Část osmnáctá

27. srpna 2014 v 16:00 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část osmnáctá



"Víc už ani být nemůžu." odpoví, i když se necítí zrovna moc dobře. "A to jsou všichni Dwightova ražení?"

"Vůbec ne. To jen on se trochu minul. Je trochu divočejší, to je pravda. Zbytek rodiny jsou drobní podnikatelé a jsou víc než klidní. Určitě se nemáš čeho bát. Áááá, máme tady prvního člena." přesune se na vozík zrovna ve chvíli, kdy se k němu přiřítí obrovský vlčák. S vyplazeným jazykem ho hned začne očmuchávat. "Ahoj Charlie, vypadáš skvěle." podrbe ho na hlavě, pod krkem a vlastně všude, kde se mu pes nastaví. Se smíchem se k němu přikloní. "Někoho ti představím, ano? Tak mi neudělej ostudu. Hezky sedni." Dá mu povel a sleduje, jak se psí zadek ihned posadí na příjezdovou cestu a zkoumavě se na ně zahledí. Otočí se na Lexe. "Nemusíš se bát. Jen bych nedoporučoval rychlé pohyby zády k němu připomínající tahání zbraně. Mně se to jednou povedlo a příjemné to nebylo." zazubí se.

"Dobrá, pokusím se vyhnout takovým pohybům. Podrbat ho snad můžu?" koukne tázavě na Míšu. "Aby mi rovnou neurafnul ruku."

"Charlie, to je Lex. Lexi, Charlie." představí je a Charlie způsobně nastaví tlapku tak, jak je naučený a vycvičený.

"Ahoj Charlie, jsi moc hezký pes." jemně přijme tlapku. Pak se osmělí a podrbe psa na hlavě. "Je moc krásný."

"Od teď už se s ním můžeš mazlit dle libosti. Jen bych tě měl ještě upozornit, že některé povely jako hledej a tak... mohlo by to v něm aktivovat jeho výcvik. Tak se toho raději vyvaruj. Jinak slyší na klasické povely." podrbe psa na hlavě a otočí se za Dwightem, který je zamyšleně pozoruje.
"Půjdeme dovnitř, když už jste se seznámili?" optá se ho a Michal přikývne. Majetnicky si chytne Lexe za ruku.
"Bude to v pohodě. Slibuji."

"Nějak to zvládnu. Snad ti ostudu neudělám." usměje se a přikývne. "Tak pojďme."

"Mně ostudu určitě neuděláš. Toho se nebojím." nadechne se, než vjede do domu, kde mu Dwight podrží dveře.
"Všichni jsou v obýváku a už se na vás těší." pokyne jim. "Dám vám tašky zatím do tvého pokoje. Nemusíte se o ně bát."
Přikývne a všimne si, že i Charlie je následuje dovnitř. Usměje se od ucha k uchu, když je tam všechny spatří vyskládané na pohovkách ve způsobném posezení. "Ahoj všichni." Přihrne se k němu hlava rodiny s manželkou. Oba ho obejmou. " Rád vás všechny vidím. Chtěl bych vám někoho představit." ukáže na Lexe a přitáhne si ho blíž k sobě. "Tohle Lex, můj partner. Lexi, tohle je hlava rodiny Troy a jeho manželka Agnes. Tamhle na pohovce jsou to postupně prarodiče Agatha a Troy starší. No a ten zbytek jsou Dwightovi sourozenci. Bridget, Carol, Polly, Edgar a Eric. Říkal jsem ti, že jsou velká rodina."

"Myslím, že jsi opomněl říct, jak moc velká rodina jsou." zavrtí Lex poněkud zmateně hlavou. Ta jména rozhodně na poprvé nepobral. Podá si ruku s hlavou rodiny a s jeho manželkou. Se zbytkem se snad seznámí nějak průběžně, rozhodně se bude muset ještě Míši přeptat na ta jména, protože už teď nemá tušení, kdo je kdo. Příbuzenské vztahy by ještě dal, ale jména na něj Míša vychrlil moc rychle.

Mávne nad tím rukou. "Z toho si nic nedělej, mně taky trvalo, než jsem si je zapamatoval, ale až s nimi budeš mluvit, tak si je zapamatuješ. Bude to v pořádku." dodá česky. "Pokud přijedou i tetičky, tak to bude o něco horší. Ale stačí, když se budeš mile usmívat. Chceš se jít podívat, kde budeme bydlet nebo si chceš dát hned něco k večeři?"

"Nechám to na tobě, Míšo." pokrčí rameny. "Tenhle výlet máš v režii ty." usměje se. "Ale popravdě, čelit tolika lidem najednou... radši bych se někam ztratil. A navíc, radši bych se věnoval tobě."

Přikývne. "Vidím to podobně. Vytratíme se do pokoje." zašveholí směrem ke skupince jejich úmysly a už před sebou tlačí Lexe do chodby, kde ho navede na jedny ze zavřených dveří. Dwight se někam vytratil. Zamkne za nimi dveře. "Jsi v pořádku?"

"Ale ano, jsem. Jen jsem zvyklý mít obvykle situaci pevně v rukách. Tady si spíš připadám jak na základní škole před ředitelem." pokrčí rameny a pousměje se. "To je jen proto, že mi tak moc záleží, aby mě pro tebe schválili. Chci udělat dobrý dojem." přejde k Míšovi a skloní se k němu. "Potřebuju okamžitě pusu, jinak se asi zhroutím."

"Omlouvám se, pokud jsem tě dostal do ne moc příjemné situace, ale jsem rád, že se na nás nesesypali jako kobylky. Můžeš si jich nabídnout, kolik jen chceš." natáhne se k němu a přitiskne na jeho rty.

Vydechne a obejme Míšu, aby si ho zvednul do náručí. "To se zpraví. Chvilička s tebou a budu zas schopen čelit čemukoliv."

"Moc rád se ti budu věnovat, jak dlouho jen budeš chtít." obejme ho kolem krku a vrhne se na jeho rty. "Jsi pořád vedle mě a přitom mi tolik chybíš." vzdychne. "A já vůbec nevím, co si k tobě můžu na veřejnosti dovolit."

"Cokoliv jen chceš, pokud to nevadí tobě. Nemám problémy s projevy náklonnosti na veřejnosti." přitáhne si ho k sobě. Couvne, až narazí na postel a usadí se na ní i s Míšou v náručí. "Už od toho čekání na letišti jsem nervózní, jak jsem se snažil nepřivádět tě do rozpaků."

"Ty jsi můj malej blázínek, viď?" přejede rukama po jeho hlavě a dravě políbí. "Jsem... nevadí mi vůbec nic, co bys chtěl projevit na veřejnosti. Asi jsme si to měli vyjasnit už dřív." uculí se. "Pro tvoje modré oči a tvůj úsměv bych udělal cokoliv."

"To neříkej, nebo to vezmu doslova." mazlivě se o něj otře tváří a pousměje se. "Bylo by hodně nezdvořilé, kdybychom se tu na chviličku zavřeli?"

Omrkne hodinky, pokud se nic nezměnilo, mají ještě dost času do večeře. "Chápou, že si po cestě musíme odpočinout. Jsme zavření a zamčení." uculí se. "Copak mám udělat pro to, aby ses na mě zase smál?" Sjede po pažích rukama dolů na boky. Dlaněmi vyhrne lem trička a pomalu ho vyhrne, aby se mohl dotýkat odhalené kůže.

"Jen mi řekni, že šotek zůstal v Praze Romanovi." pousměje se. "To by mě teď moc potěšilo. Protože šotek by mi tu ještě chyběl ke štěstí. Kdoví, co by tu vyváděl." přejede dlaněmi po Míšových zádech. "Jsi hodně unavený?"

"Šotek je zavřený u tebe ve skříni a má za úkol tam na mě počkat. A ne... nejsem unavený vůbec. Spíš naopak." usměje se. Cítí se v Lexově přítomnosti skvěle.

"To je moc dobře." Zašeptá do Míšova krku. "Myslím, že jsem právě dostal chuť." usměje se. "Aspoň trošku pomazlit."

Definitivně přetáhne Lexovi tričko přes hlavu a natiskne se k němu. "Ale musíme být tiše jako myšky." uchechtne se, protože si není jistý, jestli je to vůbec uskutečnitelné.

"A myslíš, že to zvládneme? Nejsem si jistý, jestli by to zvládli stejně dobře jako Roman, kdyby se nám nepodařilo být potichu." pousměje se. "Chceš to riskovat?"

Naznačí přes rty pohyb prsty, jako kdyby zavíral zip. "Věřím ti." políbí ho na rty. "Akorát nevím, kde máme trochu potřebnou výbavičku." uculí se. "Bude někde hluboko v tašce. A je mi líto, že to říkám teď, ale kdyby se nám to zvrtlo, tak bys mi zase utekl hledat."

Pousměje se. "To je dobře, že to zmiňuješ teď." Zvedne se i s Míšou. Uloží ho do postele a rozhlédne se, kde mají tašky. Objeví je kousek od postele. Okamžitě se k nim sehne a začne hledat v útrobách svojí. Najde a vítězoslavně se usměje. Svůj objev důkladně uloží pod polštář. "Teď už budeme mít tu... výbavičku po ruce, kdyby se nám to zvrtlo." složí se vedle Míši a přitáhne si ho k sobě. "Kdepak jsme to skončili?"


Usměje se a přitulí se. "To jsem rád... Nejsem si jistý, ale určitě nebude vadit, když začneme znova." Rukou ho pohladí od paže až na bok, natiskne se blíž a přitáhne si ho do polibku. Prostoupí jím příjemné vzrušení.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 27. srpna 2014 v 18:43 | Reagovat

tolik lidí až mi je Lexe líto :-)

2 Karin Karin | 27. srpna 2014 v 20:25 | Reagovat

Lexa je pěkně nervozni ani se mu nedivim ale ten konec je krásny. :-D  :-)

3 Zuzana Zuzana | 1. září 2014 v 13:39 | Reagovat

Joj, ja tak neznášam rodinné zhromaždenia:D chudák Lex, nedivím sa, že potrebuje trochu maznania, ale ja by som sa tam určite ndokázala uvoľniť hneď tak po príchode:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama