Část šestnáctá

20. srpna 2014 v 13:17 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část šestnáctá



"Další zvíře by mi rodiče asi nepovolili." zazubí se. Dveře klapnou, jak za ně vezme a za chvíli už se dere do postele. Stačil se doma nejen umýt a oholit, ale i obléknout do pohodlnějšího oblečení, aby se v letadle necítil moc utlačovaný. Boty sundal už v předsíni při příchodu, jako slušně vychovaný. Všimne si zabalené tašky. "Moc toho nepotřebuješ, co?"

"Nejvíc vždycky zabírá formální oblečení. A tahle návštěva snad formální nebude. A nejedeme tam na měsíc. Říkal jsi pár dní." pousměje se a usadí se na posteli vedle Míši. "Vaši byli v pohodě, že odjíždíš?"

"V pohodě? Málem mě nadšeně vyhodili z domu. Dobře, přeháním. Byli rádi, že si udělám na pár dní volno od všeho. Mám takový pocit, že ještě pár dní a volali by mi psychologa, jestli mi něco nechybí... chybělo." usměje se na Lexe a opře se o jeho rameno. "Určitě to formální návštěva není a nebude. Jen abys měl něco, v čem se budeš cítit dobře."

"Až takhle... Mojí Myšce něco chybělo?" natáhne se po Míšovi a ustele si na něm. "Nějaké vitamínky?" pousměje se. "Mám zabalené pohodlné sportovnější věci určené pro toulání Londýnem s mým přítelem. To zní moc zajímavě. S mým přítelem."

"Zní to moc hezky." obejme ho kolem krku a zadívá se mu do očí. "Chyběly mi vitamíny el, é a potom i x. Byla to moc velká ztráta vitamínů. Asi bych bez nich moc dlouho nepřežil." řekne naprosto vážně.

"Pak je jedině dobře, už zase máš přísun těch vitamínů." skloní k němu svou tvář a otře se nosem o ten Míšův. Dlaň sjede na bříško. "A najedl ses dost? Abys mi nestrádal."

"Nepřidal jsem si jídlo od té nehody. A mohlo být sebe lepší. Nikdy jsem neměl dostatečně velký hlad. Ale teď ano. Bylo to vážně výborné. Tak trochu Romanovi závidím, že mu takhle vyvařuješ." pohladí ho po tváři a vtiskne drobný polibek.

"Myslím, že to není mou kuchyní, Míšo. Kdys naposledy strávil noc.. takovým způsobem." Skulí se z Míši a uloží se vedle něj. "Po takovém výkonu by měl hlad každý."

"Říkej si, co chceš, ale já vím svoje." poškádlí ho. "A to nepočítám tak vydatnou snídani. Už dlouho jsem toho nesnědl tolik, jako za dvě jídla dneska. Za chvíli ze mě bude Míša Kulička a budeš mě muset válet." uculí se, než se přetočí na bok, aby na Lexe lépe viděl.

"To je dobře. Těší mě to." ovine kolem něj paže a přitáhne si ho blíž. "Je důležité, aby člověk dobře jedl. Jednak to prospívá tělu a pak dobře najedený člověk je velmi příjemný a dobře naladěný člověk."

"Mohl bych se zeptat, jestli jsem ti do teď přišel nějak nepříjemný, ale ptát se nebudu." Přitulí se. "Teď momentálně jsem po jídle dobře naladěný a příšerně mazlivý."

"To bylo myšleno obecně." pohladí Míšův bok. "Tys mi byl velmi příjemný už od začátku. Hned, jak jsi promluvil. Máš příjemný hlas." prsty se dostanou pod tričko. "A nádherné oči. Řekl ti to už někdy někdo?"

Zavrtí popravdě hlavou. "Nikdy nikdo. Až teď ty." usměje se vděčně. Pomalu přejde svojí dlaní na tu Lexovo, která zajela pod tričko. "Neříkali jsme, že budeme hodní?" uculí se.

"Já jsem hodný. Zatím." pousměje se. "Jen dva prstíčky..." natáhne se a Míšu políbí. "Divím se, že si toho ještě nikdo nevšiml. Máš opravdu nádherné oči. Byl jsem z nich úplně na větvi."

"Já tu pohádku znám... jen dva prstíčky a potom zase budu morálně kazit Romana." zrudne. "A nikdo. Jsi opravdu první. V mnoha věcech." pohladí Lexe na paži, na druhé ruce se podepře.

"V mnoha věcech?" zeptá se zvědavě. "Možná si všimli, jen neměli odvahu to říct nahlas. Roman nějaké to morální kažení zvládne. On rád rejpe, ale zas tak moc mu to určitě nevadí. A i když jsme včera v noci nebyli zrovna potichu, tak to tak hrozné, jak to popisuje, to být nemohlo."

"V mnoha věcech. Takhle... úžasně ve všech směrech jsem se ještě s nikým necítil. A včerejší noc je toho taky důkazem. Kromě jiných." políbí Lexe na rty a přitiskne se na něj. "Kdy chceš vyrazit?"

"Tak jen, aby to vydrželo." vrátí mu polibek a protáhne se.

"V to tajně a pevně doufám." usměje se a svalí na záda. "Líbí se mi ten tvůj strop. Člověk se na okamžik ocitá někde úplně jinde."

"To jsem se jednou nudil." pousměje se a zadívá se na strop. "Není to moc přesné, ale snažil jsem se."

"Když se člověk nudí, můžou se dít pěkné divy." usměje se. "Škoda, že hvězdy neznám, mohl bych ti vytýkat, která se ti nepovedla. Ale vážně se mi to moc líbí."

"Nikdo ti nebrání, aby sis to nastudoval." pomalu se posadí. "Asi bych se měl jít převléknout a zburcovat Romana. Chvíli zabere, než se dostaneme na letiště."

Přikývne. "Jen běž. Já se taky pomalu zvednu. Tašku mám v autě, takže doufám, že nebude nikomu vadit, když tu moje auto bude pár dní stát."

"To určitě vadit nebude." zavrtí hlavou. "Klidně ho tu nech, řeknu Romanovi, ať po něm občas koukne, jestli ho někdo neodřel nebo tak. A nesmíme zapomenout na tvou tašku." usměje se a vstane. "Tak já dojdu říct Romčovi, oblíknu se a vyrazíme."

"Dobře, už se chystám." usměje se a než se zvedne, ještě jednou pohlédne na hvězdné nebe, které tu Lex má.

***
Čekají s Lexem na letišti na svůj odlet. Už nějakou chvíli jsou odbaveni, takže se s Romanem už rozloučili. Vyťuká na mobilu kontakt na Dwighta a vyčká, než mu to kamarád zvedne, aby nahlásil, že jsou na letišti a budou za chvíli odlétat, ať na ně čeká na letišti. Těšil se, ale byl i trochu nervózní. Dwight netušil, že si veze jiného Alexandera. A neměl nejmenší ponětí, jak se na Lexe bude tvářit. Doufal jen, že to vezme dobře a nebude to moc řešit. Což se určitě nestane a někdy během noci si ho vytáhne z pokoje, aby ho měl o samotě a mohl si vyslechnout, co se všechno stalo. Zná ho, bude zvědavý na sled událostí, které se staly. Lex je úžasný člověk, určitě zvládne projít Dwightovým měřítkem levou zadní, věří mu. Zaplaší všechny myšlenky. Otočí se na Lexe sedícího v tichosti na kovové lavičce. "Děje se něco? Přijdeš mi nějak zamlklý."

Lex zvedne k Míšovi pohled a pousměje se. "Jen jsem se tak zamyslel. Přece jen, poznám se s tvou druhou rodinou na jejich domácí půdě. Co když se jim nebudu líbit?" pokrčí rameny. "Třeba si pro tebe představovali někoho jiného."

"Můžu tě ujistit, že se jim líbit budeš, když se líbíš mně. Za rodinu je sice považuju, ale tady to není tak důležité jako doma. Ber to jako seznámení s přáteli, nic víc. Jediný, kdo v tobě bude hledat prvních pár chvil to nejhorší, bude Dwight, ale toho spacifukuji už na začátku. Je mi jasné, jak moc bude představený, že si vezu jiného přítele, než s jakým se poznal tady." usměje se a natáhne se pro Lexovu ruku. "Pro mě jsi důležitý, Lexi. Uvidíš, budou tebou nadšení."

Příkývne. "Tak dobrá. Věřím, že si mě když tak ubráníš. Kdyby mě třeba chtěli rozsápat." pousměje se. "Z Dwighta mám mírné obavy." přizná. "Je to tvůj nejlepší přítel, jestli jsem to správně pochopil."

"Nemusíš se bát, nejsou to žádní agresoři." usměje se a přikývne. "Pokud se to tak dá říct, tak asi ano. Hodně mi pomohl z toho nejhoršího. A teď z něj mám taky trochu obavy, ale věřím, že bude v pohodě. Pokud ne, tak to bude adresované spíš mě, že jsem mu nedal vědět takovou změnu." pokrčí rameny.

"Snad ho nějak zvládnu. Určitě jsem čelil už i horším." pousměje se. "Vlastně mu i hodně dlužím, že se o tebe tak postaral." natáhne ruku a pohladí Míšu po tváři. "Už se těším, až je poznám. I když přiznávám, trošku obavy z toho mám."

"To nemusíš. Spíš by ses měl bát mojí mamky, byla šokovaná tím, že vaříš, určitě tě bude chtít pořádně vyzpovídat. Ale na to máme čas." usměje se. Políbil by ho, ale neví, jestli si to tady na letišti může dovolit. "Já mu vděčím za svůj život. Asi díky němu jsem zvládnul zvednout hlavu. Ten Island... to měl být důkaz, že s vozíkem se dostanu všude. Odmítl mi pomáhat jinak než tím, že mě bude tlačit."

"Výborně. Tvojí mamky se budu bát extra. I když, zvládnul jsem i Jakubovu maminku. Ale na druhou stranu, to jsem byl jen návštěva. Ne přítel jejího syna. To prý je mnohem horší." pokrčí rameny. "Pak bych měl Dwightovi opravdu velmi poděkovat." usměje se.

"Já ještě oficiálně své milence nepředstavoval. Alex byl taková výjimka, protože s ním se vlastně seznámili sami. To jsme spolu ještě tak nějak nechodili. Nevím, oficiální seznámení neproběhlo." Pokrčí rameny. "Vidíš, i v další věci můžeš být první." usměje se na něj, nakloní se dopředu. "A neboj se, že se někomu nebudeš líbit. Říkám ti, že máš zvláštní auru kolem sebe, ze které si každý sedne na zadek."

"Nevím, jestli zrovna v tomhle chci být první." zasměje se. "Tohle je úplně jiný typ situace. Obchodní jednání a podobně, tam o tolik nejde. Ale to, jestli ti rodiče schválí přítele. To už je docela jiná. Je docela možné, že na ně ta moje aura prostě nebude platit."

"Mí rodiče se s mužským partnerem setkali poprvé po mém příjezdu z Anglie. Nebudou tě mít s kým srovnávat. Nemusíš se toho bát. Uvidíš, až na to přijde, bude to úplně v pořádku. Věřím svým rodičům, že nebudou nijak vyvádět, když Dwighta v mojí přítomnosti u nás doma taky vzali úplně v pohodě. Dokonce jsme nemuseli spát v oddělených místnostech." zasměje se. "Já si tě ubráním před čímkoliv. A kdyby to nevyšlo, nemusíš se s nimi stýkat, nutit tě k tomu nebudu. I když pevně doufám, že nic takového se nestane. Vážně, šplhnul sis nevědomky tím vařením. Neříkám, že kdybys vařil drogy, že by byli spokojení, ale já jsem dospělý a zodpovídám za svoje činy."

"Neříkal jsi mi takhle náhodou, že ti to nevěřili? Myslím to, že umím vařit." pousměje se. "Ale drogy fakt vařit neumím. To vážně ne. Chemie mi nikdy moc nešla." protáhne se, z toho nic nedělání už si připadá celý rozlámaný. "Myslím, že bych měl na Dwighta začít žárlit. Mluvíš o něm až nějak podezřele moc." pousměje se.

"V tom případě bych já měl začít žárlit na všechny v baru, všechny tvé přátele a nejvíc na Romana. Mezi námi všechno už skončilo. Teď už jsme opravdu jen přátelé. Jde jen o to, že s ním mám spojené všechny možné zážitky a životní události. Je to složitější. Ale žárlit na něj nemusíš, opravdu ne. Já jsem jen tvůj." otočí se na odletovou tabuli. "Za chvíli už to bude."

Zavrtí pobaveně hlavou. "No, to bys asi mohl. Ale na Romana těžko. Věř mi, že ten o mě vážně zájem nemá." stočí pohled na tabuli taky. "Výborně, už jsem začínal mít pocit, že tu zůstaneme na věky."

Pokrčí rameny. "Možná je hetero, ale mluvím z toho, co jsem zatím viděl. Chováte se k sobě dost přátelsky na to, aby to moje žárlivé já mohlo nést špatně." uculí se. "Taky nemám rád tohle čekání po odbavení, ale nedá se nic dělat."

"Známe se už dlouho." natáhne se pro Míšovu ruku. "Roman patří mezi nejlepší přátele. On je můj nejlepší přítel. Ne, že bych kluky neměl rád, ale Roman je prostě... možná je to právě díky tomu, že..." povzdechne si. "Mezi mnou a Romanem je to poněkud složitější. Ale nemáš důvod žárlit. V životě jsem byl nevěrný jen jednou, prakticky to nevěra ani nebyla, ale já to tak prostě cítím. A už ten pocit nikdy zažít nechci."

Přikývne, neví, co na to má říct. Stojí na stejné lodi v podobné situaci. "Pojďme do letadla, už je tady." řekne jen, když se na tabuli rozsvítí oznámení, z kterého místa budou nastupovat.

***
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Zuzana | 20. srpna 2014 v 15:33 | Reagovat

Ďakujem za kapitolu. Som zvedavá na zoznámenie Lexa s Dwightom. Dúfam, že to nebude pre Dwighta veľký šok a že nebude nepríjemný. :-)

2 KATKA KATKA | 20. srpna 2014 v 17:32 | Reagovat

doufám že Lex zazáří přece jen i Míša by byl rád :-)

3 Karin Karin | 20. srpna 2014 v 20:42 | Reagovat

Určitě z nej budou na větvy. :-D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama