Část dvacátá šestá

18. února 2014 v 20:11 | Pret a Voldy |  Síla zpovědi
Část dvacátá šestá



"Už jsem moc unavený, Míšo. V době, kdy jsem po vážném vztahu toužil, jsem zažil nejhorší zklamání. Pak jsem se tím nezabýval. A teď, když bych se rád usadil, našel si partnera a žil jenom pro něj, tak se pokaždé zamiluju do špatného člověka. Vítek mě vždycky bral jen jako přítele a Roman je pro změnu heterosexuální. Jediný z naší party. Taky od Vojty dost zakouší. Nedá mu chvíli pokoj. Divím se, že od nás ještě neutekl. A Míša? Ten je na mě moc mladý. A ještě pořád naprosto nevybouřený. Nezávazný vztah ano, vážný ne. Chtěl jsem to s ním zkusit. Prostě jen ze sobecké touhy s někým být. Ale nefungovalo by to. To obvinění přišlo v pravý čas."

"To je mi líto." povzdychne si. A on nebude ničím jiným. Jen dalším zklamáním v Lexově životě. "Chtěl bych ti slíbit, že to se mnou bude jiný, ale to je něco, co se slibuje dost těžce. Máme oba dva jiný život. Ani nevím, kde v Čechách bydlíš..." prohrábne si vlasy. Dostal se do dost zvláštní situace. Právě v tuhle chvíli by klidně Lexe přijal za svého partnera a už neopustil, ale copak to šlo? Život byl příliš komplikovaný. "Lexi, já tě mám opravdu rád." podívá se mu do očí, jako by tajně doufal, že si to tam Lex přečte a třeba na něj počká.

"Nemusíš mi nic slibovat. Já naši situaci plně chápu. Nezatěžuj se tím." pohladí ho po tváři a zadívá se do těch nádherných očí. "Já tebe taky. Řekl jsem ti, že si na tebe počkám."

Chce mu ještě něco říct, ale vyruší ho zvonění jeho mobilu. "Asi jsem zapomněl vypnout ten budík." zanaříká. Teď bude muset Lex jít ven, aby ho vypnul a on se tak nechce vzdát jeho těla pod sebou. Přitiskne mu tvář do ohbí krku a rukou pohladí druhou stranu. "Nechoď tam." zaprosí.

"Ty tam nemáš to, že to čím dál více zesiluje?" zeptá se s úsměvem. "Jen toho lumpa umlčím a jsem zpátky, ano?"

"Jo, ale... tohle nezesiluje. Někdo mi volá." povzdechne a nechá Lexe vylézt z vany.

Omotá se provizorně ručníkem, aby z něj voda vyloženě necrčela a vydá se do ložnice pro mobil. Leží na stolku vedle postele. Opatrně ho vezme a vrátí se do koupelny. Podá Míšovi ručník, aby si mohl osušit ruce a pak i mobil.

"Děkuju." trochu zbledne, když se podívá na displej mobilu. V hlavě urychleně přepočítá, kolik by mohlo být přibližně hodin. "Ahoj Alexi, neměl bys být touhle dobou v práci?" usměje se mile, ale cítí se pod psa. "Ne, mám se dobře, je o mě skvěle postaráno a obchod jde taky dobře. Dokonce líp, než jsem čekal, dostal jsem na to výborného člověka." uhne pohledem od Lexe a zadívá se do bublinek. Rukou je bezmyšlenkovitě rozvíří. "Tys rodil? To je skvělý! A co to bylo? Pojmenovali ho alespoň po tobě?" usmívá se jak sluníčko, protože mu to přijde roztomilé. Nadšení z Alexe prosakuje i přes telefon. "Počkej, cože?" zatváří si nechápavě. Úsměv je ta tam. "Ty si... to ne, Alexi. To nemůžeš myslet vážně?!" vyjekne, když mu dojde význam jeho slov. Situace se opakuje podruhé. "Nezlob se, budu muset končit, mám tady... nějaké jednání ještě. Potom mi to řekneš, až budu doma... Jo... ahoj." vypne hovor a zůstane na něj nevěřícně hledět. Naštvaně mobil vypne a hodí k zemi z výšky vany. Rukou projede již mokré vlasy a hluboce vydechne. "Do prdele!" zanadává pro sebe. To, že není sám, mu nějak nedošlo.

Měl odejít, hned jak předal mobil. Nemusel by to aspoň slyšet. Chápe to, ale to neznamená, že to nebolí. "Problémy? Můžeme zůstat tady a dokončit to jednání. Určitě bychom to stihli a ráno bys mohl domů." řekne bez jakékoliv emoce. "Vlastně už jsme skoro hotoví."

Zaboří obličej do dlaní. Jak má teď reagovat? Neví, jestli má být naštvaný, že už je to zase tady nebo jestli se má smát, že k Lexovi bude mít cestu volnou. Najednou se v něm bije tolik pocitů. "Alexovi přišlo předvolání, prý ho přijme. Jen si o tom popovídáme zřejmě, až budu doma. Pokud tedy zbaběle neodjede jako minule. Nechci domů už zítra." řekne smutně. Poklidná nálada je pryč. Měl ten hovor čekat, ale rozhodně si nemyslel, že by na něj Alex hned vybalil tohle. Měl snad kvůli tomu černé svědomí? Nedivil by se. On by ho tedy měl. Přitáhne si k hrudníku obě kolena a s prázdným výrazem se zahledí na obložení koupelny před sebou.

"Měli byste si to vyřešit. Už je jedno, jestli pojedeš zítra nebo pozítří. Tohle je pro tebe důležité, neměl bys to odkládat kvůli jednání." mluví klidně a tiše, sehne se a ze země zvedne mobil. Snad se nerozbil. "Dám ti ho na stolek."

Ocitne se v koupelně sám a naprosto rozhozený se rozbrečí. Slzy kapou rovnou do vany, pokud je zrovna nešetrně nesetře rukou z tváří. Natáhne se po ručníku, který mu tam Lex nechal na utření dlaní a zaboří do něj obličej, aby vzlyky utišil. Je mu jedno, že je dospělý a měl by se k tomu postavit úplně jinak. Chápe Lexovo chování, ale tolik by potřeboval ujistit, že to bude dobré. Obejmout. Jenže už to neovlivní. Jen Michal a Alex.

Přejde nervózně po pokoji. Na co si to tu vlastně hrál? Jak mohl byť jen na chvilku uvěřit, že by to bylo z Míšovy strany něco vážnějšího než jen chvilkové poblouznění. Stačí jen telefon od přítele, že odjíždí a je hned jasno. Nadechne se a vydechne, aby se uklidnil. Na tohle je přece zvyklý. A nemůže tam Míšu nechat. Sám se z vany nedostane. Pohled zabloudí k vozíku. "Chovej se jako chlap. Koukni pravdě do očí a srovnej se s ní." řekne si k sobě tiše, než popostrčí vozík ke koupelně.

Snaží se vzchopit, ale moc mu to nejde. Lex od něj odešel a od teď už zase budou jen někým, s kým mají vyjednat pro své firmy zakázku. A k pokažení toho všeho stačil jeden hloupý telefonát. Otře si tváře, trochu popotáhne a zhluboka se nadechne. Projede jím třes z náhlé zimy, která ho obklopí. Zřejmě je čas, podívat se celé věci zpříma do očí.

Opatrně otevře dveře. "Promiň, neuvědomil jsem si, že se.... prostě." pousměje se. "Ta voda už musí být studená. Bylo by lepší se přesunout." Na vozík rozloží ručník, jak to udělal minule. Druhý podá Míšovi. "Můžu ti nějak pomoct?"

"To je dobrý, zvládnu to." uhne pohledem a předvede Lexovi, že to opravdu zvládne. Sveze svůj zadek nahoru po vaně, zatímco se pevně drží její hrany. Potom se šikovně přesune na vozík. Otře ručníkem nohy, které jsou stále z části ve vaně a až potom si je pustí na stupačky. "Díky." usměje se vděčně, ale neodváží se na Lexe podívat. Jednak nechce, aby poznal, že brečel a taky si není jistý, jestli by ustál Lexův výraz plný zklamání z jeho osoby.

"To je v pořádku." kývne, ale ne, že by to Michal viděl. Nadechne se. To se na něj ani nepodívá? Neměl ho svádět. Měl si dát pokoj. "Míšo," osloví ho tiše. "Měli bychom se do toho pustit, abychom to stihli."

"Lexi," zvedne svůj pohled a zaboří ho do Lexových modrých očí. "Dej mi prosím chvilku, než to strávím. Mám pocit, že mám v břiše jeden obrovský žaludeční vřed." povzdychne si tiše. Kdyby se tak mohl schoulit do klubíčka pod peřinu a zůstat tak. Nejlíp navždy. Aby ho už nic nemohlo takhle potrápit. Přejede do ložnice a z další malé cestovní taštičky vytáhne stejnou náplast, jakou Lexovi před pár okamžiky sundal ve vaně. Otočí se k němu se smutným úsměvem. "Dej si na to tu mastičku, co jsi dostal a přelep si to, abys to měl v klidu..."

Přejde k němu, aby si převzal tu náplast. "Díky. Já počkám, jestli chceš. Nemám ti donést čaj? Třeba by ti to pomohlo. Zahřálo žaludek." nabídne okamžitě. Míša vypadá hrozně. Nemůže mu uniknout, že brečel. "Míšo..." osloví ho tiše. "Určitě to bude dobré. Nějak se to vyřeší. Promluvíte si."

"Máš pravdu, promluvíme si. Ta večeře asi padá, co?" řekne až moc zklamaně. Těšil se, že si někam vyrazí. Někam mimo statek.

"No, rezervace platí a čas taky máme. Ale nepředpokládal jsem, že... Ale jestli chceš jít, můžeme. Je to na tobě."

Zavrtí hlavou. "Jen jsem chtěl..." být s tebou. "To je jedno. Můžeš to zrušit. Doděláme tu práci a ráno vyrazím. Určitě mě tu nechceš trpět o žádnou minutu navíc, než je nutné. Nechci tě víc zdržovat." Zbloudilá vlhkost si najde cestu z jeho oka a on ji tak nešetrně, skoro až naštvaně, setře.

"Míšo, co to říkáš?" zadívá se na něj. "Proč bych tě tu neměl chtít? Zlobíš se na mě?" nechápe, co se děje. Copak nechce jet za Alexem, aby si to vysvětlili?

"Ty se zlobíš na mě, že v tom nemám jasno, že ti nedokážu hned říct, že chci tebe. Že mě Alex tímhle strašně moc naštval, ale zároveň je to jako vysvobození. Jako by mi někdo celou dobu držel smyčku na krku a teď jí povolil."

"Ale to není pravda. Podívej se na mě." přidřepne si k němu. "Jestli se na někoho zlobím, tak na sebe. To já jsem ti způsobil tyhle zmatky. Kdybych tohle bral jako jednání a ne jako seznamku, tak se tohle stát nemuselo. Už jsi mohl být doma a toho pitomce, co se od tebe chystá odjet, vzít něčím těžkým po hlavě, aby se mu rozsvítilo. Promiň mi. Donesu ti ten čaj, ano? Uklidní ti to ten žaludek." narovná se. "Nevyháním tě odsud, můžeš tu zůstat, jak dlouho budeš chtít."

Těžce přikývne. "Jenom ne bylinky. A mohl bys mi potom přivést i Xitta, když už budeš dole?" Nemůže se na Lexe jen tak dívat. To prostě nejde. Lex se chová tak vyrovnaně a on by se tu z toho nejraději zhroutil, do jak pitomé situace se dostal. Sáhne po něčem na sebe, i když trenýrky má někde na posteli.

Vrací se s hrnečkem čaje a ještě mokrým Xittem v závěsu. Nebyl pryč moc dlouho. Jen co udělal čaj, našel Xitta. Ještě zvládl zrušit i tu rezervaci, aby zbytečně neblokovali stůl. Už ani nemá sílu se litovat. S hrnkem v jedné ruce otevře dveře do pokoje, pustí Xitta a zase za sebou zavře.

Dlaně se dotkne studený čumák jeho čtyřnohého kamaráda. Nutně ho potřeboval u sebe, aby mohl pohlédnout do těch pozitivně koukajících očí a načerpat z nich trochu energie. Pocuchá mu mokrý kožich a usměje se. Skloní se, aby ho mohl na okamžik obejmout kolem huňatého krku. "Měl ses dobře, viď?" řekne jen jemu a odtáhne se. Xitt se spořádaně usadí vedle vozíku svého pána a zkoumavě se na něj zahledí s hlavou nakloněnou do strany.

"Nesu ten čaj." přejde k Míšovi. "Mám ti ho nechat na stolku?" Zadívá se na Xitta. "Před chvilkou ho vykoupali, tak je ještě trošku vlhký."

Míša přikývne. "Děkuju." Vytáhne z tašky dokumenty. "Doděláme to nebo...?" nechá otázku vyznít. Tak nějak tajně doufá, že Lex vymyslel nějaký náhradní plán, ale asi se nic takového nestane. Obejme hrneček oběma rukama.

"Říkal jsi, že ti není dobře. Myslel jsem, že si budeš chtít chvíli lehnout a odpočinout si." Už vážně nic nechápe.

Míša zarmouceně skloní hlavu k hrníčku. Desky nechá ležet vedle sebe. Najednou se cítí tak strašně unavený. Pozůstatek z probdělé noci, návštěvě tetovacího salónu, příjemně stráveném dni s Lexem... "Máš pravdu, necháme to být."

"Dobře." Pomalu mu to dochází. Proto je pořád sám, nezvládá tyhle situace. "Míšo, poslyš, můžeš mi říct, co se stalo? Já vážně teď nevím, co mám dělat."

Smutně se na něj otočí. "Je to vlastně jednoduché. Ty vidíš to, že se vrátím k Alexovi a na tebe zapomenu. Takže jsi od toho dal ruce pryč. Ale chápu tě, taky bych nesnesl myšlenku na to, že jsi někde s někým jiným."
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 yellow yellow | 18. února 2014 v 21:03 | Reagovat

To jsou mimoni. :D Ale tak s nad si to brzy vyjasní. Díky za kapitolu!

2 Wieta Wieta | 18. února 2014 v 21:22 | Reagovat

jeden lepší ako druhý :D v podstate sa vôbec nechápu :D

3 karin karin | 18. února 2014 v 21:46 | Reagovat

Maj vypnout mozek a myslet srdcem. :D  :-?

4 IQY IQY | 19. února 2014 v 11:02 | Reagovat

ouuu! plná izba truhlíkov ;-)
čo keby sa počúvali navzájom a možno by bolo dobré komunikovať a nie len si stále domýšľať... ach, tá láska je fakt slepá, hluchá a kríva na obe zadné :-D  :-D

som napätá ako to vyriešia O_O  :-?  :-P  :-)  :-D

5 Nade Nade | Web | 19. února 2014 v 20:13 | Reagovat

Kdyby nechodili kolem horké kaše, ale řekli si to na rovinu... Jenže oba jsou tak ohleduplní k tomu druhému, že to akorát prošvihnou.
Díky, moc se těším na pokračování. :-)

6 Mei Mei | 19. února 2014 v 20:26 | Reagovat

bože nech je rýchlo ďalšia časť....teším sa stale viac a viac....škoda že Pret už nepíše nič na svoje stránky :/

7 Nika Nika | 19. února 2014 v 20:42 | Reagovat

nadherna poviedka :-)

8 KATKA KATKA | 20. února 2014 v 16:08 | Reagovat

měli by si honem vzpomenout na ty pěkné chvíle co spolu zažili :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama