Část dvacátá třetí

5. února 2014 v 10:53 | Pret a Voldy |  Síla zpovědi
Část dvacátá třetí



"Vidím ti až do krku, Lexi." zabublá Míša smíchy a vrhne se k vitríně se zmrzlinou. "Uděláš mi nějaký speciální výběr nebo si mám vybrat sám?" uculí se. "Nějaká oblíbená?" prošpikuje ho pohledem.

"Jestli jen do krku, tak jsem v klidu. Vyber si sám, dle chuti. Já si dám to samé. Nemůžu pořád vybírat jen já." zadívá se na něj. "Ale doporučuju ananasovou. Tu mají obzvlášť výbornou."

"Tak si dám ananas, to dračí ovoce a čokoládovou navrch." zazubí se. "Myslíš, že to zvládneš?" mrkne na Lexe, který sleduje jeho výběr. "A prosím tu karamelovou polevu. Kdyby mi mělo být špatně, tak ať pro to mám alespoň důvod."

S úsměvem ho pozoruje a nakonec si dá úplně to samé. "Zajímavý výběr chutí." pousměje se. "Jen, abychom místo večeře neleželi s břichobolem."

"Říkal jsi mi, že tvoje břicho snese všechno. To spíš to moje..." pohladí požitkářsky svůj pupík. "Zůstaneme tady venku? Je tu hezky. A Lexi, tohle platím já. Pokud tě má bolet břicho, beru to na svoje tričko." vytasí se s peněženkou a začne v ní lovit eura.

"Já myslel na to tvoje. Já bych s tebou pak samozřejmě solidárně zůstal a držel ti vlásky." zazubí se. "Okamžitě tu peněženku schovej. Hádám, že nemáš ani tušení, jak vypadá eurovka. Pozval jsem tě já, pokud se dobře pamatuju."

"No dovol? Jsem dítě jednadvacátého století narozené v tom dvacátém." zazubí se. "Cestuju často, vím, jak vypadají peníze. Musím využít kapesného od firmy, ne?" culí se jak měsíček nad hnojem a snaží se Lexe dostat, aby alespoň jednou... "Přece za mě nemůžeš všechno platit. Už takhle jsem ti dlužný za ten pokoj na ranči."

"Kdo řekl, že nemůžu?" Zadívá se na něj tázavě. "Jsem rozmazlený bohatý synáček. To už bych tu nemohl mít skoro žádnou radost." odmítavě zavrtí hlavou. "Pozval jsem tě, platím já. A nedohaduj se se mnou. Určitě najdeš lepší způsob, jak provětrat firemní kapesné."

"Jo, koupím ti medvídka mývala, aby ti nebylo smutno. Tak pojď, ty můj rozmazlený synáčku, než nám to začne téct po rukách." poškádlí ho.

"Když já bych chtěl tebe, aby mi nebylo smutno." usměje se na něj. "Té zmrzliny by bylo škoda. Sedneme si třeba támhle?" ukáže na nejbližší stolek, který je volný.

"Klidně." trochu posmutní, když mu v myšlenkách naráží do sebe Lexova slova stále dokola. Zmrzlina mu najednou nejede s takovou chutí, s jakou si jí vybíral. Taky by to nejraději viděl jinak. Strne, když mu zmrzlina začne téct po prstech. "Sakra." zakleje a začne se ohlížet po nějakém tom kapesníčku, do kterého by se utřel. "Nemáš ubrousek?" otočí se nešťastně na Lexe a začne honem rychle slízávat ty největší kapky, aby nenadělal ještě víc škody a nejlépe na svém oblečení. Jedna rychlá kapka si najde cestu a steče po celém jeho předloktí.

Z kapsy rychle vytáhne balíček kapesníčků. Jeden rychle vytáhne a začne Míšovi otírat upatlané prsty. Brzy se začne smát, protože je to víceméně kontraproduktivní. Kapesníček se lepí a vůbec to začíná být sranda. Za chvíli je ulepený taky, ale aspoň žádná kapička nespadla na oblečení. Tu jednu jedinou zbloudilou rychle slízne. Už mu došly ruce a takhle mrška by mohla nadělat parádní flíček. Je to taková vtipná situace, jak se oba snaží zastavit tekoucí zmrzlinu. Ale i tak si dovolí chviličku, kdy soustředěně očistí jazykem lepivou cestičku na předloktí.

Sleduje Lexovo náhlé jednání. Jazyk ho na předloktí příjemně šimrá a pohled, který mu Lex věnuje, mu v kombinaci s tím vyvolává lehké brnění. Ucukne pohledem, rozpačitě se rozhlédne kolem nich, aby zjistil, že jsou na terase sami a nikdo je nemá možnost pozorovat.

"Promiň." pousměje se rozpačitě. "Asi bychom to měli rychle slízat, a pak řešit to ulepení." zadívá se na něj. Ani neví, proč to udělal. Bylo to spíš instinktivní. Jen doufá, že tím Míšu příliš nepohoršil.

"To- neomlouvej se." skousne dolní ret a zadívá se na tající zmrzlinu. "Měl jsi pravdu, je opravdu výborná." pochválí mu výběr a pustí se do ní. Potom, co Lex předvedl na jeho ruce, dostal chuť na něco naprosto odlišného. Raději ty myšlenky rychle zaplaší. Jak by na takovou věc vůbec Lex reagoval? Zkoumavě si ho prolustruje pohledem od hlavy až k patě a zase zpátky. Třeba by se mu to líbilo.

"Na dobré jídlo mám nos. Vyčmuchám ho na míle." pousměje se. "Hlavně to tu mám už ověřené. Dělají vážně poctivou zmrzlinu, žádné vodové hnusy s nějakými aromaty. Vážně je v tom ovoce." Sleduje Míšu a málem si do zmrzliny namočí nos. Rozesměje se a začne ho otírat hřbetem ruky. "Dneska jsem vážně ve formě." pronese se smíchem.

***
"A kam tedy půjdeme?" otočí se na Lexe v jejich pokoji zvědavě, když se sklání ke své tašce a loví z ní vhodné oblečení. "Jak moc formální oblečení si mám vzít?"

"Velmi formální." odpoví, když se konečně vyhrabe z koupelny. Musel ze sebe dostat tu lepivou zmrzlinu a taky se trošku opotil. Skoro úzkostlivě si hlídal paži, aby ji moc nenamočil. "Víš, že to dost pálí?" zadívá se na Míšu a jen tak v ručníku přejde k další tašce, kterou si sem přinesl.

"Je to normální reakce, mě to taky pálí. Ta kůže se dostává k sobě, ale do rána to bude lepší. V kolik vyrazíme? Někdo mi tady sliboval pauzu v posteli." vyhrabe z tašky to, co celou dobu hledal a položí si hromádku na stůl. Jeho pohled přiláká Lexův oděv neoděv, kdy si přidržuje ručník u pasu, aby mu nesklouznul.

"Ještě máme tak minimálně dvě hodiny čas, než budeme muset vyrazit. Máme rezervaci, tak musíme dorazit včas." Zadívá se na něj. "Určitě bude lepší, když si na chvilku srovnáš záda. Včera jsme jim dali hodně zabrat, tak dneska je musíme šetřit."

"Rád takovou nabídku přijmu." S úsměvem se přesune na postel a šikovně ze sebe strhá oblečení, aby za chvíli ležel jen ve spodním prádle a mohl si vydechnout, když se ocitne natažený ve vodorovné poloze. "Postel je nejhezčí součást našich životů."

Pozorně ho sleduje, když se svléká. Je to pro něj velmi zajímavý pohled. "Rozhodně je to velmi příjemná součást." odhodí ručník a natáhne boxerky. Natáhne se na svou půlku postele na záda a přivře oči. "Myslím, že dneska ten odpočinek uvítám i já."

Michal se zasměje a zavalí Lexovo natažené tělo tím svým. Šikovně se natáhne vedle něj, zatíží ho z jedné strany. "Takový živý polštář jsem si snad ani nemohl přát." uculí se. "Mám si nařídit budíka nebo disponuješ vnitřními hodinami? Pokud vytuhnu, tak se jen tak neprobudím..." polechtá ho prsty na nahém bříšku.

"Radši ten budík." pousměje se, opatrně protáhne ruku pod Míšou, aby si ho mohl přivinout těsněji k sobě. "Neručím za to, že nevytuhnu taky."

Sáhne po plochém mobilu, naťuká do něj záznam o probuzení a položí ho přes Lexe na noční stolek. Spokojeně se přivine na teplé tělo. Najednou už se mu spát nechce, spíš by to viděl na mazlení, ale nechce Lexe zbytečně dráždit. Rozprostře dlaň na hladkém břiše a zatímco s uchem přitisknutým na hrudníku poslouchá bušení srdce, jemně ho hladí.

"Takhle ti to nevadí na ta záda?" zeptá se starostlivě. Po očku sleduje Míšovu dlaň a uvažuje, co má asi za lubem. Nakonec se jen pousměje a zavře oči. Proč by si nemohl na chviličku vychutnat jeho pozornost. Intenzivně vnímá pohyb dlaně, tělo tisknoucí se k němu a jeho specifickou vůni. Kombinace všech těch faktorů ho donutí pomalu vydechnout a uvědomit si, že to na něj působí opravdu silně.

"Vadí, nevadí... je mi takhle dobře." Dál ho hladí, povolí si sem tam přejet výš, potom zase níž, až k lemu spodního prádla. Povzdychne si. Lexovo tělo je tak příjemné a lákavé. Vysune se pomalu nahoru, aby viděl do Lexovy tváře. Má zavřené oči a rty zvlněné do úsměvu. Opře se loktem nad jeho ramenem a dlaní pohladí čelo, projede krátké vlasy. Pomalu se skloní k lákavě vykrojeným rtům, aby je políbil.

Připojí se do polibku, je to pro něj úžasně přijemné. Jen kdyby... vydechne. "Míšo. Tohle není nejlepší nápad." zarazí ho jemně a zadívá se mu do očí. "Já nejsem z kamene. A tvoje doteky a všechno to kolem je mi až neuvěřitelně příjemné. Hodně to na mě působí."

Míša se stáhne. Je to nefér, Lex má pravdu. Skulí se vedle na záda a vezme do prstů své pravé ruky Lexovu levou, aby pohladil přikryté tetování. "Bude ti slušet. A všichni budou koukat, věř tomu."

"Koukat budou určitě." pousměje se a přetočí se na bok, aby na Míšu viděl. "Sám bych do toho asi nešel. Měl jsi dobrý nápad. Zlobíš se na mě?"

"Proč bych se na tebe zlobil? A můj nápad to nebyl, za to můžeš ty, bylo to tvoje rozhodnutí, já byl jen článek, který vymyslel, jak bude umístěné." usmívá se a tiskne k sobě Lexovu ruku, jako by byla jeho vlastní. Nevědomky ji hladí prsty a přitom se dívá na Lexe.

"Jen jsem tě chtěl varovat, aby ses nedivil, až uteču do koupelny." pousměje se. "Bylo to opravdu moc příjemné."

Pokrčí rameny. "Nemusíš nikam utíkat, Lexi, není mi patnáct a navíc za všechny svoje činy beru zodpovědnost. Nemůžu si vedle tebe pomoct. Mám nutkání se tě dotýkat a dělat i jiné věci..." trochu zrudne a odkloní pohled někam za Lexovo rameno.

"Jiné věci..." zopakuje poslední slova. Jemně se dotkne jeho tváře. "V čem je problém, stydíš se nebo se mě bojíš? Ať už se bude dít cokoliv, stačí jedno tvoje slovo. Nechci dělat nic, co by ti vadilo."

"Spíš... stydím." přizná se. "Mám tyhle tělesné kontakty rád, Lexi. Kdybys mě do toho nutil, tak bych se tu nevyvaloval jen ve spodkách. Takhle mě má možnost vidět málokdo. Moc svoje nohy neukazuju." řekne rozpačitě.

"Míšo," nadzvedne se na lokti, aby na něj dobře viděl. "Proč? Jsi nádherný takový, jaký jsi. Nemáš se proč stydět." prsty pohladí tvář a jemně vjedou do vlasů. "Chci tě celého, ne jen kousek. Nic přede mnou neschovávej."

"Je to... divný, když se někdo dotýká mých nohou a já to můžu jen vidět. Necítím nic. Představovat si to, je jako píchat do vosího hnízda prstem a nohou u toho šlapat do hadího brlohu. Všichni si myslí, kdo ví, jak to není příjemný, ale když vidíš pevné ruce na nohách, které nevypadají tak, jak mají. není to ono." Zavrtí odmítavě hlavou. "Alespoň mně přijdou jako zátěž, když je nemůžu využít."

Chvíli ho pozoruje, než se k němu nakloní, aby ho krátce políbil. "Příliš toužíš po dokonalosti. Srovnej se s tím, že nic nemůže být stoprocentní. Kdyby tě to mrzelo proto, že je na nohou několik míst, které jsou velmi vzrušivé, to bych pochopil. Řekl bych ti na to, že je jich dost i jinde a že tě můžu přivést do ráje spoustou jiných způsobů. Tvoje nohy nevypadají, tak jak mají, ale mně je to upřímně jedno. Jsem z tebe na větvi ze spousty jiných věcí. A já... Míšo, i kdybys měl ještě i ocásek, tak je mi to naprosto fuk. Ty jsi dokonalý, pro mě stoprocentně. Nemůžeš se takhle trápit donekonečna."

Vyprskne smíchy. "Ocásek bych jeden měl." zatváří se nevinně. A momentálně ho musí silou vůle přemlouvat, aby mu tu nedělal problémy, protože Lexův hlas blízko ucha s takovými slovy, které v něm vyvolávají spoustu představ... "Je to pro mě vždycky stejné. Nesetkal jsem se s mnoha lidmi, kteří by to brali tak... dokonale jako ty." povzdychne si. "Zbytek jednal podobně, jak ti tady popisuju."

"A ubližovali ti tím." řekne prostě. "Já nemíním zkoušet, jestli náhodou mým kouzelným dotekem nebude všechno v pořádku. Respektuju to, že ti takové doteky nejsou příjemné. A poslední, co bych si přál je, aby ses cítil nepříjemně. I tak je spousta míst, kterým bych rád věnoval plnou pozornost." pousměje se naprosto nevinně.

"Například?" optá se zvědavě. Rozhoří se v něm touha, když se dívá do Lexových očí.

"Například... buď ti to můžu sdělit teoreticky, nebo ukázat prakticky anebo by to mohla být praktická výuka s komentářem." pousměje se a natiskne se k němu blíž. "Vyber si."

"Možná... oboje?" oči mu zazáří v dychtivosti po tom všem, co může dostat, i kdyby to mělo být minimum.

"Dobře, ale kdyby se ti něco nelíbilo, zastavíš mě, ano?" zadívá se mu do očí. "Nenechám to zajít někam, kam nechceš."

"Slibuju, že když to nebude neúnosný, ozvu se." usměje se něžně. "Jsem velmi hodný a poslušný, co se těchto věcí týče."

"To je právě špatně. Musíš se umět ozvat, když se ti něco nelíbí. Ale pro tuhle chvíli předpokládejme, že je vše v pořádku." Natáhne se k němu, dlaní se lehce zapře o jeho hrudník. "Na těle je spousta míst, která reagují na dotek, některá více, některá méně. Je to poměrně individuální." Prsty dlaně se posunou po hrudi až ke krku, pohladí linii čelisti a lehce odhrnou stranou delší vlasy. "Víš, že máš naprosto úžasnou linii krku? Je škoda, že není většinou vidět." Natáhne se, aby jemně políbil bradu, lehce se pousměje a přitiskne rty za strany na krk. Něco mu říká, že Míša by mohl být přesně ten typ, který šílí z laskání krku. Nic mu nestojí v cestě, aby to vyzkoušel.

Vzrušeně vydechne už při prvním polaskání, což ho trochu vyděsí, že se Lex trefil na správné místo už při prvním kontaktu. Rukama přejede přes rameno až na šíji a jemně ji promasíruje. Nijak zvlášť výrazně, jen se dotýká.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 5. února 2014 v 15:29 | Reagovat

takhle v nejlepším nás odtrhnout od pramene to je docela kruté fňuk :-( doufám že další díl bude tím muchlováním začínat :-D

2 Wieta Wieta | 5. února 2014 v 17:04 | Reagovat

Michal je malý provokatér :D

3 Karin Karin | 5. února 2014 v 21:19 | Reagovat

Takhle to utnout moc hezký se k sobě chovaj. :-D

4 Martina Martina | 5. února 2014 v 21:23 | Reagovat

Jo jo :-P "Nenechám to zajít někam, kam nechceš." To známe :-D

5 dasa dasa | 5. února 2014 v 22:38 | Reagovat

:-D oni su takíííííí zlatí spolu

6 yellow yellow | 6. února 2014 v 7:45 | Reagovat

Já bych si dala zmrzlinu... :D
Jsou to fakt miláčci!

7 Zuzana Zuzana | E-mail | 3. června 2014 v 19:08 | Reagovat

To je prekrásna kapitola♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama