Část třicátá první

25. října 2014 v 11:42 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část třicátá první



***
Probral se do nového dne naprosto odpočatý. Lex si ho tisknul k sobě a pokud už nespal, rozhodně to nedal najevo. Cítil se skvěle. Domů se vrátili pozdě večer, protože na Mexickou kuchyni nakonec došlo a on ještě stále mohl cítit pálivost jídla ve svém břiše. Ale stálo to za to. Romana ještě před uzavřením se v Lexově ložnici, upozornili na černé psisko v chodbě, kde se Xitt uvelebil na své oblíbené dece. Lexovi se podařilo ho trochu vyblbnout a tak vzal s povděkem chvílí klidu na odpočinek. Ale teď by měl vstát a jít s ním ven. Otočí se v Lexově náručí a střetne se s otevřenýma očima. "Dobré ráno." řekne s úsměvem a nakloní se pro polibek. "Ještě klidně spi, skočím si do koupelny a vyvenčím Xitta. Půjčím si klíče." pohladí ho po tváři a začne se soukat, i když nerad, z Lexovy náruče. Potom ho čeká další rehabilitační mučení a on začínal pochybovat o svém rozhodnutí v tom, že má jít Lex s ním. Po tolika úžasných dnech. Měl strach z toho, co se bude dít potom, jak Lex přijme skutečnost, že i takové hloupé cvičení je pro něj takovým utrpením s několika hodinovými následky. Nebo je prostě moc velká cíťa a moc si to bere.

"Dobré ráno." protáhne se na posteli, zatímco sleduje Míšu, jak vstává. "Klidně s Xittem skočím ven já. Ty se můžeš v klidu vykoupat." natočí se na břicho a chvíli Míšu prostě pozoruje. "Připravím pak něco ke snídani. V kolik ti začínají ty rehabilitace? Rozhodně nechci, abys kvůli mně přišel pozdě." pousměje se a vstane. "Trošku se po ránu protáhnu, aspoň se pořádně proberu." Natáhne se k Míšovi a políbí ho do vlasů. "Já tomu drakovi ukážu, že na mě nestačí."

"Kterému drakovi ukážeš?" poklepe si s úsměvem během protahování na potetované tělo draka. "Mám tam být na desátou, tou dobou je tam méně lidí. Takže bychom měli vyrazit chvilku před půl desátou. Pokud sis to tedy stále nerozmyslel. Umyl bych se předtím určitě rád, ale zvládnul bych oboje. Můžeš klidně připravovat tu snídani." obejme ho kolem pasu a políbí kousek pod bradavkou. "Ale jestli se chceš protáhnout, tak ti nebudu bránit. Xitt bude určitě nadšený za jakýkoliv pohyb navíc." pousměje se.

"Tomu taky." rozesměje se. Skloní se, aby vtiskl polibek na dračí hřbet. "Ale zrovna teď jsem myslel Xitta. Dám si kolečko v parku, tak s sebou Xitta můžu vzít. Trošku ho proženu. Pak si dám rychlou sprchu, připravím snídani a můžeme hned vyrazit." Prsty vjede do Míšových vlasů, druhou paží si ho přivine k sobě. "Klidně si ještě na chvíli lehni. Až se vrátím, tak ti pak napustím vanu a než se vykoupeš, tak udělám snídani. Najíme se a pojedeme."

"Až takový servis bych měl?" pousměje se. "Víš, že na takové rozmazlování se zvyká strašně lehce? Za chvíli na tobě budu tak závislý, že se mě asi nezbavíš." řekne s úsměvem, natiskne se na horkou pokožku. "Budu se pořád opakovat, ale jsem strašně rád, že tě mám. Že jsi tak úžasný. A napuštěnou vanu od teď jedině s tebou. Nebudu relaxovat, zatímco ty budeš pracovat." zavrtí hlavou. "Vždycky můžu s něčím pomáhat nebo tě jen otravovat svojí přítomností v kuchyni." uchechtne se.

"Ale já tě chci strašně moc rozmazlovat." zasměje se. "Klidně si na to zvykni. To je totiž můj plán, budeš na mě závislý a už se ode mě ani nehneš. Já vím, je to neuvěřitelně zákeřné, ale nemůžu si pomoct." Začne se probírat Míšovými vlasy, rovná pramínek po pramínku. "Tak já to trošku poopravím. Proženu to psisko, pak si spolu dáme vanu a nakonec spolu posnídáme. Šlo by?"

"Tenhle plán se mi moc líbí. Nejen ten první, ale i ten druhý. Tak už běž, ať jsi zase co nejrychleji zpátky." pohladí ho na boku a stáhne k polibku. "Ani nevím, že tady máte v blízkosti nějaký park. Já bych ho tahal po dlažbě a asfaltu."

"O pár bloků dál, je trochu menší, než na jaký jsi zvyklý, ale to určitě postačí." pousměje se a opatrně se vymaní z Míšovy náruče, aby se obléknul. "Vrátím se zpátky brzy." Natáhne tričko a skloní se pro polibek. "Nejsem si jistý, jak dlouho bych to bez tebe vydržel."

"To jsem rád, že to máš podobně jako já. Tak už běž. Vodítko je na skříňce v chodbě, raději si ho vezmi. Xitt je sice poslušný, ale mohl by si postavit hlavu, protože ty oficiálně nejsi jeho pán a já nevím, co se mu honí v hlavě. Jestli si tě už tedy taky nedal do kolonky: páníček. Což by bylo fajn." pousměje se.

"Dobře. Vezmu si vodítko, když tak mu s ním pohrozím, ale já se s Xittem určitě domluvím." dopne poslední knoflík na kalhotách a skloní se k Míšovi. "Tak si ještě chvilku polež. Já si tě pak zkontroluju, až se vrátím. Mám tě přikrýt?"

"A pohádka by nebyla?" uculí se, ale přesune se a natáhne s úsměvem zpátky do stále vyhřáté postele. "Stejně jak odejdeš, tak šotek vyběhne a bude dělat lumpárny." zmuchlá si do náruče Lexův polštář a přivře oči. "Ubohá náhražka za tebe." pousměje se.

"Pohádku ti může vyprávět šotek, ať je aspoň trošku užitečný. A když bude dělat lumpárny, tak mu pak naplácám na zadek." ještě se k Míšovi skloní, aby ho líbnul na tvář. "Tak já letím. Čím dřív odejdu, tím dřív budu zpátky."

"Souhlasím." přikývne do polštáře a sleduje Lexe, jak odchází z ložnice. O chvíli později cinkne řetízek obojku a klapnou dveře. Dovolí si pár minut navíc v poloze ležmo, ale nakonec se zvedne. Vyspal se do růžova a teď je plný elánu a odhodlání. Vyhrabe z tašky notebook, aby ho zapnul na Lexově stole a překontroloval alespoň pracovní korespondenci. S oblékáním se nějak neobtěžuje, natáhne si jen spodní prádlo, kdyby chtěl někdo přijít, což bylo v tuhle ranní hodinu asi nemožné.

Proběhne se s Xittem po parku a zamíří zpátky. Vyběhne schody, v rámci tréninku. Zavře dveře a klíče hodí na botník. Xittovi konečně odepne vodítko, které letí za klíčema. Poplácá psa a zamíří za Míšou do ložnice. "Jsem zpátky. Pracuješ?" zadívá se na něj káravě. "To v našem plánu nebylo. Měl sis ještě odpočinout."

"Nechtělo se mi už spát, vyspal jsem se skvěle s tebou vedle sebe. A nepracuji, jen kontroluji, zda mi nepsal nějaký nedočkavý klient, který by rád osobní schůzku. Ale naštěstí ne. Jen pár normálních mailů, co se formy další práce týče." pousměje se a dá počítač do režimu spánku, načež ho zaklapne. S andílkovským úsměvem se vyhoupne před Lexovým bedlivým pohledem zpátky na postel a položí se na záda. "Ale já přece ještě spííím." protáhne se.
"Vážně? Hraješ si na Šípkovou Růženku?" natáhne se vedle něj. "A může tě vzbudit jeden upocený neprinc?"

"Rozhodně může, ale jen pokud je to ten můj upocený princ. Od jiného polibek nechci." se zavřenýma očima našpulí rty v očekávání.

Zasměje se. "No, pokud není, tak to asi nezabere." Natáhne se k Míšovi a velmi procítěně ho políbí. "A jestli se teď Růženka nevzbudí, tak budu hodně zklamaný."

Uculí se a nejprve pootevře jedno oko, aby se ujistil, že je to opravdu ten pravý princ, na kterého čekal. Potom si rukama stáhne Lexe k sobě. "Probudit se po sto letech v tak příjemné společnosti." zavrní. Sklouzne rukama pod tričko na vlhkou kůži.

"Míšo, Myško... jsem strašně upocený." líbne ho na tvář. "Měl bych se umýt. Musím příšerně smrdět. To kolečko v parku bylo v trošku rychlejším tempu, než jsem měl původně v plánu."

"Takže nakonec Xitt prohnal tebe?" uculí se. "Mně tvůj pot nevadí, nevšiml sis ještě?" Jazykem olízne slaný krk až k uchu. "Říkal jsem ti, že takhle uřícený jsi příšerně sexy. Kromě jiných situací, samozřejmě." pousměje se.

"Prohnali jsme se vzájemně. Ale myslím, že je na tom hůř." přitulí se k němu. "No, když to říkáš, měl bych ti to věřit."

"To bys tedy měl." pousměje se. "A nevadilo by mi tady ležet navždy, ale myslím, že bys mi neodpustil, kdybych zmeškal rehabilitace, takže bychom se měli asi přesunout ke kroku číslo dvě." povzdychne si.

"A proč s takovým povzdechem. Nechce se ti se mnou do vany? Asi se urazím." rozesměje se. "Nebo to má něco společného s těmi rehabilitacemi?"

"S tebou jít do vany a stěžovat si? Nikdy." líbne ho smířlivě na tvář. "Odpoledne se mnou asi nebude žádná legrace." posmutní. "Nechce se mi tam." vybaví si vystřelující bolest do celého těla, která ho během cvičení doprovází a nejraději by utekl někam pryč, i kdyby se u toho měl plazit.

"To nevadí. Nemusí s tebou být legrace pořád." pousměje se a přitáhne si ho do náručí. "Odpoledne se natáhneme na gauč, dáme si zmrzlinu a můžeme si třeba pustit nějaký film. Neboj. Budu tam s tebou. A pak si tě odvezu zpátky sem a budu tě zase rozmazlovat."

"Pojďme do té sprchy, nechci nad tím ještě teď uvažovat a kazit si i vanu a snídani s tebou." pousměje se do Lexova ramene.


***
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ntali Ntali | 25. října 2014 v 12:04 | Reagovat

neviem prečo, ale doteraz som mala v hlave zafixované že Xitt je svetlej farby :-?

2 Voldy Voldy | 25. října 2014 v 12:44 | Reagovat

[1]: Kdepak, Xitt je odjakživa černý a kolem hlavy má jen světlý proužek ;-)

3 Zuzana Zuzana | 25. října 2014 v 17:55 | Reagovat

Ďakujem za kapitolu :) mám rada takéto chvíľky, keď sa nič zlé nedeje:)

4 Karin Karin | 25. října 2014 v 20:58 | Reagovat

Krásna kapitolka ty jsou tak zlaty.

5 Natali Natali | 26. října 2014 v 14:27 | Reagovat

[2]: Veď ja neviem, prečo to mám zle zapamätané :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama