Část třicátá devátá - Konec

11. května 2014 v 19:56 | Pret a Voldy |  Síla zpovědi
Část třicátá devátá - poslední díl


"Léta praxe mezi lidmi. Britové nejsou moc otevření společnosti, i když mají velké akce rádi, pořád jsou jako psí čumák. Člověk se jim musel dostat pod skořápku, aby rozlousknul oříšek. Asi to k něčemu bylo, ale jsi první, kdo mi to říká." pohladí prsty. "Ale ty máš taky co do sebe. Dostal jsi mě svojí povahou a chováním už v té restauraci. O síle osobnosti bychom se mohli hádat." usměje se. Nepovažuje se za nijak silného. Spíš naopak.

"Praxe." pousměje se. "Jsem hodně mezi lidmi a dokážu odhadovat, kdo je co zač. I když, tebe jsem na první pohled moc neodhadnul, to se přiznám." pokrčí rameny. Ta cesta se vážně zdá poněkud krátká. "Už tam budeme." řekne poměrně zbytečně.

"Viděl jsem tvoje zaváhání, když jsi mě poprvé spatřil. Co sis myslel, hm?" otočí na něj zvědavě pohled. "Neurazíš mě ničím, co řekneš. Jsem jen zvědavý."

"Obával jsem se, abys nebyl příliš..." na chvíli zaváhá. "Strhnutý svým postižením." doplní. "Ono občas stačí jednat s člověkem, který je menšího vzrůstu, třeba jen o pár centimetrů a už má mindrák jak vrata."

Zasměje se. "Ale já jsem zamindrákovaný. Zvládnul jsi to skvěle. Tím, že ses choval naprosto nenuceně... Obdivuju tě." řekne upřímně. Ulice, ve které se nacházejí, mu přijde bolestně známá. Je to tady.

"Každý máme nějaký ten mindrák, ale to neznamená, že jsme zamindrákovaný. Na mě toho k obdivování moc není." Už jen dvě ulice a parkuje u hotelu, kde měl Míša bydlet."Tak jsme tu." Zastaví a vypne motor. Podívá se na Míšu.

"Mně se líbíš takový, jaký jsi." pousměje se a natáhne pro Lexe, aby si ukradl polibek. "Opravdu." ujistí ho. Rukama ho obejme kolem krku, čelo opře o to Lexovo. Hlavně nebrečet, to nechce. Prsty jemně pohladí hladkou tvář. "Asi mě odtud budeš muset vyhodit."

"Na to nemám sílu." sevře ho v pase. Musí se nadechnout. Loučení mu nikdy nedělalo takové problémy. "Ale zas to nemůžeme zbytečně protahovat. Bylo by to jen horší."

"Máš pravdu." odtáhne se zpátky na svoje sedadlo. "Pojďme na to..." vezme za otevírání dveří a pootevře je. Nemůže se jen tak na něj dívat. Cítí se hrozně a připadá si jako zrádce, že on jede domů a Lex tady musí dál zůstávat. "Doufám, že ti ten soud dopadne dobře a ten hajzl si půjde sednout, až zčerná." vyhrkne najednou. Myslel na to už ráno, ale nechtěl se k tomu vracet.

Pousměje se. "Jen doufám, že se z toho nevyseká. Ale jen já na něj mám dost na to, aby si na pár let sednul. Jestli mu prokážou i tu vraždu, má to na hodně dlouho. A já si nenechám ujít příležitost, vrátit mu to. Chtěl to hodit na mě, tak ať se v tom vykoupe sám." zamračí se, otevře dveře na své straně a vystoupí.

Musí počkat, než mu Lex přinese z kufru vozík, ale on se začal tak najednou mračit a z auta skoro vystřelil. Povzdychne si. Otočí hlavu na Xitta. Pohladí ho po hřbetě, na který dosáhne. "Vstávej, Xitte, je na čase vyrazit." zamrkají na něj dvě rozespalé oči. Připne mu vodítko, které měl celou cestu v klíně. Rukojeť mu strčí do tlamy, jak je naučený.

Vytáhne vozík z kufru a přistaví ho Míšovi, ještě rovnou vypustí ven Xitta. Na ten soud myslet nechce. Moc příjemné to není. Ale snad už to brzy skončí.

"Omlouvám se, jestli jsem řekl něco nevhodného." řekne, jen co se přesune v tichosti na vozík. "Nechtěl jsem se tě dotknout. Jen chci, abys to zvládnul." chytne ho za prsty ruky, kterou má volně spuštěnou podél těla.

"To nic. Nedotknul jsi se mě. Jen na to nechci myslet zrovna teď. Ale děkuju. Určitě to zvládnu." pousměje se a nakloní se k Míšovi. "Mám teď hodně silnou motivaci."

"To jsem rád." zavěsí se mu kolem krku. "Snad to vyřídím co nejrychleji." na okamžik se zamyslí nad tím, jak rychle mu to všechno půjde. Kromě Alexe musí vyřídit i práci, kterou s Lexem dojednávali, a potom snad bude volný a bude se moct vrátit k němu. Už aby to bylo. "Pojďme zkontrolovat, jak je na tom moje auto."

"Doufám, že dobře." pousměje se. "Měl na něj vrátný dohlédnout." Zamíří k autu, které tuší, že bude Míšovo. "Vyřiď to hlavně tak, aby se to za tebou pak netáhlo. Já si počkám."

"Vyřeším to, věř mi. Nerad odcházím od nedodělaných záležitostí." vyrovná s Lexem rychlost. "V to doufám taky... Vypadá v pohodě. Žádný škrábanec. Zřejmě tě vzal vrátný vážně." pousměje se, když na tmavém laku nespatří žádný zářez, který tam nepatří. Vytáhne klíčky, auto pípne, když se otevře. "Tak, Xitte, pokud se chceš vyvenčit, máš jedinečnou možnost." otočí se na psa, který je následoval. "Dneska pojedeme bez zastavování."

Opře se dlaní o střechu. "Já ti věřím." usměje se. "Hlavně jeď opatrně. Hlavně tam u vás. Ať dojedeš v pořádku."

"Když jsem zvládnul cestu sem, zvládnu to i domů." položí dlaň na Lexův bok. "Asi jsme u tebe zapomněli moje věci..." uculí se, protože Lex jeho tašku jaksi opomněl vytáhnout. "Nebo to má být záminka pro můj rychlý návrat?"

"Mohla by být." pousměje se nevinně. "Skočím ti pro ni, když jsi na to tak ošklivě upozornil. Za trest." vyrazí ke svému autu, aby vyndal Míšův kufr a přemístil ho do jeho auta. "Teď nemáš žádnou výmluvu."

"Výmluvu pro co?" usměje se. Nepotřebuje se vymlouvat. Vrátí se. Otevře zadní dveře a pokyne Xittovi. "Bez odmlouvání, kamaráde. Tenhle týden sis užíval dost, takže šup na zadní sedadlo."

"Aby ses mohl vrátit hned." Znovu se dlaní zapře o kapotu. Je to teď strašně divné. Celá tahle situace. Pořád věří tomu, že se Míša k němu vrátí, ale kdo ví... Třeba ho Alex přesvědčí, aby zůstal s ním. Na chvíli se zamračí, ale rychle to skryje a usměje se. "Xitt taky nevypadá moc nadšeně."

"To ani jeden z nás není..." pousměje se. Přitáhne si k sobě opřeného Lexe. Omotá ruce kolem pasu a obličej natiskne k jeho břichu. "Já nepotřebuju výmluvy. Jsem dospělý. A vrátím se." zašeptá se zavřenýma očima. Naposledy vdechuje Lexovu vůni a ukládá do paměti, aby to nezapomněl.

Vjede prsty do Míšových vlasů. "Já ti věřím, Myško. A doufám, že to bude brzy. Nejsem si jistý, jak dlouho to bez tebe zvládnu."

"V to taky doufám." usměje se jemně. "Chybíš mi už teď, když tě tady tak vidím." znovu zavře oči, aby zaplašil vtíravou vlhkost. Něžné oslovení, které pro něj Lex použil, ho nějak dostalo.

Stojí jako vytesaný do kamene a jemně se probírá Míšovými vlasy. "Nemůžu ti chybět, když jsem přímo tady." pousměje se. "Co teprve, až vedle tebe nebudu. Začínám mít pocit, že ty prostě neodjedeš."

"Taky mám ten pocit, že budu potřebovat pomoct do auta násilím. Šotek nebude mít koho zlobit, to se mu nelíbí." přitiskne ho k sobě ještě o kousek víc.

"To musí být pro šotka velmi depresivní. Ale určitě si vymyslí něco, čím se zabaví." Dlaně se z vlasů přesunou na Míšova ramena. "Takhle se tu budeme loučit ještě zítra." pousměje se smutně. "Vážně bys měl jet, ať nejsi na cestě moc dlouho do noci."

"Šotek má pocit, že se ho chceš zbavit." opře se bradou o břicho a koukne na Lexe. "Když pojedu, dostanu pusu?"

"Šotek má nějaký utkvělý pocit. Dám ti dvě. A až se vrátíš, tak dostaneš mnohem víc." Sehne se k němu.

"Možná by mi to mohlo na pár minut stačit." usměje se a přitáhne si ho blíž. Spojí nekompromisně jejich rty do dlouhého polibku. Odtrhnout je donutí až nedostatek kyslíku. Cítí horkost v tvářích, která mu do nich stoupla. Usměje se, palcem přejede přes Lexovu tvář.

"Nikam nejezdi." vydechne přemoženě. Vlastně to nechtěl říct, ale nějak to z něj vyběhlo samo. Nechce to Míšovi stěžovat.

Odvrátí se. První slza si najde cestu ven z jeho oka. Nemůže brečet. Lex najednou vypadá tak zmoženě a smutně. "Musím." sklopí pohled ke svému klínu. Když neodjede teď, tak už nikdy. Prsty naslepo vyhledají otevírání dveří, ale neotevře je. Zaboří hlavu do Lexova krku, pevně obejme kolem pasu.

"Já vím. Jen to ze mě tak nějak vylítlo." sevře Míšu kolem pasu. "Musíš. Já ti to nechci dělat těžší."

Přikývne, trochu od Lexe vycouvá a otevře dveře k řidičovi. Přesun mu netrvá nijak dlouho. Automaticky složí vozík a když Lex o krok ustoupí, otevře si dveře vzadu a nasouká vedle Xitta vozík. "Pojedu, jinak bych tady zůstal a neodjel bych. A zítra by to bylo ještě horší." odkašle si. Nějak mu z toho všeho přeskakuje hlas.

"Máš pravdu. Tak jeď." kývne s obrovským sebezapřením. "Ať se na tebe můžu těšit." poplácá dlaní střechu auta. "Můžu ti dát ještě pusu?"

"Kdybys mi jí nedal, neodpustil bych ti to." přitáhne si ho se smíchem k sobě. "Nebo odpustil, ale jen s velkým sebezapřením. Šotek by ti určitě zase snědl celou snídani."

"Já bych to šotkovi odpustil." usměje se a nakloní se víc do auta, aby se přisál na Míšovy rty.

Zakloní hlavu, aby měl k němu Lex lepší přístup. Vrátí polibek stejnou měrou i citem. "Miluju tě." špitne, když se od sebe na moment odtrhnou.

Znovu se prudce vrhne na jeho rty. Má skoro pocit, jakoby se loučili navěky. "Taky tě miluju, Míšo. Tak se mi brzy vrať. Slibuju ti, že nebudeš litovat."

"Věřím ti, vrátím se. Najdu si tě. To slibuju zase já tobě." pohladí smutnou tvář. "Běž už, prosím." Mazlivě se o něj otře tváří.

Zaváhá. Nakonec se ještě jednou skloní k Míšovi a políbí ho. "Už jdu." Vytáhne trup z auta a narovná se.

Nešťastně se na něj podívá, ale nedá se nic dělat. Osud jim zřejmě nechtěl udělat snadnou cestu k sobě a tak je takhle rozděloval. "Ještě jedu pusu, prosím. Bude poslední." zaprosí a povzdychne si. Tohle nezvládne.

"Ale opravdu poslední." neměl by to dělat, nebo vážně neodjede, ale neodolá. Znovu se vtáhne do auta a políbí ty lákavé rty.

"Děkuju." prsty přejedou po paži, která se dotkla. Tetování ohodnotí úsměvem. Zastaví se prstem na kloubu, kde je drobný pavouček. "Už opravdu jedu." zavrtí hlavou, pustí ze sevření jak Lexovo zápěstí, tak i tričko a něžně ho vystrčí z auta ven. Dveře za sebou zabouchne příliš silně. Motor zanaříká, když ho po týdnu nastartuje. Přetáhne přes sebe bezpečnostní pás a zacvakne. V tom tichu, kdy ani nedutá, se to zdá trochu jako výstřel. Otočí se ven na Lexe, který postává na chodníku. Přitiskne svou dlaň na sklo okýnka s pár slůvky na rtech. Usměje se. Zařadí a s malým couvnutím vyjede z parkoviště. Sklo okýnka zavrže, když ho stáhne dolů a vystrčí dlaň ven. Zamává ještě jednou s pohledem upřeným do zpětného zrcátka. Nesmí se zastavit. Nesmí. Až teď si dovolí pustit slzy, které se mu hrnuly do očí. Několikrát vydechne, aby se jich zbavil. Jede se domů. Vyřešit všechno, co musí a potom se vrátí. Takhle rozhodnutý snad ještě nikdy nebyl.

Zamává a sleduje Míšovo auto, dokud se mu neztratí mezi domy. Povzdechne si. Zase sám. Teď je to snad ještě horší. Povzdechne si a pomalu se vydá k autu. Ale pořád má přece naději, že se Míša vrátí. I když to bude chvíli trvat. Pousměje se. Ale i tak to stálo za to. Nádherných pár dní.

Napojí si mobil na handsfree, aby vytočil číslo domů a dal vědět, že se vrací. Potom ho napadne, že udělal šílenou blbost, když se zapomněl Lexe zeptat alespoň na telefonní číslo. Takhle bude odkázaný na malou kartičku firmy, kde měl kontaktní údaje na majitele. Opravdu hloupá školácká chyba. Xittova hlava se objeví vedle něj, upřou se na něj dvě smutné psí oči. "Mně se taky nechce domů, ale musíme. Vrátíme se, uvidíš." pohladí ho něžně po hlavě, než se začne soustředit na provoz kolem sebe. Musí dojet v pořádku. Slíbil to.

KonééééééC
(Avadonec)
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 LidkaH LidkaH | 11. května 2014 v 20:11 | Reagovat

O_O  [:tired:] Tohle mi nedělejte! :-( Doufám že toto skvělý dílko bude mít nějaký pokráčko.

2 Voldy Voldy | 11. května 2014 v 20:23 | Reagovat

[1]: Ale jistě! Už je nadepsané v seznamu rubrik.

3 KATKA KATKA | 11. května 2014 v 20:33 | Reagovat

tak to jsem ráda že bude pokračování už se těším :-)

4 El El | 11. května 2014 v 21:37 | Reagovat

se zamilova do tohohle povídání, takže se těší na pokračování a doufá že to nebude dlouho trvat nejen díl, ale hlavně až se ti dva spolu setkají :)

5 yellow yellow | 12. května 2014 v 7:39 | Reagovat

To bylo tak srdceryvný. :'( Doufám, že to nebude moc dlouho trvat a nasadíte pokračování. Protože já prostě potřebuji vědět, jak to dopadne. Skvělá práce, dámy! :-*

6 Nataalí Nataalí | 12. května 2014 v 9:02 | Reagovat

O_O  nádherné, citovo vyčerpávajúce zakončenie, veľmi pekne napísaná celá poviedka a vážne by to chcelo aspoň 1-2 bonusy :-P

7 IQY IQY | 12. května 2014 v 16:55 | Reagovat

bože, v ére samej elektroniky si zabudne vypýtať kontakt!
mňa švihne o trám :-D  :-P

Pretynka, Voldíček, ďakujem za nádherné čítanie, mimoriadne smutný koniec i prekrásnu vetičku od Voldíka - bude pokračovaniééééé!!!

áno, áno, tešíme sa :-)  ;-)  :-P

zasa doklušem, Lexík i Mišík musia byť spolu... doprdele, ak nie, stiahnem slnko za nohu a ostane tma!!

8 IQY IQY | 12. května 2014 v 17:01 | Reagovat

[7]: teraz som si prečítala pokračovanie - Přes překážky - au, cítim čertovinu a čakám sakramentsky zamotané životné nitky Lexa i Miška!

Pret i Voldy sú potvorky potmehúdske, schopné čitateľom podsunúť komplikácie priam pekelné, že baby! :-P

neva, tešíme sa aj tak ;-)

9 Karin Karin | 12. května 2014 v 20:31 | Reagovat

Doufám že budou spolu ale tak to useknout ne ne ne. :D

10 Lucie Lucie | 12. května 2014 v 21:42 | Reagovat

Netrpělivě jsem čekala na konec povídky abych se mohla pustit do jejího čtení. A koukám, že konec znamená „pokračování“, nevadí, tak hold to čtení ještě na čas odložím. Jen vás prosím, milé autorky, o nějaký pěkný happy end, aby z toho na konci nedýchala melanchonie. :-)

11 Voldy Voldy | 12. května 2014 v 22:01 | Reagovat

[10]: Nevíš o co přicházíš! Nebo naopak. Budeš čekat opravdu dlouho. Tak dlouho, že třeba zapomeneš. Zkus se navnadit. ;-)

HEhe,haha... Pretynkooooo

Jinak všem děkujeme za komentáře, pokračování přijde jistě brzy. :-x

12 Nade Nade | 22. května 2014 v 12:54 | Reagovat

Tak krásně jim to spolu klapalo, až jsme z toho málem dostala akutní cukrovku. :-D  :-D  :-D
Ale nakonec je doběhl život okolo... Jsem zvědavá na pokračování. Myslím, že teď to bude (hlavně ze začátku) na Míšovi, aby Lexe našel. Ty bláho, v dnešní době a nedají si ani telefonní číslo. Na co pořád mysleli? :-D  :-D  :-D

13 Zuzana Zuzana | E-mail | 4. června 2014 v 15:42 | Reagovat

To sú neskutočné paká, že si nevymenia kontakty. Zomriem z nich. Ale teším sa na pokračovanie:) Táto Spoveď je strašne krásna. Celý čas som sa rozplývala nad tým akí sú Michal s Alexom spolu úžasní. Ďakujem za poviedku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama