Část šestá

24. června 2014 v 7:59 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část šestá



"Exkurze se zdá být v pořádku, jenom schvaluji." Přikývne. "Můžeš. Musím si na to teď zvyknout, že už nebudu posilovat svoje ruce." Povzdychne si hraně.

"To tedy budeš." zamračí se na něj Lex. "Budeme posilovat spolu." protáhne své ruce pod Míšovým tělem a zvedne ho do náručí. Opatrně usadí na vozík. "Nemáš hlad?"

"Cvičit s tebou? To bude pocta. Už zase?" zeptá se pobaveně. "Možná mám... dost jsem cestoval, než jsem tě našel, u toho člověku vyhládne." vyloží si nohy na stupačky a pohladí prázdné břicho. "Každopádně ten ovocný koktejl byl natolik sytý, že jsem na hlad úplně zapomněl. Nebo za to můžeš ty, že jsem byl tak rád, že jsem tě našel, až mě to úplně naplnilo."

"O naplnění se taky milerád postarám." zašeptá jen pro Míšova ouška. Za ten měsíc měl bezesných nocí až moc. Příliš. Prsty pohladí Míšovu tvář. "Můžeme si třeba nechat donést pizzu, pokud na ni máš chuť."

Pokrčí rameny, vlastně mu to je celkem jedno. "Můžeme. Vyrazíme teda? Mám pocit, že pokud neodejdeme, už nás tví přátelé nikam nepustí. Nějak tady koluje informace, že mám prej úžasnou kérku." řekne s napodobením Jakubova hlasu. "Za chvíli by na ní mohli být nažhavení všichni." uculí se a chytí si Lexe kolem nohy, aby se k němu ještě jednou sklonil a mohl ho políbit. Nemůže se dočkat, až budou sami.

"To bychom měli zmizet, jak se do věci vloží Kuba, tak je konec nadějím. Honem." zasměje se, vrátí Míšovi polibek a zamíří k východu. Ještě zamává klukům a otevře dveře, aby je Míšovi přidržel.

Následuje Lexe ven, taky se otočí, aby mávnul osazenstvu u baru na rozloučenou a pustí Xitta prvního, aby se nemotal někde za ním. "Děkuji." poděkuje Lexovi, když kolem něj projede ven. Strávil uvnitř docela dlouhou dobu, aniž by si to uvědomil. Venku se začínalo smrákat. "Řekl bych ti, že můžeš řídit, ale asi by to neprošlo. Nemám pedály." uculí se a zamíří ke svému autu.

"Bude bezpečnější, když budeš řídit ty." pousměje se. "Ale já sedím vepředu." Přejde k autu a ještě se skloní, aby trošku pomuchal Xitta.

"Tím si buď jistý, že sedíš vedle mě. Xitt se poslední dobou vozí vzadu, protože se začal roztahovat." Auto zapípá, když ho odemkne a hned otvírá Xittovi dveře, aby si naskočil dozadu. Vodítko naučeně připne ke karabině na jeho krku, aby mu někde moc nepřekáželo. "Můžeš nastoupit, jestli se opravdu nebojíš." usměje se na Lexe stále stojícího venku. Sám se přesune k místu řidiče.

"Proč bych se měl bát?" usadí se na místě spolujezdce a natáhne se pro pás. "Budu tě navigovat." Sáhne do kapsy, aby vytáhl mobil. "Jen objednám tu pizzu, abychom na ni dlouho nečekali. Máš nějakou oblíbenou?"

"Mám rád Gladiátora, ale tam je spousta cibule, což se na dnešní večer opravdu nehodí." uculí se. "Spokojím se se čtyřmi sýry nebo šunkovou, děkuju." Nasouká vozík ke Xittovi a vyčká s vyjetím z parkoviště, než Lex objedná.

Objedná obě dvě. Určitě se to sní. Schová mobil zpátky do kapsy a zadívá se na Míšu, na jeho profil. "Jsi krásný. Věděl jsem to, jen jsem zapomněl jak moc." Prsty jemně sevře kolem Míšová zápěstí. "Tady doprava, pak to vezmi směr centrum a těsně před uhneme. Tam tě navedu."

Stočí na Lexe svůj pohled. Oči se usmějí místo rtů. Nenastartuje, místo toho se nahne a jemně si k sobě Lexe přitáhne, aby ho políbil. Potom teprve, když se s úsměvem odtrhne, nastartuje a zařadí rychlost, aby mohl vyjet dle instrukcí. "Máš velký byt?" optá se zvědavě.

"Docela ano. Mám rád prostor. Ale obýváme ho dva. Takové... úsporné opatření." usměje se. "Kdybys někdy chtěl zůstat i déle, není problém. Máme tam výtah, dostaneš se nahoru i bez pomoci. A není problém udělat duplikát klíčů."

"Známe se tak málo a už bych měl takové pravomoce?" podiví se překvapeně, ale nemůže říct, že by ho to netěšilo. "Mluvil jsi o tom, že máte s Romanem nějakou dohodu, o co jde? Jestli to není nějaká tajná záležitost?" je zvědavý, to si přizná i sám. Lex má kolem sebe spoustu lidí, kteří mluví, ale mluví to samé, takže si o fakta musí říct přímo zdroji. "A taky... trochu ho vzalo, že jsi o mně neřekl jeden celkem důležitý fakt, Lexi. Nechci ho uvádět do rozpaků. Kam teď?"

"Drž se po hlavní, pak odboč vpravo. Vadí ti, že bych ti svěřil klíče? Jestli ano, můžu klidně počkat. Já ti věřím. Nemám strach, že bych dělal špatně. S Romanem máme prostě dohodu, že po předchozím upozornění si každý můžeme přivést dle libosti přítele nebo přítelkyni, jako v případě Romana. Jde jen o dohodu, abychom se navzájem nemohli nějak... zaskočit."

Uculí se. Hned je mu to jasné. "Abys nepřekvapil Romanovu přítelkyni svojí nahotou? Jistě by se koukla ráda. Ale chápu, že potkat dalšího obnaženého muže by mohlo být pro Romana trochu stresující." zazubí se, ale místo na Lexe mrkne do zpětných zrcátek, přibrzdí a odbočí. "Nevadí mi to, to určitě ne, spíš... hodně to lichotí mému egu." usměje se. "Že mi důvěřuješ. Děkuji."

"Spíš aby Roman neupadl do komatu, kdyby mě našel s chlapem." zazubí se. "Čistě bezpečnostní opatření. Já to s tebou myslím opravdu vážně, Míšo."

Dovolí si na okamžik přesunout ruku z volantu na Lexovo stehno, aby ji zase stáhnul zpět. "Já s tebou taky, Lexi. Věř mi. Nečekal jsem, že budu takhle rychle přijatý. Jsem jen trochu překvapený, nic víc."

"To chápu. Ale nevím, proč bys neměl být přijatý? Čekali jsme dost dlouho, Míšo." zadívá se na něj. "Chápu, že potřebuješ čas. Klidně mi řekni, jestli je to na tebe moc rychlé."

"Tvářili se na mě trochu jako bych byl duch. No dobře, to přeháním, ale říkali, že už ti to ani moc nevěřili, že existuju. Spíš to brali jako nějaký tvůj výmysl, abys uklidnil sám sebe. Omlouvám se, jestli jsem ti přidělal moc starostí, určitě to nebylo chtěně. A to tempo... je to rychlejší, než jsem čekal, ale vůbec si nestěžuju, líbí se mi to." ujistí ho.

"Já vím. Je mi líto, že vystupuješ jen jako duch. I když, teď už jsi tu mystifikaci kolem rozbil." pousměje se. "Teď jsi můj a oni se s tím budou muset smířit. Tady doleva." ukáže další směr. Ještě projedou pár ulic. "Tady někde klidně zaparkuj."

Přikývne. Vyhlídne si jedno volné místečko a šikovně zaparkuje podélně k obrubníku tak, že může pohodlně vystoupit. Namáčkne se na volant, aby vyhlédl ven. "Tady někde bydlíš? Pěkná čtvrť." pochválí mu výběr bydlení.

"Ano. Je tu hezky. Chtěl jsem něco klidného, mimo centrum. Tohle se mi moc líbilo." odepne bezpečnostní pás. "Ale zase to není moc daleko. Ideální pro mě." usměje se. "Takže... můžu tě pozvat dál?"

"Vypadá to tady dobře. Pozvat mě můžeš. Moc rád se podívám, jak bydlíš. A slibovanou exkurzi ložnice si taky nenechám ujít." sáhne po pásu a pohladí přitom Lexovu ruku. Usměje se a začne se štrachat ven. Nemusí dělat divadlo zvědavým sousedům, když u Lexe budou sami.

"To je dobře. Ložnice je z celého bytu to nejzajímavější." pousměje se. "Mám tam obrovskou postel." vystoupí a decentně zabouchne dveře. Nechce s nimi zas tolik třískat, i když u takovéhohle auta ho to vyloženě láká. "Tak prosím, následujte mě. Prohlídka hradu právě začíná."

"Velký postele mám rád, můžu se na nich dle libosti roztahovat. Taky jednu takovou mám. Letiště přes třetinu pokoje. I když můj pokoj je spíš šatna, ložnice i pracovna dohromady. Zabírám většinu patra domu mých rodičů. Přemýšlel jsem o stěhování a dokonce jsem si už nějaká místa vyhlídnul, ale pořád o tom jen uvažuji..." Pustí ven Xitta a zamkne za nimi. "Co budu dlužný, když mám osobní prohlídku hradu?" uculí se.

"To si průvodce vybere v naturáliích." pousměje se trošku svádivě a zamíří k domu. "Jestli chceš, můžu ti s výběrem pomoct. Mám s tím docela zkušenosti."

"Věřím, že ano. Už mám na čase, abych se odstěhoval od rodičů." zazubí se. "V naturáliích, jo? To si nechám líbit." Přejede svou rukou po Lexově stehně a dál ho následuje. "Je fajn mít v domě výtah, co? Rád bych bydlel někde v patře, abych měl taky trochu výhled a nemyslím takový ten, kde vidím sousedům do kuchyně, ne-li do ložnice."

"No, ale čistě teoreticky... tedy, kdyby ti to nepřišlo jako moc rychlé a naprosto neomalené z mé strany. Mohl bys bydlet u mě. Se mnou. Já... ten byt je dost velký i pro pětičlennou rodinu. Já s tebou chci být, co nejvíc. Je tolik věcí, které ještě nevím. Tvoje oblíbené jídlo, hudba... jestli máš radši máslo nebo margarín... prostě takové ty věci." raději rychle odemkne dveře a vpustí Míšu do domu. "Jsem přesvědčený skálopevně, že chci být jen a jen s tebou."

S překvapeným výrazem projede do domu. "Ty to myslíš vážně?" je v šoku. Představoval si cokoliv, ale nemyslel, že se Lex vytasí už i s takovou nabídkou. Zavrtí hlavou. "Z mojí strany by bylo dost neomalené, kdybych na to hned kývnul. I když se trhám na dvě půlky a jedna se tiskne k tobě, ta druhá zase protestuje v tom, že se to nehodí, takhle brzo." zamyslí se. "A rozhodně máslo. Margarín je na mě moc syntetický." uculí se.

"Já předpokládám, že by to nebylo hned zítra. To jistě ne. Jen... chtěl jsem, abys věděl, že je tu i tahle možnost. A já... teď si najdeš byt a odstěhuješ se a kdoví kam to bude. A pak odtud za pár měsíců, až k tomu dozraje čas, nebudeš chtít odejít. A... k čertu s tím. Šel bych za tebou kamkoliv. Svůj byt miluju, ale pokud nám to má vyjít, je třeba kompromisů."

Přivolá výtah, aby na něj nemuseli čekat zase moc dlouho. "Byl bys moc překvapený, kdybych si sbalil a hned zítra se u tebe chtěl zabydlet, to ti nemůžu udělat." Dotkne se jeho ruky. "Uvidíme, kam nás osud zanese. Umí být pěkný vtipálek. Vážím si toho, Lexi, opravdu. Ještě se mi něco takového nestalo, proto jsem tak překvapený. S ničím se nepářeš a jdeš rovnou na věc. Líbí se mi to, stejně jako ty."

"Pokud si chceš užít ještě romantického randění, rozhodně nejsem proti." pousměje se. "Stejně tak by mi nevadilo, kdyby ses hned zítra objevil u mých dveří s kufry. Nikdy jsem si nebyl ničím tak jistý jako tím, co je mezi námi dvěma. Musíš mě trošku brzdit, Míšo."

"Nemám nic proti romantice na seně." uculí se. Vjede do výtahu, když se s cinknutím otevře a přitáhne k sobě Lexe. Za tlak na paži ho donutí se k němu sklonit, aby se mohli políbit. Trošku víc dravěji, než byly ty polibky v baru. "Nechci tě brzdit. Ani to nejde." zasměje se tiše. "Který číslo mačkáme?"

"Trojku. Třetí patro." odpoví a znovu se přisaje na Míšovy rty. "Tak strašně mi to chybělo. Tys mi chyběl." Dlaní sjede na krk a pak prsty jemně zaplete do vlasů. "Vypadáš úžasně, snad ještě líp než přes měsícem. Jsi nádherný a já ti dlouho odolávat nedokážu."

Poslepu namáčkne nějaké číslo, aby se mohl víc natisknout na Lexe. "Taky jsi mi chyběl..." zamumlá, když znovu a znovu líbá ty rty. "Jsem vzrušený už jen z tvojí přítomnosti, těžko bych ti mohl odolávat o něco déle než ty mně." Výtah se zhoupne, jak dorazí do určeného patra. Tiše si pro sebe zavrčí.

Lex se zadýchaně odtáhne. Přece se na sebe nevrhnou ve výtahu. Hned, jak se otevřou dveře, vystřelí ven. Roztržitě hledá po kapsách klíče, než je konečně objeví a odemkne. "Prosím." otevře dveře a zadívá se na Míšu. Ne, ve výtahu ne, ale v chodbě bytu už možná jo. Hned, jak se zavřou dveře.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 24. června 2014 v 8:26 | Reagovat

to bude úžasná prohlídka už ten výtah se mi líbil :-D

2 Natali Natali | 24. června 2014 v 16:11 | Reagovat

celý diel bol super, ale tie BONUSY v podobe "dezert až o týždeň" dosť silno testuú moju psychickú výdrž 8-O

3 Katja Katja | 24. června 2014 v 19:28 | Reagovat

To byla skvělá kapitola :-P ona je skvělá vlastně celá povídka :-P a co teprve kluci, ti jsou úžasní :-) a Lex, to je sen ... :-)

4 Karin Karin | 24. června 2014 v 20:10 | Reagovat

Krása ten konec mě rozesmál. :-D

5 Zuzana Zuzana | E-mail | 25. června 2014 v 9:58 | Reagovat

To bola vlastne len jedna jazda autom ale za tú dobu si stihli povedať toľko krásnych vecí, že tu nežne pozerám na obrazovku a je mi strašne krásne. Ďakujem za kapitolu a budem sa tešiť na tú prehliadku bytu ak sa k nej z tej chodby vlastne dostanú:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama