Část třicátá čtvrtá

8. dubna 2014 v 8:39 | Pret a Voldy |  Síla zpovědi
Část třicátá čtvrtá


***

Dopínal si zrovna poslední knoflík od košile, když se vrátil Lex, který si někam odběhl, již plně oděný a připravený na jejich společnou večeři. Potřeboval taky domluvit, zda by někdo nedohlédnul na Xitta, aby nebyl sám zavřený v pokoji. "Nebude jim dole překážet?" optá se, i když odpověď už tak nějak tuší.

"Vůbec ne. Ralf ho moc rád pohlídá." pousměje se. "A něco ti posílá." přejde k Míšovi a předá mu obálku. "Říkal, že bys to měl mít."

"Mě ale rodiče vždycky učili, abych nebral úplatky." zazubí se na něj, ale obálku zvědavě převezme. "Co to je?"

"Nemám nejmenší tušení. Ralf řekl, že je to pro tebe a víc nesdělil. A já se nedíval." pokrčí rameny a přejde ke skříni, aby si vyndal sako. S tím tu nechtěl pobíhat, i když jinak už je plně připraven. "Budeš si to muset zjistit asi sám."

Zvědavě nakoukne do obálky, aby zjistil, že se dívá na hromádku vyvolaných fotografií. Vykuleně si ji vysype do dlaně, obálku položí na stůl. Doufal, že se těch fotografií nikdy nedočká. Nemá svoje fotografie rád. První fotografie zabírají jeho a Lexe, jak jedou ze stáje na Dustinovi. Lex ho tam objímá a s úsměvem se opírá bradou o jeho rameno. Další je zachycuje o kousek dál, jak se na Lexe otáčí a něco mu říká. Několik fotografií Xitta pobíhajícího po louce je završeno fotografií jeho a Lexe u večeře, kdy se ho Lex přes stůl dotýká na dlani a upírá na něj pohled.

"V pořádku?" přejde k němu. Míša se zdá být poněkud zaražený. Nakloní se k němu tedy přes rameno, aby zjistil, co ho umlčelo. "Ta je moc pěkná. Ani jsem nevěděl, že nás fotí." Zavrtí hlavou. Ale asi dobře, protože když o foťáku ví, většinou se tváří dost nepřirozeně. "Zlobíš se?"

Zavrtí hlavou. Je jen trochu zaražený z toho, jak moc hezké ty fotky jsou. Dokonalé. "Jestli si jí chceš vzít, tak můžeš." odkašle si a strčí štůsek Lexovi pod nos. "Klidně se podívej i na ty další." zase ten zpropadený knedlík, který ho tlačí v krku. Je mu hrozně. Jenže srdíčko tetelí radostí a štěstím.

"Já si ji vymámím z Ralfa, tyhle jsou přece pro tebe." pousměje se, nakloní se a obejme Míšu kolem ramen. "Vypadáš tam moc hezky. Moc ti to tam sluší."

"Kdybys tam nebyl ty, tak ne." Natočí hlavu, aby ho mohl políbit. Na chmurné myšlenky bude mít času dost, až se vrátí domů. Teď by si to měl co nejvíc užít.

"Ale prosím tě, vždyť ti to tam akorát kazím." zasměje se a oplatí mu polibek. "Jsi hotový? Měli bychom vyrazit... Když už jsem tu rezervaci rušil a přehazoval, tak ať nepřijdeme pozdě. To už by mě asi zakousli."

Přikývne. "Jen si zastrkám košili a vezmu sako. Ale to si vezmu na sebe, až budeme tam, mohl bych se cestou pomuchlat." odloží fotky a přehodí si sako přes kolena. "Já jsem hotov."

"Skvělé. Vypadáš naprosto úžasně." pousměje se. "Všichni mi budou závidět. Aspoň ti homosexuální." Sám si přehodí sako přes ruku. "Tak vyrazíme."

***

"Ty, Lexi, kam vůbec máme namířeno?" otočí se na Lexe ze sedadla spolujezdce, když sleduje ubíhající cestu, ale stále mu přijde, že spíš krouží po centru Berlína, než aby měli nějaký určitý cíl. Jeho pohled co chvíli přitáhne ona televizní věž, kterou tolik obdivoval už odpoledne.

"Do restaurace na večeři." pousměje se tajemně. Míša svou odpověď dostal. Lex hledá nějaké vhodné parkování. Chvíli to trvá. Večer v centru je to vždycky náročnější. "Tak, vystupovat pane. Dál budeme muset po svých." Zastaví za nějakou chvíli konečně a otevře dveře.

Nechá Lexe, aby mu již po tolikáté přistavil vozík, aby se na něj přesunul. Košili má spořádaně zastrčenou a sako už si taky stihnul natáhnout, když se motali městem. "To jsem teda zvědavý, když je kolem toho tolik tajností." vycouvá si od dveří a zkušeně je zabouchne, ale ne zase moc, aby nedostal vynadáno, že s nimi mlátí.

"Však uvidíš. Ale nebudeš se na mě zlobit, slib mi to." zamíří směrem na Alexanderplatz.

"Slíbit můžu cokoliv, ale za svoje reakce neručím." vyrazí za Lexem, aby dohnal jeho tempo. Je opravdu zvědavý, protože Lex se tváří tajemně jak hrad v Karpatech, ale neujde mu ten úsměv v jeho očích. Něco na něj šije.

"No, snad to nějak zvládnu." Upřímně doufá, že to Míša vezme relativně v klidu. Zamíří přímo k televizní věži a doufá, že to Míšovi hned tak nedojde.

Nenápadně se rozhlíží a hledá nějakou restauraci, do které by teoreticky mohli zaplout. Obzvlášť, když se museli takhle vyfiknout, ale ani jedna z těch, které minou, se mu k tomu nehodí. "Ne, že bych ti nevěřil, Lexi, ale nevzdalujeme se spíš od těch lepších podniků?"

"Záleží na tom... Neboj se, jsem si jistý, že se ti to bude líbit." stočí na něj pohled a pousměje se. "Trošku zaúřadoval rozmazlený bohatý spratek."

"Co?" koukne na něj naprosto nechápavým výrazem. To už tady bylo několikrát, ale teď mu tak nějak nedochází, o čem je řeč.

"To pochopíš." usměje se a zamíří přímo k věži. "Už předtím jsem si říkal, že by se ti to mohlo líbit. Jsem docela rád, že se mi to povedlo."

"Lexiiii, no tak, řekni mi, kam mě táhneš. Přestává se mi to líbit." odpoví se smíchem, ale následuje ho. To, že se jejich kroky blíží k monumentální věži, bere spíš jen jako shodu náhod. Zvrátí hlavu dozadu, aby pohlédl až na vrchol.

"Nahoře je restaurace." řekne jakoby mimochodem a své kroky směřuje pořád blíž.

Není zase tak natvrdlý, aby mu nedošlo pár skutečností. Vozík se s cuknutím zastaví. Zdvihač hlavy je donucen přitáhnout hlavu do správné polohy. Ústa se pootevřou a oči se rozevřou v němém úžasu. "Cože?" vyhekne ze sebe jen.

"Vážně ti to musím opakovat?" zastaví se a otočí se na něj. Doufá, že na něj Míša nebude křičet nebo vyvádět. Pravda, mohl mu říct, kam půjdou. Ale to už by nebylo překvapení. Včera mu to nějak nepřišlo podstatné, ale když ho dneska viděl, jak žádostivě kouká na tu věž, už mu to prostě říct nemohl.

Několikrát nevěřícně pohlédne na věž a zase zpátky na Lexe, pohyb jeho očí připomíná spíše sledování tenisového utkání. "Nemyslíš to vážně, že ne? Protože pokud ne, tak je to opravdu špatný vtip." jenže říká to jen proto, že tomu nechce uvěřit. Lex je schopný všeho. Polkne a znovu pohlédne na věž. Najednou se mu ta kopule zdá být strašně vysoko. A on zřejmě zamrznul na místě.

"To není vtip. Opravdu budeme dneska večeřet tam nahoře." Pousměje se a přidřepne si k Míšovi. "V pořádku?"

"Ty jsi-" nevěřícně ukáže prstem na věž. "Tam?" Je v pořádném šoku. Srdce mu snad ani nebije, jak to nemůže vstřebat.

"Ano, Míšo. Já jsem a přímo tam." pousměje se a pohladí šokovanou tvářičku. "Zvládneš to?"

Podaří se mu přivřít obě čelisti k sobě. "Když budu brečet, že se bojím výšek, utěšíš mě?" Chytne ho za ruku, která ho hladila po tváři. Oči stále rozevřené šokem.

Pousměje se. "Utěším. Neboj se. Udělám, co si jen budeš přát. Zvládneš to?" zadívá se na něj starostlivě. Asi mu to měl říct hned. Takhle ho skoro zabil.

Oklepe se a místo šoku ho naplní pocit jakési euforie. "Když budeš se mnou, tak to zvládnu. Snad." uculí se. Přitáhne si Lexe k sobě, vtiskne polibek na rty, je mu jedno, že by je mohli sledovat lidi. Na to za celou dobu nepomyslel a všechno bral jako samozřejmost. "Jen musíš vzít na vědomí, že já už si ani nepamatuju, jak to shora vypadá. Pojďme za dobrodružstvím." Vyjekne nadšeně a ještě jednou pohlédne nahoru. Tam přesně se brzo ocitne.

***

"Bylo to něco úžasnýho, jak se to otáčelo... A u toho výtahu... myslel jsem, že se pozvracím, to bylo silně nepříjemné, ale... Uhm... děkuju, Lexi." vrhne se mu nadšeně kolem krku. Před chvílí se vrátili z večerního výletu na statek a on nedal celou dobu Lexovi prostor pro odpočinek. Pořád něco popisoval a mluvil o věcech, které viděl. Tenhle zážitek ho poznamenal do konce života.

Pevně ho sevře v náručí. "Nemusíš mi děkovat. Moc rádo se stalo." Pohladí záda a vtiskne opatrný polibek. "Já jsem moc rád, že se ti to tak líbilo. Kdybych tušil, že tě to tak vezme..." pousměje se. "Promiň, že jsem ti to neřekl hned, kam se tě chystám vzít."

"Nějak mi to vůbec nevadí. Bylo mi divný, proč to tajíš, ale ten zážitek z toho všechno špatný maže. Nemám ti, co bych vytknul. Bylo to dokonalý. Děkuju, že jsi tam byl se mnou." políbí ho znovu. "A omlouvám se za svojí reakci. Vážně jsem něco takového nečekal."

"Nemáš se za co omlouvat. Chápu to. Měl jsi mě rovnou praštit." pousměje se a nepřestává hladit záda. "S tebou bych šel i do pekla, Míšo."

Vykulí oči. "Za co jsem tě měl praštit? Bylo to úžasný. Mám tě snad praštit za to, že jsi mi splnil další sen? Vůbec nechápu, jak sis mohl něco takového zapamatovat, jen jsem se o tom zmínil a ty sis pamatoval, že bych se chtěl kouknout na nějakou rozhlednu. Určitě tě nemám za co praštit, Lexi. Ani bych to nikdy neudělal." Pevně ho obejme, opře si hlavu o rameno, přitiskne se tváří k té Lexově. "Těhle pět dnů bylo nejhezčích v celým mým životě, Lexi." špitne tak, že to může slyšet jen on. Zavře oči, jako by chtěl utéct realitě.

"Říkal jsi, že bys rád na nějakou rozhlednu a naše rodina má známé ve vedení. Prostě jsem je ukecal." Jemně ho hladí a drží u sebe. "Pro mě taky, Míšo. Asi jsi mě zachránil od šílenství." pousměje se. "Moc mi nechybělo." Děsí ho, že se zítra Míša vrátí domů a už se možná nikdy neuvidí.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 yellow yellow | 8. dubna 2014 v 9:02 | Reagovat

Tak jsem to do doby až po testu nějak nevydržela...
Tdn Lex je pěkný kvítko, takový dáreček bych chtěla doma. A večeře na věži... to musí být krása. Asi se budu muset někdy vypravit do Berlína a na u věž se podívat.

2 yellow yellow | 8. dubna 2014 v 9:18 | Reagovat

Pěkný věci pomalu končí a přijdou zase ty složité a komplikované.

3 IQY IQY | 8. dubna 2014 v 15:09 | Reagovat

och, toľko šťastia a splnený dávny sen!
Lex u mňa boduje, milujem ho :-D
a Miško? tak hnusne skúšaný životom, zlatíčko moje, zaslúži si Lexa i krásu tých 5 dní :-)

chlapčiatka moje, tešte sa navzájom, užívajte pokiaľ sa dá... lebo sa zasa bojím, čo im skalí koniec výletu :-?  8-)

4 Nade Nade | Web | 8. dubna 2014 v 18:41 | Reagovat

Lex by Míšovi zřejmě snesl modré z nebe. Na rukou už ho nosí, tak jak jinak?
Těším se na pokračování, i když loučení se nezadržitelně blíží.

5 Karin Karin | 8. dubna 2014 v 20:44 | Reagovat

Doufám že se nerozejdou na pořád Lexa je zlatičko. :-P

6 KATKA KATKA | 8. dubna 2014 v 22:01 | Reagovat

Lex okouzlil ne jen Míšu ale i mě a to jsem tam nebyla :-D

7 Wieta Wieta | 9. dubna 2014 v 0:06 | Reagovat

Všetko pekné má svoj koniec. Som zvedavá ako to budú prekonávať :)

8 Zuzana Zuzana | E-mail | 4. června 2014 v 12:30 | Reagovat

To bolo nádherné... zase:) je mi ľúto, že Michal musí odísť domov. Takéto ich chvíľky by som dokázala čítať do nemoty.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama