Část sedmnáctá

23. srpna 2014 v 15:48 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část sedmnáctá



***
Přistání letadla proběhlo v nejlepším pořádku. Sice chvíli čekali, než ostatní vystoupí, aby ho Lex mohl vynést, ale nestěžoval si. Na to byl zvyklý. Spíš mu dělal starosti zamyšlený Lex. Počkali na svoje zavazadla a vydali se do prostorů, kde by se měli střetnout s Dwightem. Začne se rozhlížet po jeho mohutné muskulatuře, ale zatím se mu nepodařilo ho zahlédnout.

"Není tu?" zeptá se Lex, když si všimne, jak se pořád Míša rozhlíží. "Třeba se někde zdržel." Pokrčí rameny.

"Tomu nevěřím. Je to policajt. Mapuje si situaci určitě už nějakou dobu." zazubí se. "Tamhle je!" ukáže prstem ke dveřím, kterými právě projde jemu tolik známé tělo.

"A je to tu." pousměje se Lex. "Snad mě neodpráskne hned, jak na něj promluvím. Už jsem angličtinu dost dlouho nepoužil. Doufám, že jsem to nezapomněl."

"Neměj obavy, sice spolu jinak než anglicky nemluvíme, ale kdyby něco, pomůžu ti." usměje se a chytne Lexe za ruku. "Já němčinu taky v Německu oprašovat nemusel." vydá se Dwightovi naproti. Svojí tašku má na klíně, protože odmítl skutečnost, že by mu Lex dělal ještě i nosiče. "Tak pojď, ať je to brzo za námi. Myslím, že největší pifku bude mít opravdu na mě."

"Jenže ty ses neseznamoval s mými přáteli v němčině." namítne pobaveně, ale nechá se tedy vést do jámy lvové.

"Ale bylo jich na mě najednou hned několik." uculí se. "Bude to v pohodě, ano? Drž se za mnou, já ti udělám zeď, aby na tebe nemohl." Dwight, který už ho spatřil, se za ním vydá se zářivým úsměvem. Ihned ho chytne kolem ramen a přitáhne do své obří náruče.
"Dwighte, udusíš mě." zahuhlá se smíchem někam do tvrdého svalu.
"To není možné, to bych si nedovolil." zazubí se na něj. "Neříkal jsi mi, že vás bude víc?" zvedne hlavu a rozhlédne se, aby pohledem spočinul na Lexovi. "Něco mi tady nehraje. Hodně nehraje." zamračí se a shlédne k Michalovi pro vysvětlení.

Pozvedne obočí. Takže Míša se nezmínil, že přijede s ním. Usoudí tak i podle překvapeného pohledu Dwighta a toho, jak se zatváří Míša. Do tohohle jim vstupovat nebude.

"Říkal jsem ti, že s sebou přivezu Lexe." pokrčí s úsměvem rameny. "Stačil jsem si je vyměnit, víš?"
Dwight zavrtí hlavou. "Tak teď nevím, jestli jsem se ráno do hlavy nepraštil víc, než se zdálo. To mi vysvětli."
"S Alexem to nevyšlo. A Lex..." pohlédne na jmenovaného. "Můžete se seznámit. Lexi, Dwight. Dwighte, Lex. Můj nový přítel." upře na Dwighta pohled, aby ho popohnal v seznámení.

"Alexander." natáhne k němu Lex ruku. Přijde mu na jednu stranu docela legrační, že se jmenuje stejně, jako Míšův bývalý přítel. Musí to dělat docela zmatky. Na druhou stranu teď nezávidí Dwightovi, který tu informaci musí zpracovat.

"Dwight." stiskne mu ruku a prozíravě si ho prohlédne. Michal se zazubí, když to uvidí. Rentgen je tady.
"Dwighte, neděs mi ho." šťouchne mu do nohy, která je k němu nejblíž. "Ještě mi uteče." chytne Lexe pevně za dlaň. "A to bych opravdu nerad." řekne mu a s potěšením sleduje, že toho opravdu nechal.
Dwight na něj zmateně otočí pohled. "Tohle mi budeš muset vysvětlit. Ale nejdřív asi budu potřebovat panáka." Zavrtí hlavou. "A omlouvám se, že mi to trochu trvalo, jsem částečně ve službě a mám u sebe zbraň, tak si mě nechali chvíli u hlídačů. Musel jsem kromě jiného prokázat i to, že opravdu nejdu střílet lidi." zazubí se. "Tak pojďme, parkuji kousek od haly."

Stiskne Míšovu dlaň. "To jsi udělal schválně, že jo?" řekne k němu tiše. "Žes mu neřekl, že jsi změnil přítele."

Zatváří se jako největší andílek na světě. "Pořád si střílí on ze mě, taky jsem mu musel jednou dopřát nějaký ten šok. On to zvládne, neboj se." usměje se. "A vypadá to, že jsi prošel. Žádné námitky nepřišly, to je dobré znamení. Říkal jsem ti to. Později to odnesu já, že jsem mu nic neřekl."

"A to ti taky patří." pousměje se. "Takhle mě zapírat." zavrtí hlavou. A zamíří za Dwightem. "Myslím, že to bude v pohodě. Byl jsem na to připravený."

"Ale já tě nezapíral! Řekl jsem, že přijedu s Lexem. To, že si nevšiml vynechaného písmenka, to není moje chyba." uculí se. "Je to lepší, nemyslíš, ty jsi byl připravený, on ne. Tak pojďme, ať za sebou máme celou rodinku."
Dwight se po nich otočí. "Co si to tam vy dva špitáte?"
"Nic pro tvoje uši, Dwighte, tak neposlouchej cizí rozhovory. Víš, že to není slušné." pokárá ho s úsměvem Michal.
"Mám uši všude." pokrčí jmenovaný rameny a s úsměvem otevře kufr auta. "Tak to tam nasázejte. Londýn se začíná plnit, ať jsme co nejdřív doma."

Pokrčí rameny. Uloží do kufru svou tašku a natáhne se po té Míšově, aby ji taky uložil. "Michal mi jen vysvětloval, co dokáže absence jednoho písmenka." odpoví Dwightovi a kufr zavře. "Zřejmě dost."

Dwight se na něj zahledí. "Neměl jsem nejmenší tušení, že jediné písmenko by mohlo znamenat změnu. Je jasné, že kdyby Michal řekl jméno úplně jiné, podivil bych se nad tím, ale takhle... Co se dá dělat. Už se stalo." pousměje se. "Doufám, že to byla změna k lepšímu."
"Dwighte." Napomene ho Michal, který jejich hovor sleduje. "Lex je ten nejlepší, koho jsem mohl potkat a jsem za to šťastný. A myslím to opravdu vážně." zamračí se na něj. Za Lexem si bude pevně stát. Nasouká se na zadní sedadlo.
"Už mlčím. Je to tvůj život." zvedne Dwight ruce na obranu a přejde k Michalovi, aby vozík složil a šoupl ho do kufru. "Ale tak nějak jsem rád, že ses toho původního Alexe zbavil. Něco mi na něm nesedělo. Nasedni." pobídne s úsměvem Lexe, který stále stojí venku. "Jestli je s tebou Michal šťastný, budu to respektovat. Zaslouží si to."

"To nic, Míšo. Je to tvůj přítel a já plně respektuju, že chce zjistit, že jsem pro tebe ten pravý. Nemám s tím problém."

"Já vím, ale nemusí na tebe zkoušet svoje výslechové techniky. To se mi nelíbí." zamračí se na Dwighta a usměje na Lexe.

"Pokud ho to uklidní, jsem ochotný to podstoupit." pousměje se. "Mně to vážně nevadí. Kluci umí být občas horší než výslechové komando."

"Na tom nesejde, jsme na dovolené, ta má být přece příjemná a klidná." stiskne mu ruku. Dwight už si to krosí silnicemi a Michalovi na tváři vyvstává úsměv, jak poznává známá místa. Těší se na chvíli, kdy Lexovi ukáže všechny možné a nemožné zákoutí Londýna, které sám prošel. Snad se mu ten výlet bude líbit. Kousek před nimi se objeví v dáli vysoký dům s celkem rozlehlou zahradou. Ukáže na něj prstem. "Tam budeme bydlet."

"Vypadá to moc hezky. Je to hezká budova." obhlédne ji, co mu výhled z okna auta dovolí. "Už víš, jak dlouho se zdržíme?"

"Můžeme klidně celý týden nebo jen pár dní. Asi záleží na tom, jak se ti tady bude líbit." pokrčí rameny. "A vzhledem k tomu, že jsem ti sliboval deštivé počasí a teď zrovna svítí slunko... Doufám, že se rozprší pořádně, tohle se mi vůbec nelíbí."

"Pak tu musíme zůstat aspoň do prvního deště." přikývne. "Chci tu zažít to pověstné deštivé počasí. Kdo by jezdil do Londýna kvůli sluníčku?"


"To nevím, všichni ho chtějí zažít a ono svítí slunce. Ale věřím, že v tomhle ročním období se jich dočkáme několika." Parkování nezabere Dwightovi ani pár sekund a už mu je přistavován vozík. "Asi by ses měl připravit na smršť, jestli jsou všichni doma. Je to opravdu velká rodina." pousměje se. Natáhne se, aby dal Lexovi polibek. "Připravený?"
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 23. srpna 2014 v 20:33 | Reagovat

Taký si myslím že Alex prošel a jsem zvědava jak to bude v Anglii. :D

2 KATKA KATKA | 24. srpna 2014 v 10:18 | Reagovat

no první krok je za nimi teď ještě mamka a taťka :-D

3 Zuzana Zuzana | E-mail | 24. srpna 2014 v 20:29 | Reagovat

No, takže to vyzerá v pohode, som zvedavá na ďalšie prijatie:)

4 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 25. srpna 2014 v 19:03 | Reagovat

xDDD tak jsem si dohnala plný deficit nečten ía paráda :D

5 terrine terrine | Web | 6. října 2016 v 3:18 | Reagovat

pujcka na akontaci :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama