Část dvacátá osmá

28. února 2014 v 22:01 | Pret a Voldy |  Síla zpovědi
Část dvacátá osmá



"Nestojím o spálená záda, takže ručník uvítám alespoň pod sebe." pozoruje Lexe, něco mezi nimi pořád stojí a on si moc dobře uvědomuje, co to je. Ale snaží se oba dva.

Vezme dva velké ručníky a položí je Míšovi na klín. Nahne se k němu, aby ho vzal do náručí. "Takže jdeme? Ale já se pak budu potřebovat pořádně ochladit."

"Pokud na sebe nebudeš strhávat barel s tou ledovou vodou, tak se přidám, jinak mě budeš muset někde odložit. Na to bych asi neměl. Takový šok bych nemusel přežít." uculí se a natáhne se po dveřích vedoucích do sauny, aby je otevřel.

"Nic takového bych ti neprovedl. Myslím, že chvilka v bazénu bude stačit." protáhne se otevřenými dveřmi. Na chvíli usadí Míšu, rychle rozprostře ručník a pečlivě ho na něj usadí.

"Pokud nebudeme mít společnost v plavkách, nepohrdnu jím ani já." uculí se, než se pohodlně natáhne na dřevěný rošt. "To jsem potřeboval."

Spokojeně ho sleduje. Sám si také rozloží ručník a rozloží se na něm. Je tu na něj vážně moc horko. "Stopuju ti tu čtvrt hodinu, déle tu stejně nevydržím."

"Budeš hodnej, děkuju. Nemůžu po tobě chtít lámat rekordy, mně to taky bude stačit." pohladí ho jemně po ruce, která zakotvila u jeho hlavy. Podloží si hlavu rukama a zadívá se na svoje potetované břicho. Křivky draka se zvedají při každém nádechu a tvoří tak dojem, že drak na jeho břiše spokojeně oddechuje. Copak asi řeknou na jeho novou malůvku?

"Ono to ani nejde." pousměje se a zadívá se na něj. "To tetování je vážně úchvatné. Vypadá jako živý." Natáhne ruku a pohladí drakovu hlavu. "Jenom odletět."

"To radši ne, já ho nepustím." uculí se. Nemůže předstírat, že by se mu jemné doteky nelíbily. "Budeš mi muset potom říct, jak se na tvojí malůvku tvářili tví přátelé. Jsem snad zvědavější než ty."

"Myslím, že to bude v pohodě." Pokrčí rameny. Prsty se přesunou na dračí krk. "Ani si nevšimnou, je celkem jemné. Když se na něj člověk nesoustředí, tak to vlákno pavučiny není ani moc vidět. "

"Doufám, že nebudeš mít zlomenou ruku, až se budou pokoušet toho pavoučka zabít, jak jsi říkal. Byla by to škoda." pohladí zápěstí, které se ho dotýká. Zvrátí trošku hlavu, aby měl lepší výhled na Lexe. "Je tady hodně neúnosný vedro?"

"Já radši zimu." odpoví vyhýbavě. Je mu poněkud větší teplo než by mohlo být příjemné, ale nechce to tu Míšovi kazit. "Jestli ti to pomáhá na ta záda, tak je tu únosné vedro." Bříška prstů polechtají draka na bříšku. "Říkal jsi, že to trvalo tři dny?" zeptá se znovu na délku vzniku toho úchvatného tetování.

"Dělalo na tři fáze, pokaždé jeden den, abych pak měl nějakou dobu na regeneraci. Muselo se vrstvit kvůli té jizvě, a aby vypadal konečný výsledek takhle pěkně plasticky. Nejdřív obrys," přejede kontury hlavy a zad. "Potom páteř a křídla a vyplnění. A nakonec to byl ocas." Sjede níž, ale ruka se cíle nedotkne. "To bylo trochu náročnější. Obrys jsem měl hotový už z první návštěvy a vyplnění se dělalo naposled, aby na těch citlivých místech bylo víc času pro zhojení. Ještě několik týdnů po dokončení práce jsem si myslel, že už nikdy nebudu moct své náčiní použít jako muž." uchechtne se, když si na to vzpomene. Jeho práh bolesti je ve spodních partiích sice mnohem výš, než je obvyklé, ale když se poraněná kůže regenerovala, bylo to jako trest za jeho výmysl.

"Trochu náročnější? Bohatě mi stačilo to předloktí. To bych asi neustál. Ale vypadá to opravdu velice rafinovaně." nadechne se a odváží přejet z dračího břicha, přes tělo až na ocásek. "Muselo to příšerně bolet. Nenechalo to snad žádné následky."

Zadrhne se v něm dech, když spatří Lexovu dlaň, jak přejede až do jeho klína. "Bolelo to, to nemůžu popírat, říkal jsem, že tam byly nějaké ty slzy. A následky snad nejsou, nějak je nepociťuji. Nejhorší byl ten čas, než se tetování zahojilo. Pořád jsem kontroloval, jestli někde nehnisá nebo není nějaký abnormální projev. Až potom mi tatér řekl, že jsem udělal dobře, protože teď už vím, jak bolí tetovat intimní partie, a že nic jiného takhle nebolí. Nemůžu říct, že by mě uklidnil, každopádně se potvrdila ona závislost na tetování. Od doby, co jsem si na draka zvyknul, mi v hlavě běhala myšlenka, že bych k němu mohl přidat ještě něco malého, ale u nás jsem nějak nenašel odvahu. A když se mi přihodila ta bouračka a tahle jizva." pokrčí rameny. "Jít tam v době, kdy poznám tebe, to bylo asi osudový." uculí se s pohledem na Lexovu ručku šmátralku.

"Hlavně ohledně námětu tetování. A já si pořád říkal, co má ten tatér za úchylku, že má pořád takové divné řeči." usměje se pobaveně. Bříška prstů polaskají špičku dračího ocásku. "Nikdy by mě nenapadlo, že potkám někoho jako ty. Musíš být vážně odhodlaný, když jsi neutekl. Jen to rozhodnutí, nechat se tetovat zrovna v těhle místech." Ten ocásek ho vážně plně fascinuje. Natáhne se blíž a ochutná pokožku břicha slanou potem. "Nevadí to tomu tetování? Myslím, tomu novému."

"Já to hlavně věděl a netušil jsem, co řekneš na to, až zjistíš, co mám na ruce já. A on pořád jen blbě narážel, ale neřekl nic. Tak nevím, jestli si třeba nemyslel, že to víš a teď si necháváš tetovat pavouka, abychom se k sobě hodili." Ty culivé koutky mu snad zůstanou. "Lexi... to bys asi neměl dělat." Ne, že by se mu to nelíbilo. Právě naopak, líbí se mu to moc. "A... máš asi pravdu. Minimálně ty bys tu neměl trávit moc času, protože nevíš, jak zareaguje a je to jen pár hodin. Pojďme se ochladit do toho bazénu. Myslím, že mi to už stačí." Nemůže se takhle nechávat pokoušet, protože se mu to líbí až moc. A nejen jemu. Krev hrnoucí do určitých partií ho v tom utvrzuje taky.

"Hodíme se, i bez tetování." narovná se. "Vážně? Nechceš tu ještě zůstat? Kvůli těm zádům? Já to ještě chvíli přežiju."

"Nic se nemá přehánět. A s tím tetováním se nesmíme dlouho koupat, takže pojďme, ať to máme za sebou. Rosíš se mnohem víc než já." Posadí se a automaticky se natáhne k Lexovi, aby si ukradl jeden polibek. "Nemohl bych si vzít na triko, že ses nechal potetovat a už první den se ti do toho dostal zánět, protože ses se mnou saunoval a koupal v bazénu."

"Já jsem odolný. Určitě to bude bez problémů." pousměje se. "Tak pojď, skočíme si do bazénu. Kdyžtak tě pak ještě namočím do horké vany." Vezme ho do náručí. "Dáváš přednost pomalému ponoření, nebo rychlému?"

"Po saunování je to asi jedno. Jen mě prosím tebe nepouštěj. Nestihl bych se koncentrovat na práci svých rukou a šel bych ke dnu." přitiskne se k němu pevně a na okamžik zadrží dech, jako by ponor do vody očekával už teď.

"Nepustím tě, neboj se." pousměje se a narovná se, přejde ke dveřím a nechá Míšu zase otevřít. "Stejně se mě držíš jako klíště." dodá pobaveně a zamíří k bazénu. "Ralf říkal, že nám sem šoupne radši rezervačku, takže bychom neměli na nikoho narazit."

"Já tu tvojí protekci začínám milovat." zazubí se, než si opře hlavu o Lexovo rameno. "Klíště je moje druhé jméno."

"Privilegovaný rozmazlený spratek. Nenaděláš nic." pousměje se a zamíří k bazénu. "Tak druhé jméno? A víš, že klíšťata jsou nebezpečná a já je nemám moc rád?"

"Líbí se mi společnost rozmazleného spratka, s tím taky nenaděláš nic." zazubí se na něj. "Já jsem lidské klíště, ze zásady se nepřisávám, ale krev pít umím, to jo. Jinak jsem celkem neškodný tvor." koukne na něj svým nevinným pohledem. "A vytočím se taky celkem snadno... i když vlastně ne. Zůstávám k hodně věcem s celkem laxním přístupem."

"No, aspoň, že se teda nepřisáváš." pousměje se pobaveně. "Definuj mi, co přesně znamená, že jsi neškodný. Ať se pak nedivím." Přejde k bazénu a chvíli přemýšlí, jak tam co nejlépe skočit. Sám by problém neměl, ale s Míšou se trošku bojí. Aby ho nějak nepřitopil nebo hůř.

Všimne si Lexova zamyšleného výrazu, jak přemýšlí nad vstupem do vody. "Neupejpej se, nejsem z cukru. Klidně skákej, jen si uvědom, že budeš mít dvojnásobek normální váhy, tak si prosím tebe nelámej nohy. A neškodný... no... jak se to vezme. Pojď už do tý vody."

"Sám bych dal šipku, ale... No, nějak to provedeme." pousměje se. "Tak se drž, klíště. Na tři, aby ses mi neutopil." přejde blíž ke kraji bazénu. "Rááááz... dvááááá... tři!"

Zadrží dech a zavře oči. Všechen náraz utlumilo Lexovo tělo a k němu dojde jen studená voda. Ocitnou se spolu pod hladinou.

Je to příjemné, schladit tělo po tom hicu v té sauně. Moc dlouho pod hladinou nezůstane, přece jen, má v náručí Míšu. Vynoří se, nabere do plic vzduch. "Dobrý?" zeptá se okamžitě. Ta voda je přece jen dost studená. A Míšovi to nemuselo udělat dobře.

Odrhne si rukama vlasy z mokrého obličeje a rozzáří se. "Skvělý! Lepší než se pokoušet vylézt do saunovacího bazénu. Díky." obejme ho kolem krku a vtiskne jeden rychlý polibek na mokré rty. Přitiskne se tváří na tu Lexovo a skryje svůj radostný úsměv. Je jako malé dítě.

"Bál jsem se, abych si tě neutopil." pousměje se. Ta jeho radost ho těší. "Chceš ještě zůstat ve vodě, nebo ven a usušit?"

"Mám vodu rád. Často chodím plavat. I bez použití nohou si troufnu zvládnout závod s člověkem, který nohy normálně používá. Chodím právě s tím Martinem, jak jsem ti o něm říkal. On chodí do bazénu protáhnout svoje kosti a já si jdu zatrénovat ruce. Miluju plavání." dokázal by v ní strávit hodiny.

"Vážně? Někdy si můžeme dát závod. Ale až někdy jindy. Začíná to nějak štípat." upře pohled na potetované zápěstí. "Nic, co bych nevydržel, ale je to dost nepříjemné. A po tom tvém strašení ze mě asi bude hypochondr."

"Pojď ven, namažeš si to, abys to měl pořád vláčné. Je třeba, aby se to nevysušovalo. A to voda dělá... taky mě to začalo svědit, možná tu mají jinou vodu." pokrčí rameny. "Bude to lepší pro nás oba. Jen nevím, co budeme dělat? Ty smlouvy?" moc se mu do toho nechce, ale budou to muset udělat.

Přesune se k okraji bazénu. Usadí Míšu na okraj a pak se vyhoupne za ním. "Měli bychom. Ať to máme z krku. Zítra už se tím nebudeme muset aspoň zabývat. Mně se do toho taky moc nechce, ale ať to pak nevypadá, že jsme se tu jen poflakovali." Přehodí nohy přes okraj bazénu a postaví se. "Zítra budeme mít aspoň prostor někam vyrazit. To za to stojí ne?" Skloní se, aby vzal Míšu do náručí.

"Máš pravdu, stejně už toho není moc. A co že máme zítra v plánu? Náhodou mě to s tebou jako flákání nepřijde. Pořád zažívám nové věci. Rozhodně se neflákáme. Jsi takový můj splněný sen." přitulí se jako již několikrát předtím. Hodně mu na Lexovi záleží, jen tajně doufá, že je to opravdu oboustranné.

"Určitě něco vymyslíme. Rozhodně si dáme tu večeři, na kterou jsem tě zval dneska. Jen přehodím rezervaci. A mohli bychom vyrazit... kam bys chtěl. Nenapadá tě něco, co bys chtěl dělat?" opatrně ho usadí v šatně na lavičku a zamotá jako housenku do obří osušky. Usměje se svému výtvoru.

"Ještě jsem neměl možnost Berlín vidět jinak než na fotkách, takže budu rád za cokoliv. Na televizní věž mě asi nepustí a Berlínskou zeď teda vidět nemusím... to je asi tak vše." usměje se, když je zabalený do ručníku. "A tak se z ošklivé housenky vylíhnul motýl." zamává rukama vedle sebe, jako by chtěl vzlétnout. Za Lexův úsměv to určitě stojí.

"Čerstvě vylíhnutí motýli jsou dost neohrabaní. Musí počkat, než se jim do křídel napumpuje hemolymfa, tak opatrně." pousměje se. Přisedne si na lavičku a začne toho svého motýla sušit. "Mohli bychom se podívat třeba k Braniborské bráně. To je dominanta města, projdeme se po Alexovi..." zazubí se. "No a třeba bychom tam někde mohli zajít na oběd."

"Příště se prvně zeptám, co mohu jako narozený motýl dělat poprvé." uculí se. A pak, že on zní jako encyklopedie. "Po Alexovi?" prsty přeťapká po Lexově ruce. "To nemusíme ani nikam jezdit. Koneckonců, ty to tady znáš líp než já, nechám ten výlet na tobě. Oběd někde venku zní fajn. Jen si nejsem jistý, jak to uděláme, pokud půjdeme na tu večeři? Budeme se vracet sem? Nechce se mi trmácet po městě v kvádru." pohladí zamyšleně ramena až po předloktí, i když se ho Lex snaží utřít.

"Myslel jsem samozřejmě Alexanderplatz. Náměstí." vysvětlí pobaveně. "Ale ani tvůj výklad mi není proti mysli. Záleží na tom, co ty chceš vidět. Reichstag, nebo jestli tě lákají třeba muzea." Snaží se ho důkladně otřít. Záda už má, a paže skoro taky. Kdyby řekl, že si neužívá jen to utírání, lhal by.

"Co zajít do muzea voskových figurín? Dobře, dělám si legraci. Do muzea nemusíme, když bude hezky, mohli bychom zůstat venku a pochodit město. Věřím, že k tomu budu mít skvělý výklad. Alexe bych viděl rád... jen se mu říká trošku jinak. Bez jednoho písmene." Ještě před pár dny by se naprosto styděl a teď tu s Lexem sedí v šatně nahý a nechává se otírat ručníkem. Zakroutí nad sebou s úsměvem hlavou.

"V podstatě tam to A mám taky." pousměje se. "Jen, když byla Sofie malá, tak ji nudilo pořád volat celá jména. Sestra byla Alex a já Lex. Ale i tak se to pletlo. Ale mě to nějak zůstalo." Pustí se do utírání bříška. Na draka je extrémně jemný. "Uvidíme tedy, jaké bude počasí, můžeme se třeba rozhodovat podle nálady. Nic nás neváže. A potom se vrátíme sem, převlékneme a vyrazíme na tu večeři. Pokud budeš chtít, můžeme třeba ještě pak někam zajít." Soustředěně zbavuje draka kapiček vody. "Dneska doděláme ty papíry. Můžeme zůstat v pokoji, v kuchyni zcizím něco dobrého, abychom nad tím neseděli naprázdno a když to stihneme rychle, můžeme... třeba... cokoliv."

"Cokoliv?" optá se zvědavě. Vnímá sice Lexova slova jasně, ale jeho mozek je o dost víc zaměstnaný soustředěním na utírání, že kterého se spíš stala malá nevinná hra doteků.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Wieta Wieta | 28. února 2014 v 23:20 | Reagovat

čokoľvek :D no jasné :D nevinné čokoľvek :D

2 KATKA KATKA | 1. března 2014 v 20:36 | Reagovat

krásné plány jsem zvědava jak dopadnou :-D

3 Karin Karin | 1. března 2014 v 22:19 | Reagovat

Doufám že zůstanou spolu jinak to nepřežijí ve zdravý. :-P

4 IQY IQY | 2. března 2014 v 10:27 | Reagovat

hi, hi, prejsť po Alexovi a ťapat po ňom prstami sa páááčiii :-D výborná predstava! a bude  niekedy aj prechádzka po Miškovi? :-)
výborne napísaná časť a samozrejme useknutá v najlepšom!
no tak nič... zasa späť do kúta šedivého života a čakať a čakať na pokračko.... :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama