Část třicátá

9. března 2014 v 19:28 | Pret a Voldy |  Síla zpovědi
Část třicátá


"Xitt brání svého pána..." uhne pohledem, když se zmíní o jeho očích. "Šotek se bude určitě bránit, když ho nepolíbíš." špitne jen. Teď by jeho zelená v očích mohla ztmavnout ještě o odstín.

"To bych s tím neměl otálet." nazná. Lehce se otře nosem o ten Míšův, než přiblíží rty k těm jeho. Vážně je rád, že tu ten hafan teď není. Zaváhá, než opatrně odstraní i tu nepatrnou vzdálenost mezi jejich rty. Zpočátku jemný dotyk, lehké otření se změní v žádost o vstup.

Pootevře rty a dovolí Lexovi ho políbit. Právě teď by mu dovolil cokoliv. Vyprostí ruce zpod jejich těl a přitáhne si ho k sobě ještě o milimetr blíž. Chytne ho kolem pasu, aby mu nemohl nikam uniknout.

Zapře se pořádně o předloktí, aby Míšu příliš netížil. Přece jen není žádné peříčko. Prsty vplete do vlasů a druhou dlaní pohladí zrůžovělou tvář. Kdyby se ho někdo zeptal v tuhle chvíli, co si přeje ze všeho nejvíc, odpověděl by bez nejmenšího zaváhání. Míšu. Mysl i tělo se v tomhle momentě dokonale shodnou. Myslel, že práce je spolehlivý zabiják jakýchkoliv sexuálních choutek, ale to dohadování s Míšou o ústupcích mělo zvláštní kouzlo.

Shrne prsty Lexovo tričko, které si nasadil na jejich jednání. Lexova pokožka ho magneticky přitahuje stejně jako jeho rty. Vrátí mu polibek, otře se nosem o ten jeho. Jednou rukou přejede přes celá záda až k hlavě, aby ho mohl pohladit po vlasech a zase se vrátit níž. "Lexi..."

Trošku se odtáhne, aby mu viděl pořádně do tváře. "Ano?" zeptá se s mírnou obavou. Jestli mu řekne, ať z něj laskavě sleze a přestane blbnout, tak mu tu vážně umře.

Polkne knedlík, který se mu udělal v krku. Pohlédne odhodlaně do modrých očí. "Kdybys... kdybys chtěl cokoliv dělat, můžeš."

"Míšo..." vydechne, znovu se otře o jeho rty. "Tohle je příliš lákavé, ale... co kdybychom to cokoliv dělali spolu. Nenechávej to jen na mně." Jemně ukazováčkem zmapuje linii lícní kosti. "Nechci nic, co nechceš ty."

"Tak jsem... to nemyslel. Jen, aby ses nebál udělat cokoliv, co tě napadne." opře se tváří do toho doteku. Je mu tak příjemně. "Rád s tebou budu dělat... cokoliv." usměje se jemně. Zamiloval se do něj. Tím si byl jistý. A teď by mu splnil první i poslední přání. I kdyby chtěl přinést modré z nebe.

Jemně přikývne, skloní se, aby znovu políbil jeho rty. Na jednu stranu hoří touhou, na druhou má obavy. Opravdu to Míša tak chce? Není jen přemožený silou tohohle okamžiku? Co když druhý den pocítí výčitky? Nadechne se. Nad tím nesmí přemýšlet, všechno by to takhle zkazil. "Po ničem netoužím víc než po tobě."

"To je nás víc." vydechne Míša trochu úlevně, že to není jen z jeho strany. Přitáhne si Lexe do polibku. Touží ty rty líbat, sát i kousat. Zmocnit se jich jen pro sebe. Rukama objede záda až na lopatky a naznačí Lexovi, že by si mohl sundat překážející tričko. Někde se začít musí.

Odtrhne se od jeho rtů jen na okamžik, který zabere rychlé svléknutí a odhození trička. Pak se znovu přisaje na ty lákavé rty. Musí po kouskách. Nedokáže být oddělený příliš dlouho. Prsty sjedou podél Míšova boku, zachytí lem trička a pomalu ho posouvají za poněkud ztíženějších podmínek nahoru.

Nadzvedne se na loktech, jak jen mu to uvěznění dovolí, aby Lexovi pomohl se svléknutím trička. Nastane stejně krátká pauza, než mu ho Lex přetáhne přes hlavu a odhodí, aby se zase zpátky spojili do polibku. Tak nějak podvědomě stále kontroluje doteky na svém těle, ale už je mu to úplně jedno. Lex ví, kde se má dotýkat, aby mu to bylo příjemné a pokud se dotkne jinde, je to jen zlomek vteřiny, který si nestihne ani uvědomit.

Má takový pocit, že jsou ještě oba příliš oblečení. Dlaň polaská bříško a prsty velmi lehce najdou zip kalhot. Zkušenost je teď docela výhodná. Během malé chvilky už jsou kalhoty rozepnuté, jen je svléknout.

Lex mu musí číst myšlenky, jinak si nedokáže představit, proč jedná přesně podle jeho divokých myšlenek. Vyhoupne se na lokty a pohlédne mu do očí, aby odsouhlasil jeho počínání. Jen doufá, že nebude svléknutý jen on a Lex si svoje oblečení ponechá. Teď je od něj příliš daleko, než aby mohl nějak jednat a pomoct mu z nich.

Stáhne Míšovy kalhoty i s prádlem. Ani se příliš nepozastavuje nad tím, kam je odhodil. Však nemají nožičky, neutečou a ráno je najdou. Vkleče nad jeho tělem se na něj dívá, jakoby mu ty myšlenky chtěl opravdu číst. Pak rychle sklouzne rukama ke svému pasu a rychle se zbaví kalhot. Letí někam přibližně stejným směrem, jako zmizely ty Míšovy. Hned, jak se vyprostí z nohavic, znovu se natiskne na Míšovo rozpálené tělo. Opírá se jen o jedno předloktí, jehož prsty jsou vpletené do Míšových vlasů. Druhou ruku má tak volnou na pouť po těle pod sebou. Dlaní obtáhne bok, nahoru dolů a zase zpátky. Lehce přejede přes kyčel a bříška prstů se pomalu pomaličku sunou podbřiškem, aby jemně pohladila a polaskala. Jen doufá, že je dostatečně přesvědčivý milenec a Míša bude aspoň trošku vzrušený. Po tom, co mu řekl o tom, jak reaguje na některé doteky... ano, Lex se až úzkostlivě hlídal, aby se vyhnul necitlivým místům, ale kdo ví, jaké jiné doteky mohou Míšovi ublížit. V téhle situaci jsou spolu poprvé a Lex má velké obavy, aby něco nepokazil.

Jistota Lexových doteků ho odzbrojuje a nutí ležet jak prkno se zatajeným dechem, co ještě přijde. Jenže je si vědom i toho, že není jediný, kdo je tady lehce nervózní z reakcí jeho těla. Lex se zatím úspěšně vyhýbal místům, která pro něj byla nepříjemná a víc než dobře laskal ta přející. Chytne ho na šíji a přejede přes hrudník, aby pohladil bradavku. "Nemusíš se bát, Lexi, nic se mi nestane." políbí ho na rty. "Víš moc dobře, kde jsem citlivý." zašeptá něžně. Sám si pod Lexem připadá jako nezkušený zajíček, který si jde pro své poprvé. Tolik citlivých doteků ještě nedostal a nepochyboval o tom, že nebudou poslední. Mít Lexe takhle těsně vedle sebe, cítit tlukot jeho srdce a líbat jeho rty. To je něco, co ho vzrušení nezbaví. Co se ale líbí Lexovi? Skousne si ret. Masáž nevyšla podle očekávání a jeho nenapadalo moc jiných zkušeností, které by měl navíc.

Vydechne a znovu naplní plíce vzduchem. "Já vím." řekne jenom. Jeho hlas už je posazený trošku hlouběji než za normálních okolností. Nemá strach, jen nemá pocit, že by si mohl dovolit přestat být opatrný. Pořád má na paměti, že Míša nemá dobré zkušenosti s muži a on by mu rád ukázal, že to jde i jinak. Sklouzne níž. Jeho vlastní vzrušení už začíná být příliš na očích. Rty se otře o citlivý krk, jazykem objede klíční kost a vtiskne horký polibek na hrudník. Jazykem opíše kružnici kolem bradavky, aby ji pak jemně skousl a uklidnil polibkem. Stejně tak poctí svou pozorností i tu druhou.

Vzdychne, když se jazyk dotkne bradavky, kolem které je vytetovaná dračí tlama. Tam jeho kůže získala na citlivosti. Má pocit, že se jeho mozek roztéká, čím níž Lex klesá. Jakékoliv myšlenky momentálně neexistují, jsou jen oni dva. Leží pod ním rozpláclý jako žába a nechává se laskat, unášet na vlnách slasti, proto Lex si je jistý tím, co dělá.

Laská hruď a jazykem vytváří na Míšově kůži vlhké cestičky. Dlaň už se definitivně zabydlela v Míšově klíně a zdá se, že se jí odsud vůbec nechce. Po velmi důkladné obhlídce bříška, samozřejmě stejně jako předtím hrudi, jazykem, se vytáhne zpátky nahoru, aby políbil lehce pootevřené rty. Chvíli sbírá odvahu, než promluví. Hlas je zastřený. "Tak strašně moc tě chci, Míšo."

Je z něj totálně mimo, rozteklý jako zmrzlina na sluníčku. "Vezmi si mě, Lexi, prosím." špitne, protože si není jistý, jestli by ze sebe dokázal vydolovat něco hlasitějšího. "Chci tě cítit uvnitř tak moc." přitiskne ho k sobě na hrudník, ukradne si vášnivý polibek, než ho zase propustí ze svého sevření.

Usměje se. Prsty jemně pohladí tvář. "Jen na chviličku." zašeptá a odtáhne se z dosahu Míšova těla, aby chvíli dost roztržitě hrabal ve svém batohu, který si dnes vzal z domova. Najde samozřejmě na tom posledním místě, které prohledává. Vítězoslavný úsměv mu prozáří tvář, když se vrátí k Míšovi, aby se natisknul k jeho tělu. V dosahu si nechá ležet krabičku kondomů i gel. I když je neuvěřitelně nadšený představou, že bude Míša jeho, přece jen mu mírné obavy svírají žaludek. Ještě nikdy nebyl s někým, kdo by měl necitlivé nohy. Co když něco totálně podělá? Natáhne se, aby vtiskl polibek na rty. "Musíš teď se mnou komunikovat..." zašeptá, protože nahlas se bojí mluvit. "Říkat mi, jak je to správně. Chci, aby se ti to líbilo..."

Pohlédne mu do očí, aby ho ujistil, že do teď dělal správně úplně všechno. Pomalu uchopí Lexovu dlaň, jako by se bál, že rychlé pohyby všechno zkazí. Vede ji po svém těle, až se zastaví pod kyčlemi. "Odtud dolů už nic necítím." Vezme dlaň na další průzkum. Přejede přes podbřišek a vzrušený klín. "Tady cítím opravdu dobře." řekne to s úsměvem a něhou. Trochu se natočí v bocích, jak mu to vlastní tělo dovolí a přejede s Lexovou rukou na své hýždě. "Tady cítím míň, ale vím, že se tam dotýkáš. Že tam jsi." Potom si tu dlaň přitáhne na hrudník, kde ji pustí, aby si mohl přitáhnout za tváře Lexovu hlavu blíž k sobě, dokud se jejich čela neopírají. "Já ti věřím, Lexi. Ať teď uděláš cokoliv, nebude to špatně, protože vím, že jsi dával pozor. Jen si... musíš udělat prostor pro to, aby ses dostal mezi moje nohy. Ale s tím ti pomůžu."

Přikývne a usměje se. Políbí rty a pak si přitáhne Míšovu ruku, aby vtiskl polibek do dlaně. Znovu se vrhne na rty a rukou mezitím nahmátne tubu s gelem. Znovu pohladí Míšův bok. Dodává si tím jistoty. Tahle místa už zná. Teď se bude muset vydat do končin zatím neprobádaných. Nadzvedne se, klekne si a opatrně se přesune mezi Míšovy nohy. Skloní se, vtiskne polibek na bříško, téměř už na podbřišek a zatím si jemně a opatrně dělá prostor, aby se dostal blíž. Je zvláštní dotýkat se Míšových nohou. Bojí se, aby tím v něm nevyvolal nějaké nepříjemné pocity.

Bedlivě pozoruje místa, kterých se Lex dotýká a jak jemně se dotýká jeho nohou, jako by se bál, že se snad rozpadne. "Lexi, nejsem ze skla. Tohle mi... nevadí. Když jimi nejsi zaujatý." ujistí ho potichu. Vyhoupne se na lokty a jednou rukou sáhne po té Lexově. "Ber to, jako by to bylo normální." upoutá pozornost jeho očí. Musí mu věřit, že se nic zlého dít nebude.

I přes Míšovo ujištění si ale počíná stále opatrně. "Jsem zaujatý tebou." odpoví potichoučku. Konečně se dostal blíž na uspokojivou vzdálenost. Jemně vsune z boku pod Míšu dlaň, aby si ho jemně přizvedl a podložil záda a bedra polštářem. "Jenom tebou." Zopakuje. Rty se přitiskne na hladkou pokožku bříška, zatímco prsty zápolí s otevíráním tuby. Tohle mělo jít snadno.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 9. března 2014 v 21:13 | Reagovat

tak si plní sny to je krásné :-)

2 yellow yellow | 9. března 2014 v 21:22 | Reagovat

Krásná pauzička v učení. Voldíčku, děkuji za upozornění. A oběma Vám, dámy, děkuji za poslední dvě lahůdkové kapitoly. Snad se brzy dočkáme pokračování. I nějaký úplateček by se našel. *winking*

3 IQY IQY | 9. března 2014 v 21:32 | Reagovat

dokonalé :-) sú zaujatí sebou navzájom, krása :-D

mňa len plaší myšlienka, kto im vlezie do izby, alebo čí mobil začne hulákať! :-P

zjaví sa dajaký "kazimrd"?
ja nechcem! [:tired:]

4 Wieta Wieta | 9. března 2014 v 22:52 | Reagovat

úžasné :) Lex je dokonalý :) tak krásne sa o Míšu stará :)

5 Karin Karin | 10. března 2014 v 20:04 | Reagovat

Jupííí tak se mi splnilo přání a Lexo je kouzelnej. :-P

6 Nade Nade | Web | 11. března 2014 v 19:30 | Reagovat

Lex je prostě úžasný. To bylo jasné už předchozích příběhů. Ale v kombinaci s Míšou... Úplně se roztékám blahem. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama