Část čtvrtá

12. června 2014 v 8:09 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část čtvrtá



Natáhne se, aby ho pohladil po zamračené tváři. "Stojíš o mě ještě? Protože jestli ne, tak odtud odjedu moc zklamaný. Sice se toho stalo hodně, ale více či méně se to vlastně týkalo jen mě. To ti třeba povím později... rozešli jsme se s Alexem vlastně skoro hned. Přiznal se mi k pár věcem a byl plně rozhodnutý, že odjede. Nebylo co řešit. Řekl jsem mu o tobě a o nás a... shodli jsme se na tom, že bude lepší se rozejít jako přátelé a nic si nevyčítat. Takže pokud chceš... můžu být jen tvůj." usměje se jemně a vyčkávavě se na Lexe zahledí, aby si poslechl verdikt.

"Samozřejmě, že stojím. Jak se můžeš vůbec tak hloupě ptát." sevře Míšovu dlaň a políbí. "Čekal jsem jen a jen na tebe. Chci být s tebou. Nic na světě nechci víc. Už jsem se bál, že... tak hrozně jsi mi scházel. To se nedalo vydržet." natáhne se, aby překonal vzdálenost, která je dělila a přitiskl se k Míšovi. "Už tě nenechám nikdy odejít. Ne, bez mého čísla." pousměje se. Jemně pohladí záda. Intenzivně vnímá tělo, které ho tak očarovalo a o kterém se mu pořád dokola zdálo. "Jsi tady." zopakuje, jakoby se potřeboval ujistit, že se mu to nezdálo. "Už neodejdeš."

"Jsem. A neodejdu, pokud to sám nebudeš chtít." přitiskne se k němu. Tolik mu to chybělo. Lexova pevná náruč. "Měl jsem... měl jsem spoustu velmi poučných snů o tom, že se za tebou musím vrátit." polkne a trochu zrudne. "Nenechal bych tě čekat, nejsem takový. Ať už by to dopadlo jakkoliv, našel bych tě. Ale stejně jsem chtěl jenom tebe." Přitulí se k němu. "Chyběl jsi mi. Myslel jsem, že to na tý dálnici otočím a vykašlu se na všechno, jen abych mohl být s tebou... Ten hamburgr, který jsem si koupil cestou, mi pěkně těžknul v ústech. A dokonce jsem kvůli tobě začal navštěvovat i rehabilitace... no dobře, nejen kvůli tobě. Spíš z přesvědčení, že tě nechci v noci budit. Teď jsem budil hlavně rodiče..." Usměje se na něj.

"O těch snech mi musíš někdy vyprávět." pousměje se. Přetáhne si Míšu na klín, aby k němu mohl lépe. Pohladí jemně záda. "Vážně chodíš na ty rehabilitace? To je úžasný. Ale říkal jsi, že to je pak ještě horší. Bolí to moc?" zadívá se na něj.

"Trochu to ustoupilo, ale i tak se po nocích budím v bolestech a s křečí. Chtějí mě poslat někam na vyšetření. Říkali něco o Mnichovu, že tam mají specializovanou kliniku. Mně ty doktoři přijdou všude stejný... podívá se jich na mě dvacet, prolistujou kartu a řeknou, že potřebuju další a další vyšetření... je to pořád to samé." povzdychne si. "Rodiče jsou ze mě na prášky. Nemívalo to takovou intenzitu, až dokud jsem nepotkal tebe. Do té doby mě sužovaly jen takové bolesti, které jsem se skousnutými zuby probděl. Asi nějaké znamení." obejme s úsměvem Lexe kolem krku. Tahle pozice se mu líbí.

"To chceš říct, že od té doby máš silnější bolesti?" zavrtí nevěřícně hlavou. "To ale není dobré znamení, ne? Když trpíš bolestmi." jemně hladí záda. "To mě moc mrzí, ale už na to nebudeš sám. Lítáme v tom odteď spolu. Jestli jsi odhodlaný jet do toho Mnichova, pojedu s tebou."

Usměje se. Lexova slova se mu moc líbí. "Bude to znít sobecky, ale bez tebe tam nepojedu... Nevím, co všechno to může znamenat. Stupňuje se to a nikdo mi není schopný odpovědět." Natiskne se mu do náruče, hlavu si opře o rameno. "Bojím se." špitne tiše. "Jsem strašnej sobec a teď to vypadá, že jsem za tebou přijel jen proto, abych tě využil." povzdychne si. "Tví přátelé mě roztrhnou jako hada."

"Pak bys tam měl jet. Třeba to ti doktoři zjistí. V Mnichově je vyhlášená klinika. Pojedu s tebou, nenechal bych tě samotného. Nemyslím si, že jsi tu, abys mě využil. To by mě nikdy ani nenapadlo. A moji přátelé budou v klidu. Ví, že jsem na tebe čekal a teď si to nenechám nikým zkazit." Sevře ho pevněji. "Budu s tebou, ať se děje cokoliv."

"To doufám." vtiskne mu drobný polibek na spánek s úsměvem na rtech. "Bylo to bez tebe hrozný. A nejvíc se mi to zhoršilo, když jsi byl v nemocnici... měl jsem noční můry. Bál jsem se. A nikdo mě nechtěl přepojit k tvému otci, mám pocit, že si moje číslo nakonec nechali i zablokovat. A když jsem volal z práce, tak mě odbyli, že nemá čas. Jak vůbec dopadl ten soud? Nikde o tom neříkali. Jen o té přestřelce. Naše televize zase tahaly všechny informace, které se daly sehnat a přemílaly to celý týden... ale nic konečného jsem se z toho nedozvěděl."

"To mě mrzí. Já byl tou dobou mimo. Moc jsem toho nevnímal. Ten soud se pak docela urychlil. Horst už jen tak z vězení nevyjde. Aspoň doufám. Já o tom nechci moc mluvit, nezlob se. Ještě pořád je to strašně živé." Opře si čelo o Míšův hrudník. "Můj otec je velmi svérázný. Z toho si nic nedělej. Nechtěl za mnou pustit nikoho."

Pohladí ho po vlasech, když se k němu přitiskne. "Chápu to, nemusíme o tom mluvit. Jen jsem chtěl vědět, že to bude v pořádku." nemusí to vědět hned a když se o tom bude Lex chtít někdy rozpovídat, bránit mu nebude. Odmlčí se, protože najednou neví, co říct. Zavře oči, aby si vychutnal Lexovu těsnou blízkost po takové době. Jednou rukou hladí zátylek a druhou ho jen objímá.

"Myško? A jak to teď vlastně bude? Kde vůbec bydlíš?" Na tohle se měl zeptat už před měsícem. Usnadnilo by to hledání. Paže pevně sevřou pas. "Taky si pohubnul. Jsi jako peříčko." zavrtí hlavou. "Jíš vůbec?" prsty přejedou po boku.

Pokrčí rameny. "Snažím se... jen nejím takové porce jako s tebou." pousměje se. Říkat mu, že ho přešel i ten hlad, když ho celý měsíc hledal, to radši nebude. "Je to zvláštní, ale shodou okolností bydlím pár kilometrů odtud. Na okraji Prahy. Jak to bude? Chtěl bych s tebou trávit nejvíc času, jak jen to půjde. Dokud mě budeš ochotný trpět." Líbne ho na nos. "Jsme asi středem zájmu, co? Mám pořád pocit, že se na mě upírá moc pohledů."

"Vadí ti to moc? Můžeme se přesunout do mého bytu, pokud chceš." nahne se k němu a věnuje mu polibek. "Postarám se o to, aby ses pořádně najedl. Jen pár kilometrů, to je úžasné." Pohladí oběma dlaněmi boky. "Jakpak se má drak?"

"Měl jsem počítat s tím, že když si tě najdu, tak mě budeš chtít vykrmit, že?" uculí se. "Drak se má smutně, nemá ho kdo obdivovat. Chybíš mu stejně jako mně. Co tvůj pavouček? Už jsem slyšel, že byl spáchán atentát na tvojí ruku, jak jsi předvídal. Bylo to zlé?" řekne s pobaveným úsměvem a uchopí do dlaní Lexovu ruku, aby se sám podíval. "Krásně se ti to zhojilo. Jsem rád, že to neprovázely nějaké komplikace." Políbí kloub, na kterém si sedí drobný pavouk.

"Jo, Kamil byl tak trošku hysterický. Nemá pavouky moc v lásce." pousměje se. "Ale slíznul jsem to jen utěrkou. Naštěstí neměl po ruce nic těžšího. Drak mi taky moc chyběl." pohladí přes tričko bok, kde se nachází tetování. "Ale ty mně víc. Chtěl bych ti toho tolik ukázat. Oficiálně tě představit, jako svého přítele."

"Slyšel jsem o tom... Je trochu násilný, že? Myslím, že to byl Martin, komu vyhrožoval těžkou lahví." Uchechtne se. "Nebudu se na tebe zlobit, když začneš cokoliv dělat klidně hned." Políbí ho. "Každopádně bych si tě chtěl na zbytek večera rezervovat jen pro sebe. Kdyby ti to nevadilo? Musíme dohnat ten zpropadený měsíc." Přitiskne se k němu v objetí a vydechne.

"Kamil? Né, on štěká, ale nekouše." pousměje se. "Tak co kdybych si tě unesl k sobě? Rád si tě zaberu jen a jen pro sebe. Na oficiální seznámení bude dost času." Lehký polibek na krk. "Ten měsíc rozhodně dohnat musíme. A moc bych to neoddaloval."

Zasměje se tomu. Vidí to podobně. "Jestli chceš provést únos, můžeš hned. Dneska se po mě nikdy rozhodně shánět nebude." přitiskne se k němu pevně. "Šotek je připraven na jakoukoliv špatnost." řekne se smíchem. "Opravdu!" potom se zarazí. "A nebude to vadit? Že budu u tebe?"

"Ne, nebude to vadit. Máme s Romanem dohodu. Neboj se, navíc bude nejspíš dneska dlouho tady. Nechal jsem mu na krku vedení podniku. Já se vracím k architektuře." přikývne spokojeně. "Chci ti ukázat, kde bydlím."

"Jsem zvědavý, pane architekte." Přikývne na souhlas. "Říkali mi kluci, že jsi tomu tady taky trochu pomohl, prý to byl pajzl. Vypadá to tady skvěle. Líp než v pHčku, kam normálně chodím. Nebude tady dlouho kvůli mně, že ne?" zamračí se. "Taková práce se může brát i domů..."

"Jo, byl to spíš takový... bordel. Dost dlouho trvalo, než jsme smazali původní pověst. Ale teď je to docela úspěšný podnik. Ještě by to potřebovalo pár věcí. Vyměnit rozvody a tak. Je to stará budova. Chtělo by to nejspíš kompletní rekonstrukci." Vezme Míšu do náručí a postaví se. "Zajdu promluvit s Romanem a pak už se budu věnovat jenom tobě, ano?"

Přikývne. "Dopiju si to pití mezitím. Pokud mě tady tedy necháš." usměje se, protože se stále nachází v Lexově náručí. Ne, že by mu to nějak vadilo. "Ale jsem tady autem, to budeme muset asi každý sám. Taky tu mám Xitta a ne že bych tvým přátelům nevěřil, ale z Německa jsem si ho vezl pocuchaného dost."

"Vezmi si ho klidně s sebou. Mně to nevadí." usadí Míšu do křesla. "Dopij, mně to bude trošku trvat. Klidně si ještě něco dej. Kamil ti splní každé přání. Napadlo mě... nechal bych klíčky Romanovi a svezl bych se s tebou, pokud tedy nemáš nic proti."

"Jestli se se mnou nebojíš, nemám s tím nejmenší problém." pokrčí rameny. "A běž už. Jsem sice trpělivý, ale na některé věci čekám nerad. Nebo spíš osoby." popožene ho. "Počkám tady na tebe, jak dlouho jen bude třeba."

"Nebude to trvat moc dlouho. To slibuju. Pak si tě unesu, abys mi mohl vyprávět o těch svých snech." Usměje se, líbne Míšu na rty a zamíří dozadu, do kanclu.

S úsměvem se otočí ke svému pití a rozhlédne se kolem sebe. Bar se docela naplnil, zatímco se staral jen o Lexovu přítomnost. Převážně pánské obsazení, což se dalo čekat. U pár jedinců si tedy nebyl jistý, ale neřešil to. Ohlédne se k baru, kde stále sedí stejná parta lidí, jen se k nim přidal ten kluk, se kterým Lex přišel z nákupů. Usměje se, když spatří, jak se tam o něčem dost živě vybavují nad krabicí. Zřejmě ten foťák, který koupil.

Kuba se zvedne. Právě se dozvěděl, konečně, kdo je ten kluk s Lexem. A je zatím jediný, kdo s ním ještě nemluvil. Rozhodne se to napravit. Vezme si skleničku s kolou a zamíří k Míšovi. "Ahoj, můžu si přisednout?"
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 yellow yellow | 12. června 2014 v 14:45 | Reagovat

Hihihi. Drak se má na co těšit.

2 KATKA KATKA | 12. června 2014 v 20:44 | Reagovat

To vypadá skvěle . prohlídka Lexova bytu a ne jen bytu snad i Lexe :-D

3 Zuzana Zuzana | E-mail | 12. června 2014 v 21:04 | Reagovat

Dopadlo to krásne, a teším sa na návštevu u Lexu:) Veľmi pekne ďakujem za kapitolu.

4 Katja Katja | 13. června 2014 v 9:02 | Reagovat

Téééda, to je skvělý, už se moc těším k Lexovi domů. :-)

5 Ev Ev | 13. června 2014 v 19:08 | Reagovat

Vrrr ... hezké, hezké :) těší se na pokračování a nejen téhle povídky :)

6 Nade Nade | Web | 14. června 2014 v 13:21 | Reagovat

Shledání zatím vypadá moc dobře. :-) Doufám, že nenastanou nějaké problémy. Jedna by na obzoru přeci jenom byla... Míšův zdravotní stav.
Díky, těším se na pokračování. ;-)

7 Karin Karin | 15. června 2014 v 21:40 | Reagovat

Zatím to vypadá slibně moc se těším na další kapitolku. [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama