Část šestnáctá

12. ledna 2014 v 18:30 | Pret a Voldy |  Síla zpovědi
Část šestnáctá

P.S. Poštovní sovy s úplatky se asi ztratily, pošlete další :-) Jinak si příště pořádně počkáte.




Celou večeři přemýšlí, jak to udělat s tím, že chce Míša zůstat venku. Několik možností ho napadá. Sleduje Míšu, jak dojídá večeři. On to do sebe naházel až nějak moc rychle. Za odpoledne mu celkem slušně vyhládlo. Xitt leží spokojeně venku na zápraží vedle druhého psa a vypadá docela zmoženě. Nemá tušení, kdo ho vykoupal, ale odvedl zatraceně dobrou práci. Odloží příbor a zadívá se na Míšu. "Říkal jsi, že chceš po večeři zůstat venku... máš nějakou představu? Chceš zůstat tady na terase?"

"Šel bych spíš někam dál... na terase jsme byli včera, určitě to bude zajímavá procházka i takhle večer. Při západu slunce." zazubí se. Do úst strčí poslední sousto a složí příbor. "Mohli bychom ke stájím? I když, on tam je vlastně pro mě špatnej přístup... Tak jenom někam, kde bude hezky i pevná cesta."

Přimhouří oči. "To bude trošku horší. Je docela podmáčený terén. Ale něco vymyslím. Je tu pár cest, který jsou zpevněnější... Chutnalo ti?"

Přikývne s úsměvem. "Moc, měl jsem opravdu hlad, ale snažil jsem se to vychutnat, abych mohl potom kuchařovi poslat jen samou chválu. A ty jsi mě taky svým výběrem zatím nezklamal. Takže to poděkování patří i tobě." Natáhne se po skleničce s vodou, aby tu horu jídla zapil.

"Jsem rád, že ti chutnalo. Je vidět, že máme stejně vyladěné chuťové buňky." pousměje se a pomalu vstane. "Omluvíš mě na chviličku? Jen si něco rychle vyřídím a jsem tu zpátky. Vyrazíme tedy ven. Už vím, jak to bude." Ano, napadla ho skvělá věc. K seníkům je skvělá cesta a Míša aspoň dostane možnost vyzkoušet jaké je to válet se na seně.

"Jasně, klidně běž." dívá se za ním, jak odchází a přemýšlí, co mohl vymyslet. Věří však tomu, že to bude víc než příjemně strávený večer. Xitt se k němu přiloudá, s omluvným výrazem mu opře hlavu o koleno. "Copak, ty moje dělo? Vyběhal ses dostatečně?" Pohladí ho po hlavě. Je rád, že Xitt je opravdu dobrá povaha, je vidět, že výběr cvičitelů pro asistenční psy je víc než pečlivý. Odpoví mu zavrtěním ocasu. "Já se taky bavím dobře." špitne a má pocit, že psí oči mu víc než rozumí.

Za chvíli se vrátí, přes ruku má deku a v ruce menší košík. Zazubí se na Xitta. "Ty máš už dost, viď:" pobaveně sleduje znaveného psa. "Neboj, dneska to vezmu za tebe. Jestli ti tedy páníček udělí volno." Odloží košík na stůl a na něj položí deku. "Tak, jsi připravený? Můžeme vyrazit?"

"Má volno celý den. Jsem připravený na výlet. S ohledem na to, co s sebou bereš, Karkulko." vyjede si od stolu. "A kam teda?"

"To uvidíš. Překvapení." pousměje se. "Jestli se o Xitta nebojíš, klidně může zůstat tady. Slyšel jsem, že už pro něj připravili pořádnou misku masíčka." Po očku koukne na psa. "Ale pšššt, to je taky překvapení, tak ať mu ho nezkazíš."

"Hlavně ať ho nekrmí moc, aby mu nebylo špatně. Víš... žádný pamlsky a tak. Pořád by měl zůstat asistentem." povzdychne si, ale těžko to uhlídá. To by ho musel chudáka vláčet všude sebou a to nedělá ani doma. "Ať nám ho pak, prosím, odvedou do pokoje, abychom ho nemuseli někde v noci hledat."

"Neboj se, jde jen o maso. Určitě mu to neublíží a ani ho to nějak nerozmazlí. Tady ví, co se zvířaty. Řeknu Ralfovi, ať ho pak odvede nahoru. Nemusíš se bát." Vezme košík a deku, "Tak vyrazíme."

"Díky." Zařadí se vedle Lexe, aby ho mohl následovat. Rozhlédne se kolem sebe, západ slunce už skoro není vidět. Večeřeli nějak dlouho. Sjede po prkně, které mu sem šikovně nastražili majitelé, i když myslí, že v tom má stejně Lex prsty. Alespoň, že má z terasy přístup ven a zase zpátky. Bude za to muset poděkovat.

Schůdky seskočí. V košíku to nebezpečně zacinká. Jen se tomu pousměje. Neznělo to jako tříštění skla. "Xitt vypadá opravdu spokojeně." prolomí po chvilce ticho. "Tomu se odtud nebude chtít. Mně se taky nikdy nechce." Směrují do mírného kopce, kousek za ranč, kde jsou různé hospodářské budovy. Cesta sem je tu dost rovná a zpevněná. I tak se občas nevyhne pohledu na Míšu, aby se ujistil, že je všechno v pořádku.

"Je tady hezky. Máš pravdu, sice mají rodiče velkou zahradu, ale asi to není ono. Stejně je pořád v práci a nemůže takhle blbnout. Snažím se mu to vynahradit tím, že ho beru teď, když je ještě hezky, do parku, kde je spousta lidí, kteří mě znají a většinou si hází talíř nebo míčky a dostatečně ho vydovádí, ale i tak to není ono." Trochu se zamračí, uvědomuje si, že i pejsek si zaslouží trochu normálně žít, než jen pořád dohlížet a pomáhat. Zručně se vyhýbá větším výmolům, aby nemusel ještě udržovat rovnováhu, ale spokojeně shledává, že se do nového vozíku vyplatilo investovat, protože není tak nemotorný jako na těch obyčejnějších.

"Ale i tak vypadá spokojeně. Je to jednou asistenční pes, tak má svoje povinnosti. Tak jako my. Ale vede si dobře. Líbí se mi, jak tě pořád hlídá." pousměje se a ukáže na budovu rýsující se před nimi. "Tak a jsme tu."

"Kdo by ho taky pořád drbal, když ne já?" usměje se. Lex to vidí z jiného úhlu, takže mu musí věřit. "A to je co?" zeptá se překvapeně při pohledu na něco, co připomíná obrovskou stodolu.

"No, říkal jsi, že jsi ještě nikdy neležel v seně. Takže..." pousměje se. "Rozhodl jsem se ti tenhle zážitek zprostředkovat. A toho sena je tam vážně hodně."

Michal vykulí překvapeně oči. Jen o tom tak vtipkoval a on ho Lex bere tak vážně... a jenom proto, aby se s ním cítil dobře. "Začínám si myslet, že mi firma místo služební cesty zajistila zážitkový výlet. Díky, Lexi. Tak co, troufneš si mě tam hodit?" zaraduje se jako malé dítě.

"Jestli troufnu? Já mám odvahy dost." pousměje se. Odloží košík na zem a popadne Míšu do náručí. Zamíří dovnitř. Obrovská vrata jsou otevřená, takže i když to nedomyslel, když ho takhle popadl, má štěstí. Přejde k největší hromadě sena a Míšu do ní hodí. "Spokojený?" zasměje se.

Žuchne do měkkého sena pěkně z výšky, s úsměvem na rtech. "Rozhodně!" uculí se. Pokusí se posunout výš, ale seno se s ním propadá níž, takže má smůlu a bude muset zůstat zakotvený v tomhle místě. "Co jsi to s sebou táhnul?" optá se zvědavě, teď už by se to mohl dozvědět, ne?

"Ještě chviličku vydrž. Skočím pro to a taky pro vozík." Na chvíli mu zmizí z dohledu, aby zaparkoval vozík uvnitř hned za dveřmi, aby byl po ruce. Košík i deku vezme s sebou a vyškrábe se za Míšou na seno. "No, říkal jsem si, že na takový výlet se hodí menší svačinka." pousměje se.

"Skvělé... jen ještě jedna prosba, můžeš mě posunout výš? Se mi v tom seně špatně pohybuje." požádá ho mile.

"Jistě. Hned to bude." Špatně se v seně nepohybuje jen Míšovi. Jemně ho nadzvedne a usadí o kousek výš. "Stačí, nebo ještě?" zeptá se.

"Už je to lepší, děkuju." Zavrtá se do sena a rukama si podchytí svoje kolena tak, aby si je přitáhnul blíž k sobě. Stejně jako ve vaně. "Počítám, že ta deka je pro mě." uculí se a sleduje, jak se Lex štrachá v košíku.

"No, říkal jsem si, že ti nejspíš bude zima." Nechá košík košíkem a natáhne se pro deku. Roztáhne ji, přitom se málem skulí dolů, což v obou vyvolá záchvat smíchu. Další pohyb už je opatrnější, když balí Míšu do deky.

"Zatím to docela šlo, ale děkuju. Možná, že kdybych se víc oblíkal, tak bych s tím neměl takový problém. Jenže mně se nechtějí tahat vrstvy navíc." Lexovo nemotorné počínání ho baví. Konečně je maličko rozhozený z rovnováhy. Zachumlá se do hřejivé deky, jako by to byla něčí náruč. "Kdybys potřeboval kousek, můžeš mi říct. Rád se podělím."

"Mně zima není." pousměje se a vrátí se ke košíku. "Navíc tu mám ještě něco na zahřátí. Doufám, že máš rád bílé víno." otočí se na něj. "Říkal jsem si, že když nám chutnají stejná jídla, že s tímhle snad nešlápnu úplně vedle."

"Já moc pít nemůžu, ale víno mi určitě nevadí. A jak říkáš, máme podobné chutě, takže věřím tomu, že to bude dobrý výběr." Usměje se a zavzpomíná, kdy naposledy měl alkohol. Je to hodně dlouho, tehdy nevěřil doktorům, že to nebude dělat dobrotu, a tak se zlil jako doga, aby potom pár dní nemohl vylézt z koupelny, protože přesun bez pomoci jiných byl nemožný. Od té doby si dal vždycky jen jednu dvě skleničky něčeho slabého. Víno snad nebude vadit.

"Rozumím, ale nevypijeme toho bednu. Jedna sklenička snad ničemu neublíží." pousměje se. Vytáhne skleničky, jednu rovnou vloží do dlaně Michalovi a druhou si prozatím odloží do sena. "A teď jen upřímně doufám, že jsem nezapomněl vývrtku." Nahlédne zkoumavě do koše, aby zjistil, že nezapomněl. Během chvilky je láhev otevřená a víno ve skleničkách. Svou skleničku nechá podržet Míšu. Zarazí špunt zpět do láhve, aby se nevylila a uloží ji opatrně do koše. Pak se usadí vedle Míši a skleničku si zase přebere. "Díky."

"Tak na co to bude?" zeptá se zvědavě. Má snad Lex nějaké přání nebo vzal lahev vína jen tak? Aby neseděli na sucho? "Na dobré obchody a naše seznámení?"
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 M270388 M270388 | 12. ledna 2014 v 19:47 | Reagovat

:-D Ale neztratily, vzali prachy a uletěly. Mrchy!

2 Wieta Wieta | 13. ledna 2014 v 10:51 | Reagovat

romantika v sene s pohárom vína :D to bude ešte zaujímavé :D

3 KATKA KATKA | 13. ledna 2014 v 12:20 | Reagovat

nádhera tyhle romantické chvilky jsou tak úžasné , když už mají takovou perfektní příležitost seno víno oni dva a hlavně touhu ježiš jen se na další díl třepu :-D

4 IQY IQY | 13. ledna 2014 v 13:52 | Reagovat

... a následné cink zanikne vo zvuku mlaskavej pusy na Lexovom líci... nie?

tak... a následné cink sa stratí v hlbokom pohľade očí Michala, Lex sa topí, pľúca nestíhajú dodávať kyslík... nie?

žeby... a následné cink provokuje oboch k nesmelému náklonu k sebe, hlavy chcú, telá túžia, srdcia prahnú po tom druhom, pery sú pár milimetrov od seba, no preruší ich ostrá rana pri vchode senníku... nie?

kruci, tak už neviem :-D  :-)
ako ďalej? vyriešia môj problém autorky a nebudú ma mučiť týždňovou pauzou??? :-?  8-)

5 Nade Nade | Web | 14. ledna 2014 v 17:48 | Reagovat

Zážitkový výlet, to jo. Lex se opravdu snaží a je velmi pečlivý. Jen ať si to chlapci užijou, ne? :-D

6 yellow yellow | 16. ledna 2014 v 18:49 | Reagovat

Jů, já chci taky takový výlet, kde o mě bude Lex pečovat jako o Míšu. *in love* Super, dámy! yellow je nadšena. *poskakuje, seč jí to žaludek plný dobrot dovolí*

A nebyla by třeba další kapitolka??? *angel* Slibuji, že až se uvidíme, tak budu uplácet a lichotit o sto šest. :D Cizím sovám nevěřím a můj sýček je celej na umření, už ani houkat pořádně neumí.

7 Sarelle Sarelle | 16. ledna 2014 v 21:35 | Reagovat

Já vám holky budu lichotit a uplácet vás jak budete chtít, jen si řekněte!! :-D Jen nás netrapte dlouhými prodlevami ???

8 karin karin | 18. ledna 2014 v 22:11 | Reagovat

Tahle povídka je moc krásně napsaná. [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama