Část třicátá sedmá

27. dubna 2014 v 15:31 | Pret a Voldy |  Síla zpovědi
Část třicátá sedmá


Usadí se vedle Míši a pohodlně se uvrtí. "K tobě vždycky." pousměje se. Podloží si hlavu dlaněmi. "Takže, čerstvý vzduch splněn. Nějaká další přání?" stočí na něj pohled. "Přej si."

Chytí trochu červeň do tváří. "Když jsi tu ty, tak jsem spokojený." Přitiskne se k němu, uchopí jeho tváře do svých dlaní, aby ho mohl políbit na rty.

"Jsi moc skromný." pousměje se a polibek oplatí. Ruce vyklouznou z pod hlavy a sevřou Míšovy boky.

"Fajn, chtěl bych tebe... celého." Prsty vjedou pod tričko a lehce vyhrnou, aby odhalily kousek nahé kůže. Nakloní se, aby ji mohl políbit. "Hned."

"To rozhodně není problém." Pousměje se. Ještěže ho takhle možnost napadla. "Tohle přání ti splním s nadšením a plným nasazením." Políbí ho na nos.

"To jsem rád, že tě k tomu nemusím přemlouvat. Neumím to." přizná se s culením, ale sotva se Lex posadí, už z něj stahuje tričko. "Takhle se mi líbíš mnohem víc." Přejede dlaní přes odhalenou hruď.

"Ty jsi vážně šotek." zavrtí pobaveně hlavou, ale tričko si stáhnout nechá a víc než ochotně při tom spolupracuje. "Ale požaduju srovnání skóre." zatáhne za spodní lem Míšova trička. "Ať je vyrovnáno."

"Dobře, ale jen proto, že jsi to ty." zvedne ruce, aby to měl Lex snadnější a šup, tričko hned letí někam pryč. Přitulí se zpátky. Přinutí Lexe, aby se položil na záda a on ho mohl zatěžkávat. Ruce zvědavě hladí odhalenou kůži, bradou je opřený o rameno. "Hned je to o kousek lepší."

"Taky si myslím." odsouhlasí mu to. Pohladí záda a pousměje se. "Nejsi unavený?" Přece jen, možná je to nerozum. Míša zítra pojede pořádný kus cesty domů. A Lex by opravdu nerad, aby usnul za volantem.

Zavrtí hlavou. "Kupodivu ani ne. S tebou jdou všechny nepříjemné a nežádoucí projevy stranou." Pohladí ho po nahé hrudi. "Vím, že je troufalé, ale když už mi plníš ty sny... Co bys řekl na dokončení večera tady? Když jsme ho tak hezky načali..." přitiskne se k němu a políbí jemně na rty.

"Souhlasím." přikývne a v duchu si pogratuluje k nápadu vrátit se do pokoje. "A co přesně si představuješ pod tím dokončováním?"

"Necháme to náhodě... třeba vyjde měsíc." zasměje se. Zatahá za Lexovy kalhoty. Knoflík cinkne a zip zavrže. Nemůže si nevšimnout vyboulení, které v pokoji po jeho bouřlivém vyvrcholení přešli. "Co začít třeba tím, že se svlékneme?"

"Jak tak pozoruju, tak ty už s tím začínáš?" zasměje se pobaveně a nadzvedne boky, aby Míšovi to svlékání ulehčil. Sám se pak vrhne na Míšovy kalhoty a udělá s nimi velmi krátký proces. "Mnohem lepší."

"Taky si říkám. Bez překážek." Po svém neúspěchu s masáží, se nerozpakuje s nějakým hlazením mimo. Rty se přisaje na bradavku a dlaní sjede rovnou do vzrušeného klína.

"Ty tedy neváháš." vydechne spokojeně. On sám moc velké laskání nemusí, má rád muže, kteří jdou přímo na věc. I když, lhal by, kdyby řekl, že sám rád nelaská. Miluje to. Když může svého partnera rozmazlovat.

Odtáhne se na okamžik, aby se mohl přesunout o kousek níž a přitom pohledem zkontrolovat, že nedělá nic špatného ani nepříjemného. Políbí pupík, podbřišek a opravdu jemně přejede rty přes vrcholek vzrušeného penisu. Kolem kořene sevře dlaň. Potom ho vezme do úst celého, jak nejvíc to jde.

Zasténá a sevře dlaně v pěst. Dech se o něco zrychlí. Tohle od Míši rozhodně nečekal, měl z něj celou dobu pocit, že je takový zdrženlivější a teď najednou tohle. Vydechne a přivře oči.

Když už ho tady tak pěkně má, tak toho musí využít a vyzkoušet něco ze svého umu. Zkušeně, tak nějak, jak by se to líbilo jemu samotnému. Vychutnává si Lexovu osobitou chuť a spojuje si jí s celým jeho tělem. Jazyk kmitá kolem dokola, když se ho snaží pohltit celého. Lex se zdá být pro něj nepolapitelný.

"Míšo..." zasténá zlomeně. Ovládání jde do háje. Míša má vážně moc šikovný jazyk. "Jestli... kruci... dost." Protože jestli se teď udělá, už s ním toho moc asi nebude.

Zmateně se zvedne. "Děje se něco?" Udělal snad něco špatně?

"Míšo..." vydechne a snaží se nabrat do plic vzduch. "Ne, je to nádherný, ale..." znovu se nadechne. "Nechci, aby... bylo by to moc rychlé."

Pokývá hlavou na rozuměnou. "A máš... hm... jinou představu?" Vysouká se nahoru, aby mohl naklonit hlavu na stranu a zvědavě se na Lexe zahledět.

"Trošku zamlčenou momentálně." Ještě se snaží vydýchat Michalův útok. Dal mu zabrat. Prsty pohladí Míšovu tvář. "Jsi vážně nádherný."

Pohladí Lexe na krku a vytáhne se ještě o kousek výš, aby mohl uchvátit i jeho rty. "A ty jsi momentálně kouzelný." uculí se mezi polibky. Nečekal, že by mohla mít tahle intimní chvilka až takový projev. "Jsi v pořádku?"

"Naprosto. Jen to musím trošku rozdýchat." pousměje se. Dlaň pohladí bok. "Jsi mě trošku... vykolejil."

Šťastně se usměje. Něco uvnitř něj se zapýří. "Rozdýchávej jak dlouho jen budeš chtít." uvelebí se mu hlavou na hrudi. Prsty přeťapká celé břicho, rozevřenou dlaní potom přejede na nohy a zase zpátky.

"Ty jsi vážně šotek, zlobivý." Dlaní přejede po zádech. "To bych ti měl oplatit." Vyškrábe se zpod Míši a nechá ho tak ležet na bříšku. "Teď zase trošku pomazlím já tebe."

Chce se otočit, ale Lexova ruka na lopatkách mu to nedovolí. Tak natočí alespoň hlavu, aby vidět, co se za ním děje, protože kromě ruky na zádech necítí nic. "Nemáš v plánu mě nechat obráceného zády a utéct, že ne?"

"Neboj se, to bych ti neudělal." Jemně shrne vlasy z krku a políbí. Usadí se na Míšových stehnech. "Kdyby ti bylo něco nepříjemné, řekni mi." Rty najdou krční obratel a jazyk ho prozkoumá. Pak je obdařený polibkem a Lex se posune o obratel níž.

"Jestli tohle budeš dělat na každém obratli, tak to asi nevydržím. Šíleně to lechtááá." s hihňáním se snaží utéct z dosahu mučivých rtů.

"To je mučení určené speciálně pro šotky." Pevně drží Míšu za boky a tlumeně se směje, zatímco pokračuje přesně tam, kde přestal. "A neházej sebou tolik." doporučí mu pobaveně. "Jinak to bude ještě horší."

"Já už budu hodný, slibuju." cuká se dál. Má tahle místa přehnaně citlivá na jakýkoliv dotek, tím spíš na takhle jemný a dráždivý. Účinek to však má zřejmě takový, jakého chtěl Lex dosáhnout. Mezi stehny se mu do deky propíná nově naběhlá erekce.

"Pravidlo číslo jedna." posouvá se níž a níž. "Když šotek říká, že už bude hodný, nevěřit mu. Šotci toho naslibují, když jim teče do bot." Zasměje se.

"Jaký je druhý pravidlo? Abych se ho mohl popřípadě vyvarovat." neví, jestli má dřív vzdychat nebo se smát. Je až neuvěřitelné, kolik emocí je v něm Lex schopný vyvinout najednou. "Už dost, prosím."

"Pravidlo číslo dva." Na chvíli přestane a trošku se vytáhne, aby políbil lopatku a pak i druhou. "Hezky se o šotka starat, aby nestrádal. Nespokojený šotek znamená potíže." Pousměje se a znovu se vrátí k počítání obratlů jazykem.

"A nemohl bys přeskočit všechny ostatní pravidla a jít rovnou k věci?" uculí se. Takhle obrácený nemá přístup vůbec k ničemu, nemůže se ho ani dotýkat.

"A jakou věc máš přesně na mysli?" Pohladí páteř aspoň bříšky prstů, když to tedy šotka lechtá. Nakloní se ke krku a začne rty a jazykem laskat šíji.

"Cokoliv jiného, jen přestaň mučit mojí páteř." uchechtne se. Rty se přesunou jinam. "Lexi..." vydechne. "Ty mě chceš dneska zabít, že?" kdyby ležel na tvrdé matraci, zřejmě by měl od ní modřiny. Seno mu dovoluje bez bolesti trčet. Zasténá, když se rty dotknou velmi citlivého místa.

"To rozhodně ne. Dneska tě chci pomilovat." zavrní mu do ouška. "Tak, abys na to ještě hodně dlouho nezapomněl." přislíbí.

Tohle vrnění ho dostává na hranici. Nedokáže si dát dohromady, jak Lex dokáže vytvořit tak smyslný hlas. Klepala by se mu z něj kolena, kdyby je cítil. Takhle se mu jen obrací vnitřnosti, prsty se zaklesávají do dlaní.

"Moc tě chci, Míšo." zašeptá mu do ouška a zlehka se o něj otře tělem. Už zase pociťuje obrovské nutkání ho sevřít v náručí a pořádně pomilovat.

"Bože... já tebe taky." jestli Lex něco neudělá, tak to nevydrží a skončí to jako předchozí akce, ale tentokrát k tomu nebude potřebovat ani pobízení. "Prosím... hned." natočí hlavu, aby mohl vyhledat jeho rty, ale je příliš daleko. Fňukne.

Skloní se, aby Míšovi vyhověl a políbil jeho rty. Pak se rychle rozhlédne, kde skončily jeho kalhoty. Naštěstí je má relativně v dosahu, musí se jen víc naklonit a natáhnout. Vytáhne z kapsy krabičku i tubu a znovu Míšu políbí. "Bude to takhle pro tebe fajn?" zeptá se raději.

"Je mi to jedno, jen si pospěš, nejsem si jistý, jak dlouho vydržím tuhle stimulaci." zasténá do sena, protože se mu podařilo shrnout deku, jak do ní zatínal prsty.

Políbí ho. "Jen si udělám trošku místa, tak se nelekej." Sklouzne trošku níž a opatrně posune Míšovy nohy, aby se mezi ně vešel. Rychle otevře gel, aby ho aspoň trošku připravil. "Trošku tě zastudím." řekne potichu a opatrně vklouzne jedním prstem do Míšova těla.

Kdyby se mohl zapřít o kolena, vyrazil by mu naproti. Tohle čekání ho ubíjí. "Lexi... už tě chci uvnitř. Prosím." zaprosí, vytočí hlavu, aby na něj viděl.

Nechce mu ublížit, ale ani ho dlouho trápit. Kdyby byl opravdu opatrný..."Dobře." rozhodne se nakonec. Vezme do ruky krabičku, velmi rychle si poradí i s obalem. Zkušeností má víc než dost, během chvilky už se lehce otírá o Míšův vstup. Pomaličku zatlačí a když nepociťuje žádný větší odpor, pomalu, zlehka se položí na Míšova záda. Tím se dostává hlouběji do jeho útrob. Vtiskne polibek na krk. "V pořádku?" Ví, že zanedbal přípravu. A nedokáže to pustit z hlavy.

Po dalším polibku na krk se v něm stane zemětřesení. "Nechápu, jak můžu takhle reagovat jen na tebe." zamumlá si pro sebe. Konečně je vyplněný tak, jak si přál. Miluje Lexe za to, jak plní každé jeho přání, které byť i koutkem propustí z úst. "Jenom nepřestávej, je to skvělé."

Vjede dlaní do hebkých vlasů a políbí rty, než se poprvé pohne. Je to spíš jen takové jemné zhoupnutí v bocích. Druhou ruku vsune pod Míšův pas, aby si ho přitáhl těsněji k sobě.

Znovu zasténá. Nekontrolovaně. "Nemůže sem někdo přijít?" probleskne mu hlavou. Taková myšlenka ho měla napadnout mnohem dříve. Teď už by nic nezastavoval, ani kdyby je od sebe chtěli odtrhnout násilím.

"Může, ale nepřijde." zašeptá mu do ucha. "Co by tu kdo dělal?" Pravda, leda by si taky přišel užít na seno. Pousměje se. Ale to by jim jistě došlo, že už je tu obsazeno. Pohne se trošku razantněji, aby Míšovi tyhle obavy vyhnal z hlavy.

Zapomene na okolní svět opravdu rychle. Jsou jen oni dva spolu. Tady a teď. Nechá Lexe, aby ho ovládnul úplně. Nelhal, když mu tvrdil, že to bude sex, na který jen tak nezapomene. Hmátne rukou dozadu, aby alespoň trochu věděl, kde se Lex nachází svým tělem, protože mezi přírazy se mu občas podaří zapomenout a on ho cítí jen uvnitř.

Pohybuje se v Míšovi pravidelně a po každé o trošku zrychlí. Chce ho dovést až na vrchol, ale ne zběsile. Pomalu. Věnuje se jeho krku a ruka pod Míšovým bříškem sjede do oblasti podbřišku. Jemně sevře zanedbávanou erekci. Pohyby ruky kopírují pohyby Lexova těla uvnitř.

Prohne se v zádech. Prochází jím vlny intenzivního vzrušení. Už ani neposlouchá, jestli vzdychá nahlas nebo ne, je mu to jedno. "Ty jsi Bůh, Lexi. Můj Bůh." Je plně oddaný jeho rukám a dělá to rád. Ještě nikoho nenechal, aby nad ním takhle převzal kontrolu. Když na něj nevidí, neví, kam sáhne. Ale Lex... "Už to moc dlouho nevydržím..." zasténá, když jím projede další vlna rozkoše.

Políbí šíji, dlaň se vyplete z vlasů. Opatrně pohladí bok. Zapře se mírně o kolena, aby trochu změnil úhel přírazů. V seně to nejde zrovna lehko, není to tvrdý podklad, ale i tak je efekt dobrý. Otře rty o Míšovo ucho. "Miluju tě, Míšo... Miluju." vydechne a sám krátce zasténá. Už nemá daleko k tomu, aby nevydržel.

Do očí mu vyhrknou slzy, ale nemá šanci se jim ubránit. Jeho druhé vyvrcholení přijde stejně nečekaně jako to první. Prohne hlavu dozadu, až se temenem opře o Lexovo rameno, táhlý sten doprovází jeho stažení všech svalů, které cítí. Tma před očima a podivné motání prostoru kolem sebe ho ujistí v tom, že to nebylo žádné slabé vyvrcholení. Intenzita všech pocitů, které ho náhle zasáhnout, sotva se na vteřinu vzpamatuje, ho donutí zvrátit hlavu zpátky a utéct tak z Lexova pohledu, aby si to v něm nemohl všechno přečíst.

Táhle zasténá, jak je najednou pevně a drtivě sevřený Míšovými svaly. Na chvíli se mu zatmí před očima, zatímco tělem proběhne několik vln uspokojení. Teprve pak se tělo rozhodne, že nedostatku kyslíku učiní přítrž. Prudce se nadechne. Ale musí to několikrát rychle opakovat, aby jeho mozek zase nastartoval. Sesune se na Míšova záda. Podpírá se předloktím, aby na Míšovi nespočíval celou svou váhou. Vtiskne jemný polibek na šíji. A pak se prostě spokojeně usměje. Nemůže tomu zabránit, obličejové svaly jsou na chvíli mimo jeho vůli.

"Miluju tě, Lexi." špitne Míša do sena, ani si není jistý, jestli to až k Lexovi došlo, ale teď je mu to i jedno. Doznívající síla milování ho dožene nepřipraveného. Zavře oči před realitou, která za pár hodin nastane.

Opatrně se napřímí, aby vyklouzl z Míši a skulí se vedle něj. Okamžitě si přitáhne Míšu do náručí. Sevře kolem něj paže a políbí na rty. Jemně, zamilovaně. "Jsi v pořádku?" zeptá se tiše a odhrne mu pramen vlasů spadající do očí.

Němě přikývne. Nechá se tulit a když se mu podaří prosoukat svou paži pod Lexovo tělo, jemně mu to oplatí. Hlavu přitisknutou na hrudník, který se stále ještě zvedá trochu rychleji. Bušení srdce ho podivně uklidňuje.

Zadívá se na něj a usměje se. Natáhne dlaň, aby jemně setřel mokrou pěšinku na tvářích. "Promiň, trošku jsem odbyl přípravu. Bolelo to moc?" Má výčitky. Vážně to zatraceně odflákl. A ke konci už taky moc jemný nebyl.

Zavrtí hlavou. "Tím to není... byl jsi jemný, neměj obavy." vděčně stiskne dlaň, která ho tiskne k sobě. Přitáhne si ji až před obličej, ruce spojené propletenými prsty. Cítí se zvláštně. Mísí se v něm několik emocí dohromady a stahuje mu to vnitřnosti.

Dívá se na něj. Do těch nádherných zelených očí. Přestože jejich barvu jen tuší, protože přes panující tmu nejsou vidět detaily. Sice silně svítí měsíc, ale sem na seno moc neproniká. "Co záda? Nebolí?" Musí si přiznat, že Míšu pod sebou docela valchoval. I když se snažil být jemný a moc ho nezatěžovat.

"Jsem v pořádku." usměje se vděčně. "Alespoň co se fyzické stránky týče. Jsem spokojený a uspokojený a tulivý." Zaútočí svým nosem na Lexův, aby ho polechtal a dál se mohl věnovat svými rty těm jeho.

"A co tvá psychická stránka?" vrátí mu polibek. Pomalu se mu na mysl začíná vtírat lehká ospalost, ale tady usnout rozhodně nesmí.

"Budu v pořádku... nechce se mi, ale nepřesuneme se zpátky na pokoj? Nevím, jak bychom ráno vysvětlovali naší přítomnost tady..." zavrní rozněžněně. "A tobě se už chce spát, bude lepší, když vyrazíme hned." políbí ho na horké rty. "Za chvíli stejně bude ráno." Na ostatní bude myslet později.

***
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 yellow yellow | 27. dubna 2014 v 17:47 | Reagovat

To bylo sladký. :) A tahle věta mě málem zabila: Seno mu dovoluje bez bolesti trčet.

2 Wieta Wieta | 27. dubna 2014 v 19:35 | Reagovat

oni sú spolu takí sladký :)

3 Karin Karin | 27. dubna 2014 v 21:43 | Reagovat

To bylo krásný ty musej zůstat spolu jinak budu brečet. :-)  :-(

4 IQY IQY | 27. dubna 2014 v 22:39 | Reagovat

šťastné seno plné nezbedných šotkov :-D
4 planúce oči a klbko pobláznených údov :-P
dokonalá nočná kombinácia :-)

5 KATKA KATKA | 28. dubna 2014 v 9:27 | Reagovat

docela mám z loučení obavy byla bych raději kdyby mohli jet spolu já vím že to nejde jen loučení je smutné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama