Část dvacátá devátá

5. března 2014 v 13:41 | Pret a Voldy |  Síla zpovědi
Část dvacátá devátá


"Cokoliv budeš chtít. Určitě bych nakonec udýchal i to pexeso." Zvedne k němu pohled, aby se zadíval do jasně zelených očí. Už toho k utření nezbývá mnoho. Prsty přejedou osušku v místech Míšových slabin. Je to sice jen utírání, ale erotické je to až hanba. Sám se rychle natáhne pro druhou osušku. Nemusí se tu zrovna předvádět s mohutnou erekcí jen proto, že se snaží Míšu utřít. Osušku si ledabyle, a doufá, že nenápadně, shodí do klína.

Rty mu zvlní úsměv, když si všimne Lexova počínání, ale nehodlá to nijak komentovat. Má podobný problém udržet se. "Je to vůči tobě dost nefér, když ty o mě takhle pečuješ a já pro to nemám příležitost." zahledí se Lexovi do očí s úsměvem na rtech. Sevře jednu z jeho dlaní a pohladí po prstech. "Máš zlatý ruce."

"Takhle to vůbec neberu. Já to dělám rád." Zadívá se na něj, prsty volné ruky pohladí tvář. "Babička vždycky říkala, že já se narodil, abych o někoho pečoval. Sám to moc rád nemám. Ani nechtěj vědět, jak to se mnou bylo těžký, když jsem ležel jako dítě třeba s angínou." Jeho tvář se rozsvítí, když se zadívá Míšovi do očí. "A ty si to zasloužíš. Je to zvláštní, známe se chvilku a stejně mám občas pocit, že tě znám roky."

Míša si povzdychne, ale jejich pohledy nerozpojí. "Takový pocit mám taky. Je toho tolik, co o sobě nevíme a kupodivu o sobě víme asi ta nejdůležitější fakta. Nebo nejděsivější?" zasměje se vlastnímu vtipu a sklopí pohled. Jakoby jen tak náhodou proplete svoje prsty s těmi Lexovými, které si pro sebe ukořistil. Zahledí se na to spojení. Skoro jako puzzlíky zapadající do sebe. "Líbí se mi to... když o mě pečuješ. Je to strašně zvláštní, vždycky jsem všechnu péči urputně odmítal. Všechno, co jsem byl schopný udělat sám, to jsem udělat musel. A teď mi nevadí, když mě dokonce nosíš z místa na místo, kam bych se pohodlně přesunul i sám."

"Musel sis dokázat, že to sám zvládneš. A já vím, že ano. Vlastně to dělám z čistě sobeckých zájmů. Můžu tě vzít do náručí a nehrozí, že bys mi jednu vrazil za to, že jsem třeba moc vlezlý." pousměje se. "Řekl jsi mi o sobě věci, které chtělo odvahu vyslovit. Nic děsivého na tom nebylo. Ne pro mě. Spíš by ses měl děsit ty. Většina těch věcí, co ses dozvěděl o mně, není moc lichotivá."

"Nemám násilí moc rád, takže bych se ti to určitě snažil vysvětlit slovně. Naučil jsem se, že lidi bych neměl soudit podle minulosti, ale podle přítomnosti. A ty se chováš skvěle, Lexi, každý si neseme v pytli spoustu kostlivců. O tom už jsme mluvili. Mě to nevyděsilo. Zatím se zdám být celý a nikde jsem u tebe nenašel sekáček, takže nudličky taky nehrozí." přisune se nenápadně o pár centimetrů blíž po lavičce a jen doufá, že si do svého pozadí nezarazí nějakou zbloudilou třísku, i když by mu jí Lex určitě rád vytáhnul.

"To tě neděsí ani to množství mužů, co prošlo mou postelí?" pozorně studuje jeho výraz. "Sekáček je dostupný v kuchyni, takže bych ještě nudličky úplně nezavrhoval." pousměje se a sleduje ten nenápadný posun.

"Myslím, že jsi mi předvedl, že nejsi žádný zajíček, co by šel do nechráněného sexu. Takže tak nějak i tajně doufám, že jsi čistý jako lilie. V rámci možností, samozřejmě." usměje se, prsty pomalu doputuje na Lexův bok a zvedne pohled. "Nebo ne?"

"Jistěže ano." zavrtí nechápavě hlavou. "Nejsem blázen ani idiot. Občas nemůžeš věřit ani stálému partnerovi, natož krátkodobé známosti. Jsem naprosto čistý."

Pokrčí rameny. "Moje krevní testy mluví za své, takže asi není co řešit. Nepochyboval jsem o tom, že bys byl idiot. Vypadáš dost chytře. Zdání sice může klamat, ale v tvém případě to neplatí." Dlaní vyjede o kousek výš a zase zpátky. "Je mi to blbý, ale začíná mi být trochu zima."

"Promiň." pousměje se a pořádně ho zachumlá do osušky, aby ho rychle osušil. "Kecám a nic nedělám."

"Povídáme oba, to jen já jsem tady pořád nějaký zmrzlý." Přijme osušku jako náhradu za oblečení. "Měli bychom jít nahoru a dodělat tu práci." vzdychne. "Nemine nás to, ani kdybychom to odkládali do poslední chvíle."

"Čím dřív to bude za námi, tím lépe." vstane a podá Míšovi jeho oblečení. Mezitím se sám osuší. "Aspoň si budeme moct zítřek užít bez nějakého rozptylování."

"Máš pravdu. Tak se zase vrhneme do pracovního." skloní se, aby si obratně natáhl jak prádlo, tak kalhoty i tričko. Boty si hodí do klína. "Bude někoho obtěžovat můj ohoz bez bot? Ty jsou pro mě nejhorší." otočí se na Lexe, který otírá svoje tělo ručníkem, kterým si předtím skrýval klín.

"Určitě nebude." pousměje se. Moc se tím utíráním nezdržuje. Natáhne džíny i tričko a otočí se k Míšovi. "Takže, vzhůru do práce. Chceš zůstat na terase, nebo si radši tedy zalezeme do soukromí pokoje? Teď se budou vyjednávat hrozné věci, tak abychom se nedohadovali veřejně." otáže se pobaveně.

"Určitě nahoře. Nemusí všichni vidět, jak mi dáváš čočku." zasměje se s ním. "A kdybys byl tak hodný a pustil Xitta ještě ven? Je tam teď zavřený, tak aby se proběhnul. A jestli bych pro něj mohl poprosit o nějakou večeři. Třeba jako včera."

"Jistě. Zrovna já budu dávat čočku tobě. Pamatuju si moc dobře, jak jsi mě naposledy utřel." zavrtí hlavou. Otevře dveře ven a pousměje se. "Ty myslíš Xitta, jako támhle toho psa?" zazubí se, když si všimne, jak zmiňovaný hafan pobíhá mezi skupinou dětí. "Neřekl jsi mi, že si umí sám otevřít. Asi se tam nudil."

Zůstane nevěřícně hledět na Xitta běhajícího kolem dětí. "Bez povelu to nikdy neudělal. Tak teď se začínám trochu bát, aby ještě na konci téhle služební cesty věděl, kde je jeho místo."

"Aspoň se pořádně vyvenčí sám. A Ralf ho tu určitě nenechá jen tak běhat hladového. Počkej momentík." Trošku poodejde a v němčině zavolá na děti. Odpoví mu pár rozverných hlásků a za chvíli všichni mizí za statkem na louce. "No, zdá se, že hrají bojovou hru a nutně potřebují psího agenta. Nebo tak něco. Moc jsem je nepochopil." pokrčí rameny. "Ale vrátí ho." dodá.

"To doufám..." stiskne rty k sobě, ale nebude dělat zle. Ať se baví Xitt i děti, když on se taky baví. Doma by taky běhal touhle dobou na zahradě.

***

Téměř okamžitě po tom, co se vrátili do pokoje, se vrhli na práci. Lex ještě odskočil do kuchyně pro nějaké toustíky, ovoce a čaj, aby se mohli trošku osvěžit. Už to skoro vypadalo i nekonečně. "Dobře, teď poslední položka. Z té ale ustoupit nemůžu. Ani o píď." Lex uložený na břiše na posteli mezi papíry zvedne pohled k Míšovi.

Michal hraně žuchne hlavou mezi svoje poznámky, které si během toho všeho dělal. "Neříkal jsi to i u té minulé? A předminulé? A vlastně u těch všech ostatních? A koukej, co pěkného nám z toho vzešlo." culí se jak měsíček nad hnojištěm a Lexe dostává do úzkých. Zatím to vypadá pro výhody na jeho stranu. "Ale že jsi to ty, máš pravdu. Tu poslední ti nechám, ale zbytek zůstane tak, jak jsme domluvili."

"Toť k té čočce." ušklíbne se. "Dobrá. Ve všem ostatním jsem ustoupit mohl, přes tohle nejede vlak." protáhne se. "Skvělé. Takže to asi máme. Nebo máš ještě nějakého králíka v rukávu?"

"Já? Ty v něm ukrýváš pavouka. Končím. Zítra to podepíšeme a je hotovo. Jsem připraven umřít za vlast vyčerpáním z téhle diskuze." položí se na matraci a zavře na okamžik oči. "Ale dal jsi mi zabrat, to jako o nic."

"Nepřeháněj, zas tak zlé to nebylo. Vždyť jsem byl hodný. Umím být i tvrdší obchodník." pousměje se, narovná a shrne papíry na hromadu, aby je odsunul na stolek. "Vlastně to nebylo zas tak hrozné. A máme to za sebou. Už žádná jednání. Máme před sebou celý den volna." natáhne se na stolek pro jablko a zakousne se do něj. "Jen mi nějak vyhládlo. Na to, že se tu válíme v posteli a neděláme nic neslušného, je to docela div."

"Taky si říkám, jestli jsi třeba nevyměknul jen kvůli mojí osobě." uculí se a zahryzne se do jablka, které Lex na okamžik pustil z dohledu, ale ne z ruky. "Neslušnosti se do těhle pracovních záležitostí nehodí. Kazí to dojem."

"Kvůli tvojí osobě bych nevyměknul asi náhodou." zabodne do něj pohled a zamračí se. "Hele, to je moje. Vezmi si jiné. Je jich tu dost."

"No joo, ale nechutná tak dobře." nahodí nevinný úsměv a zahryzne se podruhé. "Promiň, já chtěl víc."

Zavrtí hlavou. "Tak si posluž. Stejně tě nic nezastaví." pousměje se pobaveně. Sám si raději taky ještě kousne, než mu Míša to jablko zdlábne celé.

"Neboj se, mám sice maso rád, ale ruku bych ti nejedl." usměje se, když vidí Lexovu následnou reakci na jeho okusování. "A co budeme dělat teď, když už se můžeme jen poflakovat?" přetočí se rozverně na záda. Má radost z toho, že obchod byl uzavřen a tak ho opustilo předešlé otrávení a navrátila se hravost.

"Myslíš po tom, cos mi zdlábl jablko?" zeptá se se smíchem a odloží ohryzek. "Nevím, možná bych mohl okusovat pro změnu já tebe." natáhne se na bok vedle Míši. "Nebo bych nám mohl napustit vanu... a nebo můžeme spát."

"Já jsem ve všem nevinně a určitě za snědené jablko můžou šotci." brání se se smíchem. "Zase se namáčet? Hmmm... zůstaneme tady v posteli. Nikam se mi už nechce." zavrní. Zavře oči a vdechne Lexovu osobitou vůni.

"Tak šotci říkáš." napřímí se, stáhne Míšu rychle pod sebe a uvězní vlastním tělem. "Tak, jednoho jsem právě chytil. Copak s ním já jen provedu...?" Sleduje ho pobaveně.

Se smíchem se snaží vyprostit, ale nemá nejmenší šanci. "Žádného nevidím, kde ho máš?"

"Přímo tady. Mrška se nějak cuká. Asi se mu to moc nelíbí." pousměje se, skloní obličej blíž k Míšovu. "Budu mu muset nějak domluvit, že okusovat cizí jablka se nemá. Máš nějaký nápad, co mu za to provést?"

"Hlavně neokusovat nazpátek. Mohl by se počůrat smíchy a ty bys potom musel spát na zemi, protože jsme na tvé půlce." uchechtne se. Tahle poloha je velmi příjemná, i když se nemůže skoro hnout.

"Dobře, okusovat teda ne." zatváří se přemýšlivě. "Kdyby tu byl Xitt, tak mu toho šotka předhodím. Ale není, tak se s tím budu muset asi vypořádat sám. Ty mi taky moc neporadíš." řekne naoko vyčítavě. Opře si čelo o Míšovo. "Nech mě chviličku přemýšlet. Já na něco přijdu."

"Xitt by mě stejně nesežral, naopak, dorážel by na tebe." Odmlčí se a zadívá se modrých hlubin, které přemýšlivě hledí na něj, ale jiskřičky, které v nich jsou, ho trochu prozrazují od faktu, že trest už má určitě vymyšlený. Nevědomky skousne svůj dolní ret a dál hledí, fascinovaný tou barvou i blízkostí jejich těl.

"Proč by měl dorážet na mě? Xitt snad brání šotky?" pousměje se a nepouští pohled z Míšových očí. "Jsou tmavší." řekne najednou, fascinovaně. "Ta zelená je jiná. Temnější." pousměje se. Prsty jemně přejedou po tváři. Měl by se odkulit. Odtáhnout od těla, které ho tak přitahuje. "Bude se šotek bránit, když ho políbím?"
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ester ester | 5. března 2014 v 14:52 | Reagovat

Ojojoj, ale nas natahujes :-P

2 Wieta Wieta | 5. března 2014 v 18:38 | Reagovat

bol by blbý, ak by sa bránil :D

3 Mei Mei | 5. března 2014 v 19:04 | Reagovat

dúfam že sa vrátia obaja a budu spolu :D

4 KATKA KATKA | 5. března 2014 v 20:30 | Reagovat

jen do toho Lexi já ho musím pochválit jak rafinovaně na to šel :-D

5 karin karin | 5. března 2014 v 21:18 | Reagovat

Bránit ani nápad spíš spolupracovat. :-)

6 Nade Nade | Web | 6. března 2014 v 18:07 | Reagovat

Myslím, že šotci líbání vyloženě milujou. :-) Jen aby se nepolekal, šotek bývá plachý. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama