Část devatenáctá

22. ledna 2014 v 21:12 | Pret a Voldy |  Síla zpovědi
Část devatenáctá


"Trváš na té sprše?" zeptá se, než se mu téměř artistickým výkonem podaří otevřít zástěna. "Jestli bys radši vanu, tak máš poslední možnost. A je pro tebe teď lepší teplejší voda nebo spíš studenější?"

"Jen... jak to chceš provést?" zamumlá. Lex to má určitě promyšlené do posledního detailu. "Nějakou vlažnější. Studenou bych asi neunesl."

"Popravdě, hodlám improvizovat." pousměje se. "Prostě se spolu osprchujeme, jinak nevím, jak to provést. Ale přísahám, že budu hodný. Žádné postranní úmysly." Opatrně se i s Míšou v náručí provlékne do sprchy. "Zvládneš pustit vodu?"

"Ale jsi oblečený." řekne nesmyslně s ohledem na Lexovy spací kraťasy. Zrudne, když si uvědomí, co to vypustil z úst. Ještě že mu Lex nevidí do obličeje. To by se musel propadnout studem.

"Já vím. Uvědomil jsem si to až později. Ale to nevadí, je to jen voda. Uschne." dovolí si letmý polibek do vlasů. "O nic se neboj." Trošku ustoupí, nakloní se a loktem opatrně drcne do baterie. Natočí se zády, kdyby to bylo moc horké nebo studené, aby to schytal on.

"Ty jsi blázen," vyhekne, když na něj dopadne sprška studených kapek, protože před proudem ho zachránil Lex. "Já bych to zapnul, kdybys na mě nebyl tak rychlý. Moc se s věcmi nezdržuješ, co?" usměje se a natáhne ruku, aby vodu otočil na příjemnější teplotu. Únava ho nějak opustila, teď už se cítil lépe a podivně se v Lexově náručí uvolňoval. "Kdybych ti moc plnil ruce, tak mě můžeš klidně pustit na zem. Udržím se tě."

"Nepustím tě ani za nic." Vklouzne pod proud vody. Kraťasy téměř okamžitě nasáknou vodou. Jen malá daň za to, že může mít Míšu v náručí. "Až budeš mít dost, řekni."

"Hmm." zabrouká tiše. Nechá na sebe padat kapky vody a užívá si přítomnost druhého těla, i když je držen pro nějaký účel. Horkost Lexovy kůže je však neodstranitelná, stále ho pálí na jeho pokožce. Vyvolává to v něm příjemné brnění, proto je tak rychle uvolněný, ale ani nemukne. Až moc se mu tahle chvíle líbí. Zavře oči, prsty projede Lexovy krátké vlasy, až voda vystříkne, uculí se. Pomalu přesune i druhou ruku k Lexovu obličeji, jemně ho pohladí, vtiskne nenuceně polibek na spánek.

"A já slíbil, že budu hodný." hraně si povzdechne. Kdyby neměl ruce zaneprázdněné, rozhodně by se mu takový slib dodržoval mnohem hůř. Takže je to mírně snazší. "Je ti aspoň trošku líp?"

Nerozhodně přikývne. Teď je mu skvěle. Snad bude i zbytek noci. Ale nechce to Lexovi říkat, nechce ho vyděsit ještě víc, než se mu už podařilo. Snad se nic víc dít nebude. Přitiskne se k němu víc, když ho rukama obejme kolem krku. "Už ti někdo řekl, že ty tvoje rty jsou jako dva magnety?" špitne, když se k nim pomalu přiblíží, aby je znovu ochutnal. Jako by se jich neměl nikdy nabažit a chtěl stále víc.

"Teď ale moc zlobíš ty." pousměje se, ale rozhodně mu to nevadí. Pevněji ho sevře v náručí.

"Omlouvám se, víckrát se to nestane." ukradne si poslední polibek a odtáhne se. "Myslím, že bych už mohl být v pohodě." Nemůžou tam stát do nekonečna. Kdyby byli ve vaně, tak by to bylo jiné, ale takhle tam Lex stojí jako solný sloup a drží, než si usmyslí, zda se cítí líp. Jenže kdyby řekl, že chce do vany, tak tam s ním Lex nevleze.

"Vážně? Nebojíš se jen, že s tebou mrsknu o zem?" zeptá se s úsměvem. "Mám docela sílu, ale pokud se bojíš, můžu tě přesunout do vany. Jsem si jistý, že by teplá voda mohla působit na svaly dobře. Nerad bych něco zanedbal."

Zakroutí hlavou. "Mohl bych tam usnout a ty bys na mě zapomněl a já bych nastydnul. To nemůžu připustit. Ale říkal jsi, že víš o nějaké sauně tady. Možná by zítra nebylo na škodu ji využít. Pokud je tedy funkční a kromě vybavování zakázky nemáš nic jiného v plánu." Dojde mu, když si vzpomene na jejich první rozhovor před spaním, kdy se za Lexem vyvalil z koupelny oblak páry. "Jen nemám plavky, pokud tu mají nějaké cudnější obyvatele."

"Teď si připadám uražený. Vážně si myslíš, že bych zapomněl? Nehnul bych se od tebe." Loktem sklepne baterii, aby zastavil vodu. "O plavky se neboj, zarezervuju ji jen pro tebe. Nikdo jiný tam nepřijde. Zítra se zeptám Ralfa, jestli by to šlo, ale on mi nic neodmítne."

"Budu ti moc vděčný, ale kdyby byl nějaký problém, tak mě cizí lidi nevadí. Nestydím se, jen aby se necítili rozpačitě. To víš, nevím, co od místních můžu čekat." řekne rozpačitě. Má nabízet Lexovi, aby tam šel s ním? A šel by vůbec?

"Do sauny to určitě nebude problém. Tam se chodí jen v ručníku. Ale kdybys chtěl do vířivky..." pousměje se. "Nedělej si starosti. Nějak to vymyslíme, aby to bylo v pořádku." Opře se zády o kachličky, aby získal stabilitu a nohou otevře zástěnu. Je na sebe hrdý, jak je šikovný. Pousměje se. "Ještě tě utřu a uložím, budeš hezky spinkat. A jestli ne, tak ti ještě povím nějakou pohádku."

"Proč mi neřekneš? Všechno děláš sám." vyhubuje mu naoko, když se natahuje pro ručníky. "Umíš vyprávět, jo? Nejspíš jen nějaké erotické." popíchne ho, ale myslí to z legrace. Nechce Lexe ničím urazit.

"Taky umím být samostatný." pousměje se, z kraťasů crčí ještě dost vody. "Asi to bude chtít chviličku, ať to tu nevytopím." zazubí se. "A vyprávět umím. Erotické pohádky taky, ale na ty sis dneska užil až moc. Víc tě trápit nebudu. Potřebuješ se vyspat."

"Ach joo, a já se tolik těšil." zaškemrá, ale v očích mu hrají poťouchlé ohníčky. "Můžu ti je pomoct sundat, jestli chceš." a už natahuje ruce dolů k Lexovým bokům, čímž ho trochu vyvede z rovnováhy.

"Počkej, co to..." nadechne se. "Pokud to zvládneš." povolí tiše.

Nešikovně, ale přeci jen se mu to podaří. Sundá je z boků a dolů spadnou samy díky vodě, která se do nich nasákla a zatížila je. "Teď už ložnici nevytopíš." zamumlá a najednou mu dojde, co tak spontánně udělal. Asi to nebylo moc správné. Sklopí pohled ke svému tetování. "Promiň..."

"V pořádku. Zachránil jsi koberec." pousměje se. "Za to bych ti měl jedině poděkovat." Vystoupí z promočených kraťasů a zamíří do ložnice. Opatrně Míšu usadí na kraj postele, aby namočili co nejmenší plochu.

"Všiml jsem si, že stud se tě netýká." podotkne a nechá se usadit na postel. Podá Lexovi jeden z ručníků, které v koupelně uzmul. Snaží se nedívat do určitých míst, která má teď skoro v přímém úhlu pohledu. Lex se mu líbí. Dokonce víc, než by si chtěl připustit.

"Nemám pocit, že se mám za něco stydět." pokrčí rameny a dřepne si k němu. "Jsi kouzelný, když se červenáš." Bříšky prstů pohladí tvář. "Měli bychom tě usušit, abys nenastydl." přehodí mu ručník přes záda a jemně přes něj přejede dlaněmi.

"Měl bys usušit i sám sebe, nastydnout můžeš stejně jako já." usměje se. Doteky jsou mu moc příjemné. Chvílemi až moc, že se až bojí, aby se nedostal do nějaké prekérnější situace, když je Lex takhle blízko něj. Nemá tušení, jak by to vzal, byť má celou dobu ty svoje úplně-v-pohodě řeči. Což ho na něm přitahuje snad ještě víc, i když ho to nutí se červenat. Pohled zaboří do podlahy pod svými nohami a až pozdě si uvědomí, co má v zorném poli. Jako na povel zrudne podruhé, intenzivnější rudou, která ho pálí do tváří.

Tak rád se ho dotýká. I když, tyhle dotyky jsou spíš nevinné. Soustředěně dlaněmi přejíždí po jeho zádech. "To počká. Nejsem na to choulostivý. Teď jsi pro mě priorita." pousměje se a zadívá se do jeho tváře. "Víš, že máš ty nejkrásnější oči, co jsem kdy viděl?" Nepřehání. Zelenější snad nikdy neviděl. Jeho pohled mu dokáže způsobit pořádnou paseku ve slabinách.

Zmateně vyhledá ty Lexovo a strne. Dlaně položené v klíně se zatnou. "Lexi, přestaň mě utírat. Prosím." Je vyděšený svou reakcí. Tohle se mu snad ještě nikdy nestalo. Vždycky potřeboval spoustu stimulace, doteků, přípravy a teď? Dva nesmělé polibky, tisknutí na horké tělo a teď to utírání. Nemůže si připustit, že by za to mohl jeden pohled do Lexových očí, které jsou pro něj stále velkou neznámou. "Opravdu, prosím."

"Bolí to?" vyplašeně odtáhne dlaně. "Promiň, to jsem nechtěl." Snaží se z Míšova pohledu vyčíst, co je špatně.

"Nebolí!" vyjekne prudčeji, než měl v plánu. "Právě, že to nebolí. Právě, že to dělá něco úplně jinýho!" skryje svůj obličej do dlaně. Jen ať to Lex pochopí a nereaguje na to. Ať ho nechá být a vezme to v klidu. Ať se na něj nezlobí. Posmutní. Jak má takové věci vysvětlovat?

Nechápe, než jeho pohled zabloudí níž. "Ehm." rychle svůj pohled zvedne zpátky k Míšovu obličeji. No, je to nadělení, ale podle reakce to asi Míšovi není moc příjemné. On mu to rozhodně nemíní dělat těžší. "Myslím, že už je vážně dost pozdě. Do rána už není moc času. Měl by ses vyspat." Jemně ho zabalí do ručníku a přizvedne, aby ho pořádně uložil do postele. "Ráno si klidně přispi, nic nám neuteče." Mokrý ručník z pod jeho těla šetrně vytáhne a přetáhne přes Míšu deku. "Snad nevadí, že nemáš pyžamo. To propocené už si nemůžeš vzít. Bylo by to horší než lepší."

"Nic jiného mi nezbyde. Boxerky nemám na spaní rád. Docela tlačí." přitáhne si deku až pod bradu a zachumlá se do ní. Zůstane ležet na zádech s předsevzetím, že se za celou noc nepohne.

"Dobře." pousměje se a narovná. Pohled na Míšu, jak si přitahuje deku co nejvýš, mu vyvolá na tváří úsměv. "Jen mi ještě něco slib, ano? Kdybys měl zase bolesti, třeba jenom slabé, tak mě probuď. Hned a bez váhání."

"Tak jo... probudím tě." odpoví vyhýbavě. "Dobrou noc, Lexi." zavře oči s výčitkou někde uvnitř sebe. On se o něj tak krásně stará, snesl by mu snad modré z nebe a on se mu takhle odvděčuje. Do něčeho by s chutí pořádně bouchnul.

"Kdyby ne, tak mám tajnou dohodu s Xittem a pak by to bylo jen horší. To mi věř." nakloní se k němu. "Když se rozzlobím, nevydržela by se mnou ani sedmihlavá saň." Vtiskne mu polibek na čelo. "Dobrou noc." Ještě zabloudí do koupelny, aby pozhasínal a odklidil mokré kraťasy. Není čuně, aby to tam nechal jen tak válet až do rána. Vyždíme je a přehodí přes vanu. Ještě dotře ručníkem zbloudilé kapičky, než rozloží i ručník a zachrastí do postele. Najednou si připadá děsně unavený. Ta starost o Míšu byla hrozná. Byl vyděšený z toho, že neví, co má dělat. Jak mu ulevit. Teď to na něj teprve dolehlo. Ztěžka vydechne a zavře oči. Po chvilce se mu podaří zklidnit dech a ponoří se do vlastních myšlenek. Tiše poslouchá Míšův dech, jestli je pravidelný.

Zaposlouchá se do Lexova dechu, pomalu, aby ho neprobudil, kdyby spal, se přetočí na bok a chvíli sleduje lehce se třepotající zavřená víčka. Pomalu, jako by to byl had, posune ruku po posteli a přejede s ní až k Lexově dlani, která leží klidně vedle jeho těla. Nemůže se ho dotknout, vyděsí ho... ale nedá mu to. Jemně ji přikryje tou svojí. "Omlouvám se za svoje chování. Překvapilo mě to." skousne mezi zuby dolní ret a sklopí pohled. Výčitky se vůči Lexovi dostavily celkem brzo. Nemohl by usnout, kdyby to nevysvětlil tak, aby to Lex pochopil a on se uklidnil.

Vydechne. Sevře jeho dlaň a přetočí se na bok, aby na něj viděl. Chvíli studuje křivky jeho obličeje. "Doufám, že se mi omlouváš za to, že ještě nespíš, i když bys měl. Za nic jiného totiž omluva není potřeba. Všechno je v pořádku. Nic se nestalo. Chápu tvoji reakci a byl bych pěkný debil, kdybych z toho dělal nějaké závěry nebo byl naštvaný. Nejspíš se shodneme, že debil nejsem. Takže hezky zavři ty svoje nádherné smaragdy a zkus se prospat, ano?"

Zavrtí hlavou. "Nejsi. A nech už toho s těma očima." zrudne opětovně. "Měl bych si už to rudnutí zapisovat do notýsku. Známe se dva dny a takhle často se mi to nestává ani za celý rok." zakroutí nad sebou hlavou. "Já vím, že je to blbý, když já bych..." stydlivě se odmlčí. "Nebo raději nic. Hezky se vyspi, Lexi."

Uchechtne se. "Deníček na rudnutí. To zní dobře. Copak bys? Přede mnou se nemusíš stydět, Míšo."

"Nemáme na sobě ani jeden spodní prádlo a tohle je dost intimní." kuňkne. "Když já bych potřeboval nutně obejmout. Já jinak už neusnu." zamumlá poníženě. Možná, že kdyby se snažil, tak by se mu to podařilo, unavený je, ale zná tyhle noci. Většinou už po nich neusnul a když, tak se budil trhaným spánkem. "Ale opravdu se bez toho obejdu. Tohle už je moc."

"Děláš si legraci?" zeptá se naoko vážně. "Já zrovna přemýšlel, jak se nenápadně přitulit, abych nemusel spát sám. Zachránil jsi mě od trapného pomalého a nápadně nenápadného přisouvání se blíž. Určitě by to velice poškodilo mou pracně budovanou pověst svůdníka." okamžitě se přisune blíž a sevře Míšu v náručí. "Díky. Má pověst je ti velmi vděčná."

Musí se i přes to všechno pousmát. "Ty nejsi svůdník, Lexi, ty jsi prostě blázen." Ale strašně rád se přitulí do teplého objetí. To, že jsou oba nazí, to bude řešit možná někdy později. Teď už chce spát. Obrátí se na druhý bok, stulí se tak, jak mu to nohy dovolí a s radostí přijme ruku, která na jeho pasu způsobí lehký tlak.

"Jo, to jsem asi taky." zasměje se do Míšova krku, kam vtiskne letmý polibek a přitiskne se těsněji k tělu před sebou. "Hezky se vyspi." Je mu jasné, že on sám toho moc nenaspí. Ale ne, že by mu to nějak extra vadilo.

"Ty taky, Lexi." stačí ještě pronést, než zavře oči a odebere se do říše snů.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 22. ledna 2014 v 21:40 | Reagovat

Ty dva jsou zlatička toužej po sobě moc se mi ta povídka líbí. :-D

2 haii g. haii g. | 22. ledna 2014 v 22:06 | Reagovat

Toto je asi prvá slash poviedka v ktorej by mi nevadilo ak by spolu nespali ... a Lex je veľmi vydarená postava, jedna z najlepších aké som v poviedkach na nete kedy videla :)

3 Martina Martina | 22. ledna 2014 v 22:10 | Reagovat

Krásné :-P ♥ Je až neuvěřitelné, jak se můžou dvě postavy, ze dvou různých povídek k sobě tak dokonale hodit :-P

4 Wieta Wieta | 22. ledna 2014 v 23:13 | Reagovat

oni sú spolu proste dokonalí :-) zlatíčka na pohľadanie :-D

5 yellow yellow | 23. ledna 2014 v 14:25 | Reagovat

Ach jo, to ta kapitola zase rychle utekla. Já se vždycky začtu, lebedím si, jak je to super a najednou konec. To abych šla zase otravovat kvůli další kapitole! :D

6 KATKA KATKA | 23. ledna 2014 v 16:16 | Reagovat

tak přemyšlím který z nich je větší mazel a musím uznat že na svlékání je expert Míša :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama