jistý, jestli bych ti pro dnešní den neusnul na cestě zpátky v autě. A určitě se nechci nakvartýrovat k tobě domů. Neznáš mě... co kdybych ti chtěl rozprodat veškerý tvůj majetek, zatímco ty bys spal?" pronese pobaveně. "Pokud by teda měli nějaký volný pokoj tady, vzal bych ho... říkal jsi, že se s nimi znáš, ne? Využiji tvojí známosti. A program si kvůli mně měnit nemusíš, jen bych potom potřeboval to auto..." Nějak mu nedochází, že tady sebou kromě dokladů nemá nic. Ani kartáček na zuby, ani podložku pod páteř na spaní...

"Ráno tě tam hodím, vezmeš si svoje věci. Nebo ti tam zajedu ještě teď. Já s tím nemám nejmenší problém. A pokoj tady ti taky zajistím." Pousměje se. "S majitelem se znám velmi dobře, takže tu mám něco jako stálý pokoj. Minimálně jeden zůstává vždycky volný."

"Nemůžu po tobě chtít ještě i takovou oběť, abys mi jel pro věci... to je nemyslitelné." Zakroutí odmítavě hlavou. Styděl by se za sebe do konce života!

"Pokud je něco, bez čeho se neobjedeš, okamžitě startuju auto. Když nepovezu takový poklad jako tebe a Xitta, budu zpátky brzy." pousměje se. "Stačí říct, měl bys toho využít."

Při oslovení pokladem zrudne podruhé a je rád za tmu, která na terase panuje, stejně jako za žluté světlo z lamp. "No... potřebuju pár věcí, abych se zítra hnul, ale jsem ochotný to přetrpět i za cenu, že se nevyspím... Opravdu to po tobě nemůžu chtít."

Natáhne k němu ruku. "Tak mi dej klíč od pokoje, pokud ti nepřijde divné, že ti sbalím věci já. Za hodinku budu zpátky." Nemá rád takové dohadování. Ty věci potřebuje, tak pro ně prostě zajede.

"Pojďme alespoň dojíst tu večeři..." řekne Michal tiše, je mu opravdu trapně. "Stejně nemám ani vybaleno, kromě misky pro Xitta."

"O to budu rychleji zpět." pousměje se. "Ještě se tedy posilním. Vydržíš to na té terase, než se vrátím?"

***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama