Část čtrnáctá

10. srpna 2014 v 13:14 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část čtrnáctá


"Interiérový design. Začal jsem tam pracovat pro firmu, se kterou spolupracuji pořád a díky čemuž jsem se dostal k Lexovi. Německo je určitě fajn, ale je to za humny, chápu, že tě láká daleká země. Kanada musí být nádherná. Chtěl jsem teď říct, že to není nic pro mě, ale po výletu na Islandu si myslím, že lesy v Kanadě by byly procházka Rajskou zahradou." zazubí se. "Dobu našeho příjezdu asi nechám na Lexovi, já jsem tam jako doma. Takže kdybyste někdy s přáteli chystali nějaký výlet, nebyl by problém ubytovat i vás... jen bych to musel vědět víc dopředu, abych informoval rodinku. Jsou hostinskou rodinou a museli by pro víc lidí zamítnout nějaké jiné návštěvníky. Což není složité."

"No, tak to zní fakt výborně. Do Anglie bych se taky moc rád podíval. Určitě bych tvé nabídky využil. Ale teď za chvíli začíná semestr a tak. Bude pilno. Ale jo, někdy v létě bych si určitě dal říct. Island jo? Ten mě jeden čas taky dost lákal, ale Kanada jasně vítězí. Takže, ty děláš interiéry, jo?" Roman sjede pohledem na Lexe a zamračí se. "Víš, že tenhle mizera nám tajil, že je architekt. Neměli jsme o tom páru, než se vrátil do Německa. My ho všichni měli prostě jen za majitele baru a on si je pan architekt. Jsme čuměli jak idioti."
Lex jen pokrčí rameny a pousměje se. "Neptali jste se, co jsem studoval. Nikdo z vás. A do té Anglie bys jel s Vojtíškem?"
Romanovy rysy ztuhnou. "To jedině přes mou mrtvolu. S tím pakem nejedu nikam. Víš, co si vzal do hlavy? Že jsem skrytý homosexuál, a že on to odhalí. Přísahámbůh, že jestli ho to brzy nepřejde, zaškrtím ho."

Málem se udusí dalším soustem. Raději však přejde na nedokončené téma. "Když mluvíš o té Kanadě... teď mě napadlo, že kamarád by tam měl mít nějaké vzdálené příbuzné. Kdyby ses nebál divočiny a kanadského správce lesa, mohl bych ti to zkusit domluvit. Nech si to projít hlavou, chápu, že škola je teď priorita. Já zase chvíli netušil, že je Lex vlastníkem nějakého podniku. Měl jsem ho za šikovného architekta. Vyklubal se z něj velmi všestranný člověk." natáhne paži k Lexovi, aby ho pohladil po hřbetě ruky, která svírá nůž.

"To by bylo bezvadný. Klidně bych bral i nějakou brigádu v lese. Mě by to děsně bavilo, dělat chvíli zase něco manuálně. Škola je děsnej opruz. To by bylo naprosto úžasný. Strašně moc se tam chci podívat." odpoví nadšeně.
"Nedělej na něj oči, ty skrytý homosexuále, Míša je můj." zamračí se naoko Lex. "Zas tak všestranný nejsem."

"O tom bych ti mohl něco povídat. Moc se podceňuješ." zazubí se na Lexe a stočí se k Romanovi. "Jestli ti nevadí pořádná práce rukama, tak můj otec vlastní dřevařskou firmu. Kdyby sis chtěl přivydělat, často shání brigádníky na výpomoc. On v tom lese už dneska nikdo nechce makat."

"Souhlasím, podle těch zvuků z noci bych soudil, že jsi opravdu velice všestranný." rozesměje se Roman a znovu stočí pohled na Míšu. "Mně těžká práce nevadí. Jestli bude potřebovat, můžu. Ale spíš jen nárazově. Ještě teď tak nějak řídím ten bar. Ale když je Lex zpátky, tak to bude o něco lepší. Že jo?" nesmlouvavý pohled na Lexe. "Líbí se mi. Schválen." zazubí se.
Lex jenom vydechne. "To jsi moc hodný, že mi takhle lustruješ přítele. Jen mě tak napadá, zatím z toho jdou výhody tobě."
Roman se uculí. "Právě proto prošel schvalovacím procesem tak rychle." Zadívá se na Michala. "Máš dost kladných bodů."

"A ty záporné?" uculí se. Neříká, že ho to netěší. "Jelikož bydlíš s Lexem a... myslím, že se tady budu teď vyskytovat častěji, tak nebude problém se domluvit. Máti u mě na kopírce vždycky množí kontakty pro brigádníky, takže vím, kdy se shání." pokrčí rameny. "Určitě ti dám vědět a když budeš chtít, není problém. Když nebudeš, taky není problém."

"Paráda." zazubí se Roman. "Určitě mi vědět dej. Záporné? Hm, tak předně, aspoň jste mě do hajzlu mohli upozornit, že je v koupelně pes. Málem jsem dostal infarkt. Pak bych ocenil poněkud tišší projevy během noci. Jinak zatím nemám nic. Jo, a mimochodem, Lexi. Co bude k obědu?"
"Ještě jsi ani nedojedl snídani." namítne Lex. "A nevím, uvidím, na co bude mít Míša chuť."
"Chtěj guláš." nabádá Míšu okamžitě Roman.

"Za ty projevy nemůžu, v tom je zcela vinný Lex. U něj si stěžuj." zazubí se. Kdyby ho celou noc tak nemučil... na okamžik se ztratí v myšlenkách. Potom mu dojde, že by měl někdy časem, kdyby tady přespával, upozornit Romana i na jiné zvuky, které by se mohly dít. "A za Xitta se omlouvám, úplně jsem na něj zapomněl. Stačí mu říct, aby zůstal někde, kde ho usadíš, poslouchá dobře, i když by cizí lidi poslouchat neměl, jen mě. Já zrovna snídám, o obědu ještě nepřemýšlím. Nechám se překvapit, jestli se tedy Lexovi bude chtít vařit." usměje se.

"Gulááááááš." zakňourá Roman. "Zase se mi o něm zdálo. To mi nemůžeš udělat, odjet na kdovíjak dlouho a neudělat mi ho. A upřímně, mně je fuk, kdo je na vině, to si vyřiďte mezi sebou. On je docela šok, když člověk přijde domů, vleze do koupelny a najednou proti němu obrovskej pes. Chvíli mi trvalo, než mi docvaklo, že je to ten tvůj."
Lex se zadívá na Romana a pak na Míšu. "Pokud proti guláši nemá nic Míša, tak ho udělám."

"Měl bys ho udělat pořádnej kotel, vypadá to, že Roman jinak bude strádat." uculí se. "Když v něm nebudou houby, nejsem proti. To je asi jediné, co nejím. Špatná zkušenost ze školky." odloží příbor. "Vážně se ti to povedlo, sladké ke snídani často nevyhledávám, ale tohle vyloženě bodlo." natáhl by se pro polibek, ale neví, jestli si to může dovolit takhle před Romanem. Raději Lexovi věnuje úsměv a opře se do křesla s hrnkem kakaa v ruce.

Roman horlivě přikývne a Lex protočí oči. "Udělám velký hrnec, to by mohlo stačit. Aby se mu to zase nepřejedlo. Houby do něj nedávám. Neboj se. Jsem rád, že chutnalo." zadívá se na Míšu a prostě z něj najednou nemůže spustit oči.
Pro změnu protočí oči Roman. "No, vidím, že se přede mnou vy dvě hrdličky stydíte, tak já si jdu pustit něco na noťáku a vy si tu v klidu cukrujte. Pak mi dej vědět, v kolik mám být připravený na ten odvoz." vstane a rovnou po sobě uklidí prázdný, dokonale vylízaný talíř do myčky. Vezme si hrnek kakaa a zmizí ve svém pokoji.

Počká, až za Romanem zaklapnou dveře. Natáhne se k Lexovi a v pohybu položí poloprázdný hrnek na stůl, aby ho nerozlil. Přitiskne se s úsměvem na jeho rty. "Navrhl bych zavřít se na chvíli do ložnice, ale asi bych to potom nestíhal." uchechtne se. "A přece si nenecháme uletět letadlo, že? Zítra touhle dobou už budeme v Londýně." pohladí ho po tváři a znovu se přilepí na sladké rty.

Odpoví na polibek a jemně se odtáhne. "To máš pravdu. Pořád mám pocit, že se tě nemůžu nabažit. Ale neměli bychom si to nechat uletět. Pak to určitě doženeme. " pohladí tvář a znovu se přitiskne na lákavé rty. "Ale je moc těžké odolat."

"To mi chvilku povídej." s povzdechem se natáhne pro hrnek, aby kakao dopil a mohl po sobě uklidit nádobí. Talíř i s příborem si položí na klín, na něj hrneček a vydá se k myčce. Přesně jak je zvyklý z domova. "Budu muset vyrazit. Xitt taky ještě nesnídal a myslím, že na mě bude pěkně nabručený." usměje se.

"Dobře." přikývne a vstane i s hrnkem kávy v ruce. "Jeď. Postarej se o Xitta, domluv se s rodiči, zabal se a vrať se ke mně. Na oběd už tě budu zase čekat. Moc času na to tedy nemáš." Nakloní se k Míšovi a líbne ho na tvář. "Vezmi si moje klíče, ať nemusíš zvonit."

"Půjčím si je." stáhne si Lexe k sobě ještě pro jeden polibek. "Budu tady hned, jak to doma vyřídím. Ještě musím zavolat do práce, že jedu do Londýna a beru si tu dovolenou. Ať mi dají pokoj. Zatím ahoj." mávne ještě a už jede do chodby, aby Xitta vzal na vodítko a mohl jet. Čím dřív to bude vyřízené, tím dřív bude zpátky.

***
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 10. srpna 2014 v 19:41 | Reagovat

no a v Londýně bude ten lustrovaný Lex :-D

2 Karin Karin | 10. srpna 2014 v 20:54 | Reagovat

Lex projde na jedničku je fajn že si Roman rozumí z Michalem. :-D

3 Zuzana Zuzana | 11. srpna 2014 v 13:16 | Reagovat

Cudzí pes v kúpelni by ma naštval, aj keď poslúcha :D musel to byť poriadny šok. A tie zvuky... z toho by som cítila akurát tak takú dobroprajnú závisť.
Ďakujem za kapitolu.

4 kamennykoberec kamennykoberec | E-mail | Web | 9. března 2017 v 12:59 | Reagovat

Velmi dobře popsané :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama