Část osmnáctá

19. ledna 2014 v 19:45 | Pret a Voldy |  Síla zpovědi
Část osmnáctá



Zmateně zaostří na Lexovy rty, které mu něco povídají. Aha. Skulí se, rukama shodí deku, aby na něm nezůstala, ale víc už nezmůže, Lex se přitiskne na jeho tělo, čímž si vymění pozice. Přitáhne si ho k sobě s dravostí orla, který se nechce dělit. Musí ho cítit, musí cítit, že se mu nic z toho nezdá. Že to není jen příjemný sen, ze kterého se probudí.

Odtáhne se. Mozek se zase začíná probouzet, zmetek. "Míšo, počkej..." vydechne, musí to nějak zpracovat. Právě se po něm vrhnul a asi by bylo čím dál horší se ovládnout. Nadechne se a vydechne, aby uklidnil dech. Usměje se, připadá si tak zvláštně šťastný. Stejně z něj nemůže spustit ruce. "Co to bylo v tom vínu?" Skulí se vedle něj a přitáhne si ho do náruče. Dost pokrytecké, aby mu kecal o tom, že je hezké zpomalit a pak se tu na něj vrhal.

Zahledí se prázdna před sebou, ale nechá se přitisknout do náruče. Sevře prsty na Lexově hrudníku v pěst, čímž nevědomky shrne i Lexovo tričko. Zavře oči. Míchají se v něm pocity štěstí a nervozity. "Ve víně je prý pravda." zahuhlá jen tak mimochodem, když si uvědomí, že stále ještě nic neřekl. "Odpusť mi to, Lexi, musel jsem to udělat. Je to chabá výmluva, ale já nevím. Asi v tom víně opravdu něco bylo." Uchechtne se ironicky. Odhodlá se podívat Lexovi do tváře. S nabranou jistotou a bez zábran otře mazlivě svojí tvář o jeho bradu. Strne, ale bylo to všechno tak příjemné! Kdyby to Lex nezastavil, nechal by ho, aby si s ním dělal, co chce. Měl by ho ve své moci a on by ani nemukl.

To by ale Lex neudělal. Usměje se. "Ještě jednou mě požádáš o odpuštění a budu zlej." Pohladí tvář a přitiskne si ho do náručí. Tohle nechce uspěchat, i když pravda, mnoho času není. S nechutí si uvědomí, že za pár dní bude Míša prostě pryč. A on na tom bude ještě hůř než předtím. Lepší na to nemyslet.

Zpátky se vraceli o hodně dlouhou dobu později, kdy prostě jen tak leželi v seně a ztraceni ve svých myšlenkách se k sobě tiskli. Míša jel vedle Lexe v tichosti. Koutkem oka ho pozoroval, aby mu nic neuniklo, ale Lex se zdál být v nejlepším pořádku. Na rtech mu hrál nepatrný úsměv. Vypadal krásně. Nyní leželi vedle sebe v posteli a Míša zadržoval dech, aby Lexe neprobudil svým bolestným vzdycháním, které mu co chvíli uteklo ze rtů. Ležel totálně ztuhlý na podložce, která mu měla pomoct od bolesti, ale momentálně měl pocit, že mu spíš než to, ubližuje. Co chvíli mu vystřelovala bolest do celé páteře a on sebou při každé příležitosti trhnul. Xitt ze své kožešiny, kterou přijal za svůj pelech, bedlivě svého pána pozoroval. S cinknutím známek se zvedl, aby přešel k posteli a s kňučením olíznul Míšovi ruku, která pevně svírala prostěradlo. "Xitte, běž pryč, probudíš Lexe..." zamumlá jen, nemá sílu už ani mluvit. Nečekal, že bolesti budou až takové. Doufal, že po tak dobře stráveném dni si dají pokoj a nebudou ho otravovat, ale nebylo mu dopřáno vychutnat si to. Lex vedle něj notnou chvíli spokojeně oddechoval a vypadal spokojeně. Xittovo kňučení nabere na intenzitě, ale poslechne pána, ustoupí o pár kroků od postele. Pomalu se proplíží na druhou stranu postele, stejně ho pán nepozoruje. Zapře se packami o matraci postele a šikovně olízne dlaň druhého muže spícího v posteli.

Trhne sebou, když se mu o dlaň opře něco vlhkého a lepkavého. "Co to..." Zmateně se na posteli posadí a zamžourá do tmy. Promne rozespalé oči, ve tmě si všimne siluety psa. "Xitte, copak je? Potřebuješ ven?" Mírné zmatení způsobené vytržením ze spánku. Otočí se na muže vedle sebe, aby zjistil, jestli spí. Nakloní se, zapře se vedle něj na lokti a zkoumá ve tmě jeho tvář. Nechce ho budit, jestli spí.

Tlumeně zasténá pod návalem další bolesti, která mu projede snad až do mozku. Zatne zuby a trhne sebou, když na okamžik otevře oči a uvidí nad sebou Lexe, který už očividně nespí.

Celkem rychle mu dojde, proč ho Xitt budí uprostřed noci. Skvělý pes. "Míšo? Copak tě bolí? Můžu ti nějak pomoct?" Přemýšlí nad tím, jestli by mu třeba nepomohl nějaký prášek nebo tak. Jemně se dotkne jeho paže a pohladí. "Proč jsi mě nevzbudil?"

Svalový záškub s ním trhne, zatne zuby tak prudce, že si málem prokousne jazyk. Odvrátí se, ale bolest mu to nedovoluje. Napnutý v křeči zavře alespoň oči. "Kdybys spal dál, bylo by to lepší..." zamumlá, když bolest na chvíli odezní. Takhle trpěl snad naposledy, když měl čerstvě po úrazu.

"Nesmysl. Přece na to nemusíš být sám." Ujistí ho Lex a okamžitě si ho přitáhne do náručí. "Máš na to nějaké prášky, nebo to odezní samo? To je určitě z toho koně, měl jsem mít rozum a ne tě hned táhnout až za ranč. Vážně nemůžu nic udělat?" jemně odhrne zpocené vlasy z čela.

"Když už se to rozjelo, tak prášky nepomůžou. Leda bys chtěl volat rychlou..." zamumlá. Trhne sebou, protože změna polohy pro tak silnou křeč není nejpříjemnější. "Nemohl jsi to tušit a já taky ne. Takhle hrozný to nikdy nebylo. Snad jen ten první rok po operacích." zamumlá schváceně. Starost o to, aby Lexe neprobudil, se změní v naprostou bezmoc z toho, že ho takhle vidí. V tom nejhorším, co může se svými zády zažívat. Kam se hrabe špatné spaní z děsivých snů. Další vlna bolesti ho schvátí příliš nečekaně. Zasténá i přes zatnuté zuby, zkroutí se na bok, odvrácený od Lexe, prsty sevře polštář, až zbělají, schová do něj obličej. Vzlykne, když bolest zase na chvíli odezní. Slzy se ochotně vpijí do měkké látky. Další vzlyk už je způsobený ponížením, které si touto situací přivodil. Nereaguje ani na Xitta, který mu s kňučením olizuje zatnutou pěst, aby ji uvolnil a přestal na bolest myslet. Propocené tričko na spaní se mu nepříjemně lepí na záda, ale nedokáže se teď hnout a na Lexe se otočit, natož podívat, takže je to jedno. Jen se modlí, aby to byla poslední silná bolestivá křeč, která ho schvátila. Další takovou by už nemusel prožít při vědomí. Schoulí se unaveně do klubíčka, uklidnit tep ani dech se mu však nedaří.

"Míšo," osloví ho tiše. Vlastně nemá nejmenší tušení, co dělat. Hrozně rád by mu ulevil od bolesti, nějak... jakkoliv. Kdyby aspoň tušil. "Mám ti zavolat radši ambulanci?" Už jen ta skutečnost, že jsou ty bolesti tak silné. Natáhne se na svou stranu postele, aby ze stolku sebral mobil. Rychle vstane, obejde postel, opatrně odsune nervózního psa. Sám je starostmi bez sebe. Klekne si vedle, aby dosáhl na Míšu. Pohladí ho po zpoceném čele. "Jen mi řekni, co dělat, abych ti ještě víc nepřitížil."

Zavrtí hlavou, jak jen mu to únava dovolí. "To je... bude to dobrý, Lexi. Dej mi chvilku, prosím." vydechne. Přitiskne se k dlani, která ho pohladí. "Budu v pořádku. Vypadá to, že už to byla poslední křeč." Snaží se uklidnit nejen Lexe, ale i sebe. Pomalu otevře oči. Stopy po slzách jsou ztracené v kapičkách potu.

Pousměje se. Odloží mobil na stolek a sevře Míšovu zatnutou dlaň. "Tak já ti budu věřit, ano? Ale příště uklidňuju já tebe. Ne naopak. Takhle to vypadá dost divně." Jemně hladí tvář i prsty křečovitě sevřené pěsti. Pohodlněji se usadí na zemi, aby byl Míšovi co nejblíž. Zdá se, že to bude nějakou chvilku trvat. "Ale jestli to nebyla poslední, okamžitě volám ambulanci, ano? Rozhodně nepřipustím, abys celou noc trpěl, když by ti mohli pomoct."

"Nechci sanitku... stačí mi sprcha." špitne, ale pochybuje, že by se do ní bez Lexovy pomoci dostal. Začíná cítit, jak se napnuté svaly pomalu uvolňují, ale protivná bolest v nich zůstává. "Jen ještě chvíli musím ležet, to... těžko se to popisuje, doktoři mi to taky nejsou schopní vysvětlit, proč se ty stavy dějí." Snaží se nějak obhájit, vysvětlit situaci. "Když jsem ti říkal o špatném spaní, nevěděl jsem, že ti to předvedu v nejhorší míře. Omlouvám se, že jsem tě vzbudil." skousne rty a znovu zavře oči, nemůže se na Lexe dívat takhle zblízka. Jemné hlazení mu uklidňuje splašené srdce.

"Vzbudil mě Xitt, takže se nemáš za co omlouvat. Mimochodem, moc hodný pejsek. A nemusíš mi vůbec nic vysvětlovat. Odpočiň si, až se budeš cítit, tak provedeme tu sprchu." pousměje se a nepřestává ho jemně hladit. "Důležité je, aby se ti ulevilo. Na ničem jiném teď nezáleží."

Užívá si doteky, až se z toho začne jemně usmívat. "Možná i dřív usnu." zamumlá. Tělo by chtělo odpočinek, ale jeho mysl nechce dopustit, aby spal vedle Lexe v takovém stavu. "Dáš mi sem prosím vozík? Je nějak daleko. Přesunu se." začne se pomalu hrabat na ruce, které ho roztřeseně poslouchají.

"Musíš být vyčerpaný. Ne, že bych nevěřil tomu, že to zvládneš, ale už jsi toho měl dneska dost." jemně pohladí roztřesené paže. "Víš, že hrozně miluju, když tě můžu mít v náručí. Přece bys mi to neodepřel?" zadívá se na něj jako ublížené štěně.

I přes to, že nemá sílu, se rozesměje nad tím výrazem. "Ty jsi hrozný. Potřebuješ mi za každou cenu vnuknout myšlenku, že to bez tebe nezvládnu. Tvoje starost je hezká. Lichotí mi." podívá se mu do očí. "Takže toho využiju, dokud nabízíš. Děkuju." Natáhne k němu ruce jako malé dítě.

"Když ty to právě beze mě úplně v klidu zvládneš, proto se ti musím pořád vnucovat do přízně, víš?" pousměje se. Využije zvednutých rukou, aby Míšovi svlékl propocené tričko. Jemně zatáhne za lem pyžamových kalhot a opatrně Míšu vysvlékne. "Vykoupeš se a pak se zkusíš prospat. A já na to dohlédnu." Vezme ho do náručí a zamíří do sprchy.


Totálně překvapený tím, že ho Lex i svléknul, se nevzmůže na žádný protest a už je odnášen ke zdroji vody. Trochu ho překvapí, že je odnášen ke sprchovému koutu a ne do vany. Co to na něj Lex chystá? Stoličku, na kterou by ho mohl posadit, tam nemá. S rukama kolem Lexova krku je k němu dost natisknutý, jako by se bál, že ho chce pustit. Zmateně se rozhlédne kolem sebe, tváří se otře o tu Lexovo a strne. S výdechem si opře čelo o jeho rameno a raději nic nekomentuje. Jako by se nic nestalo.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 yellow yellow | 19. ledna 2014 v 20:09 | Reagovat

Xitt je šikovnej pejsek. :) A ví, co má dělat, když má paličatýho a přitroublýho pána. :D Ještěže tak.
Děkuji za rychle přidanou kapitolu a moc se těším na další! Doufám, že bude taky brzy, protože jste mě pořádně navnadily! :-*

2 Evelien Evelien | 19. ledna 2014 v 20:51 | Reagovat

Naprosto nevím jakou křeč měl dostat jakože do zad, ale dnes i já mám pocit že brzy skončím v nemocnici, takže děkuji i tak za hezké pokračování :)

3 IQY IQY | 19. ledna 2014 v 21:10 | Reagovat

och, Mišulko trpí ako kôň :-|
taký krutý trest za pár chvíľ na sene :-P, či v sedle  

Lex ma nesklamal, je to slniečko starostlivé :-D

4 Karin Karin | 19. ledna 2014 v 22:00 | Reagovat

Chudák Michal ještě že má Alexe. 8-O

5 Wieta Wieta | 19. ledna 2014 v 23:53 | Reagovat

Xitt ma rozumu za oboch :) Lexík je boží :D veľký starostlivý muchlovací plyšák :)

6 KATKA KATKA | 20. ledna 2014 v 16:46 | Reagovat

je mi Michala strašně líto , ty bolesti jak trpí je opravdu silná povaha to všechno vydržet byla by tam šance na zlepšení :-)

7 Nade Nade | Web | 22. ledna 2014 v 18:54 | Reagovat

Já nevím, v tomhle druhu zranění se nevyznám (jestli vůbec v nějakém), ale ty bolesti se mi nějak nezdají. Xitt si s tím poradil nejlíp, jak mohl, šikulka.
Díky, těším se na pokračování. :-)

8 Widlicka Widlicka | 22. ledna 2014 v 20:52 | Reagovat

Lexi, ty darebo ;-P copak má v plánu všechno uvolňovat? :-D  :-P
i když, kdo ví, zda ty bolesti nemá i kvůli tomu, že se sexuálně neuvolňuje ;-)

9 Voldy Voldy | 22. ledna 2014 v 21:17 | Reagovat

[7]: Mám kamaráda, který je mi Míšovi předlohou a měl spoustu nespecifických bolestí... stačí únava, stres...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama