Část dvacátá třetí

17. září 2014 v 10:27 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část dvacátá třetí



"Hloupá otázka, když jsi mi v Německu objednal ten obří čokoládový dort. Vypadalo to snad, že by mi nechutnal?" Usměje se na něj a opře si hlavu o ruku. Zvědavě vyčkává, co si to Lex připravil čokoládového. Nápad by byl...

"To je pravda, ale to byla čokoláda v pevné formě. Co takhle tekutá?" přimhouří oči a zadívá se na Míšu.

"Když bude na tvém těle... Roman se dneska asi zase nevyspí." uculí se. "Copak schováváš čokoládového v rukávu, hm?"

"Čteš mi myšlenky?" pousměje se. "Mám tu takovou čokoládovou polevu. Stačí trošku nahřát..." zadívá se na Míšu tázavě. "Ale ty se musíš umazat taky, jinak nehraju."

"Nečtu, ale... vypadá to, že myslíme na stejnou věc. Trochu Romana lituju, ale opravdu jenom trochu." zazubí se. "Takže... opravdu?" podívá se tázavě na Lexe.

"Vadí ti snad tekutá čokoláda?" pousměje se. "Myslím to vážně." podepře si bradu dlaní a pousměje se. "Představa, jak z tebe slízávám čokoládu..." zadívá se na něj zasněně. "Stejně jen tak spát nepůjdeme, tak proč si trošku nezpestřit noc a následné usínání. Ale asi to bude chtít potom ještě vanu."

"Mně a vadit čokoláda? V kombinaci s tebou?" polkne, když se jeho fantazie rozjede na plné otáčky a krev vezme útokem jižní směr. "Nemožné cokoliv v tomhle směru." zavrtí hlavou. "Vana už je vedlejší. Tu určitě zvládneme. Chceš s něčím pomoct?"

"To zvládnu. Neboj. Takže já, ty a tuba tekuté čokolády?" zadívá se na něj tázavě. "U mě v posteli za pět minut?"

Horlivě přitaká. Posmutní. "Až za pět?" nahodí psí oči.

"Chvilku trvá tu čokoládu ohřát." pousměje se. "Ale pokusím se to urychlit."

"Já vím, jen tě škádlím, kdybys měl třeba ještě nějaké eso v rukávu. Co já vím, co všechno skrýváš?" uculí se. "Zapluju na moment do koupelny a počkám na tebe v ložnici. Budu tam!" řekne naprosto vážně. Chopí se svého prázdného talíře, aby ho sklidil ze stolu do myčky a vytratí se s úsměvem do koupelny.

Přikývne a vstane od stolu. Sklidí i svůj talíř a zapne myčku. Pak vyndá ze skříňky zmiňovanou čokoládu a šoupne ji na chvilku do tepla mikrovlnky. Opře se o linku a dívá se na dveře, kterými zmizel Míša. Pousměje se. Cítí se až zvláštně šťastný. Jen se bojí, aby to stejně rychle neskončilo, jako začalo.

Dal by si sprchu, ale tu bez Lexovy pomoci nezvládne. Tak se alespoň trochu upraví a se spikleneckým úsměvem vyrazí přes chodbu do Lexova pokoje. Mrkne na něj, když mizí za druhými dveřmi, jak je tam tak opřený o linku a vypadá zamyšleně. Nad čím asi přemýšlí? Vyhoupne se na postel a automaticky ze sebe stáhne oblečení i se spodním prádlem. Záda si podloží oběma polštáři a opře se o pelest postele. Vyčkávavě se zahledí na dveře a raději si přes svůj rozbouřený klín přehodí deku. Jestli mu nyní stačí takhle málo... moc často se mu nestávalo, aby měl takhle velký problém už jen při myšlenkách. Jenže s Lexem bylo všechno úplně jiné a všechno bořilo jeho doposud vystavěné hranice.

Usměje se, když uvidí Míšu, jak zmizel v ložnici. Už to chce jen chvilku a poleva je tekutá. Kontroluje ji, aby nebyla příliš horká. Pořád zkouší, jestli už je opravdu tekutá. Hypnotizuje dveře. Už jen chviličku a bude se moc k Míšovi přidat. Upřímně lituje Romana, protože mu ani dneska zase nedají spát.

Doba čekání se mu zdá nekonečně dlouhá, když v šeru pokoje obývá Lexovu postel a doléhá k němu jenom hučení mikrovlnky. Trochu z toho znervózní. Lex říkal pět minut. Tohle musí být už mnohem déle, když byl ještě i v koupelně.

Konečně. Pousměje se, když je spokojený s tekutostí i teplotou čokolády. Vypne mikrovlnku a s tubou v ruce zamíří do ložnice. Otevře dveře a snaží se přivyknout tmě v ložnici. "Objednal si tu někdo čokoládu?"

"Kdyby jen čokoládu..." zamručí Míša a natáhne se po Lexovi. Vidí lépe než on. Přitáhne ho nešetrně k sobě, aby se mohl vrhnout na jeho rty. "Takhle mě navnadit a potom mě nechat čekat. To se nedělá." dlaněmi vjede pod Lexovo tričko, aby ho z něj rovnou svléknul.

"Nemůžu za to. Ta mikrovlnka nějak zlobila..." pokrčí rameny a přisaje se na Míšovy rty. "Nedělám nic polovičatě."

"Hmm." zamručí si pod nosem. "Takže... co jsme to měli v plánu?" uculí se, když se od sebe na okamžik odtrhnou.

"Pomazat tě čokoládou a pak hezky olízat." pousměje se jak ztělesněný anděl. "Pořadí není zas tak důležité."

"Ten tvůj úsměv se mi vůbec nelíbí." uculí se, ale Lex z toho asi moc nevidí. Zato on vidí jeho zářivé oči, které se v té tmě lesknou a odráží se v nich vidina pomalého mučení. Tohle by měl zarazit ještě ve chvíli, kdy to jde, protože jak ho Lex dostane pod sebe, tak ho má v kapse. Skousne si ret a rukou nenápadně sáhne po tubě, která Lexovi vypadla z ruky, zatímco si ho k sobě přitahoval.

"A já myslel, že se ti můj úsměv líbí. Těžký omyl." pousměje se a přitiskne se k Míšovi. Obešel by se v klidu i bez té čokolády. Nepotřebuje žádné pomůcky, aby byl z Míši na větvi. Stačí jen pomyslet na poslední noc tady a culí se jak idiot.

"Líbí a moc, ale tenhle... kterej mi prozrazuje všechno, co se mnou plánuješ dělat. Vidím ti až do žaludku." zasténá, když se jejich těla natisknou k sobě. "Co si nechat čokoládu na později? Nutně tě potřebuju." Zasténá. Rukama sjede na Lexovo pozadí a přitáhne ho výš k sobě. Zatmí se mu před očima, když na svém klíně ucítí, že není jediný, kdo má problém.

"Ten se ti nelíbí?" zeptá se tiše. Přejede rty po Míšově krku. "Čokoláda odložena." zavrní spokojeně. Akorát by to zdržovalo.

"Představa, že vím, co mě čeká, je sice dost lákavá, ale někdy mám pocit, že bych raději nevěděl." poškádlí ho. "Nepotřebuješ ani čokoládu, stačí ti můj krk. Dostatečná zbraň proti mně." Zasténá se smíchem. Nechce být hlasitý, ale Lexovo polibky ho zbavují všech zábran.

"Mám vážně pocit, že se Roman opět nevyspí." zasměje se do Míšovy kůže a polaská ji jazykem. "Někdy tě určitě překvapím." slíbí. "Určitě na něco přijdu."

"Překvapíš? Čím?" zahuhlá jen. "Roman mě jednou zabije. Spolehni se. Jsem určitě nejhlučnější milenec, kterého jsi kdy měl." Pousměje se do polibku, když se Lex na okamžik vrátí z průzkumu jeho krku.

"Vůbec ne. Jen neznal ty předtím." prsty pohladí obnaženou hruď. "Roman není vzteklý, je to prostě jen... jen si rýpne a dá pokoj."

"Stejně za to můžeš jen ty. Nikdy jsem nebyl takhle hlučný. Alespoň co si pamatuji." zuby lehce skousne lalůček ucha. "A už tě nepustím." uculí se, ale propustí ho ze svého sevření. Rukama vyhledá pásek Lexových kalhot, aby jej mohl rozepnout a stáhnout kalhoty o kousek níž. "Něco mi mezi námi překáží." Zatahá za ně, když už nemůže přes Lexovu polohu stahovat dál.

"Říkal jsem, že je třeba zahrát na tu správnou strunu, Míšo." Nadzvedne se, aby mohl stáhnout kalhoty. Vzepře se na předloktí, aby Míšu moc netížil vlastní vahou. Volnou rukou stáhne kalhoty níž, aby z nich vyklouzl jako had.

Pousměje se nad Lexovým počínáním. Podívá se mu do očí a přitiskne ho k sobě, alespoň čelem, když už se vzpírá na rukách. "Umíš hrát moc dobře." ukradne si jeden vášnivý polibek z horkých rtů. Zmobilizuje všechny svoje síly a s vítězoslavným úsměvem se silou vzepře na rukách a skulí Lexe pod sebe. V ruce třímá tubu se stále teplou čokoládou. V očích probleskne zákeřný plán.

Zadívá se do Míšových očí. "Copak to do tebe vjelo? Šotek?" pousměje se. "Copak se to teď honí v té tvé hlavince?" natáhne ruku k Míšově tváři.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Zuzana | 17. září 2014 v 13:42 | Reagovat

Ách, ako im je dobre:) Krásne si užívajú. Ďakujem za skoročokoládovú kapitolu.

2 KATKA KATKA | 17. září 2014 v 18:42 | Reagovat

Romana můžou zase uplatit gulášem kdyby remcal :-D

3 Karin Karin | 17. září 2014 v 21:07 | Reagovat

Čoko čokoladová kapitolka moc pěkná. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama