Část dvacátá šestá

30. září 2014 v 10:33 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část dvacátá šestá



"Ups. Možná trošku. To uschne." uculí se. "Můžeš si teď hrát na Miss mokré tričko, ale Romana by asi švihlo, co? Omlouvám se. Jen jsem tě nechtěl zdržovat od dělání oběda."

"To nevadí, však je to jen voda." Opatrně usadí Míšu do vozíku. "Tak to by určitě přežil. Jsem na něj mohl zavolat, ať dá vařit těstoviny. To by snad zvládnul. No, nevadí. Bude to chvíli trvat, ale snad mi mezitím hlady neumřete."

"Já určitě ne, ale Roman by mohl. Má apetitu za nás dva dohromady. Myslím, že z celého vaření jsou těstoviny nejrychleji uvařené. Budeš chtít s něčím pomoct?" nabídne svoje prázdné ruce.

"Nesnáším strouhání. Takže, kdyby sis vzal na starost sýr?" navrhne. "Roman je spíš jako velbloud. Vydrží dlouho, ale jak se dostane k jídlu, tak vytvoří dostatečné zásoby. Jen tak pro jistotu."

"Zajímavé přirovnání... Klidně nastrouhám sýr. Hned tam budu, jen se doutírám a obléknu. To už snad zvládnu sám." pousměje se, čímž Lexe propustí. Ale ještě si ho přitáhne za ruku k sobě. "Jednu pusu bych prosil, abychom Romana moc nedráždili."

"To ho klidně dráždi. Je zvyklý." ale i tak se k Míšovi skloní, aby ho dlouze a jemně políbil. "Jdu to přichystat, tak nespěchej, bude trvat, než se uvaří ty těstoviny."

"Za chvíli jsem tam." řekne jen a skloní se, aby se už konečně utřel. Lex zmizí za dveřmi koupelny, zahledí se na sebe na okamžik do zrcadla nad umyvadlem. Přetáhne přes hlavu tričko, aby se zavrčením zjistil, že si utřel špatně i záda, takže se mu poslední čisté tričko přilepí na záda. O chvíli později už se přesouvá do kuchyně, kde najde Lexe v živém hovoru s Romanem.

Zavrtí hlavou a zadívá se na Romana. "To si ze mě musíš utahovat. Není možná. Na to nemá Gabriel koule." zamíchá vařící se těstoviny v hrnci. "Jediná možnost by byla, že by halucinoval a Vítek to slyšel, ale jinak..." zarazí se a otočí na Romana. "Má v tom prsty Motýlek, že ano?" Všimne si Míši a usměje se.

Trochu se zamračí. "Děje se něco vážného?" Zaparkuje vedle Romana, kde je položené struhadlo se sýrem a talíř.

"Jak se to vezme. A jak pro koho." zazubí se Roman. "Lexova dávná láska se bude ženit. Říká se to tak, ne?"
"Nepřeháněj, je to už dávno. Nejde mi o to, že se bude ženit, ale o to koho si to bude brát. To je trochu rozdíl." zamračí se Lex.

"Aha. To je to tak hrozný?" raději sklopí pohled k talíři. Nerad by přiznával, že je trochu rozhozený takovým zjištěním, jak to Roman vybalil narovinu a nechce přijít ani o svoje prsty.

"Hrozně." zasměje se Roman. "Oni se navzájem dost nesnáší. Kdybys slyšel ty jejich slovní přestřelky."
"Romane? Mlč už prosím tě." zamračí se na něj Lex. "Jde jen o to, že tomu prostě nějak nevěřím."

"Těžko posoudím." pokrčí rameny a raději se dál věnuje strouhání. "Třeba se opravdu změnil. Neviděl jsi ho přeci rok, ne?"

"Víceméně. Nechci o něm mluvit." zamračí se a radši se otočí ke sporáku.
Roman se na Míšu usměje a pokrčí rameny. "Gabriel fakt není žádný anděl. Má s ním problém dost lidí."

"Nechceš o něm mluvit nikdy, Lexi. Možná by to jednou chtělo vytáhnout a vyřešit. Pokud je s ním... ehm... tvůj bývalý šťastný, měl bys to přijmout, ne? Lidi se berou z lásky, ne z pomsty tobě." A oni dva se maximálně pohádají. "Nevím, jaký byl, ani jaký je teď. Někteří si potřebují prosadit svojí dominanci a ubližují ostatním, ale takoví lidé nakonec milovat taky umí." pokrčí rameny. Na jednu stranu by to i chápal a nerýpal, ale trošku se sám cítí rozhozený.

Lex se zadívá na Michala, pak se prostě sebere a opustí beze slova kuchyň. Cvaknou dveře ložnice.

"To jsem asi posral, co?" hlesne jen. Struhadlo cinkne o talíř, jak ho pustí.

"To bude dobrý." ujistí ho Roman a pousměje se. "Myslím, že nikdy nepřenesl přes srdce, že... no, to by ti měl říct spíš Lex. Prostě ho chvíli nech. Nechce se hádat, proto odešel."

Přikývne. Potom vezme zpátky struhadlo a dá se do strouhání. "O ty těstoviny by se měl asi někdo postarat, co? Když tě budu navigovat, zvládneš to?" usměje se, ale do smíchu mu vůbec není. Trochu nervózně se ohlédne na dveře Lexovy ložnice a zase zpátky k Romanovi. "Neměl bych za ním raději jít?"

"To není dobrý nápad." zavrtí hlavou. "Prostě ho nech. On si to urovná v makovici a bude to dobrý. A díky, těstoviny uvařit zvládnu. To jen Lex ze mě dělá neschopného idiota. No tak jsem jednou totálně spálil rejži. No, stane se." zavrtí hlavou.

"Myslel jsem to celkově. Že bychom to dodělali. Alespoň to tedy přeceď, ať z nich není kaše. Spálil rejži, jo? Jak se ti to povedlo? To se potom nedivím, že se o svůj bejvák bojí." odsune dostrouhaný sýr a přejede k hrnci, nakloní se do něj, aby zjistil, jak na tom ty těstoviny jsou. "Myslím, že to bude stačit." Nebude na něj raději sahat, protože s tím, jak se mu klepou ruce, by se taky mohl opařit a to by proti bolesti zad, kterou díky nabitému stresu zase cítí, nebylo nic dobrého. Měl by se sebou něco udělat.

"Normálně. Dal jsem ji vařit a trošku na ni zapomněl." pokrčí rameny. "Kdyby se mi povedlo vyvětrat a uklidit hrnec dřív než se Lex vrátil, ani by o tom nevěděl. A teď mi to pořád předhazuje." Vezme si utěrku a těstoviny scedí. "Chceš radu? Neber si to. Lexovi hodně ublížil. A on to prostě nese špatně. Možná ti to nepřijde, ale je to dost cíťa."

"To se ti snadno řekne, ale vysvětli to mým pitomým zádům." zamumlá tiše a zavrtí se nepohodlně na vozíku. Kdyby mu na Lexovi tak nezáleželo, tak by to měl bez problémů. Povzdychne si. Měl přemýšlet rychleji než mluvit.

"Hádám, že je to stejně jen v hlavě. Stresuješ se zbytečně. Lex není hysterka. I když pravda, teď to moc nevypadá. Bude v pohodě." pousměje se Roman. "Vážně. Neříkal bych ti to, kdyby to nebyla pravda. A mimochodem, jak bylo v Londýně?"

"A hádáš správně. Stres, strach a únava, to jsou hlavní spouštěče. Bohužel jsem si už jeden prášek dal a další si teď dovolit nemůžu, protože budu řídit... No to nevadí. V Londýně bylo krásně. Lex konečně poznal pravé Britské počasí. Sluníčko se nám ukázalo jen ten první den, kdy jsme přiletěli a potom pořád jen pršelo. Navíc poznal něco jako mojí druhou rodinu a chudák se nemohl vzpamatovat z tolika lidí v jedné místnosti. Tedy, on Dwight má hodně sourozenců, takže tam stačili jen oni."

"Lex že se nemohl vzpamatovat z hodně lidí v místnosti? Náš Lex? Nevěřím." zavrtí hlavou. "No, je super, že jste si to užili." pousměje se. "Kdyžtak si na mě vzpomeň, až budeš mluvit se svým tátou. Ohledně té brigády." připomene se. "Byl bych moc rád."

"Zeptám se hned, jak ho uvidím. Za každou pomoc bude určitě rád. To víš, synátor nemůže, tak hledá jinde..." pousměje se. "Troufneš si na to vaření? Lex povídal o nějakém masu, tak že bych ti říkal co a jak. Vařit bych uměl. Ale jestli to chceš raději nechat na Lexovi, tak mi řekni, kde máte nějaký rohlík."

"Super. A jo, já si teda troufnu. Vždyť jsem si vysvětloval, jak vznikla ta moje neschopnost. Nebo spíš Lexova utkvělá představa, že já vařit neumím. Umím, ale holt to není na jeho úrovni. Moje je jen ohledně přežití." Zazubí se. "A jo, maso. V lednici je kuřecí, já to zvládnu. Jen klid."

Míša pokrčí rameny. "Když to nepálíš a nezapomínáš okořenit, tak není problém, řekl bych. Hlad dokáže dělat divy. Nevím tedy, jak by to dělal Lex, ale já bych navrhoval to maso nejdřív trochu orestovat na pánvi a potom to smíchat do skla a posypat tím sýrem a šup s tím do trouby. To bychom jí asi měli rozehřát."

Roman si povzdechne. "Fakt? Já bych to jedl snad syrový. Vážně vypadám fakt jako totální kretén přes vaření?"

"Nevypadáš, ale s tím, co jsem o vaření tady slýchal, tak se raději ujišťuju v tom, že je ti to jasné." Zvedne ruce v obraně a raději se stáhne zpátky ke stolu. "Máš volné pole působení."

"No děkuju. Poslyš, Míšo. Můžu ti tak říkat? Jen mě tak napadlo, ty a Lex, všechno v pohodě? Přijde mi takovej divnej, co se vrátil z Německa."

"Můžeš, nemám s tím problém. Po tom návratu mám takový pocit, že nejspíš pořád čekal, jestli se objevím a den co den ztrácel naději. Potom jsem se tu vyloupnul a... já nevím, říkám ti to upřímně. Ke mně se chová moc hezky. Neznal jsem ho předtím. Mezi námi to je snad v pohodě. Ostatní... netuším." smutně přejede prsty po desce stolu, jak potřebuje zaměstnat ruce.

"No, já nechci Lexe moc vychvalovat, aby to nevypadalo podezřele, ale jo. Udělám to. Takových lidí jako je Lex, je málo. Nikdy nikoho nenechal ve štychu, i když z toho pro něj koukal průšvih. Zachránil mého kamaráda a svým způsobem i mě. Nedám na něj dopustit."

Přikývne. "Tohle všechno vím. Nebo jsem si to domyslel z toho, co jsme si s Lexem řekli. Na mě je moc hodný. Říkal jsem mu, že když mě bude pořád nosit, že zakrním. Ale je to fajn. A než se zeptáš, ne, nehodlám ho využít a odkopnout. Někoho jako je on, kdo mě bere se všemi mouchami, už asi nikdy nepotkám. A já nejsem z těch, kdo by o takových věcech žertoval. A jestli mě nevyhodí, tak asi bude revoluce v koupelně. Lex je jedinečná osobnost." pousměje se nad tím.

"Revoluce v koupelně? Nějaké nové sexuální praktiky?" zeptá se Roman s mírným úšklebkem. "Mimochodem, vážně s tím něco dělejte, jsem vás slyšel až do svoji postele." Přejde k lednici, aby vytáhl maso, uloží ho na linku a skloní se do skříňky pro prkýnko. "Hele, já věřím tomu, že Lex je sice hodnej, ale není blbej, aby se nechal jen tak využívat. Mě o čistotě svých úmyslů s ním přesvědčovat nemusíš. Je to mezi vámi dvěma."

Zakuckal by se, kdyby neměl tak suché hrdlo. "Lex říkal, že slyšíš všechno. A ne, s tím bych se ti vážně nesvěřoval. Jen se mi do ní blbě leze a ještě hůř vylejzá ven, takže teď potřebuju asistenci. Pokud bych se tu měl vyskytovat častěji, bude to potřebovat asi pár vychytávek. Nic závažného. Můžu tě poprosit o něco k pití? Nechci se vám tady hrabat a stejně bych asi nedosáhl."

"Jasně. A co by sis dal? Vodu? Džus? Čaj?" zeptá se, zatímco porcuje maso na kostičky. "Jo, jasně, to je v pohodě. Když se Lex nerozhodne předělávat celou koupelnu, tak pro mě za mě, klidně si to tam upravte jak je potřeba."

"Asi čaj, jestli budeš tak hodný. Je jedno jaký." Zahledí se před sebe, potom pohledem sjede na dveře ložnice. Jak dlouho asi Lexovi potrvá, než se vzpamatuje z toho, co mu řekl? Ať už se mezi nimi stalo cokoliv, nic mu do toho nebylo. Proč raději nedržel pusu? Asi proto, že jemu taky spousta lidí vždycky křivdila.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 30. září 2014 v 14:11 | Reagovat

chudák Mišanek ne nadarmo se říká mlčeti zlato ale Lex by se měl zaměřit na svůj vztah s Míšou :-)

2 Karin Karin | 30. září 2014 v 20:03 | Reagovat

Ja říkala že to byla moc dlouho pohodička ale Lexa by si měl uvědomit že Míša nic neudělal jen řekl svůj názor. :-(  O_O

3 yellow yellow | 1. října 2014 v 19:21 | Reagovat

Doufám, že se Gabriel zase brzy ukáže na scéně. Osobně. *devil*

4 Voldy Voldy | 1. října 2014 v 20:12 | Reagovat

[3]: MUHEHEHE!!! 3:)

5 Zuzana Zuzana | 2. října 2014 v 11:38 | Reagovat

Som zvedavá ako dlho bude Lex "premýšľať" kým vylezie z tej spálne:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama