Část třicátá osmá

4. května 2014 v 22:13 | Pret a Voldy |  Síla zpovědi
Předposlední díl.

Část třicátá osmá

***

Hodiny na mobilu ukazovaly pár minut po jedenácté hodině. Dost si s Lexem pospali. Ve společném obětí usnul jako miminko a neměl ani zlé sny, ani bolesti. Cítil se naprosto spokojený, šťastný a... mělo to za pár minut pominout. Pohlédl na Lexe a musel se usmát. Vypadal tak klidně. Na rtech se mu usadil spokojený úsměv a chrupkal si, natočený bokem k němu. Miloval ho. Byl si tím tak jistý, jako ještě nikdy. A to byla věc, která mu podkopávala všechny dosavadní ideály. Když si myslel, že vztah s Alexem je něco úžasného, něco naplňujícího. Nebylo to ani zdaleka tak skvělé, jako probíhal tenhle týden s Lexem. Pořád se s Alexem spíš oťukávali než, aby se řešilo něco důležitého. A Lexovi na počkání svěřil svá největší tajemství i obavy. I takové věci, které by cizím lidem říkat neměl, ale Lex byl pro něj taková výjimka. Tiše si pro sebe povzdechl. Musí to vyřešit co nejdřív, ať už to dopadne jakkoliv. Natáhne ruku před sebe a lehce pohladí spící tvář. Měl by ho už vzbudit? Nikam nechvátal. Doma bude po dálnici za pár hodin, když nebude provoz. Pohledem sjede na jejich tetování a musí se usmívat při vzpomínce na to, jak s nimi ten tatér vypekl. Tohle byl úžasný týden. První posezení na koni... alespoň, že má ty fotky, že i když se mu bude stýskat už po pár minutách, bude mít vzpomínky. Zavrtí se, cítí se tak nejistě. Nejraději by tady zůstal a nikam nejezdil. Kdyby to bylo tak jednoduché. Alex bude naštvaný, za to všechno. I za to, že ho takhle podvedl, když si po jeho služební cestě plánovali společný víkend někde spolu. Jenže to ani jeden z nich nepočítal s tím, že jakousi harmonii naruší ohlášení Alexova přijetí. Teď bylo všechno jinak. Stáhne tyhle myšlenky dozadu mysli. Bude o tom přemýšlet později. Až bude sám. Přitiskne se na spánkem vláčné tělo, rty objede konturu Lexova nosu a sjede na rty, kam dá drobný polibek. Políbí i čelist, po které vyjede k oušku. "Vstávej, ty moje Šípková Růženko."

Instinktivně se přitiskne ke zdroji tepla. Sevře kolem Míšova těla pevněji paže a opře si obličej o linii krku. "Brýtro." zavrní mu do pokožky krku. Otře se tváří a dlaně pohladí záda. Polibek na krk a další zavrnění. "Spal jsi dobře?" ještě se mu nechce otevírat oči. Tak krásně sní.

"S tebou se jinak spát ani nedá." Tulí se k němu jako kotě. Sice ho do tváře píchají rašící chloupky, ale on na tom není o moc lépe. Přijde mu to sexy a vzrušující. Zavrní a jen tak se o něj otírá. Miluje to. Sklopí pohled. Hlavou prolítne myšlenka, jestli ho Lex včera slyšel, když to říkal, ale... tak nějak tuhle chvíli zazdili, aby se vrátili spěšně do pokoje, protože začínalo svítat a obyvatelé statku se každou chvíli mohli začít probouzet. A taky nechtěl řešit svoje slzy. "A ty? Vyspinkaný do růžova?" uculí se.

Zasměje se a konečně rozlepí spánkem slepené oči. "Já? Růžově se zlatým lemováním." Zazubí se. Okamžitě se přetočí na Míšu a vmáčkne ho tíhou svého těla do matrace. "Moc hezky se mi vedle tebe usíná." Sehne se k jeho rtům a políbí. Rád by se s ním ještě trošičku pomazlil, než budou muset řešit odjezd.

"Mně taky... a ještě krásněji se mi vedle tebe spí." usmívá se od ucha k uchu. Oči jsou rozzářené štěstím. Rukama putuje po nahém těle a hladí všechna místa, na která z téhle pozice dosáhne. Ale jako placička v matraci toho moc nezmůže. Lex si je moc dobře vědom svých zbraní a moc rád jich využívá. Jeho úsměv se ještě víc rozzáří, pokud to tedy ještě víc jde. Vrátí se rukama nahoru, aby prsty objel kontury náhle probuzených očí. I takhle po ránu vypadá úžasně.

"Vypadám jak čerstvě vyoraná myš." zazubí se. Rychle si protře oči. "Spal jsem moc dlouho. Jsi vzhůru dlouho? A kolik vůbec je? Podle světla a mého žaludku... už kolem poledního, řekl bych." Líbne klíční kost a trošku se nadzvedne na loktech, aby se na Míšu podíval. "Musíš už mít příšerný hlad."

Přikývne. "Skoro jsi to trefil. Je půl dvanácté a chtěl jsem tě nechat spát ještě mnohem dýl, ale neodolal jsem. Spal jsi moc hezky. A už jsi někdy viděl vyoranou myš? Já jo a rozhodně tak nevypadáš." líbne ho na špičku nosu. "S hladem a mým břichem si nedělej starosti, jsem v pořádku. Kdybych měl hlad, postarám se o sebe." pohladí ho po tváři. Do poslední chvíle bude starostlivý. Děsí ho, jak moc se mu to líbí.

"Nezvládl bys dolů to příšerné schodiště." zívne a přitulí se. "Ale já už jsem plně při vědomí a o tvoje bříško se moc rád postarám. Jen to asi bude chtít rovnou oběd." pousměje se. "Měl jsi mě vzbudit dřív, takhle ošklivě prospím poslední den. To není fér."

Přejede dlaní přes Lexovu hruď. "Nic, co bych nezvládl. Jsem vzhůru asi hodinu a obsadil jsem dokonce i koupelnu, aniž bys na to přišel." uchechtne se a políbí ho, aby nemohl protestovat. "Šotek byl moc zlobivý, zatímco jsi spal. To si určitě jídlo nezaslouží." uculí se andílkovsky.

"A jakpak šotek zlobil?" pousměje se. Prsty polaskají hrudník. "Ať se můžu rozhodnout, jestli si vůbec něco zaslouží. Ale třeba suchý chleba, to bych mu dopřál."

"Hodně dlouho jsem pozoroval, jak krásně spíš, abych si to zapamatoval." odpoví popravdě. Pohladí ho po pažích. "Jsi můj nejlepší objekt pro sledování." Políbí ho smířlivě na bradu.

"To mě těší." Pousměje se. "Za to si šotek zaslouží něco dobrého do bříška." pohladí ho po tváři. "Jen mi dej pár minut, potřebuju sprchu. Můžeš se dívat, jestli chceš." pousměje se na něj šibalsky.

"Až tak moc? Lákavá nabídka, která se neodmítá. Alespoň se tam oholím a budu ti dělat společnost. Ale dívat se nebudu!" zdvihne dva prsty ve skautské přísaze. Chybí už jen svatozář nad hlavou.

"To zní dobře." přikývne, ještě ho políbí a sesune se z něj dolů. Slastně se protáhne a pomaličku se posadí. "V kolik máš v plánu vyrazit?" nechce, ale zeptat se musí. Pomalu se otočí na Míšu.

"Jestli se mě chceš zbavit, můžu klidně hned... myslel jsem spíš až někdy k večeru... chtěl bych si tě ještě užít." řekne tiše a sklopí pohled ke svému drakovi. Pořád je ještě zašťouchnutý do matrace a přál by si tak zůstat.

"Jak můžeš něco takového říct." zavrtí nechápavě hlavou a vrhne se k němu, aby ho sevřel v náručí a políbil. "Jen jsem to chtěl vědět, Myško. Kdyby to šlo, nepustil bych tě od sebe ani na krok."

"Vím, že to bude znít divně a že se to nehodí, ale miluju tě, Lexi. Jsem si tím víc než jistý." A je to venku. Pohlédne mu zpříma do očí, rukama ho objímá pevně kolem těla, kdyby mu chtěl třeba někam utéct. "Já taky nechci odjíždět."

Pousměje se. Ten úsměv jde přímo zevnitř. "Tohle se hodí skoro vždycky." Prsty pohladí tvář. "Taky tě miluju. A věřím, že už brzy zase budeme spolu. Ale na to musíš odjet." Líbne nos. "A až se vrátíš, budu s tebou tak moc, že mě začneš nesnášet."

"To se nestane." Usměje se. "Pojďme do té koupelny, ať můžu okukovat tvůj zadek... ehm... ať se můžu oholit, samozřejmě." To culení mu opravdu zůstane. Poplácá Lexe na zádech a odtáhne se. "Doufám, že to moje psisko ještě žije a nekutálí se někde venku..." pousměje se, než se přesune na vozík.

***

Rozloučení s majiteli statku proběhlo tak nějak ve větší rychlosti než si představoval. Spěšně poděkoval za hlídání Xitta i za projížďku na koni. Podrbal starého Rexe na krku a už se soukal do auta. Když mělo být loučení, ať je to rychle za ním, protože už teď se cítil naprosto vykolejený vším, co se kolem něj v tichosti dělo. Xitt tiše ležel na zadním sedadle. Ani jemu se tenhle odjezd nelíbil. Po očku pohlédne na Lexe, který pevně svírá volant v rukách. Usměje se, když si vzpomene, jak se ho snažil nasoukat do svojí tašky a jak hodně se u toho nasmáli. Natáhne ruku, aby se dotkl Lexovy paže.

Přistiženě sebou cukne. Řídil tak nějak automaticky, spíš přemýšlel nad tím, jaké to teď bude. Bez Míši. Návrat zase do toho stereotypu, který žil před tím. Ví, že bude muset, že se tomu stejně nevyhne. Že ho okolnosti stejně donutí. Ale byl tu ještě Míšův slib, že si ho najde. A taky to, že by se mohl vrátit do Čech. Domů. Otočí se na Míšu a usměje se. "Copak?"

"Nad čím přemýšlíš?" Nechce ho rušit od řízení, ale najednou vypadal tak jinak. Rty stažené do úzké linky v zamyšlení. Kampak se schoval jeho pohodový výraz? Asi tam, kam ten jeho. Sám už v hlavě přemítal, jak to všechno udělá a jak rychle se bude moct k Lexovi vrátit. Pokud o něj tedy bude pořád ještě stát.

"Tak různě." pousměje se a zase vrátí pohled na silnici. "Jen jsem tak uvažoval, co dál. Nic, konkrétního." Už mu úsměv na rtech zůstane, jak to z těch myšlenek Míša vytrhnul. "Máš všechno? Nic jsi nezapomněl?"

"Mám všechno, o čem jsem věděl, že jsem vytáhnul z tašky. Pokud jsem něco zapomněl, tak se nedá nic dělat." pokrčí rameny. "Tak už to chodí, když člověk moc cestuje. Občas prostě něco zapomeneš. A dokonce odjíždím s něčím navíc." Poklepe rukou na tetování, které má překvapivě po dvou dnech už ve stavu, v jakém ho bude vídat do konce života. Líbí se mu, byl dobrý nápad, nechat si udělat pavučinu. Jemná práce se mu líbí. Nevědomky pohladí svůj bok, kde má kousek z draka. Něco nemá, ale nechce na to pořád upozorňovat. Oběma je to jasné.

"To by nebyl zas takový problém. Nechal bych ti to poslat." pousměje se. "Už teď je mi smutno." natáhne ruku k Míšovi a sevře jeho dlaň.

"Nepřivezl bys mi to?" uculí se. Stiskne Lexovu dlaň nazpátek s vděčným úsměvem. "Budeš se na statek ještě vracet? Nespěchal jsi s balením věcí." poznamená. On sám balil a Lex ho u toho pozoroval a kontroloval, zda má všechny svoje věci. Po podepsání konečných verzí smluv, jako by celých těch pět dní doopravdy skončilo.

"Myslím, že tam ještě zůstanu na víkend. Nechce se mi vracet se do města." pokrčí rameny. "Trošku projedu Caesara. Už jsem tam dlouho nebyl, když nepočítám těhle pár dní. A slíbil jsem Ralfovi, že s ním projdu ještě nějaké plány. Chce statek ještě trošku zvelebit." pousměje se.

Přikývne na srozuměnou. "Věřím, že se ti to povede, už takhle je to tam jako ráj." Odmlčí se. Představa toho, že tam mohl s Lexem zůstat po zbytek víkendu... posmutní, protože ví, že to není možné. Má ještě pár věcí na vyřešení. Neodkladných záležitostí. Ohlédne se po Xittovi, aby se ujistil, že ho vůbec naložili, protože spící pes je nějaký tichý. "Doufám, že nebude takhle spát i doma."

"Dospí se a bude zase jako nový." pousměje se. Jemu se taky zrovna nelíbí představa pobývání na ranči bez Míši, ale lepší než trávit čas v otcově domě. "Jen ho to trošku zmohlo. Pořádně se vyběhal, tak musí dočerpat energii." Stáhne ruku, aby přeřadil a zase se natáhne po Míšově dlani. "Až... až zase budeme spolu, můžeme si na ranč někdy zase zajet. Ralfovi ses moc líbil. Dokonce mi říkal, že by rád nějak pořešil to schodiště. Že ho vůbec nenapadlo, že by to někdy bylo třeba."

"Takže z práce do práce?" usměje se. "Určitě by to nebylo na škodu. Myslím, že je mnohem víc vozíčkářů, kteří by chtěli někam takhle vyrazit a nemůžou právě z toho důvodu, že do patra se sami nedostanou a ne každý má svého Lexe, že? Já se určitě dělit nechci." uculí se. "A vůbec by se mu díky tomu zvedla návštěvnost. Znám spoustu lidí s podobným handicapem. Jen dalším problémem je asi jazyková vybavenost... Ale i to se dá zvládnout." usmívá se sám pro sebe. Byl to úžasný týden plný poznávání. "Děkuji, Lexi, že jsi mi umožnil takové zážitky. V tuhle chvíli vděčím tomu, že jsi zbohatlý rozmazlený synáček." vděčně stiskne jeho dlaň. Myslí to upřímně, ne vysměvačně.

"Záleží na tom. Projektování pro Ralfa pro mě není práce, spíš zábava. Taky máme nepsanou dohodu, já mu udělám projekt a on mi tu občas poskytne azyl." Usměje se. "Zmínil se o tom, že by rád přilákal i jinou klientelu než dosud. No, uvidíme. Ralf říkal, že ty můžeš přijet kdykoliv. A nemáš s sebou zapomenout vzít i Xitta. Myslím, že udělal dojem. Vy oba."

"Spíš jen díky tomu, že jsi tam byl s námi..." odmlčí se, chvíle rozloučení se přiblížila moc rychle. Cesta, která jim na statek ubíhala celkem pomalu, už nyní byla skoro u konce. Lex už odbočoval do města a jemu najednou došla slova. Udělalo se mu z toho trochu nevolno, polkne knedlík usazený v krku. Nechce se loučit.

"Nesmysl. Myslím, že ty dokážeš udělat dojem na každého." pousměje se. "Jen málokdo umí tak zaujmout. Jsi osobnost. Silná osobnost."
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 yellow yellow | 4. května 2014 v 22:34 | Reagovat

Tahle kapitola byla strašně smutná. To loučení je srdcervoucí. Zvlášť když my už víme (nebo spíš máme tušení), že se něco semele.
Díky za kapitolu, povídku, sérii, Míšu a Lexe. Díky, že jste, dámy.

2 Mei Mei | 5. května 2014 v 13:50 | Reagovat

jak predposledni ?? .....šak lex musí prísť za ním do česka a musí mu ukazať bar a priateľou... JA EŠTE NECHCEM KONIEC T_T BEEEE

3 KATKA KATKA | 5. května 2014 v 20:36 | Reagovat

taky jsem z toho loučení celá nesvá přála bych si díl kdy už budou spolu napořád :-D

4 Karin Karin | 5. května 2014 v 21:06 | Reagovat

Předposlední díl no ne  ale doufám že budou spolu. :-D  :-)

5 Zuzana Zuzana | E-mail | 4. června 2014 v 15:14 | Reagovat

Celý čas čakám, že si vymenia kontakty a oni nič? To vážne nechajú tak? Teda Michal vie kde Lex pracuje ale aj tak...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama