Část dvacátá devátá

16. října 2014 v 10:46 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část dvacátá devátá



Uculí se. "Klidně běž. Nemusíš se ostýchat. Jako doma, Lexi, jako doma." natáhne se po klice a pustí do nitra pokoje dusný vzduch z venčí. "Až po tobě." pousměje se, když ucouvne od dveří a nechá Lexe jít prvního. "Pokud máš rád zahrady, tak by tě mohla uchvátit péče mojí mámy o ní. Pečuje o ní, jako by to bylo dítě."

"Zahradní architektura mě tak nějak minula. Já mám vztah k zahradám asi tak, že se na ni moc rád podívám, ale starat se o ni neumím. Můj spolužák z vysoké, Klaus, ten se zaměřuje víceméně jen na zahrady. Mám pocit, že je v tom poměrně úspěšný." vstoupí na balkon a opře se o zábradlí. "Já můžu maximálně posoudit, jestli se mi líbí nebo ne."

"Když jsem se vrátil z Anglie, zjistil jsem, že si rodiče nechali udělat bazén." ukáže prstem do rohu zahrady, kde je ve stínu stromů. "Ani jsem ho nevyzkoušel. Mně taky zahrady nic neříkají. Stačí mi, když je posekaný trávník." uculí se.

"Tomu docela rozumím. Mám pocit, že je kolem zahrad až příliš práce. Nemám na to patřičnou trpělivost a odhodlání. Napadlo mě, že bychom někdy mohli vyrazit do bazénu. Vychloubal ses, že bys mi to natřel." pousměje se. "Rád bych zjistil, jestli jsi nekecal."

"Já bych tu trpělivost dřepět nad záhonem a piplat se s mini rostlinkami neměl." Uculí se. "Klidně můžeme vyrazit. Myslím, že moje forma je stále ve stejném stavu. A pořád si myslím, že bych ti to mohl natřít." vesele šťouchne do Lexova boku vedle sebe. "Stačí říct a já si sebou vezmu i plavky. S Romanem taky chodíte plavat?"

"No, Roman je spíš na posilku a tenis. Do bazénu ho člověk moc nedostane, ale jsou i světlejší chvilky. Je docela hodně na sport a jeho kamarádi jsou trošku peciválové. Jakuba jsem snad v životě neviděl popoběhnout. I když mi Roman tvrdil, že s nimi chodíval na střední hrát fotbal, moc tomu nevěřím." pousměje se. "Proč? Nestačí ti rozdrtit mě a chceš pokořit i Romana?"

"Jen mě to tak napadlo, když jsi říkal, že spolu vyrážíte na tenis a tak." pokrčí rameny. "Mě sport vždycky lákal, takže jsem se snažil v léčebně něco dělat. Basket nebo florbal... ale není to ono. Ještě se chceš kochat výhledem?"

"Myslím, že už mi to stačí. Myslím, že bychom Romana určitě vytáhli, pokud chceš. Mě neporazí, ale mohl by se nalákat na to, že ty budeš snadná kořist." zazubí se. "Myslím, že by to mohlo být zajímavé. Ten jeho výraz tedy určitě." dodá už skoro pobaveně.

"Myslet si, že tě zvládnu porazit, si můžu. Ale pokud by skutečnost byla jiná a přihlížel by tomu i Roman. To by asi moje zhrzené ego nevydrželo." uculí se. "Ale klidně můžeme, když se rozplavu... Pojď, pokud nechceš zkolaudovat tvrdost mojí postele, ukážu ti tu koupelnu, abys měl tak nějak představu, jak přibližně vypadá ten pomocný systém. A potom můžeme vyrazit ven." pohladí ho na boku a vydá se zpátky do pokoje.

"Pokud by ti to mělo pošramotit ego, tak tě moc rád nechám vyhrát." pousměje se a sehne se, aby Míšu jemně líbnul na tvář. "Kvůli tobě bych se obětoval. Tvrdost postele můžeme vyzkoušet jindy. Ale aby to pak nevypadalo, že jsme vašim s tím plánem na odpoledne a večer kecali." pokrčí rameny. "Mohli bychom chvíli předstírat, že vydržíme pár hodin bez sexu. I když to bude asi s vypětím všech sil." pousměje se.

S hraným zármutkem ve tváři si přejede prsty přes bradu. "Vedle tebe to jde úplně samo. Musím se hodně ovládat." uculí se. "Pojď, vezmu si tašku, zkolauduješ koupelnu a zmizíme, než se dole začnou dělat ty lívance. Vážně bych byl dnes večer raději jen s tebou." Sehne se pro malou cestovní tašku a přes držadla vozíku si přehodí batoh. "Xitt ze mě málem slízal kůži, jak se vítal. Musel jsem se jít znovu umýt."

"Vidíš, ten pes tě vítá líp než já." rozesměje se. "Příští vítání si tě taky pořádně olížu. Nebo bych si tě mohl rovnou označkovat." pobaveně se na Míšu povídá a protáhne se. "I když, to testování tvrdosti postele mě právě začalo vážně moc lákat. Ale vážně bychom měli zmizet, aby to pak nevypadalo, že se jen vymlouváme. Taky bych byl radši s jen a jen s tebou. Mám v autě deku, můžeme si založit tábor někde v parku, ve stínu stromů... Xitta trošku proženu, aby nám pak dal pokoj a byl hodný a utahaný pejsánek."

"Označkovat? Proboha jak?" vykulí se smíchem oči. "Jen to ne. A přestaň se tak sexisticky protahovat, jinak se odtud opravdu nevyhrabeme, protože mám chuť tě svalit do té postele hned teď." zakroutí nad ním s úsměvem hlavou. "Aby to nakonec nebyl Xitt, kdo prožene tebe. Má o dvě packy na běhání navíc."

"Hm, možné to je. Ale Xitt nechodí hrát s Romanem tenis. Vždycky mě honí po kurtu jako nadmutou kozu." zasměje se a ještě jednou se pořádně protáhne. Ne snad, že by to potřeboval, ale když to na Míšu tak působí, proč by ho trošku nepokoušel. Jen tak, cvičně. "Tak vyrazíme?"

S vážným výrazem ve tváři k němu přejde. Lex si zřejmě neuvědomil, že stál pro něj v šikovné pozici. Rukama zatlačí do boků a donutí ho se posadit na kraj postele, potom se opře vedle jeho boků a s vyhoupnutím nahoru z vozíku Lexe povalí pod sebe. Nezdá se, ale má v tomhle směru opravdu sílu. Natiskne se na něj svým tělem, rty dravě vyhledají ty druhé. "Říkal jsem ti, že mě nemáš pokoušet."

"Máš teda dost nízké sebeovládání." rozesměje se, ovine Míšovi paže kolem pasu. "Vážně chceš riskovat ty lívance? Já se klidně obětuju, ale asi nestihneme to kino." Prsty šikovně vklouznou pod tričko. "Třeba uděláme nějaký kompromis... Proženeme Xitta, vrátíme se na lívance a pak tě vaším zase na pár dní ukradnu?"

"To není tím, že bych měl já nízké sebeovládání, ale tím, že ty máš moc velkou přitažlivost." uculí se na něj a odtáhne se zpátky na vozík. "To abys neřekl, že tě nenechám dýchat. A... cože to je za plán? Kam se podělo naše rande?" usměje se.

"Já nejsem ten, kdo se tu vrhá na druhého." zadívá se na Míšu, nějak se nemá k tomu, aby vstal. "Naše rande? Asi se přizpůsobuje aktuální situaci." pokrčí rameny. "Víš, že udělám všechno, co ti jen uvidím na očích."

"Úplně všechno?" zamrká. "Tak šup vstávat a jde se ven. Lenošit v posteli můžeme celou zimu." pohladí ho na stehně. "A jestli si mě chceš ukradnout, měl bych si sebou vzít trochu práce, aby se mi nehromadila. Až zase budeš třeba vařit, tak bych se na to mohl kouknout. Co myslíš?"

"Rozkaz." usměje se a vstane. "Klidně si s sebou vezmi cokoliv. Já ti nechám prostor na práci, neboj se. Musím ještě vyřešit sám pár záležitostí, takže čas mít jistě budeš." Přejde k Míšovi. "Takže, teď na sluníčko, dokud ještě hřeje. A pak?"

"Vzhledem k tomu, jak rychle se mění naše plány... raději to necháme na následující náladě, co říkáš?" pousměje se. "Ale asi mě stejně budeš muset večer zavést domů. Zapomněl jsem, že musím zítra na rehabilitaci a bez auta se mi trmácet přes město MHD nechce. Už jsem si odvyknul v hlídání bezbariérových spojů."

"Nemám zítra nic, co by mě nějak časově omezovalo. Klidně tě tam odvezu a zase vyzvednu. Jestli tedy chceš." pousměje se. "Nemusím tam být s tebou. Stačí jen říct, jak dlouho to trvá a já tam budu na minutu přesně."

"Jestli tě to nebude nějak obtěžovat... Tu přítomnost si rozmysli sám, Lexi. Nemůžu ti to zakazovat a zase netvrdím, že bych třeba nezkusil, jaké to je, mít tam někoho jako oporu." pousměje se. Natáhne se pro notebook a zabalí ho do brašny společně s dalšími papíry, které leží hned vedle něj. "Alespoň nebudeme muset myslet na to, že se sem musíme vrátit."

"Pokud chceš, abych tam byl, jdu s tebou. Bylo by ode mě pokrytecké, kdybych bral jen část tvého života. Tohle k tomu taky patří a já tím chci projít s tebou. Nechci před ničím zavírat oči." natáhne se k Míšovi. Přidřepne si k němu a chvíli se na něj jen dívá. "Já tě chci se vším všudy."

Natáhne k Lexovi svou ruku, aby ho pohladil po tváři. "Bude fajn tam někoho mít. A tím víc, když to budeš zrovna ty." pousměje se, ale moc se na to netěší. Zase se nechce takhle v začátku ukázat i z té horší stránky, ale když nad tím tak teď přemýšlí, bude to asi lepší. Potom se Lex bude moct rozhodnout. "Jen na ně nesmíš nenávistně křičet, stačí, že to dělám já."

"Proč bych měl křičet? A ještě nenávistně? Míšo?" zavrtí nechápavě hlavou. "Možná vážně nevím, do čeho jdu, ale snad to nějak zvládnu." Natáhne se, aby Míšu políbil. "Nehodlám ti nic dělat těžší."

"Počkej, až tu bandu uvidíš. Svítí jim oči při každým novým cvičení, jak kdybych byl ve výzkumný laboratoři. Ono to tak skoro i je. Každou chvíli přijdou s něčím novým a já jsem ta testovací krysa. Alespoň za ten minulý měsíc, co jsem tam jezdil, to tak vypadalo." potom uhne pohledem do strany. "Trochu mám strach z toho, jak to vezmeš. I to, jak většinou vypadá následující noc."

"Jak očekáváš, že to vezmu?" zadívá se na něj. "Není nic, co by mě mohlo od tebe odradit. Tak si to pamatuj."

Smutně se pousměje. "Ale jen proto, že jsi to ty. Až tě nenechám několikátou noc po sobě vyspat, uvidíme, jak budeš mluvit potom." natáhne se pro polibek, který teď tak nutně potřebuje. Než mu uteče.

"Netrap se tím. Já nedostatek spánku nenesu nijak těžce." sevře Míšu kolem ramen. "Když nebudeš moct spát ty, bylo by nefér, kdyby já ano. Čekal jsem na tebe dost dlouho na to, abych se nechal odradit takovými drobnostmi." pousměje se.

Pomalu přikývne. "Pojďme se posunout o kousek dál v dnešním dni. Nemůžu se dočkat chvíle, kdy tě uvidím běhat v parku. Zítřek necháme zítřku."

"Dobře. Na to je ještě pořád čas. Chceš vidět, jak to Xittovi natřu? Tak pojďme." přikývne odhodlaně a narovná se. "Máš všechno? Myslím, že tentokrát radši Romana varuju dopředu, že se v bytě bude vyskytovat pes."

"Asi ano, základní věci určitě." přikývne. "Romana varovat musíme, nechci mu přivodit další srdeční zástavu leknutím. Ale vzal jsem takový cestovní pelech, co má Xitt, je to spíš jen deka. Kdyby ti nevadilo ho nechat v chodbě, jemu to vadit nebude. A courat po bytě taky nebude. Vycvičený je skvěle. Tak mu to pojď natřít, jsem na to opravdu zvědavý."

***
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 16. října 2014 v 18:25 | Reagovat

dostala jsem chuť na lívance a Mišánkovi budu držet palce ať ho to moc nebolí :-D

2 Karin Karin | 16. října 2014 v 21:27 | Reagovat

Krásna kapitolka. :D

3 Zuzana Zuzana | 18. října 2014 v 19:12 | Reagovat

Ďakujem za kapitolu:)
Myslela som si, že si naozaj tú posteľ nakoniec vyskúšajú:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama