Část dvacátá pátá

14. února 2014 v 9:01 | Pret a Voldy |  Síla zpovědi
Část dvacátá pátá


Pustí vodu. Důkladně zkontroluje, aby byla dostatečně teplá a rovnou nalije do vany i pěnu. Trošku se krotí. Pak se vrátí do ložnice pro Míšu. "Už připravený?" zadívá se na něj. Pak k němu přejde. "Můžu ti nabídnout odnos, nebo dostanu košem?"

"Můžeš, měl bych ti za to platit." Vycení zuby v úsměvu. "Nemusíš chodit ani do posilovny, co? Když všechny hned bereš do náruče."

"Asi bych se měl léčit, protože to bude nějaká úchylka. Ale zatím se projevuje jen u tebe." pokrčí rameny lhostejně. "Stejně to dělám proto, že se mi to moc líbí." Sehne se, aby Míšu vzal do náručí. "Ale teď tě nebudu děsit svým psychologickým profilem."

"To klidně můžeš, nejsi masový vrah, takže jsem uklidněn." přitiskne se k němu a najednou už mu nevadí, že se před ním takhle obnažuje. Přijde mu to naprosto přirozené. "Myslím, že mě nemáš už čím překvapit."

Sevře ho v náručí. "Možná ještě mám. To nemůžeš nikdy vědět." Zamíří do koupelny. Vana už je skoro plná. Opatrně usadí Míšu ve vaně a vypne vodu. "A ty? Můžeš mě ještě něčím překvapit?" zadívá se na něj. Stáhne boxerky, přehodí je přes umývadlo a vklouzne do vany. Usadí se za Míšovými zády. Přitáhne si ho blíž a opře se o chladivou stěnu vany. "Vlastně o sobě víme docela intimní věci, ale třeba vůbec netuším, jestli máš sourozence, nebo třeba, co dělají tví rodiče."

"Určitě můžu... Stejně jako ty mě." usměje se. Uvelebí se pohodlně do náruče a vzpomene si Dwighta, jak s ním takhle trávil čas ve vaně a jen si povídali o tom, co dělali ten den v práci. Zakroutí hlavou, aby tyhle myšlenky zaplašil. Teď je někde naprosto jinde. "Jsem jedináček. Což mě chvílemi mrzí, ale nemůžu si stěžovat. Rodiče si vymodlili i mě, a když to potom nešlo znovu, tak se snažením přestali a já zůstal jedináčkem. Ale ty ses zmiňoval, že máš sestry?"

"Mám. Dvě. Alexandra je o šest let starší. Je vdaná ve Francii. A už má dvě děti. Moc se nevídáme, ale občas mi napíše. Jela tam studovat a už tam zůstala. Sofie je mladší, o tři roky. Dokončila medicínu a teď dělá... ani nevím přesně co. Pořád nevěděla, kterým směrem se vrhnout. Naposledy, co jsem ji viděl, tak byla uchvácená chirurgií. Byla zasnoubená, ale nevyšlo to. No, a pak mám ještě několik sestřenic a bratranců. Většinou se stejně vidíme jen párkrát do roka, když se sejdeme na nějaké oslavě u prarodičů."

"Závidím ti, vždycky jsem všem sourozence záviděl. Dokud jsem byl v pubertě, tak mi to bylo tak nějak jedno, ale jak se u mě začal lámat chleba... víš, jak to myslím. Uvítal bych ho. Ne, proto, že jsem potřeboval pomoct. Ale spíš kvůli tomu, že rodiče se o mě příliš báli. Nechtěli mě nikam pouštět samotného, proto jsem nikdy neopovrhnul dvou měsíčním pobytem v lázních, kde jsem byl mezi svými. Spíš si myslím, že sourozenec je taková tichá opora."

"Jak se to vezme." pousměje se, dlaněmi jemně přejede po zádech. "Alexandra, jak byla starší, tak mě šíleně řezala." zasměje se. "A Sofie byla zase mladší, tak jsem ji s sebou nechtěl nikam brát. Ty rozdíly byly opravdu hrozně znatelné, jenže pak člověk vyroste a tohle se tak nějak rozpustí. Když se otec dozvěděl, že... když se provalilo, že jsem gay, holky za mnou stály. I tak to ale nebylo nic lehkého. Musel jsem se na pár měsíců uklidit k prarodičům. Tehdy na mě otec poprvé a naposledy vztáhnul ruku." skloní hlavu a lehce políbí Míšovo rameno.

"Zbil tě?" otočí se na něj nevěřícně. "Proč, proboha?" nedovede si to představit. "Naši byli tak nějak v pohodě. Sice jim trvalo, než si zvykli, ale... nějak jsem tím prošel bez problémů. Opravdu tě vlastní táta zbil?" Nemůže tomu uvěřit. Člověk může být magorem, ale vztáhnout ruku na vlastní dítě, kvůli orientaci?

"Vlastně, takhle zpětně mám pocit, že jsem ho vyprovokoval. Jednu mi vrazil a řekl mi, že jsem ostuda rodu a že jsem ho zklamal. Ještě pár dalších věcí. To už je dávno. Byl jsem ještě mladý a hrozně jsem si stál za svou láskou." pousměje se kysele. "Nebýt otce a jeho právníků, nejspíš jsem teď ještě v cele."

"Zvláštní. Víš, odsoudí tě, ale pořád jsi jeho syn. Možná i on si to uvědomuje. Nebo myslíš, že to tak není? Že to spíš vidí tak, že kdybys seděl, byla by to pro něj moc velká ostuda pro jméno?" Zůstane k němu natočený čelem, aby mu dobře viděl do tváře.

"Už jsem ho ponížil dost svou orientací. Pochybuju, že by snesl, kdybych skončil ve vězení. Otec je tvrdý muž, obchodník. Nedělá nic jen tak. S tím, kdo jsem, moc nezmůže. S tím, abych nešel do vězení ano." nadechne se a zadívá se na Míšu. "Vážně chceš poslouchat zrovna tohle?"

"Jestli mi chceš povídat o něčem jiném, nebudu se zlobit." Líbne ho na hranu čelisti a otočí se zpátky, aby se mu zavrtal do náruče a zavřel oči. "Je mi takhle moc hezky." povzdychne si spíš pro sebe. Jak si všiml, nad tím už vzdychá pěkně dlouho.

"To je dobře." sevře kolem něj paže a opře si bradu o jeho rameno. "A ty nemáš nějaké bratránky nebo sestřenice? Prostě takové to trošku vzdálenější příbuzenstvo? My když se sejdeme všichni, je to jako na trhu." pousměje se.

"My jsme se nikdy moc nescházeli... Je to hlavně kvůli netolerantní společnosti. A moji prarodiče už nežijí ani z jedné strany. S těmi jsem si vždycky užil legrace. Jen odešli moc brzo. Asi mi ta samota byla souzena, jinak si to neumím vysvětlit. Co znamená velká rodina, jsem se dozvěděl až v Anglii, kde jsem poznal jednoho dobrého kamaráda, právě toho, co má Charlieho, jak jsem ti říkal. Oni se scházeli pravidelně na nedělní večeři a já jen zíral, jak je možné, že se všichni vejdou do jednoho domu. Všichni mě vzali mezi sebe už první večer. To bylo něco báječného."

"My se ani všichni do jednoho domu nevejdeme." pousměje se. "Většinou musíme vegetit na zahradě. Ale bývá to fajn. Jen milionkrát každému říkat, jak se máš, co zrovna děláš, a jak to vypadá... Poslední dobou už je módní otázka, jestli už jsem si konečně někoho našel. Jednou jsem s sebou vzal kamaráda. A od té doby jim nemůžu vymluvit, že je to jen kamarád a že jsem ho s sebou bral jen proto, aby se chvíli rozptýlil. A poslouchat každoročně několikrát, že ten Horst byl strašný hajzl a mám být rád, že jsem se ho zbavil. To je opravdu únavné. Jen upřímně doufám, že až jim jednou přivedu svého partnera, že s křikem neuteče."

Zasměje se. "Aby se situace neobrátila a neutíkali ostatní. Co kdyby sis našel někoho až moc temperamentního?" uculí se. "Závidím ti, ať už to máš jakkoliv, máš velkou rodinu." přitáhne si na hrudník Lexovu potetovanou paži a jemně z ní sloupne igelit. "Neboj se, jsem vyzbrojený, takže ti můžu poskytnout další. Jen jsem zvědavý." Prsty pomalu obkrouží jemné čárky, až doputují na drobného pavoučka.

"O jednom bych věděl. Michaela se bál i archanděl a to je co říct." pousměje se, jak se vrátí ve vzpomínkách. "Skoro to vypadalo, že by to mohlo vyjít. Ale o tom už jsem ti vyprávěl." Sleduje jeho prsty. "Docela se mu povedl. Vypadá jako živý. Jen doufám, že díky němu nedojdu k úrazu."

"Proč bys měl kvůli tetování přijít k úrazu?" podiví se, ale dál ho zkoumá. "Můžeš mi povídat o svých přátelích, vždycky se o nich jen tak letmo zmíníš..." Hladí paže, které ho objímají a nechává se unášet na vlnách absolutního pohodlí, i když vana jako taková není pro dva vždycky ideální.

"Ty neznáš ty hysterky, co jsou na baru. Ááá, pavouk a už mám rozdrcené zápěstí." zasměje se. "Mám ti vyprávět o svých přátelích?" zeptá se zvědavě. "S většinou jsem někdy něco měl. Bylo by to jako mluvit o svých expřítelích."

"Když to někdo udělá, rozhodně mi zavolej a já jim to přijedu vysvětlit." uculí se. "Nebo mi ho můžeš půjčit, podívej se." sloupne i svůj igelit a hodí vedle vany na zem. O to se postará později. Přitiskne svojí ruku k Lexově tak, aby mohl pavoučka nasměrovat. "Hodil by se mi sem pěkně, takže když bude překážet, můžeš ho vykázat." zadívá se na to s úsměvem a v hlavě se mu vybaví prupovídky tatéra, na které asi jen tak nezapomene. "Máš je rád, je to na tobě vidět. Pokud nechceš mlčet a máme čas, rád si o nich něco poslechnu."

"Hezké." s úsměvem pozoruje pavoučka i Míšovo tetování. "Vážně by se ti tam hodil. Ten tatér to tak určitě udělal schválně." zavrtí hlavou. "No, já nevím, ani kde začít. Když jsem tehdy utekl do Čech a založil ten bar, tak... jsem narazil na Gabriela. To není můj přítel ani náhodou a nejspíš nikdy nebude. Hrozně mě okouzlil, je to nádherný muž, jen je dost tvrdý. Dost mi připomíná mého otce. Víš, já byl v té době strašně zklamaný z Horsta a myslel jsem, že Gabriel... no, myslel jsem špatně. Dva ze dvou. Narazil jsem na dalšího parchanta. Tak jsem se rozhodl, že toho mám dost. Žádné trvalé vztahy. Dokud si vzájemně vyhovujeme, je to v pořádku. Když si přestaneme vyhovovat, rozejdeme se bez nějakých scén. Měl jsem jen jedno jediné pravidlo. Když spolu spíme, nespíme s nikým jiným." zamyšleně pohladí Míšovo rameno. "Chci ti to říct celé, protože ono je to dost zamotané."

Opře si hlavu o Lexovo rameno, čímž ji trošku vyvrátí, ale není to nic, co by bylo nepříjemné. Alespoň na Lexe trochu vidí. "Povídej." pohladí prsty hranu dolní čelisti a nechá ruku volně sklouznout zpátky do horké vody.

"Začal jsem prostě vyznávat, že pokud se mi ten muž líbí a zaujme mě, vyspíme se spolu. Dokud to bylo potřeba, byli jsme spolu. S většinou z nich se dál vídáme. Někteří jsou mí blízcí přátelé. Když jsem potkal Martina, byl na tom dost podobně. Doma hloupá situace, on sám ve městě. Byl to velmi zajímavý kluk, tak jsem ho vzal pod křídla. Teď je z něj fotograf. Velmi úspěšný. Prosadil se ve Francii a teď se vrátil do Prahy. Pár let na to jsem potkal Jakuba. Přišel do baru s kamarádem Romanem a vypadal jako hromádka neštěstí. Pozval jsem ho na drink a ještě ten večer jsme si to rozdali v kanclu." pousměje se. "Chvíli jsme spolu byli, dělal pro mě v baru a pak jsem zjistil, že se s Martinem znají a že je do něj Kuba beznadějně zamilovaný. Snažil jsem se je dát dohromady, ale Kuba to tak nějak pokaždé zvrtal. Pak ho zbili a já se seznámil s jeho sestrou. Ukuli jsme nějaké pikle a teď jsou ti dva konečně spolu. Zařizují si bydlení. S Romanem, který je mimochodem hetero, jsme dobří přátelé. Chodíme spolu... chodili jsme spolu do posilky a prostě sportovat. Hodil jsem mu na krk starost o bar i o byt. Snad mě nebude nenávidět do nejdelší smrti. Víš, co je hrozně zvláštní? Že se většina lidí nějak zná navzájem."

"Zrovna jsem to chtěl říct, jak to máte propletený, že se tam všichni znáte. Ale asi je to fajn, ne? Mít takovou partu lidí. Je jedno, kdo s kým spal, když se to nevytahuje na světlo v nejhorších chvílích. To by mi přišlo jako pěkná podpásovka." pokrčí rameny. "Určitě to bez tebe zvládnou, ale kdybys tam byl s nimi, bylo by to rozhodně lepší. Nejen pro ně. A co dál? Říkal jsi, že Gabriela nesnášíš, ale už několikrát jsi ho jmenoval. Takže ho musíš potkávat?"

"Ono je to ještě propletenější. Vojtěch je expřítel Kuby. Pak ho podvedl, rozešli se a zase tak nějak sešli. S tím jsem taky nějaký čas byl. Byl přesvědčený, že je úžasně dominantní. Nebyl. Teď snad někoho má, ale jen jsem o něm slyšel. Přes Vojtu mi přišel do cesty Michael. Dost špatné seznámení, ale ne tak moc, aby mě to odradilo. S tím jsem se rozloučil, když jsem odjížděl sem. A co se Gabriela týká. Je to jeho bratr. A navíc chodí s mým kamarádem Vítkem. Hnusně ho využil, ale prý se změnil a... " zamračí se. "Gabriel využil Vítka, aby mě ponížil. Věděl, že jsem do něj zamilovaný, tak se mi chtěl pomstít přes něj. Teď jsou spolu. Všichni tvrdí, že se změnil, ale já mu nevěřím. Vítek je ten s tím asistenčním psem. To jsou asi tak ti nejbližší přátelé."

Míša neví, co na to říct. Žmoulá v prstech Lexovu ruku a pozoruje mizící bublinky. "Je zajímavé, že vám to tak funguje. Víš, že se našly páry a tak... jen mi nejde do hlavy, proč zrovna ty, s tvým temperamentem, jsi stále sám?"
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 14. února 2014 v 20:36 | Reagovat

jo Míšo zatím měl Lexík pořádnou smůlu ale všichni věříme že teď už bude dobře když potkal tebe děkuji :-)

2 Karin Karin | 14. února 2014 v 22:14 | Reagovat

Krásna kapitolka. :-)

3 Wieta Wieta | 14. února 2014 v 23:38 | Reagovat

Lexík to mal pekne prepletené :) ale už našiel spriaznenú dušičku :)

4 IQY IQY | 15. února 2014 v 14:14 | Reagovat

držím im palce! krucifix, však aj smole musí byť raz koniec!!!
pekne napísané, dievčatá :-)  :-P

5 yellow yellow | 15. února 2014 v 16:22 | Reagovat

Já chci taky vanu s bublinkama. :D A k ní další kapitolu. *dělá psí oči*

6 Nade Nade | Web | 15. února 2014 v 23:14 | Reagovat

Myslím,že Lex by měl Míšovi nakreslit takového toho pavoučka-kdo-s-kým, aby mu ten propletenec vztahů dokázal objasnit. :-D
Díky za další pohodovou kapču a těším se na pokračování. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama