Část dvanáctá

2. srpna 2014 v 13:02 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část dvanáctá



"Jak dlouho jsi vlastně zpátky doma z Německa?" zeptá se zvědavě. "O intenzitě myšlení na tebe bych mohl vyprávět... bylo to pořád." trochu se zachvěje, když se Lex dotkne jeho citlivého krku. Chybělo mu to. Rukou vjede pod Lexovo tričko, rád se dotýká jeho nahé kůže.

"Něco málo přes týden. Nechtěli mě pustit. Hrozně jsem se líbil všem sestřičkám." pousměje se a zlehka políbí Míšu na rty. "A myslím, že i doktorům. Tak hrozného pacienta tam prý ještě neměli." zazubí se jako andílek. "Chtěli si mě tam nechat déle, ale utekl jsem jim."

Natiskne se na něj jako malá přísavka, oplatí polibek. "Jsem moc rád, že jsi zpátky, asi bych nepřežil, kdybych tě v baru nenašel. A taky že jsi nezůstal v té nemocnici se sestřičkami. Nevěřím, že jsi horší pacient než já." uculí se.

"Já jsem taky rád zpátky. Nedovedu si vůbec představit, jak by to mezi námi vypadalo, kdybych ještě musel zůstávat v Německu." sevře okolo něj paže a přitáhne si ho těsněji k sobě. "Kdybys mě nenašel, kluci by ti určitě řekli, kde mě najdeš. Nebo by ti dali číslo. Jen bychom teď ještě nebyli spolu. Ale nakonec ano."

"Co by, kdyby... už jsme spolu." usměje se na něj. Odmlčí se jen na malý okamžik. "Mám pocit, že jsme si ani nezjistili, jestli nejsou nějaké volné letenky..." uculí se spiklenecky. "Jestli to pořád myslíš vážně, měli bychom to udělat co nejdřív."

"Myslím to pořád smrtelně vážně. A máš pravdu." přikývne. "To bychom vážně měli." odtáhne se od Míši, aby vstal a ze stolu vzal notebook. Uloží se i s ním v posteli a zapne ho. "Tak se podíváme hned, na jaké termíny mají volno. Já s dovolenou nemám problém, stejně nastupuju až začátkem příštího měsíce. A co ty?" pohodlně se uvelebí na břiše a přehodí si ruku přes Míšovo břicho.

"Já sice práci mám, ale když nahlásím, že jedu do Anglie, budou určitě chtít něco vyřídit v Londýně. Na dovolenou tak jako tak mám nárok. Nebyl jsem na žádné pořádné dovolené od doby, co u nich pracuji." pokrčí rameny. "Neměl by být problém. Zvládám pracovat rychle. Zrovna včera jsem úspěšně dokončil jednu další zakázku."

Přikývne. "Výborně, tak se na to podíváme..." chvíli kliká. "Takže, těch možností je celkem dost, jak na to tak koukám."

"Výborně, ale nezapomeň, že jsi mi slíbil oběd." popíchne ho trošku s úsměvem. "Vymyslel jsem bojový plán."

"A seznámíš mě s tím plánem?" zeptá se zvědavě. Přetočí se na bok, aby na Míšu pohodlně viděl. Podloží si hlavu dlaní.

"Zarezervujeme si let, pomilujeme se a potom třeba vyspíme." uculí se. "A ráno, až vstaneme, sjedu si domů zabalit věci a dám ti dostatek času na vaření, abych ti nekoukal pod ruce. Nechci tě během toho znervózňovat. Zařídím si mezitím to volno v práci. Odjet bychom mohli od tebe, co si o tom myslíš?"

"Máš to promyšlené." pousměje se a přikývne. "Je to sice vážně dost na rychlo, ale líbí se mi to. Uděláme to přesně tak, jak říkáš. A nebudou mít tví rodiče problém s tím, že takhle najednou zmizíš?"

"Mizím každou chvíli někam. A když jim řeknu, že pojedu do Anglie a budu u Dwighta, neměl by s tím být problém. Rodiče už moje kroky nehlídají. Spíš jen moje zdraví. Za tenhle poslední měsíc jsem je spíš děsil, než uklidňoval, že se mi opravdu nic neděje. Po té nehodě mají strach, ale uvědomují si, že já nemůžu být v tomhle moc utlačovaný. Zbláznil bych se. A bude to jen na pár dní. Budou rádi, že si vezmu volno." ujistí Lexe.

"Míšo? A ví vůbec o mně?" zeptá se po chvíli. "Vůbec, cítíš se na tu cestu. Říkal jsi, že se ti ty bolesti zhoršily." uvědomí si, že se vůbec nezajímal o Míšovo zdraví. Ty bolesti, které ho potkaly na statku, jeho samotného vyděsily naprosto spolehlivě. Nerad by, aby se kvůli takovému impulsivnímu výletu Míšovi nějak přitížilo.

"Něco málo o tobě ví. Když jsem tak vylítnul u večeře a začal panikařit, kde mám klíče od auta, že musím hned vyrazit, tak jsem musel taky něco vysvětlovat." usměje se. "O mém rozchodu s Alexem se dozvěděli skoro ihned. O tobě se dozvídali tak nějak průběžně v době, kdy jsem putoval po Praze a hledal tě. A svoje záda zvládnu, neměj obavy."

"To se asi vysvětlovalo dost špatně." pousměje se. "Ale pokud říkáš, že to zvládneš, budu ti věřit. Takže mám ty letenky zabookovat?" zeptá se raději.

"Určitě, viděl bych to někdy odpoledne. A nemusím na letiště volat, že budu potřebovat pomoci do letadla a ven z něj, že ne?" otře se o něj mazlivě tváří. "Když má šotek svého osobního nosiče."

"To určitě nemusíš. Máš mě. Postarám se o to. Odnesu si tě sám. Ještě, aby mi na tebe sahal někdo cizí." políbí tvář. "Ale šotka nenosím. Ten zůstane doma."

Zatváří se naprosto nešťastně. "Šotek chtěl taky na výlet. Ale dobře, když nejede Xitt, tak nepojede taky." uculí se. "Pokud tedy záškodnicky nevleze do kufru."

"To si zkontroluju. Šotek by stejně neprošel detektorem." pousměje se. Pár kliknutím zarezervuje letenky, zaklapne notebook a odloží ho stranou, aby si mohl přitáhnout do náručí Míšu. "To ale trošku narušuje můj původní plán promilované noci. To bychom mohli zítra zmeškat letadlo." pousměje se. "Ráno se zeptám Romana, jestli by nás nehodil na letiště. Nechce se mi tam nechávat auto."

"Chápu... taky se tam raději nechám dovézt. Pokud mu to tedy nebude vadit." natiskne se. "A teď bychom mohli přejít k dalšímu plánu dnešního večera." Vrhne se na plné rty, aby je začal líbat. Rukama vyhrne to zpropadené tričko, které mu pořád překáží. "Spát můžeme chvíli v letadle." uculí se. Tahle noc bude příjemně dlouhá.

***
Ze snění ho probudil pocit, že má nějakou povinnost. S úsměvem otočí hlavu na stále spícího Lexe. Sám usnul jako mimino, aniž by byl vyrušený jedinou křečí. Spokojeně se protáhne. Pohledem přejede místnost, až mu padne pohled na Lexovo zápěstí, kde má stále hodinky. Oči se protočí v panenkách, když si uvědomí, že ta povinnost, která ho probudila, je povinné venčení Xitta, který je zřejmě stále zavřený v koupelně. Pomalu se vyprostí z Lexova sevření, které není nijak velké a začne se shánět po svém oblečení. Kalhoty si natáhne bez prádla, protože to nějak nemůže spatřit. Košile je položená přes židli. No, snad nebude Lexovi vadit, že si půjčí jeho triko. Šikovně si přitáhne vozík a přesune se na něj se zatajeným dechem, aby Lexe neprobudil. Tiše jako myška vyjede z pokoje. Byt je stále ztichlý, za což je rád. Nakoukne do dveří koupelny, kde sedí plně probuzený Xitt. prohrábne si vlasy a natáhne se po vodítku, které včera odložil na malou skříňku v chodbě. Pohledem zapátrá po nějakých klíčích a štěstí mu přeje, když je objeví kousek od vodítka. Jsou to ty, které Lex včera použil, takže ani nezkouší, jestli se s nimi dostane zpátky. "Tak pojď, ať jsme zase rychle zpátky." Podrbe ho na hřbetu a vypustí ven ze dveří. Je rád, že má Lex v domě výtah.

Probudí se chvilku po tom, co cvaknou za Míšou dveře. Chvíli zmateně šátrá kolem sebe, než otevře oči. Na chvíli se lekne, že mu Míša prostě beze slova zmizel. Ale všimne si jeho košile. Rychlým pohledem na hodinky se ujistí, že ještě není tak strašně pozdě. Natáhne si boxerky a jde zjistit, kam mu Míša zmizel, když nenajde ani Xitta v koupelně, dojde mu, že jsou asi venku spolu. Pes nejspíš potřeboval vyvenčit. Je Míšovi vděčný, že nenechal Xitta zaneřádit byt. Využije prázdné koupelny, aby si dal rychlou sprchu a zamíří do kuchyně. Chvíli se přehrabuje ve skříňkách, než konečně přijde na to, na co má takovou chuť. Něco sladkého. Pousměje se. Snad Míša nebude docela proti. Začne míchat těsto na palačinky. S první usmaženou nakoukne do kuchyně rozcuchaný Roman se zívnutím od ucha k uchu. "Ty děláš palačinky. Mňam."
Sladce se na něj usměje. "Dělám, ale nejsou pro tebe. Jinak dobré ráno."
"Brý." dostane se mu odpovědi s dalším obrovským zívnutím. Roman se natáhne pro marmeládu, která leží na stole, aby do ní strčil prst a ochutnal. "Taky by tě nezabilo, kdybys jich udělal víc. Mám hladík."

Jako zloděj se plíží zpátky. Je rád, že nepotkal nikoho ze sousedů, mohly by vznikat nepříjemné otázky. Odemkne si a vpustí Xitta dovnitř, stále ho však má na vodítku, aby se nerozhodl propátrat Lexův byt. Tiše odloží klíče zpátky na skříňku a uvědomí si, že v bytě už není tak ticho, jako když odcházel. Do nosu ho udeří příjemná sladká vůně. Odepne vodítko a pohladí Xitta po hlavě. "Tady zůstaň." přikáže hafanovi a přejede směr kuchyň. "Dobré ráno." pozdraví osazenstvo s překvapením, že už jsou tu oba dva. "Nevzbudil jsem vás, že ne?" zapochybuje trochu. Snažil se těmi dveřmi moc nebouchnout, když zavíral.

Lex dokončí pohyb, aby utěrkou odehnal Romana od té marmelády. "Padej od toho! Jinak to zase sežereš a nezbude nic na palačinky!" utěrka odletí na chechtajícího se Romana. Lex zavrtí hlavou a přejde na krátko k Míšovi, aby ho políbil na dobré ráno. "Dobré. Říkal jsem si, kam jsi se mi ztratil." pak se radši rychle vrátí k pánvičce, aby se mu to nepřipálilo.
Roman si stáhne utěrku z hlavy a zazubí se. "Dobrý." Na to se zase otočí k Lexovi. "Ani trošku marmelády mi nedopřeješ. To seš teda fakt kámoš. Za to, co jsem musel celou noc poslouchat, bych si zasloužil aspoň kýbl marmelády." ohradí se dotčeně.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Zuzana | 3. srpna 2014 v 0:53 | Reagovat

A keď nie za to, že musel počúvať ako sa milujú, tak aspoň za ten odvoz na letisko :) Mňam mám chuť na palacinky.
ďakujem za peknú kapitolu:)

2 KATKA KATKA | 3. srpna 2014 v 10:19 | Reagovat

asi se bude Míša trochu červenat :-D

3 Karin Karin | 3. srpna 2014 v 23:08 | Reagovat

Jsem zvědava na reakci Dwigha. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama