Část třináctá

29. prosince 2013 v 21:17 | Pret a Voldy |  Síla zpovědi
Část třináctá



"Myslím, že pokud to neuděláš ty, tak se mnou se nehneme z místa, Lexi." zamumlá a doufá, že ho Lex slyší. Pořád cítí svoje nahrbená záda, i když mu něco říká, že by se měl narovnat, jenže strach mu nedovolí se pohnout. "Já se omlouvám, že... že to tak kazím. Nevěděl jsem, že to bude až takový." skousne si ret, cítí i horkost, která mu studem stoupá do tváří. Jenže to se nedá ovládnout.

"Nebuď blázen, nic nekazíš." tiše se zasměje do jeho krku. "Měl bys vidět, jak tu občas někdo vyvádí, když ho posadí na koně. Ty jsi naprosto v pohodě. Tvůj strach je pochopitelný. Teď Dustina hodně jemně pobídnu. Zkusíme jen pár kroků. Pokud to nepomůže a budeš toho chtít nechat, necháme toho. Jen si neděle hlavu s nějakým kažením. Teď jsme tu s Dustinem pro tebe. Takže se zkus uvolnit a nestresovat se tím, že někomu něco kazíš." Pobídne koně, udělá jen několik kroků. Ještě nejsou ani ven ze stájí a raději ho zastaví. "V pořádku?"

Vykvikne překvapením, když se znovu pohnou, tentokrát je to však několik kroků a stále se cítí nejistě. Nejistě ve svých zádech, i když se opírá o Lexe, jak si ho na sebe trochu přitáhnul, aby mu nespadl. "Já se zblázním." škytne v zápalu boje se slzami, které se mu nahrnou do očí. Jen je nepustit ven. To by bylo to největší ponížení tady.

"A zblázníš se v dobrém nebo špatném? Jestli v dobrém, jsem v pohodě. Jestli ve špatném, okamžitě jdeme dolů." mazlivě se otře tváří o jeho rameno. "Klidně si křič, jestli ti to pomůže. Já se pohoršovat nebudu. Vždycky si vzpomenu, jak mě dostali na horskou dráhu... já myslel, že umřu." zazubí se. "Prý jsem ječel hůř jak požární siréna." Plácá nesmysly. Snaží se odvést Míšovu pozornost, aby tolik nemyslel na to, co právě provádí. "Utrhl jsem si tenkrát slušnou ostudu. A to jsem chtěl být za drsňáka. Od sestřiček to mám na talíři dodnes."

Nechá vyklouznout jednu slzu a rozesměje se nad Lexovými slovy. Strach se smísí se smíchem. Další slzy si najdou cestu ven, ale hned je stírá rukama, aby je zamaskoval před zvědavým pohledem, který by mu mohl být věnovaný. Kdyby cítil nohy, měl by je teď jako z rosolu a pěkně roztřesené, takhle to obstarávají ruce, kterými se snaží stále stejně pevně držet. "Když já si nemůžu vybrat, jestli chci pokračovat nebo raději dolů. Mám z nich respekt." špitne poníženě.

"Já vím, že je to strašně směšný. Vždycky, když na to vzpomínají, tak ty dvě potvory brečí smíchy." slzičky mu neunikly, ale radši bude předstírat, že to bylo díky jemu. "Cítím se ponížený." usměje se. "Respekt je fajn, předejde se tak zbytečným nehodám. A jestli je to jen respekt, tak je to v pořádku. Respekt není strach. Tak to ještě zkusíme. Na poprvé jsi to zvládl úplně skvěle. Teď to může být jen lepší. Tak, pozor..." znovu Dustina pobídne a nechá ho už vyjít před stáje.

"Možná kdybych cítil nohy, tak je to jiný, ale opravdu mě to vyvádí z rovnováhy. Nemůžeš to pochopit, to se nedá asi ani vysvětlit." Srdce mu buší jako splašené, na zádech cítí Lexovy svaly, jak se pohybují s každým Dustinovým krokem. Najednou už to není tak hrozné, když jsou mimo stáj a mají kolem sebe tolik prostoru. "Ta stáj mě asi moc utlačovala. Už to není tak hrozné. Tak... snad to zvládnu, když půjdeme pomalu." nevědomky stiskne prsty kolem Lexovy ruky, která ho objímá v pase.

Ne, nemůže to pochopit. Nikdo nemůže, kdo si neprošel tím, co Michal. "Vedeš si moc dobře. Nikam nespěcháme. Dustin stejně není moc na rychlejší pohyb." Poplácá koně po širokém zadku. "Takže klaustrofóbie? Příště radši nasedneme venku."

"Nemám klaustrofobii." ohradí se. "Jen jsem zvyklý dívat se na svět z jiného směru i výšky. Tohle bylo prostě moc. Takhle najednou. Na pitomé rozhledně jsem nebyl ani nepamatuju, nemají totiž bezbariérový přístup. Snad jen kromě Orloje, ale to není pokoukání, když stejně nevylezu až nahoru." rozhlédne se. Opravdu je to jiné pokoukání na svět, když se člověk dívá z koňského hřbetu.

"My budeme dneska ještě i klusat." usměje se. "Vsadil bych se, že tomu za chviličku přijdeš na chuť." pořád se bradou opírá o jeho rameno. "Hele, Xitt, vypadá trošku zmateně." pousměje se.

"A ty se mu divíš? To, na čem sedím, nemá dvě velký a dvě malý kolečka a je to trochu větší... překvapivě i živější. Teď si chudák nemůže dát dohromady, co se to s jeho pánem děje." Zkoumavě sleduje svého pejska, který na ně zvědavě kouká. Potom štěkne a už zase peláší proběhnout každý kout tohoto zajímavého místa, kde má tolik volnosti.

"Nedivím. Ale nese to hodně statečně." rozesměje se. Nenápadně pobídne Dustina, který mírně zrychlí krok. "Snad mě pak nezakousne, že jeho páníčka takhle trápím." zeptá se s předstíraným zděšením.

"Lexi... to fakt... asi ne." Zaskuhrá, když je donucený znovu pevně uchytit hrušku svými prsty. Jeho páteř tohle nové pozdvižení nebere moc dobře. "Nikdy jsem nezjišťoval, jestli na ty záda mají lidi na hipoterapii nějaký krunýř nebo tak, víš? Co je drží. Protože já mám pocit, že kdybys mě nedržel, tak padám dolů jako hruška už pro prvním pohybu." zamračí se přemýšlivě. Dustin reaguje na všechny Lexovo příkazy a on se musí nechat vést, což je trochu matoucí, protože nemůže jízdu ovládat sám. Jenže by to ani nezvládnul. "Tak... nepůjdeme někam jinam? Sledují nás i hosti a osazenstvo restaurace." ošije se trochu, když si uvědomí cizí pohledy na svém těle.

"Bolí tě něco? Záda?" proč jinak by o tom mluvil? V duchu si vynadá, že je takový idiot a nemyslí na to, že to může být pro Míšu nepříjemné právě z tohohle důvodu. "Já nevím, možná nějaké speciální sedlo..." Nasměruje Dustina do ohrady, která vede téměř až k odbočce z hlavní silnice. "Já tě nechci děsit, ale je to tak dvě minuty, co vyběhl i Ralf s foťákem. Tak se hezky usměj, protože hádám, že nevyhrabal foťák kvůli krásné obloze."

"Jen nezvyk. Pořád mě nutili nosit záda rovně a tady mi to nějak nejde. Přitom má být kůň nejlepší péčí pro záda." zakroutí hlavou. Lexova brada je stále opřená o jeho rameno a vlasy jej příjemně šimrají na krku. "Nechci být na fotkách." odfoukne si zmučeně. Opravdu to nemá rád. Protože ho všichni chtějí mít i s nohama a to není moc pozitivní, protože pak má pocit, že je to jen kvůli tomu, že se moc často s vozíčkáři nesetkají. "Kam nás vedeš?"

"Dobře, kdyby cokoliv, tak mi hned řekni. Nechci, abys měl pak nějaké bolesti." trošku se narovná, je trošku zkroucený. "Neber to špatně, spíš je to pro tebe. Budeš mít důkaz, že jsi seděl na koni. Jsem přesvědčený, že to budou krásné fotky. Trošku ti to teda kazím, ale to třeba ještě nějak vyretušujeme. Říkal jsem si, že se trošku vzdálíme, na nějaký ten kopeček, aby ses mohl pořádně rozhlédnout."

"Chceš se vymazat nebo co?" uculí se. Lex se rozhodně odnikud retušovat nebude. Na tuhle služební cestu jen tak nezapomene, to mu bylo jasné už včera večer, když bylo zkoumáno jeho tetování. "Ty, Lexi, takhle mimo mísu... nevíš tady v Německu o nějakém tetovacím salonu?" otočí se na něj trochu, ale vzápětí si uvědomí, jak špatný nápad to byl, protože jeho nabitá rovnováha jde k šípku a on se musí Lexe znovu pevně chytit, aby to udržel. Ještě, že ho Lex tak pevně svírá kolem pasu.

"Opatrně, ty draku." zasměje se, když ucítí to malé rozkolísání. "Už se cítíš jistěji, že ano?" Je zvláštní, jak ho tohle zjištění naplňuje štěstím. "To víš, že vím. Pročpak? Necháš si vytetovat Lex navždy? Teda, Alex samozřejmě." pousměje se.

"Trochu, ale nechci to zakřiknout. Ne, jméno bych si asi nikdy vytetovat nenechal. Možná v případě, že bych měl sourozence a chtěl si ho zvěčnit, ale přítele a takový ty známosti nikdy. Nedovedu si představit, že bychom se potom rozešli nebo pohádali a já bych to tetování musel nosit do konce života. Vím, dnešní laserové techniky už umožňují takovou unáhlenost sundat, ale ty jizvy potom... chtěl jsem jen něco na předloktí, něco jemného, aby to nebyla nějaká super čmáranice, která by zaujala pozornost každého, ale jemné tetování." Chtěl by na Lexe vidět, ale při této situaci, to asi tak snadno nepůjde.

"Motýlek..." řekne tiše, spíš tiše, jak se mu v hlavě vynoří vzpomínky... Rychle je zaplaší. To nebyl kluk pro něj. Ještě naprosto nevybouřený, stejně by to časem nejspíš neklapalo. "A už jsi přemýšlel, co by to mělo být?" Další vzpomínka se týká jistého dračího tetování a poleje ho horko. Na tohle by neměl vůbec myslet. "Jestli bude takové, jako ten tvůj drak..." Po včerejšku má stejně pocit, že už nikdy v životě neuvidí na nikom nic podobného. Něco tak hříšně dokonalého. Trošku se ošije. "I když, ten moc jemný teda není." Na Lexe nebyl jemný ani trošku. "Co třeba nějaká pavučina?" Ano, to by k Míšovi sedělo. Jemné vlákno na pohled, a při bližším prozkoumání neuvěřitelně silné.

"Chtěl jsem nějakýho hádka, uvažoval jsem o užovce, hlavně, aby se skryla tahle jizva." zvedne ruku tak, aby na ní Lex viděl. "Potom mě napadla nějaká popínavá rostlina s listem, ale ta pavučina zní dobře. To mě nenapadlo." Usměje se. "Mohlo by to vypadat dobře. No a ten drak. Vím, že není jemný, ale to je kvůli té jizvě, hlavně kvůli ní. Chtěl jsem se zbavit pohledu na ní. Pořád mi totiž připomínala moje otevřené břicho. Co jsi to říkal? Motýlek? Máš rád motýly?" zeptá se zvědavě. Rozhodně by do něj něco takového neřekl, pokud je to pravda.

"Ten drak je úžasný. Asi to musíš poslouchat pořád, protože to prostě musí každého posadit na zadek. Nemůžu ho dostat z hlavy." lehce se tváří otře o jeho krk. "Nevzpomínej na ošklivé věci. Teď jsme přece venku, jsme na koni... užívej si to." Zase se odtáhne. "Celkem i mám, jednoho konkrétního jsem měl rád hodně. Jenže, jak už to u mě bývá, dost se to zkomplikovalo."

"Každého ne, jen asi tři lidi i s tebou dohromady reagovali nějak podobně, jako ty včera." Zrudne při té vzpomínce. "Zbytku přijde dost nechutné, jak jsem zhyzdil svoje tělo. Ale to je úplně normální reakce na velké tetování. Rodiče se s tím taky nemohli smířit, ale pochopili mě a vzali to, tak by to měli udělat i ostatní." pokrčí rameny. "Nějak jsem to přestal řešit, je to jen tetování. A co se stalo, že se to zkomplikovalo? Pochopím, jestli o tom nechceš mluvit. Je to tvůj osobní život."

"Jako bych ti doteď nic osobního neřekl." zavrtěl hlavou. "Celý ten vztah byl založený na sexu. A i když jsme měli tendenci, začít ho brát vážně, tak to zmařil můj návrat sem. Navíc, kdysi jsem spal s jeho bratrem a to taky není zrovna nejvhodnější základ vztahu. Asi jsem jen sobecky chtěl někoho mít. Někoho, pro koho by mi stálo za to, vykašlat se na celý svět." pousměje se. "Asi mi to prostě není souzeno."

"Spal jsi s jeho bráchou? Není to trochu ujetý? Neber to tak, ale... přijde mi to jako pěkná zrada. Kdo za to mohl?" optá se zvědavě, i když si není jistý, zda ty otázky nepokládá špatně, aby si to Lex nějak blbě nevysvětlil.

Povzdechne si. "No, ono je to složitější. Spal jsem s ním několik let před tím, než jsem poznal jeho. A neměl jsem nejmenší tušení, že jsou bratři. Až když... viděl jsem je spolu a měl jsem za to, že jsou to milenci." ušklíbne se, ale nemůže skrýt určité pobavení. "Prostě to bylo komplikované."

"Aha... omlouvám se, opravdu mi do toho nic není. Ale stejně mi nedá se nezeptat. Proč zrovna motýlek?"
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 yellow yellow | 29. prosince 2013 v 21:44 | Reagovat

Tak přečteny obě poslední kapitoly. :) Lex je pěkně přítulnej. *tuli-tuli* Začínám mít pocit, že se k sobě s Míšou doopravdy hodí.

2 Martina Martina | 29. prosince 2013 v 23:23 | Reagovat

Ach jo, někdy je mi Míši tak líto:( Doufám, že si jednou všechno smutné ve svém životě vzájemně vynahradí:)

3 KATKA KATKA | 30. prosince 2013 v 13:04 | Reagovat

jo motýlek s tím taky budete muset něco udělat tolik krásných kluků bez lásky myslím že Míša a Lex o sobě už teď ví všechno hlavně Lex má tendenci na sebe všechno prásknout

4 Nade Nade | Web | 31. prosince 2013 v 17:59 | Reagovat

Mezi nimi jiskří tak úžasné erotické napětí, až by to seno mohlo chytnout. Jsem moc zvědavá, kam až zajdou. Jako dvojice se mi zatím moc líbí.
Moc se těším na pokračování.

5 IQY IQY | 1. ledna 2014 v 21:42 | Reagovat

pomaličky si odkrývajú svoju minulosť a ja sa tetelím blahom, ako to dopadne, sakra :))
podľahnú si navzájom? :)
dajte pokračko, prosím :D

6 Karin Karin | 18. ledna 2014 v 21:43 | Reagovat

Lex je pěkně mazlivý a Michalovy to dvakrát nevadí moc se mě líběj spolu. :D

7 Zuzana Zuzana | E-mail | 1. června 2014 v 22:43 | Reagovat

Páči sa mi to čím ďalej, tým viac. Míša je zlatíčko a Lex... je skvelý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama