Část třetí

1. června 2014 v 17:34 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část třetí



Zbledne a srdce vynechá pár přírazů. Pomalu se otočí jejich směrem. Usměje se, ale hned zvážní. Co když už ho nechce? Co když hledal moc dlouho? Jeho přátelé mohou říkat cokoliv, ale je to opravdu pravda? Na přelézání na vozík je asi pozdě, ale i tak to riskne, v mžiku je dole. Xitt zpozorní a hlasitým štěknutímna ně upozorní dřív, než se stačí uvelebit a pohnout. Taky Lexe poznal. Ztuhne s rukou pod jednou nohou, kterou si rovnal na stupačku. Pomalu zvedne pohled nahoru.

Lexe upoutá štěknutí. Vítek by tu dneska být přece neměl. Zaměří tím směrem pozornost a setká se se zeleným pohledem. Zná ho. Ví, komu ty smaragdy patří. Nadechne se, vydechne. Je to Míša. A je tady. Jak slíbil. Co na tom, že to chvíli trvalo. Na tváři se mu rozlije šťastný úsměv a zamíří k němu.

Kámen, který mu s rachocením spadne ze srdce, když se Lex usměje, musel slyšet každý v baru. Udělá jen dvě tempa a obejme to tělo, které se k němu skloní a které mu tolik chybělo. Do nosu ho udeří tolik známá vůně. Prsty se sevřou kolem jeho trička, až zbělají. "Bože, tolik jsi mi chyběl." Všechna připravená slova, která si pro něj chystal, jdou do kopru.

"Míšo." vydechne, dlaně vjedou do vlasů. Sehne se k němu a políbí na temeno. "Myško, ty jsi tu. Už jsem myslel, že... ale jsi tu. Ty jsi mi taky chyběl, příšerně." Opře si čelo o Míšovo temeno. "Tohle je jako zázrak."

"Slíbil jsem to, Lexi. Sice mi to trošku trvalo, ale jsem tady a už se mě nezbavíš." zamumlá mu do krku tak, aby to slyšel jen on. Pusinkuje to místo a tiskne se k němu rukama. "Ty jsi můj zázrak. Už jsem si začínal myslet, že se tu dnes ani neukážeš." postěžuje si s úsměvem. Ale teď je tady u něj a neopustí ho.

"Proč bych se tě zbavoval? To bych byl sám proti sobě." sehne se a pevně sevře Míšu v náručí. "Jsem tak rád, že jsi tu. Kdybych věděl, že tu budeš, jsem tu už od rána." usměje se. "Máš delší vlasy." všimne si najednou.

"Můžu se nechat ostříhat... neměl jsem čas ani chuť nad tím přemýšlet a nechat to shodit. Měl jsem na práci mnohem důležitější věci. Byl jsem za tebou už v nemocnici." posmutní. "Nepustili mě k tobě. A u tebe ve firmě mi nedali ani kontakt na tvoji osobu. Pořád jsem volal do kanceláře tvého otce, který se mnou nechtěl mluvit. Musel jsem prolézt všechny bary a najít si tě takhle. Trvalo mi to. Jsi v pořádku?" Odtáhne se, aby si ho lépe prohlédnul.

"Ne, nech to. Ty vlasy ti takhle sluší. Je to hezké." prohrábne mu je prsty. "Neměl jsem ani tušení, žes tam byl. Moc mě to mrzí." pohladí tvář a usměj se. "Je mi skvěle."

"Za to nemůžeš... jel jsem hned, jak jsem se o tom dozvěděl ze zpráv. Umíš si představit, jak jsem se bál? Nikdo mi neřekl, co ti je a vykopli mě tam málem s ochrankou v zádech. Měl jsem o tebe strach." přizná tiše a znovu si ho přitáhne k sobě do náruče. Nějak je mu jedno, že je všichni pozorují a že je Lex v nepohodlné pozici. Přitáhne si ho za hlavu k sobě a konečně dychtivě spojí jejich rty.

Polibek mu velmi intenzivně a dlouze vrátí. Čekal na to už tak dlouho. Kdyby ho nedonutil odtáhnout se nedostatek kyslíku, zřejmě by to nic jiného nezvládlo. "Jsi tady. Na ničem jiném už nezáleží. Ani nevíš, jak jsem si nadával, že jsem ti nedal ani svoje číslo. Nic. Mě to vůbec nenapadlo. Jsem naprostý idiot."

"To jsme dva idioti, protože mně to došlo na dálnici, když jsem od tebe odjížděl a napojoval si mobil... div, že jsem si neotloukal hlavu o volant. Ale už jsem tady, Lexi." pohladí ho jemně po tváři. "Máš kolem sebe dobrou partu lidí." usměje se. "Už jsme se stačili seznámit..."

"Cože?" hraně se vyděsí. "Vůbec nic jim nevěř. Ve sto procentech případů si vymýšlí nebo přehání." Ještě jednou sevře Míšu pevně v náručí a pak se narovná. Nechce zase moc pokoušet záda. "Jak dlouho už tu jsi?"

"Takže to, že o mně všichni věděli, byla lež?" usměje se. "Určitě něco přes hodinu. Stihl jsem tu pobrat pár informací. A máš šikovného barmana." pochválí jeho výběr. Nějak se mu nechce spustit pohled z Lexe na okolí. Jak ho tahle partička přijme?

"Dobře, tak v devadesáti devíti procentech přehání." pousměje se. "Promiň, asi jsem neměl moc mluvit, ale bylo mi smutno." jemně láskyplně pohladí Míšovu tvář. "Myslíš Kamila? Jo, to je poklad. Budu mu muset asi přidat."

"Mně to nevadí. Jen jsi jim asi neřekl jednu maličkost o mé osobě a... ten kluk, který se zavřel v kanceláři, to asi nevzal moc dobře." pokrčí rameny. "Není to nic, co bych nevydýchal, ale je to tvůj kamarád. Byl bych nerad, kdybys s nimi byl na nože kvůli mně." vezme do svých prstů Lexovu dlaň, aby měl jistotu, že se mu nic z toho nezdá.

"Já jsem nebyl v tomhle ohledu moc konkrétní. Nemyslím si, že by..." přimhouří oči. "V kanceláři?" otočí se tázavě na Kamila, který je jim asi nejblíž. "Roman?" dostane se mu přikývnutí, takže se spokojeně otočí zpět k Míšovi. "Toho se vůbec neboj. Promluvím si s ním. Jsem si jistý, že Roman bude v pohodě."

"Věřím tomu, ale můj pokus o seznámení byl zavrhnutý. Bylo to trochu, jako kdybych ukradl medvědovi plástve medu, které si poctivě našel. Nerad bych..." odkašle si. "Nerad bych ti tady svojí osobou dělal problémy, Lexi. Opravdu ne." Znovu si ho prohlédne. Je šťastný, že ho konečně našel. Vypadá trošku pohuble. "Držíš dietu?" zamračí se.

"To ta nemocniční strava. Trošku jsem zhubnul a nějak to ještě nezvládl nabrat zpátky. A s Romanem si vážně nedělej starosti. Promluvím si s ním. Bydlí u mě a... myslím, že se bojí, že ho budu nutit odejít. No, neboj. To se jistě bez problémů vyřeší. Neboj se."

Usměje se. "Já se nebojím. Když jsem si tě našel, tak už se nebojím ničeho. Navíc jsem byl už tak trochu vyzpovídaný a nejsem si stejně jistý, jestli jsem prošel." zazubí se.

Rozesměje se. "Už tě stihli i vyzpovídat. To snad není možné, budu jim muset domluvit všem." Jemně sevře Míšovu dlaň. "Co kdybychom si sedli někam stranou, abychom nebyli tak na ráně, a popovídali si?"

"Museli si mě proklepnout, to se nedá nic dělat." usměje se. "Myslel jsem na něco podobného." přikývne. "Jen nevím, jestli nám dají prostor, co myslíš? Nový člověk v teritoriu, to je zlo..." už má zase důvod se smát.

"Tohle je ale moje teritorium. A ve spárech tě mám já. Netroufnou si ani přijít blíž." usměje se. "A kdyby ano, můžeme se někam ztratit."

"Dobře. Když mě nenecháš supům na pospas, tak bych si popovídal i rád..." přikývne na souhlas. Musí si promluvit.

Ještě je v baru relativně prázdno. Ukáže k prázdným křesílkům v rohu. "Může být?" zeptá se a mávne na Kamila, aby jim tam vzal pití.

"Jistě... mám na baru nedopito." usměje se na barmana a vydá se za Lexem. Xitt jde poslušně vedle něj. Trochu nervózně se ohlédne, protože v zádech cítí spoustu pohledů. Nezdálo se mu to. Dívají se na ně všichni.

Dojde ke křesílkům a otočí se na Míšu. "Zvládneš to, nebo ti můžu pomoct?" Pohledy ostatních ani nevnímá, je zvyklý, že jak se vedle něj objeví nějaký muž, civí jak idioti. "Ahoj Xitte, jak je?" skloní se, aby podrbal psa. "To jsem se chtěl zeptat, co Xitt. Dostal se z toho týdne bez následků?" naráží na skutečnost, jak se Míša bál, aby pak nepotřeboval převýchovu. "Mám se bát vysokého účtu za znovuvycvičení asistenčního psa?"

"Naštěstí jsme to nemuseli hrotit a tak nějak se vrátil sám do normálu. Jen měl problémy s těmi pamlsky. Dostali jsme vynadáno od veterináře, že ho přikrmujeme." poplácá svého psa po krku. "Jestli ti to udělá radost, tak mi klidně pomoz." řekne s úsměvem. Za ten měsíc si odvykl na pomoc a teď se to vrací.

Usměje se a nakloní se k Míšovi, aby ho opatrně vzal do náručí. Usadí ho do křesílka a vozík odklidí stranou, aby nepřekážel. "To mě mrzí. Xitt si z toho veterináře pořád nic nedělá?" zeptá se, když se usazuje vedle Míši. Nějak nemá odvahu začít vážnější rozhovor. I když je třeba, aby si promluvili.

Zavrtí s úsměvem hlavou. "Pořád je mu volnej jako moje tričko... Ale že já se tam vždycky opotím, to mu je jedno. Lexi..." skloní na okamžik pohled ke svým rukám, ale hned ho zase zvedne, aby ho upřel na Lexe. "Já jsem... přihodilo se moc událostí, během toho měsíce a já..." odmlčí se, jak hledá ta správná slova, aby něco nějak špatně neformuloval a Lex to špatně nepochopil.

Sevřou se mu vnitřnosti strachem. Moc událostí. To jistě ano. Nechápe, co chce Míša říct a rozhodně z toho nemá dobrý pocit. Trošku se stáhne do sebe. "Jen mi to klidně řekni narovinu."
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 yellow yellow | 1. června 2014 v 18:30 | Reagovat

Ultrabozi, zase takový konec. Kdo to má pořád vydýchávat. :D Ale alespoň se opět setkali a bylo to dojemné.

2 karin karin | 1. června 2014 v 21:44 | Reagovat

Ty konce jsou na mrtvici ale dílek moc hezkej. [:tired:]

3 IQY IQY | 1. června 2014 v 22:56 | Reagovat

ach, DOPRDELE! KURVADRÁT! aj s blbým dávkovaním odstavcov! :-?  O_O

prskám do NB a ticho vrčím na Voldíka i Pretinku! to sa nerobí

jedine čo vás baby zachránilo je, že sa Lex a Miško naozaj stretli :-D

4 KATKA KATKA | 2. června 2014 v 11:53 | Reagovat

začínám mít pocit že jste si daly závazek jak nás co nejvíce napnout a že vám to jde ale setkání bylo skvělé :-D

5 El El | 2. června 2014 v 12:23 | Reagovat

Já jsem se nad tím tak usmývala že doma nechápalai co je k smíchu ! Naprosto je vidím jak všichni kolem jen zejraj na ty dva jak se tam tak nádherně brlblají :) díky za díl :) a těším se co se bude dít dál ...
... a co ten konec? to se dělá? Jako proč se to dělá? ... 8-) :-)

6 Voldy Voldy | 2. června 2014 v 16:47 | Reagovat

[4]: Věřte mi, že jestli se v něčem vyžívám, tak v tomhle. :-D

7 Zuzana Zuzana | E-mail | 4. června 2014 v 16:45 | Reagovat

Tak a mám po zábave. Teraz sa tu musím zaradiť a svorne trpieť pri čakaní, čo vlastne Míša chce povedať. Dúfam, že nemieni Lexa týrať. Som tak šťastná, že sa stretli... A Lexova reakcia bola úplne úžasná, žiadne rozpaky, čistá radosť.
Bože aké to bolo skvelé čítať si tie predošlé časti poviedky, ktoré sú dokončené a nemusieť sa trápiť a ohrýzať si nechty. :-)

8 Katja Katja | 10. června 2014 v 20:06 | Reagovat

Už jsem si to četla potřetí :-) moc se vám to povedlo, děkuju :-P

9 maki maki | 10. června 2014 v 21:49 | Reagovat

Velmi pekne!!uz napato cakam na pokracovanie*obhryza si nechty*milujem lexa!!je skvely a fandim mu!

10 Katja Katja | 11. června 2014 v 19:10 | Reagovat

[9]: jo, já taky miluju Lexe 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama