Část devátá

14. července 2014 v 21:11 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část devátá




Zazubí se. "No, říkal, že dřív jak v deset se neukáže. To máme ještě chvíli čas. Je to aspoň taková intimní večeře. A pak se přesuneme ke mně do ložnice a tam Roman jen tak nepřijde, když je informovaný."

Souhlasně přikývne. "Hodně intimní večeře. Na exkurzi ložnice se hodně těším. A kde vůbec spí Roman? Pochybuji, že by přespával na gauči?" rozhlédne se kolem sebe, když hledá nějaké další dveře.

"Měl jsem tu ještě pracovnu, ale tu jsem stejně moc nepoužíval. Jde se do ní z chodby. Tak jsem ji přenechal Romanovi jako další ložnici." pokrčí rameny. "Veškeré papíry jsem stejně dělal v kanclu v baru nebo v obýváku. Pracovna je pro mě zbytečný luxus."

"To chápu. Můj pokoj někdy připomíná spíš nějakou výrobnu popsaných papírů, než pokoj, ale to je tím, že já tam i pracuju... Strašně mě fascinuje, jak jsi na všechny hodný. V baru tě mají jako boha." řekne upřímně. To dokázal poznat i po pár desítkách minut rozhovorů s nimi. "Je tam někdo, s kým jsi někdy něco neměl? A nemusíš odpovídat, jsem jen zvědavý. Taky jsem nebyl svatý, když to šlo."

"Hm... nech mě přemýšlet." zamyslí se hraně. "Prakticky jsem něco měl skoro se všemi. Ale pokud myslíš vyloženě po sexuální stránce... tak..." zadívá se na něj. "Vážně chceš vědět, s kým jsem spal? Nebudeš s tím mít pak problém?"

Pokrčí rameny. "Už jsi tak něco naznačoval v Německu, ale... nevím jestli se to chci potom dozvídat postupně od nich. Kdyby tě to neobtěžovalo, raději bych to slyšel od tebe. Nebudu dělat závěry, nemusíš se bát. V tomhle se já nevyžívám. A jak říkám, taky jsem nebyl svatý. Mít sex je pudová záležitost."

"Dobrá. Kromě Kamila jsem spal se všemi." odpoví popravdě na rovinu. "A to jen proto, že se svými zaměstnanci prostě nespím. Nedělá to dobrotu. Martin, Kuba, Míša, s těmi všemi jsem spal. S Romanem... s tím samozřejmě taky ne."

"Motýlek mi došel z tvých řečí..." přikývne na souhlas. "Ve své podstatě je to tvoje věc, jen by mi dělalo větší problém se s tím vyrovnat, kdyby se to přede mnou snažilo ututlat a potom to někomu někde ulítlo. Děkuji, že jsi mi to řekl takhle na rovinu." řekne upřímně.

"Nemám důvod to tajit. Tak jako tak by ses to stejně dozvěděl. Kluci jsou fajn, ale někdy si nevidí do pusy. A já ti nechci nic zatajovat. Ano, většinu návštěvníků baru znám velmi intimně, ale to už skončilo, Míšo. Teď pro mě existuješ jen ty. Nikdo jiný mě nezajímá."

"To jsem moc rád." zadívá se mu do očí, poslední sousto pizzy, které držel v ruce, skončí zpátky na stole, jak se k němu zase nahne přes stůl. Mazlivě se otře nosem o ten Lexův a s úsměvem se přilepí na jeho rty. "Já vím, že tě nenechám najíst, ale to se nedá. Jsem moc šťastný."

"Tenhle způsob stravování mi náhodou velmi vyhovuje." pousměje se a prsty pohladí Míšovu tvář. "Jsi pro mě neuvěřitelně důležitý. Nechci tě ztratit. Na rovinu ti říkám, že já nebyl nevěrný ani těm povrchním vztahům, které jsem vedl. Když už s někým jsem, jsem jen s ním. A s tebou to myslím opravdu vážně. I když jsem vedl dost volné vztahy, nemíním se k tomu vracet. Zažil jsem, že někteří kluci měli problém s tím, že se vídám s těmi... se svými expříteli... Ale chci tě ujistit, že to, co bylo, skončilo. A já to nehodlám znovu otvírat. Jsi jen ty."

"Já jsem vlastně nikdy... jen s tebou. To byla moje první nevěra ve vztahu. Jenže už to ani nebyl vztah. Já to vzdal hned po tom telefonátu..." přizná se. "Povedlo se ti mi vlézt do hlavy pěkně rychle. Po tom měsíci jsem si říkal, že jestli tě najdu, už tě nikdy nepustím. Asi to byl vážně osud, setkat se. Jsem za to rád. Nevím, kde bych byl, kdybych tě nepotkal. Pokud opravdu existují spřízněné duše, tak ty jsi tou mojí, Lexi."

Natáhne se, aby Míšu políbil. Vychutná si jeho rty a chvíli trvá, než se odtrhne. "Mám pocit, že jsem na tebe čekal celý život." pousměje se. "Je mi líto, že zrovna mě máš spojeného s první nevěrou. Ale upřímně doufám, že byla první a poslední. Nedám ti důvod proto, hledat jinde. To ti slibuju."

"Nápodobně. A nemám to v plánu. Ani ty jsi sice nebyl v plánu, každopádně teď tak nějak cítím, že ty jsi prostě pro mě." líbne ho. "Pokusím se stačit ti ve všech směrech. Aby tě moje slimejší rychlost nezdržovala."

Zavrtí hlavou. "Nemusíš se snažit. Vůbec to neřeš. Jsem s tebou a nevadí mi na tobě absolutně nic. A kdyby začalo, tak jsem idiot a nezasloužím tě. I když, jedna věc by vlastně našla. Jsi strašně pohublý." zazubí se.

"To už je trochu vedlejší věc. Uvědom si, že já se tahám rukama. Kdybych měl o dvacet kilo víc, tak to musí někdo tahat." pokrčí rameny. "Ale máš pravdu. Tenhle měsíc nebyl zrovna... pozitivní a mně to jídlo moc nešlo." ošije se. Tohle téma mu není příjemné. Uvědomuje si to.

"To spravíme. Aby ses dostal do původní formy." pousměje se a pohladí paži. "Zapracujeme na tom společně. A ještě máš povinně ještě minimálně jeden kousek pizzy. A vůbec na mě neplatí, že už nemáš hlad."

"To bych mohl zvládnout. Kde je vůbec ta šunková? Aby se někde nezapařila a potom jsme jí nemuseli vyhodit." natáhne se pro další kousek pizzy. Beztak se Lex o všechno postaral i bez jeho upozornění.

"Jestli už ti tahle nechutná, tak otevřeme druhou. Jen mi dej pár minutek, trošku ji přihřeju." Vstane a jde přichystat pizzu na plech, aby ji na chvíli šoupnul ohřát do trouby. "Zítra ti něco uvařím, něco pořádného, abych se mohl trošku předvést. Zdržíš se tu ještě aspoň do večera, doufám." zadívá se na něj prosebně, zády opřený o linku.

"Nemusel jsi, ale aspoň ochutnám i jí, když už jsi objednal obě." usměje se. "Ale jen proto, že jsi to ty. Kdyby to byl někdo jiný, byl bych už dávno pryč." zaculí se. "Nemůžu se dočkat, až tě uvidím vařit, pořád bych ti to nemusel věřit. Připravovat snídani jsem tě taky neviděl." pokrčí rameny.

"Vážně si myslíš, že jsem ji nedělal já?" zadívá se na něj zklamaně. "No, budu tě muset přesvědčit. Ale ani kouzelník nemá rád, když mu někdo kouká pod prsty." Otočí se a otevře troubu, aby se ujistil, že už ohřev stačí. Vytáhne kouřící pizzu z trouby a zručně ji naservíruje na stůl. "Ale od tebe to snesu. Jen jsem poněkud nervózní, když se mi někdo plete v kuchyni. Kluky obvykle vyhazuju."

"Myslím, ale jsem šotek, šotek rád provokuje. Když mě zabavíš jinak, zatímco budeš vařit, nebudu ti pod ruce koukat, ty kouzelníku." zasměje se pobaveně. "Taky nemám rád, když navrhuji interiér a někdo mi kouká do monitoru. Rozumím ti. Ale můžu jít mezitím desetkrát vyvenčit Xitta, jestli ti to pomůže." Natáhne se pro jednu se šunkou a tu sýrovou si odloží.

"Není třeba. Já už si tě nějak zabavím. To se spolehni." pousměje se a strčí si poslední sousto do úst. "A kdy mi ty představíš svoje přátele? Jsem na ně moc zvědavý." zeptá se zvědavě.

"Martina kdykoliv, když nebude v práci nebo se Sárou, plánují svatbu, tak mají teď trochu shon. No a Dwight... jestli se tu zase někdy ukáže, tak ho určitě poznáš. Jinak bys se mnou mohl vyrazit do Británie. Mají v Londýně obrovský barák. Do pokoje, kde jsem bydlel, bychom se vešli v šesti lidech a já tam bydlel sám."

"Rozhodně to zní lákavě. Byl jsem jen krátce v Londýně, před nějakou dobou. Ale to bylo jen takové na skok a pracovně." pousměje se. "Pokud bys mě provedl, rozhodně bych to neodmítl." přikývne. "Rád je poznám. Oba."

"Londýn je krásný. A poznal bys mnohem víc lidí. A jednoho dalšího psa. Charlie je strašná hračička, ale když dostane povel, jde z něj strach. Věř mi, toho by si zamiloval i největší odpůrce psů. Můžeme si někdy udělat výlet, kdybys chtěl. U Dwighta doma jsem vítaný prý kdykoliv." pokrčí rameny. "Je to taková moje druhá rodina."

"Určitě." pousměje se. "Někdy se tam určitě vydáme." přikývne. Natáhne se pro kus šunkové pizzy. "Já mám psy rád. A dost dobře nechápu ty, co je rádi nemají. Je legrační sledovat Gabriela, který psy moc nemusí. Vítek má Randyho. Vůbec nemám představu, jak to dělají doma. A dost by mě to zajímalo." usměje se.

"Zřejmě mu nic jiného nezbývá, když s ním chce být. Jestli ho má Vítek jako asistenta průvodce, tak je bez něj jako bez ruky. Ale tak... ve výtahu jsi mi říkal, že ve vztahu se musí dělat ústupky, ne? Možná Gabriel není tak špatný, jak se jeví. Jak můžete vědět, jak se chová doma? Člověk by se kolikrát divil, co se děje za zdmi domů." pokrčí rameny. Pizza v nich mizí docela rychle.

"Možná není, ale záleží na tom, jak se prezentuje před ostatními." zavrtí hlavou. "Míšo, já se o něm vážně nechci bavit. Ne teď." otře si prsty do ubrousku, aby trošku upil ze skleničky. "Změňme téma."

"O čem bys chtěl ještě mluvit? A já bych se měl obléknout. Za chvíli bude devět a nechci být hned první den přistižený inkognito, i když se plánovaný příchod čeká po desáté." uculí se.

"Nemyslím si, že by přišel dřív. Má panickou hrůzu z toho, že by mě tu s někým přistihl." pousměje se. "Myslím, že v tomhle směru už ho dost vycvičil Martin a Kuba. Na ty přišel každou chvilku, dokud bydleli na kolejích. Můžeš mi třeba vyprávět o Anglii, o tvých studiích. Pokud tedy chceš."

"Není na tom nic moc zajímavého. Tedy kromě toho, že to bylo v cizí zemi a v angličtině. To byl pro mě v začátcích dost problém, protože v hodinách jsem nerozuměl vlastně nic. Musel jsem se přihlásit na kurz pro začátečníky a to jsem přijížděl s mezinárodní zkouškou z angličtiny." zasměje se sám sobě, když si na to vzpomene. "Bylo to hrozné. Všichni kolem mě hltali každé slovo a já musel nahrávat na diktafon a potom po nocích ty přednášky přelouskávat. Něco hrozného, i když jsem seděl v první řadě. Za mnou bylo vždycky několik řad volných a až potom studenti. To bylo trochu stresující. Až když jsem se seznámil s pár lidmi, tak jsem mohl sedávat výš, protože mi tam vždycky někdo pomohl... A Anglie je krásná sama o sobě. Když jsem měl volno, cestovali jsme všude, kam to šlo. Moc se mi líbilo Skotsko. Ty krajiny... A na Islandu, to bylo sice trochu neplánované a přijel jsem odtamtud vykodrcaný, ale s Dwightem jsem neměl v Anglii překážky, to uvidíš sám, jestli se někdy poznáte."

"S každým jazykem je to složité. Já měl taky problémy, když jsem přijel sem. Sice jsem česky mluvil, ale s těžkým přízvukem a trošku jsem komolil slova. A taky jsem občas úplně nerozuměl. Hlavně hovorovým výrazům. Připadal jsem si tu jako idiot." pousměje se. "Neměl jsi s Dwightem překážky? Jak tomu mám rozumět?" zeptá se zvědavě. "Co je na něm tak zvláštního?"
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 14. července 2014 v 21:40 | Reagovat

přemýšlím jestli už Míša ví že měl Lex zlomené srdce tím myslím to co bylo s Vítkem přece jenom ho to tenkrát hodně zasáhlo a když dojde  na Gabriela tak je málomluvný možná mi to uniklo :-)

2 Karin Karin | 15. července 2014 v 20:28 | Reagovat

Poznavaci kapitola ale kluci si moc rozumí. :D

3 Zuzana Zuzana | 16. července 2014 v 12:09 | Reagovat

Ďakujem za kapitolu. Majú si čo povedať. Vyzerajú spolu úplne zladení, neviem si predstaviť, že by sa hádali alebo boli k sebe zlí. dúfam, že idylka bude pokračovať :)

4 Nade Nade | Web | 16. července 2014 v 20:04 | Reagovat

Líbí se mi ten přístup - říct si co nejvíc hned na začátku. Jeden pak není zbytečně překvapený, nebo rozčarovaný. To, že Lexovou postelí prošli téměř všichni, by se asi těžko dalo utajit. :-D
Díky, těším se na pokračování.

5 eluvium eluvium | Web | 15. ledna 2016 v 13:40 | Reagovat

malá půjčka na účet 8-)

6 waylaid waylaid | Web | 15. ledna 2016 v 13:56 | Reagovat

m bank půjčky :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama