Část třicátá druhá

18. března 2014 v 20:42 | Pret a Voldy |  Síla zpovědi
Část třicátá druhá



Přesně jak slíbil, do půl hodinky už stoupá po schodišti. Tentokrát to s jídlem tolik nepřeháněl. Ale i tak je tác skoro plný. Pod nohama se mu motá Xitt. Na tom zvířeti je jasně poznat, že ještě napůl spí. Nejspíš se ta dětská hra dost protáhla. Našel ho na zápraží. Společně s Rexem chrupkali v prvních paprscích slunce. A tak ho zahnal dovnitř. V kuchyni ho uplatil kolečkem salámu. Opatrně si loktem otevře dveře. Jde potichu pro případ, že by Míša přece jen usnul.

Zavrtí se, když v místnosti ucítí přítomnost další osoby. Zmateně otevře oči. "Už jsi zpátky?" Posadí trošku nechápavě. Vždyť spát už nechtěl... rozespale protře oči a trochu se vynasnaží upravit rozčepýřené vlasy. Zaostří pohled na tác v Lexových rukách a začichá. "Copak nám šéfkuchař dneska připravil?" Proběhne kolem něj Xitt, který se bez pozdravu odebere na přivlastněnou kožešinku, aby se na ní stulil do klubíčka a mohl vesele chrupkat dál.

"To hned uvidíš." odloží tác na stolek a přisune se k Míšovi. Na chvíli se přitulí, aby si vyžádal další polibek. Pak mu podšoupne pod záda polštářek, aby se mohl Míša pohodlně usadit. Na klín mu rozloží kýčovitě kytičkovanou utěrku. Natáhne se k tácu, aby z něj vzal velký talíř s ještě větším hemenexem a horou nakrájené zeleniny. Na utěrku vedle talířku položí čerstvě rozpečenou bagetku a do rukou Míšovi vtiskne příbory. "Promiň, že jsou to zase vajíčka. Ale nechtěl jsem se v kuchyni moc zdržovat. A ty potřebuješ něco vydatného, po té včerejší noci."

Uculí se nad květovanou utěrkou. Zatahá za její cíp. "Po babičce?" protože jestli si to pamatuje dobře, jeho babička měla něco podobného. "Vajíčka mám rád, nevadí mi. Jsem rád, že jsi vařil rychle, abys mi mohl dělat společnost." Nakloní se, aby vtiskl školáckou pusu Lexovi na tvář. "Doufám, že máš taky hlad, ostatně stejně jako včera, tohle všechno sám nesním." zasměje se, protože ten talíř, kterým ho Lex obložil, by nakrmil dva lidi úplně v pohodě. Je vidět, že Lex je zvyklý vařit pro mnohem větší jedlíky než je on sám.

"To nemám tušení. Vypůjčil jsem si ji z kuchyně." pousměje se. Stáhne tričko i kalhoty a uvelebí se vedle Míši. "S tím se počítalo. To je určeno pro dva. Společná snídaně. Aspoň dohlédnu, aby se šotek pořádně najedl a pro příště dal pokoj." pousměje se.

"Když je společná, proč ji mám na klíně já?" podiví se naoko, ale je za to rád, opravdu netušil, jak by Lexovi vysvětloval, že jeho pracně vyrobenou snídani nesnědl. "Šotek se nají rád, ale jablíčka bude chroupat pořád." uculí se jako neviňátko a nabere na vidličku první sousto. Dovede svou ruku i s vidličkou před Lexe. "Prosím, pane ochutnávači."

"Já vařil. Snad tě ještě nemám krmit. Ale možná ti příště zase podržím jablíčko, ty šotku jeden." zasměje se a poslušně zblajzne sousto z vidličky. "Zkoušíš, jestli jsem to neotrávil?"

"Prokoukl jsi můj úmysl, ale máš pravdu." zazubí se. "Co kdyby ses mě náhodou chtěl zbavit? Na ty nudličky pořád nedošlo." další sousto putuje k němu. "Pečivo?" nabídne Lexovi kousek bagety. "Mmm, Lexi, tebe já si asi odvezu sebou v kufru. Nechápu, že vaříš takhle skvěle." zavrní blahem. Tohle je snad ještě o stupeň lepší než ta včerejší snídaně. "Nebo takhle chutná kyanid?"

"Jestli ti to uniklo, tak jsem se tě snažil zbavit včera v noci." pousměje se. "A rád se tě tak budu zbavovat donekonečna." Místo pečiva se přitiskne k Míšovým rtům. "Kyanid jsem ještě nezkoušel. Prostě talent. Na tohle ho není potřeba moc. Nejspíš si vyhladovělý a chutnalo by ti cokoliv."

"Nechutnalo, jsem velmi vybíravý, co se jídla týče. Jsi skvělý kuchař." Nechá se líbat, šťastně se u toho usmívá. "Zbavoval ses mě moc pěkně." vidlička cinkne o talíř, když ji pustí a místo toho chytne Lexe kolem krku. "A doufám, že to nebylo naposledy."

"Jenom kuchař?" pozvedne tázavě obočí. Přitiskne se bokem blíž. "Jez, než to vystydne." pobídne ho.

Nenechá se jen tak odtáhnout. "Nejenom to. Jsi dokonce i skvělý hostitel a... hmm... milenec." věnuje mu ještě polibek do koutku úst než se odtáhne s úsměvem na rtech. Podá Lexovi vidličku a prsty si strčí do úst kousek okurky. "Nech si chutnat."

Vidličku si opatrně převezme. "To je nenápadný způsob, jak mě přinutit, abych nakrmil šotka?" pousměje se a uklafne si kousek hemenexu. První sousto sní, druhé pak nabídne Míšovi. "Tak udělej áááá."

"Měl jsi krmit hlavně sebe. Šotek počká, aby ti nekručelo v bříšku. Po včerejším výkonu." otevře pusu, aby sousto přijal a s další okurkou jej rozžvýkal. "Možná se mi snídaně v posteli ještě zalíbí." zašermuje kouskem zeleniny Lexovi před obličejem. "To abys neřekl, že ti šotek všechno sní."

"Šotek je moc milý. Ale o moje bříško se bát nemusí." nakloní se, aby ho lehce políbil. "Spíš se musí dost napapat šotek, aby dneska zvládnul celý náročný den. Nenechám tě vydechnout." usměje se.

"Což o to... já se celou dobu povezu, to ty by sis měl dát pozor na svoje nohy. Xitta asi necháme tady, že? Neříkám, že nemá přístup úplně všude, ať jsou zákazy, jaké chtějí, ale nechce se mi ho tahat po městě, když budu mít tebe. Může si dát alespoň ještě jeden den volna, než ho zase zapřáhnu do služby..." pohlédne na svého vyčerpaného psa, který si spokojeně chrupká na kožešině. "Doufám, že tu kůži po mně nebudou chtít zaplatit. Nebo nedej bože, aby si Xitt nechtěl odvézt sebou domů." zazubí se. Věří tomu, že kdyby chtěl, byl by toho schopný.

"Myslím, že ji nikdo postrádat nebude. Xitt vypadá, že bude potřebovat tak den odpočinek. Asi mu ty děti včera daly pořádně zabrat." sjede pohledem na spícího psa. "Jen ho tu klidně nech, já už si tě ohlídám." natáhne se ke stolku pro skleničku džusu. "Stejně by to pro něj bylo asi náročné. Já ho milerád zastoupím."

"Má určitou výdrž, ale po tom, jak teď vypadá, bych o dnešku dost přemýšlel. Hlavně nezamykej, ať se kdyžtak dostane ven. To zvládne sám..." zakroutí nad tím hlavou, jemu se ho takhle utahat ještě nepodařilo. Natáhne se pro další sousto.

"Můžu ho nechat dole u Ralfa. Dohlédne na něj. A určitě se postará o to, aby nějak nestrádal. Bude asi potřebovat doplnit energii." pokrčí rameny. "Snad se moc nezlobíš. Měl jsem včera říct těm dětem, ať s Xittem nepočítají."

Zavrtí hlavou. "To nevadí. Bral bych ho, i kdyby nebyl asistenční, jen doufám, že po mně takové hry nebude chtít, nevím, jak bych mu vysvětloval, že se mnou si takovou zábavu neužije." zasměje se. "Maximálně bych ho šoupnul k tomu, kdo to zavinil."

"Myslíš, že mě tím vyděsíš?" zasměje se. "Ani omylem, mám psy rád." Podá skleničku Míšovi. "Taky je důležitý dostatečný přísun tekutin. Dáš si? Nebo bys raději čaj?"

"Spíš to měl být pokus o naše další setkání..." zamumlá a skleničku přijme. "Džus je fajn, díky. A nezapomínej i na svoje stravování a pitný režim, trošku ti to pokulhává, já už mám svojí půlku skoro snědenou."

Pousměje se a natáhne pro polibek. "Jakýkoliv pokus o další setkání je vítán. A o mě se neboj, já uzobával u vaření. Pak už toho člověk tolik nesní. Jen si dej, kolik zmůžeš."

"Za chvíli tě budu podezřívat z toho, že ze mě chceš udělat Míšu kuličku." uculí se, ale pořád se necítí plně sytý, takže sní i část Lexovy snídaně. "Ale dělám to jen proto, abys neměl důvod mi přestat říkat šotku."

Rozesměje se. "Těžko říct, co se k tobě hodí víc. Ale do kuličky máš ještě hodně daleko. Spíš šotek vychrtlinka." šťouchne ho lehce do boku. "Budu na tom muset vážně zapracovat."

"Hej! To jsou moje kosti." ucukne se smíchem šťouchanci. "Nemůžu za to, že jsem víc nepřibral. Nejde mi to. Asi mám moc velký energetickeývýdej nebo nevím." Odsune talíř na noční stolek. "Končím, bylo to moc výborné, pane kuchaři." natáhne se pro polibek. "To bylo poděkování."

"Tos trefil, kosti." pousměje se. "To bylo moc krásné poděkování. Mohl bys mi takhle děkovat stále." zadívá se na něj. "Tak... připravený na náročný den?"

"Rozhodně ano, jsem zvědavý, co jsi na mě nakonec vymyslel, ale teď mě omluv, budu muset na chvíli obsadit koupelnu, abych neděsil turisty."

Přikývne. "Koupelna je jen tvoje. Kdybys potřeboval třeba umýt záda, stačí zavolat."

S úsměvem se na Lexe otočí. "A co kdybys mi je umyl i bez volání?"

"Pokud bys měl zájem." pokrčí rameny. "Rozhodně se nechci vnucovat. Rozčilení šotci jsou prý nebezpeční. Asi si o nich budu muset něco načíst."

"To bys měl, kradou ponožky a schovávají spodní prádlo. To je jejich moc oblíbená činnost. A potom doklady a klíče. Ty jsou hned na druhém místě v závěsu." uculí se. "A taky občas schovávají svoje milence, aby je nikdo neviděl pár dní a když už jsou dostatečně unavení, tak je pustí zase ven. Tak co, půjdeš se mnou?" přesune se na vozík a vyloží nohy na stupačky.

"Existuje nějaký manuál pro zacházení se šotky?" zeptá se a zamíří do koupelny. "Tak to schovávání bych bral, ale s těmi ponožkami... s tím se nesmířím. Asi si budu muset toho šotka trošku vychovat."

"To nevím, budu se muset zeptat ostatních šotků, pokud tedy nějaké potkám. Oni většinou nejsou moc vidět. To jen ty jsi výjimka, která ho má v životní velikosti. Myslíš, že převýchova pomůže?" Přeleze si na okraj vany, na který se posadí. "Co takhle sundat ten jeden svršek?" Natáhne se k Lexovi, aby mu stáhl boxerky přes boky a nechal spadnout na zem. Rukama zakotví na jeho bocích. "Hned je to lepší."

"Vážně? To bych měl být moc rád, že mám takové privilegium. Šotek v životní velikosti. To jsou mi věci. Převýchova je má jediná naděje. To už začínáš s tím schováváním prádla?" zeptá se s úsměvem. Prsty pohladí jeho tvář a skloní se. "Víš, že je to od toho šotka moc ošklivé?"
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 yellow yellow | 18. března 2014 v 21:04 | Reagovat

Krásná oddychová kapitolka! Jsou spolu fakt roztomilí. Díky holky!

2 Karin Karin | 18. března 2014 v 21:17 | Reagovat

To bylo miloučky moc pěkně píšete. :D

3 KATKA KATKA | 18. března 2014 v 22:50 | Reagovat

takové veselé moc se mi líbí jak si dokážou dělat srandu jeden z druhého :-)

4 Nade Nade | Web | 19. března 2014 v 10:15 | Reagovat

Co dodat, moc milé. Proto pořád podvědomě čekám, kdy se to pohnojí. Ne, že bych po tom nějak toužila, chraň bůh. Ale život už je takový. :-?
Díky, moc se těším na pokračování. :-)

5 Wieta Wieta | 20. března 2014 v 0:22 | Reagovat

mať osobného kuchára, ako je Lex, tak som za vodou :D

6 Natali Natali | 31. března 2014 v 21:11 | Reagovat

im to spolu jednoducho ide :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama