Část patnáctá

15. srpna 2014 v 13:11 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část patnáctá



***

Vracel se celkem rychle. Zabaleno měl hned a rodiče ho v podstatě vyháněli, aby si už konečně dal volno od práce. Takže mu to schvalovali. Xitt se na něj sice tvářil všemožně, ale nemohl nic dělat. V práci dostal trochu vynadáno, že nenahlásil volno dřív, ale s tím, že měl práci hotovou, jim sklaplo a odsouhlasili to. Zaparkuje na úplně stejné místo jako včera večer, když sem přijel. Tašku nechá v kufru, byl trošku problém, že si s Lexem stále nedali telefonní číslo a nedomluvili se, na kolik dní pojedou, takže si toho raději zabalil o něco víc, ale ne zase tolik, aby neměl problém na letišti. Už ty jejich kontroly moc dobře znal. S cinknutím vyjede z výtahu a než strčí klíč do zámku tak si uvědomí, jak je to zvláštní. Má klíče od bytu, který není jeho, ale za dveřmi je někdo, koho má rád. Na tváři mu to vykouzlilo šťastný úsměv.

Lex si během dopoledne zabalil, ale moc se tím nezabýval. Před nějakou dobou začal chystat oběd. Roman se usadil u stolu s nějakými skripty a čas od času se snažil připlést Lexovi pod ruce. Pokaždé byl odehnán utěrkou. Což ale jeho odhodlání příliš neoslabilo. Brzy to skončilo tak, že se Roman místo učení s vařícím Lexem začal zakecávat.

"Ahoj, jsem zpátky." vjede se stále přiblblým úsměvem do kuchyně. Celým bytem se line příjemná vůně guláše a jemu se začaly v ústech zbíhat sliny. Lex se soustředil na hrnec, ve kterém něco míchal a Roman zabral celý stůl nějakými knihami a papíry. "Lexi, musíš mi dát to číslo, chtěl jsem se tě zeptat na jak dlouho tak nějak pojedeme a nemohl jsem." uculí se.

"Ahoj," otočí se od sporáku a usměje se. "Jsi tu brzy, ještě nemám hotovo. Romane, buď tak hodný, dej Míšovi moje číslo, já si ho pořád nepamatuju."
"Čau." pozdraví i Roman a začne v kapse hrabat mobil. "A já si ho snad pamatuju? Ale jo, vydrž, hned ho najdu."

"Díky." usměje se a vyloví vlastní mobil, aby si ho mohl zapsat. Když je vše uloženo v paměti, položí si ho na stůl. Mohli by mu ještě volat z práce. Nebo Dwight, aby zjistil, kdy se ukážou. " Lexi, potom mi na letišti připomeň, že mám zavolat Dwightovi, aby pro nás v Londýně přijel. Nechtěl bych se trmácet přes celé město s taškami. A věřím, že ani ty ne." usměje se. "Co to studuješ?" zazubí se a nahlédne Romanovi přes ruku, aby zjistil, v čem leží jeho hlava.

"Pak mě procinkni, ať mám i já to tvoje." požádá Lex. "Připomenu ti to, spolehni se. Nerad bych se potloukal po cizím městě s kufry. A dejte mi ještě pár minut. Už to bude."
"Ale, něco do školy. Dost mě to nebaví." zívne. "Mám pocit, že je to nějaká fyzika." zazubí se, jakoby to bylo naprosto normální, že kouká do něčeho a ani neví, co se to učí.

"Koukáš na to jako já do angličtiny, když jsem začínal. Vyprávěl jsem Lexovi, jak jsem začínal... Přišlo mi, že se snažím rozluštit záhadu Bermudského trojúhelníku." zasměje se. "Fyzika, jo? Co vůbec studuješ?" Nahlédne na nějaký obrázek, který mu raději nic neříká. Fyzika byl předmět, který hned vyhodil z hlavy a zanechal si tam jen poznatky, které se mu hodí pro práci.

"Já dělám stavebku. Ale už mě to fakt nebaví." pokrčí rameny. "Lexííí, já už mám hlad." zakňourá. "To učení je děsně vyčerpávající."
"Vždyť ani nemáš páru, co se učíš."

"Zřejmě myšlenka jídla dostatečně rozptyluje. Možná bys ho měl příště posadit zády k sobě, aby nemohl sledovat, jak daleko už jsi." uculí se Michal. "A proč to děláš, když tě to nebaví?" optá se překvapeně. "Vejšku si snad můžeš vybrat, ne?" otočí se na Lexe. "Mamina mi chtěla nacpat krabičky s jídlem, odmítl jsem, že prý vaříš. Koukala na mě jako z jara, jestli si prý z ní nedělám legraci." uculí se a zvědavě přejede k Lexovi, i přes varování, že Lex nemá rád, když se mu u vaření někdo motá.

"Já myslel, že mě to bude bavit. A teď už mi to nepřijde dobrý měnit. Mám poslední dva semestry do konce." pokrčí rameny Roman a začne sklízet ze stolu svoje papíry a skripta. "Trošku to tu poklidím, ať zase nedostanu sprda, že jsem bordelář."
Lex se ušklíbne. "Ale ty jsi. V porovnání s Jakubem sice menší, ale jsi. A ten stůl je jídelní, takže to sbal, ať se máme kde najíst. Už finišuju." otočí se na Míšu. "Nevěřila ti? Pročpak? Žije v tom, že chlapi vařit neumí?" zeptá se pobaveně.

"Spíš žije v tom, že bych mohl všude strádat. Přece mi tak koukají žebra..." postěžuje si. "Ale já za to nemůžu." uculí se. "Nevím, proč mají všechny ženy pocit, že každý chlap musí sníst deset knedlíků k obědu a tři krajíce obloženého chleba k večeři, kromě jiného... A neumí si představit mě, jak vařím. To už mě spíš bude vidět opařenýho s hrncem v klíně." pokrčí rameny. "I přes to všechno nemáme ani my doma uzpůsobenou kuchyň, ale vařit umím! Dwightovi rodiče nechali kuchyň trochu zrekonstruovat."

"V tom ale s tvou maminkou souhlasím. Koukají ti žebra." pousměje se Lex a stáhne hrnec na vedlejší plotýnku. "S knedlíky nebo s chlebem?" zeptá se.

"Já si dám chleba, děkuji." zabere svoje místo a usměje se na Lexe. Umí se v kuchyni ohánět, to se mu líbí. Na svoje koukající žebra reagovat nebude. Nemůže za to, že nemá šanci přibrat.

"Já taky chleba." zjeví se Roman vedle Lexe a začne nakukovat pod pokličku. Dostane utěrkou a nůž do ruky.
"Tak krájej." doporučí mu Lex a začne připravovat talíře. "Chcete do toho i cibuli?"

"Já raději ne." odvětí. Taky by se něčeho chopil, ale není mu nic přiděleno, takže pomoci nemůže.

"Já si ji taky odpustím, mám rande a táhla by ze mě na sto honů." zavrtí Roman zamítavě hlavou, vytáhne ze šuplíku příbory a začne prostírat.
"Dobrá, tak bez cibule." přikývne Lex a začne nandávat na talíře. "Takže se najíme a asi by to chtělo pomaličku vyrazit."

Míša přikývne. "Ty už máš sbaleno?" Ale co se diví, Lex nepotřebuje jeho výbavičku, že. "Děkuji." Poděkuje, když se před ním objeví talíř plný hustého guláše, který v jeho břiše vyvolává silný pocit hladu. Voní to opravdu luxusně.

"Jistě." přikývne a usadí se u stolu se svým talířem. "Já jsem zabalený hned. Tak dobrou chuť."

"Dobrou chuť." popřeje i on a vrhne se na to. "Je to výborné." pochválí o chvíli později, když ochutná první sousto. "Mám pocit, že láska opravdu prochází žaludkem." uculí se na Lexe. "Takhle dobře guláš nevařila ani moje babička. A to je co říct!" Chuťové pohárky se mu roztékají slastí.

"Léta praxe." pousměje se. "Jestli můj děda něco uměl, tak guláš." pousměje se Lex potěšeně a radši sklopí pohled do talíře.
"Dneska se ti extra povedl. On umí výborně vařit. Fakt jo. Zblajznu od něj naprosto všechno. I to co normálně nejím." zazubí se Roman.

"Lex dělá zázraky." uculí se. "S takovým luxusem přiberu ani se neotočím." mrkne na Lexe, myslí to v dobrém. Raději se dál věnuje svému talíři. Romanův smysl pro jídlo je tak rychlý, že by se měli začít obávat i o svoje talíře. Trochu zapochybuje o tom, že mu bude ten guláš stačit. S takovou ho má snědený už večer. "Myslím, že si přidám." řekne se smíchem po chvíli, kdy talíř vyčistí chlebem do poslední kapičky. "To už se nestalo pěkných pár let."

"Není problém." Lex vstane, vezme Míšův talíř a po cestě kolem stolu rovnou i Romanův. "Tebe se ani ptát nemusím, co?" Dostane se mu vyzubeného přikývnutí. Oba je naplní a vrátí majitelům. "Jsem rád, že vám chutná." usměje se hlavně na Míšu.

S úsměvem přitaká. "Moc chutná. Děkuji." vrhne se i na druhou porci, která ho dostatečně zasytí. "Jsi vážně moc šikovný. Už se nedivím, že Roman o tvém vaření pořád básní."

"Přeháníte. Zas tak skvělé to není." zamumlá Lex a soustředí se na svou porci. Roman se pobaveně uculí. "Asi jsi ho přivedl do rozpaků." zazubí se na Míšu.

"Poprvé a naposledy." stiskne na okamžik Lexovu ruku. "A já to myslím vážně. Teď si kvůli tobě bude chudák Roman těžko hledat partnerku. Všechny je bude s tebou srovnávat." uculí se. "Já tě totiž nedám. Ne dobrovolně."

"Roman si s tím jistě nějak poradí. Aspoň se nespokojí jen tak s nějakou." vrátí Míšovi úsměv a sevře jeho dlaň.

"To je pravda, ale mít hodně vysoké nároky by taky nemuselo dělat dobrotu. No, je to Romanův život." usměje se na ládujícího se Romana. "Bylo to vážně moc dobré." Odloží lžíci do vyčištěného talíře a opře se do vozíku. "Škoda, že musíme být na letišti tak brzo."

"On už se s tím nějak popere." rozhodne Lex. Pomalu vstane a usměje se na Míšu. "Nechce se ti tam, nebo to má jiný důvod?"
"On už se sbírá a bude u sebe, abyste ho mohli v klidu pomlouvat." oznámí Roman. "Až bude čas, tak na mě houkněte."

"Díky, Romane, nechtěl jsem kazit tvojí morálku." zazubí se a přikloní k Lexovi. "Dojedl jsi nebo si taky ještě přidáš?" optá se hravě. Cestovat s Lexem bude další skvělý zážitek, o který se nechce nechat ochudit, ale mohli by se ještě na chvíli po tom výborném obědě natáhnout a nechat ho uležet.

"Já ti řeknu, díky." mávne Romanovi a skloní se k Míšovi. "Dojedl jsem, pročpak?" pousměje se a prsty pohladí Míšovu tvář.

"Co se na chviličku vytratit k tobě do postele, kde se mi tak krásně spalo? Mám nedostatek tuleňství." zaškemrá potichu, aby to mohl slyšet jen Lex.

"Čeho že to máš nedostatek?" koukne na něj zvědavě. "Ale na chviličku se pomazlit po dobrém obědě... ale žádné zlobení, šotku. Já bych vážně nerad zmeškal to letadlo."

"Nemusíš se bát. S tak plným břichem se asi zmůžu jen na přesun do postele. Ale stálo to za to. A tuleňství je v překladu, že potřebuji pomazlit." uculí se.

"Aha, já už se bál, že to má něco společného s tuleni." mávne rukou ke dveřím své ložnice. "Tak prosím. Když teda potřebuješ pomazlit, to bych ti měl rozhodně vyhovět."

"To asi jo, jinak by mi mohl z kapsy vylézt šotek... a jéje... on měl vlastně zůstat doma, že?" zatváří se nevinně a vydá se směrem k Lexově ložnici. "Já ho opravdu nechal doma, netuším, co tady dělá." pokrčí andílkovsky rameny. "A tuleni jsou sice fajn zvířata, ale doma bych ho mít nechtěl." uculí se. "Spotřebuje moc vody."

"Tak ho necháme tady, aby měl Roman nějakou společnost." zamíří za Míšou. "Tuleň by spíš potřeboval bazén, ve vaně bys ho mít nemohl."
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Zuzana | 15. srpna 2014 v 17:40 | Reagovat

Ďakujem za ďalšiu pohodovú kapitolu. Zajtra uvarím poriadny hrniec guláša. Narobili mi strašné chute:)

2 Karin Karin | 15. srpna 2014 v 21:21 | Reagovat

Jsem zvědava jak bude v Anglii :D

3 KATKA KATKA | 15. srpna 2014 v 21:51 | Reagovat

tak Roman má holku ,  to je dobře že není sám měla jsem o něho trochu obavy :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama