Část třicátá třetí

3. listopadu 2014 v 11:56 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část třicátá třetí



"To bude v pořádku. Potřebuji jen chvíli na vzpamatování se. Není to poprvé. Jen mě mrzí, že zrovna dnes, když jsi se ke mně přidal, je to horší než obvykle. Žádný prudký pohyby navíc, jinak by to nemuselo dopadnout dobře." zvrátí hlavu a na okamžik zavře oči. Dvakrát se zhluboka nadechne, aby nabral ztracenou rovnováhu. Až teprve potom se natáhne po tričku.

"To nevadí. Aspoň jsem to nejhorší zažil hned. Příště už budu snad trošku připravený." jemně líbne Míšu na tvář. "Tak nespěchej, nebo mi řekni, co mám dělat." zadívá se na něj trošku zoufale.

"I tak to není moc pozitivní." pousměje se. "Kdybys mi pomohl do bot, tak bych ti byl moc vděčný, já se totiž až tak asi neohnu." O mžitkách před očima se zmiňovat nechce. Lex už je takhle dost vystrašený, nechce ho děsit ještě víc. Pomalu přetáhne tričko přes hlavu a natáhne se pro kalhoty. Opravdu zpomaleně si je natáhne. Když se nadzvedne na jedné ruce, aby si je přetáhl přes zadek, tak jím projede křeč. "Dneska je bezva den." zanaříká.

Tohle Lexe bolí. Dívat se na to, jak Míša trpí. Ví, že mu nemůže nijak pomoct. "Míšo..." přidřepne si k němu a jemně pohladí paži. "Nespěchej."

"Už se vidím v té vaně s práškem na hlavu v břiše. Chvátá moje podvědomí. Na boty kašleme. Ale ty si svoje nezapomeň. Jdeme pryč. Pojď." chytne Lexe za dlaň.

***
Lex uložil Míšu do vany. Povedlo se mu objevit i nějakou pěnu, tak mu ji tam trošku kápnul, aby se Míša mohl dobře uvolnit. Dokonce zjistil, že má Roman doma zásobu prášku proti bolestem hlavy, tak si od něj vypůjčil. Nechtěl Míšu nechávat samotného ani na tu dobu, než by skočil do lékárny. Sotva se odvážil odejít od něj, aby uvařil bylinkový čaj. Než se Míša vykoupe, bude tak akorát vychlazený. Pomaličku se nakloní k Míšovi, aby ho pohladil po tváři. "Je ti líp?"

Zavrtí popravdě hlavou, že není. "Asi bude lepší, když se přesunu do postele a pokusím se to zaspat, i když pochybuji, že by se mi to povedlo. Nemáš pořádně velkou a tvrdou pánvičku?" pokusí se o vtip, ale do smíchu mu moc není. "Měl bys asi Romana upozornit na to, že dneska ho nebudou budit slastné vzdechy."

"Myslím, že Romanovi je fuk, co ho budí. Hlavní je, že ho to budí." pousměje se. "Tak já tě uložím do postýlky. Tak pojď ke mně."

Nechá se vyzvednout, poutírat i přenést do ložnice. V chodbě ho do nosu udeří podezřelá vůně, začichá. "To je bylinkový čaj?"

"Ano. Meduňka a tak, prý se po tom dobře spí a zdají se hezké sny." pousměje se. "Nemáš ho rád?"

"Možná když mi do něj dáš tak čtvrt kila cukru, tak bych ho mohl vypít. Babička mi ho vždycky dělávala a já ho nesnášel. Prý se nesmí sladit, aby se nenarušil ten účinek bylinek. Já mám svýho živýho medvídka na dobrý spánek." přitulí se Lexovi víc do náruče.

"Měl jsem v plánu osladit ti ho medem. Med by těm bylinkám určitě neuškodil." pousměje se a uloží Míšu do postele. Opatrně ho zabalí do deky a skulí se vedle něj. "Ty tu máš nějakého medvěda? Šotek a Xitt ti tu nestačí?"

"Hmm." přitulí se k Lexovi. "Můj maličký medvídek na spaní." uculí se. Lex dobře odvádí jeho pozornost od soustředěnosti ke svým zádům. "Stačí, když se podíváš do zrcadla." zavře spokojeně oči. "Nebude ti vadit, když se prospím, že ne?"

"Vůbec ne. Jen mi pak musíš vysvětlit, jak si to myslel s tím medvídkem. Já totiž nejsem zas tak chlupatý." pousměje se. Vtiskne Míšovi polibek do vlasů a přitáhne si pevněji do náručí. "Jen se prospi. Třeba ti pak bude líp."

"Chlupatý ne, ale příjemný na dotek." uculí se do Lexova trička. Za chvíli už klidně oddechuje, aby se o pár hodin později vzbudil s křečí v zádech a hvězdičkami před očima. Skulí se z Lexe, kterému se zřejmě podařilo taky usnout, když ho tady tak uvěznil. S hlubokým nádechem se přesune na vozík. Musí se dostat někam, kde je trochu chladněji. Tiše přejede místnost se zuby zakousnutými do tváří. Zapluje do koupelny, aby do obličeje chrstnul proud studené vody. Čelem se opře o chladivý porcelán umyvadla. Má pocit, že ho horečka spaluje nejen zevnitř, ale i zvenku.

Uslyší cvaknutí kliky. Otevře oči a zmateně zamžourá. Míša vedle něj není. Pomalu vstane, protáhne se a jde se podívat, kam se mu Míša ztratil. Musel usnout, když si nevšiml, že je pryč. V kuchyni, ani v obýváku není. Takže vyzkouší koupelnu. Zlehka zaklepe na dveře. "Míšo?!"

"Radši sem ani nechoď." řekne tak tiše, že zapochybuje, že by to Lex za dveřmi mohl slyšet. Nemá sílu na nic. Jestli se tu teď nesloží do sladkého bezvědomí, tak se snad rozbrečí.

Začíná mít o Míšu strach. Slyšel jeho hlas, ale přes dveře mu vůbec nerozuměl. Otevře. Pomalu, kdyby Míša byl za dveřmi, aby ho nezranil. "Míšo, není ti dobře?" přidřepne si k němu. Jemně pohladí tváře i zpocené čelo, kde chvíli setrvá dlaní. "Hřeješ jako kamna."

"Asi budu potřebovat doktora. Tohle je nad moje síly. Mám pocit, že se brzo složím." hlesne. "Bude to tak lepší." Nechce se ani pohnout. Hluboce oddechuje a snaží se držet svoje srdce na uzdě, už teď ale bije jako splašené.

"Mám tě odvézt na pohotovost nebo radši zavolat sanitku?" sehne se k Míšovi a vezme ho do náručí. "Tady nemůžeš zůstat."

"V takovém stavu jsem ještě nebyl. Asi... asi raději zavolej pomoc. Nechci se ti složit někde v autě." apaticky se pokusí chytit, ale horečka ho příliš vyčerpává. "Navíc... čím méně pohybu budu mít, tím líp pro moji hlavu."

"Uložím tě do postele a zavolám tam. Vleže ti bude líp než takhle vsedě." opatrně uloží Míšu zpátky do postele a už se shání po svém mobilu, aby mohl zavolat.

Zpovzdálí vnímá Lexův hlas a potom i jeho hlazení, něco mu říká, ale to už neslyší. Nedokáže se na něj soustředit. Po době, která se mu zdá jako nekonečná chvíle, se Lex zvedne a někam odchází, aby za okamžik přivedl jeho záchranu. Rozmazaný pohled zaujmou křiklavé pruhy oranžové barvy. Zaostří.
"Michale." ozve se blízko jeho ucha, někdo s ním zaklepe. Spíš se z něj pokusil vyklepat duši, jak s ním zatřásl. Zmateně pootevře oči, když ho cosi píchne na ruce. Na druhé ho naopak sevře guma od tlakoměru. Ten obličej nad ním je mu silně povědomý. "Robine?" zeptá se nevěřícně.
"No konečně. Tys nám dal." jmenovaný se pousměje, ale dál kontroluje Michalův pulz. Potom se otočí někam za sebe, kde si Michal uvědomí stojícího Lexe a vedle něj Alexe. Paradoxní situace. "Teď už by měl být v pořádku. Zřejmě mu nesedly ty prášky na bolest hlavy, to už se taky někdy stává. V kombinaci s postižením míchy by si měl na tohle dávat pozor, ale to Michal jistě ví. Kdyby se něco dělo, neváhejte ho vzít na pohotovost nebo nás znovu zavolat, ale ta injekce by mu měla pomoct uvolnit stažené svaly i tu bolest hlavy. Chce to ticho, trochu spánku a bude zase jako rybička." poplácá Michala po zápěstí a vstane z postele. Otočí se na něj. "Koukej se dát dohromady, to už je druhý výjezd k tobě během krátké doby." řekne s úsměvem.

"Dobře. Díky, že jste tu byli tak rychle." přikývne Lex provinile. "Ty prášky mám na svědomí já. Vůbec jsem si neuvědomil, že..." zatváří se jak hromádka neštěstí. Tohle zavinil on.

Alex ho chytí za rameno. Vidět Michala znovu takhle bezbranného trochu zamávalo i s ním. "Za to nemůžeš. Říkal jsi, že je chtěl. Michal ví, které může, ale jeho tělo i na ty normálně dobré nemusí zareagovat dobře. Stačí hloupost. Například ta rozjetá bolest hlavy. To už jsou potom i prášky k ničemu. Teď tě asi bude potřebovat." povzbudivě se na něj usměje a pustí ho ze sevření. "Byli jsme kousek odtud. Volali nám planý poplach, tak jsme vzali další hlášení. Tady v okolí tolik vozíčkářů zase nebydlí."
Po rameni ho poplácá i Roman, který zatím zabalil rozházenou tašku s léky, jak se v ní Robin štrachal. "Rob tomuhle rozumí, věř mu. Minule taky nevypadal Michal dobře a pomohlo mu to." usměje se na něj. "Počkám v sanitě." kývne na kluky a vypakuje se z bytu. Cestou se srazí ve dveřích s mladíkem, který míří do stejného bytu, ze kterého právě vyšel.

"Minule? Tohle se stává častěji?" zeptá se překvapeně. I když, pokud si vzpomene na ten zážitek z Německa, už se ani nediví. "Mám volno, takže se od Míši ani nehnu."
"Co se to tu děje?" vstrčí dovnitř hlavu Roman, který právě dorazil a je poněkud zmatený sanitkou před domem.

"Byli jsme u Michala asi před třemi, možná už čtyřmi týdny." pokrčí Alex rameny. "V tomhle je odborník Robin, jeho se ptej na detaily." shlédne na kluka, který nahlídnul do pokoje. "Migrénový stav, lehká otrava prášky na bolest a křeče. Už je v pohodě."
Michal na posteli se uchechtne. Robin ho stále drží za zápěstí, sám ale cítí, že srdce se uklidnilo a injekce začíná pomalu účinkovat. "Alexi, tímhle bys vyděsil i nejotrlejšího člověka."
"Alespoň je vidět, že ti je líp, když na to reaguješ." jmenovaný přejde k němu a poplácá ho po rameni, prsty přejede po studené tváři. Tak něžně, jak to jen umí. "Pěkně se mu předvádíš, že? Drž se."
"Teď už tady nebudeme potřeba. Jak říkám, kdyby něco, volejte nebo rovnou jeďte." pokývá Robin na Lexe a pořádně si ho prohlédne. Michal si po Alexovi vybral pěknou třídu. "Bude chvíli spát, potom bych doporučil nějaký vývar, určitě dostane hlad a nedával bych mu nic těžkého. Ten podrážděný organismus by to mohl nést nějakou nevolností. Alexi, vyrážíme."

"Migrénový stav? Já vám říkal, ať se šetříte." ušklíbne se Roman. "Hlavně, že je všechno v pohodě. Mizím k sobě. Až bude ten vývar, tak na mě houkni." zazubí se a zmizí za dveřmi.
Lex už ani nemá sílu něco Romanovi říkat. Radši se otočí na Robina. "Dobře. Takže klid a lehká strava." Jen má strach z toho, aby zase něco nepokazil.

"Díky, Robe. Asi si na tebe vezmu číslo a budu rovnou volat tebe." pousměje se Michal z postele. Pomalu se přetočí na bok, aby zjistil, že všechny porehabilitační příznaky ustoupily do pozadí. Nyní už unaveně zavře oči. "Lexi? Můžeš ke mně?" špitne prosebně. "Kluci ven určitě trefí."

"Ještě jednou díky." otočí se na Robina a Alexe a přejde k Míšovi. "Měl bys sis na chvilku zdřímnout." přisedne si k němu.


Poslepu nahmatá Lexovo tělo a jeho dlaň, kterou si k sobě přitáhne. "Už budu v pořádku, uvidíš. Nemůžeš za to." špitne ještě předtím, než ho uspí lék z injekce.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 3. listopadu 2014 v 12:42 | Reagovat

maria panno jak to  Mišanek vydrží je neskutečně statečný :-)

2 Martina Martina | 3. listopadu 2014 v 12:46 | Reagovat

Tak já se těšila, jak se bude Lex o Míšu starat, ale že z toho bude takové drama, to mě nenapadlo ;-)

3 Zuzana Zuzana | 3. listopadu 2014 v 19:47 | Reagovat

:-( to je strašne smutné. Chudák Míša...

4 Karin Karin | 3. listopadu 2014 v 19:51 | Reagovat

Uf to teda bylo už aby jel do toho Ňemecka snad mu tam pomůžou. :-(

5 yellow yellow | 3. listopadu 2014 v 22:08 | Reagovat

To teda bylo vzrůšo! Super kapitola.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama