Část čtyřicátá pátá

24. prosince 2014 v 12:27 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část čtyřicátá pátá



Když se o pár hodin probouzí, cítí se mnohem jistěji než při prvním probuzení. Zahýbe zkušebně prsty na rukou, aby se ujistil, že je má všechny a teprve potom otevře oči, aby dvakrát zamrkal a odehnal tak oblak proběhlých snů. Jakýsi tlak na zádech v místě, kde ho operovali, je příjemnou změnou oproti bolesti. Zhluboka se nadechne a pokusí se polknout, aby alespoň trochu vyřešil nechutnou pachuť v ústech společně se suchem. Pomalu otočí hlavu na stranu, aby zjistil, že je v místnosti sám a přes prosklenou zeď vidí rovnou na sestřičky. Někde by tu mělo být tlačítko, jak si někoho přivolat. Pomaličku přesune prsty a začne šátrat kolem sebe.

Čeká už nějakou dobu na chodbě. Prolistoval snad už všechny katalogy a časopisy, které tam měli. Má pocit, že už umí všechny letáčky nazpaměť. Ale potřeboval nějak zaměstnat mysl. Strašně chtěl za Míšou, ale zatím ho tam ještě nepustili. Stejně prý spí. V čekárně už ho to omrzelo, tak začal přecházet po chodbě. Nechtěl se vzdalovat, kdyby se Míša probudil.

Podaří se mu ho najít na hraně postele. Celé osazenstvo sesterny se na něj otočí a teprve potom se za ním s úsměvem vydá jedna z nich. Nechce sestru, chce Lexe. Svlažení rtů studenou vodou je pro něj v tuhle chvíli dar z nebes. Po ujištění, že pokud se cítí dobře, bude převezen na normální pokoj, se uklidní. To znamená, že doktor tady bude hned a on bude vědět, co tam našli. Zachytí sestřinu ruku při odchodu, popíše jí Lexe, ona se jen spiklenecky zasměje a přikývne, že ho zavolá. Pomalu se začínal bát, že je tady už sám. Ale Lex svoje sliby plní. Pootočí hlavu ze strany na stranu, aby rozhýbal ztuhlý krk.

Procházející sestřička mu sdělí, že už je Míša vzhůru. Okamžitě tam naběhne. Sestřička mu musí pomoct do té zelené šílenosti, protože je až příliš rozklepaný, než aby myslel na takové podružnosti. "Myško, ahoj." sevře jeho dlaň a sehne se, aby mu byl trošku blíž.

"Ahoj Lexi." pousměje se, stiskne Lexovy prsty ve své dlani. "Nečekáš na mě moc dlouho?" odkašle si, protože mluvit s podrážděným hrdlem dělá obtíže. Chtěl by změnit polohu, ta matrace je sice dokonalá, ale není zvyklý ležet tak dlouho na zádech. Trochu se zavrtí, náplast na jeho zádech zatahá. Povzdychne si. Pomalu přitáhne Lexovu ruku blíž ke své tváři, přitulí se k ní. "Sedni si prosím vedle mě tady na židli."

"Byla to jen chvilička." pousměje se, přitáhne si židli a usadí se. "Jak se cítíš? Je ti dobře?" hladí ho jemně po tváři. "Volal jsem tvé mamce, myslím, že to vzala dobře."

"Nekřičela moc hlasitě?" pousměje se. "Děkuju, že jsi to vzal za mě. Je mi dobře. Ještě trochu tedy takový oblblý, ale to je po narkóze normální. Nemohlo by mi být líp, když jsi tady se mnou. Jen to trochu tlačí. Víš něco? Přišel za tebou někdo?" Je zvědavý, i se trochu bojí, zda tam nenašli něco závažného nebo jestli proběhlo všechno tak, jak mělo. Zahledí se na Lexe, pořádně si prohlédne jeho vzezření. "Ty jsi ještě nejedl, viď?" optá se starostlivě.

"Ne, vzala to v pohodě. Neboj se. I kdyby ne, tak tě budu bránit, kdyby chtěla použít tu pánvičku. Jsem rád, že je ti dobře. Mluvil se mnou doktor, ale asi bude lepší, když to zopakuje tobě. Já vím jen to, že jsi v pořádku. A že za tebou přijde fyzioterapeut. Víc jsem moc nevnímal, promiň." pousměje se provinile. "Nějak nebyl čas. A ani chuť. Nechtěl jsem se odsud moc vzdalovat."

Přikývne. "Fyzioterapeut na to, abych se začal co nejdřív hýbat. To je mi jasné. Kvůli krvi, víš." pousměje se. Natáhne ruku, ve které má stále ještě zavedenou kanylu, dotkne se Lexovy tváře. "Měl by ses jít někam najíst, jsem v pořádku. A nikam ti neuteču, slibuju." s každou minutou navíc, co je vzhůru, se jeho mysl čistí. "Stejně budu potřebovat sestřičku, u toho být nemusíš." pohladí ho něžně. Tu hloupou cévku mu musí vyndat co nejdřív, jinak se zblázní. A to nejenom studem.
Dveře proskleného pokoje se otevřou, do nich vstoupí s pozdravem lékař, který Michala operoval. S úsměvem překontroluje všechny naměřené výsledky. "Sestřička říkala, že jste se probral. Dal jste nám trošku zabrat, ale vyčistili jsme, co jsme mohli. Výrůstek by měl být pryč a s tím i vaše bolesti. Bude ovšem důležité pokračovat ve speciálních cvicích na záda. Nechceme přeci, abyste měl problémy s vyhřeznutím ploténky. Ten výrůstek byl z přílišného namáhání jedné strany páteře, takže dostanete speciální bederní pás, který vás na chvíli zpevní a dokud se neodhojí rána, budete ho sundávat jen na spaní a mytí. Výsledky měření životních funkcí jsou v pořádku a nevidím důvod, proč bychom vás nemohli poslat na pokoj, kde vás sestřička napojí na elektrody na snímání srdeční aktivity. Dostanete i dávku antibiotik, abychom předešli nemocím. Volal jsem s vaším ošetřujícím lékařem v Praze a vysvětlil mu situaci. Na kontrolu a vyndání stehů už budete moci jít doma. Ale tak tři dny si u nás ještě určitě poležíte. Až budete na pokoji, tak za vámi přijde fyzioterapeut a ukáže vám pár základních cviků, které bude třeba provádět a napolohuje vás, jak budete chtít. Doporučoval bych se bez konzultace s ním moc nepokoušet bez pomoci posazovat, abyste si špatným pohybem neublížil. Taky dostanete něco malého k večeři. Máte nějaké otázky?"
Zavrtí hlavou. Bylo to celkem vyčerpávající.
"Večer se za vámi tedy zastavím a přelepíme ránu. Kdybyste cokoliv potřeboval, zazvoňte si na sestřičku. Když už jste vzhůru, tak odstraníme cévku, věřím, že to zvládnete i bez ní. A nezapomeňte pořádně pít, abychom z těla dostali zbytky anestezie." poplácá ho po ruce a zmizí stejně rychle, jako přišel. Michal stočí hlavu se zrudlými tvářemi na stolek, kde stojí konvice s nemocničním čajem. Oklepe se.
"Myslíš, že bych tě mohl poprosit o donesení nějaké neperlivé vody? A v té době by ses mohl najíst, Lexi. Alespoň trošku." Pohladí ho na tváři, ze které po celou dobu lékařovy přítomnosti nesundal ruku.

Pousměje se a přikývne. "Jistě. Donesu." Sehne se, aby Míšu lehce políbil. "Jen nějak vůbec nemám hlad. Já teda... no, nechám udělat sestřičku, co je potřeba." pousměje se rozpačitě. "Skočím ti pro tu vodu a zas se vrátím, ano? Nechceš třeba ještě něco jiného?" zeptá se. Donesl by mu třeba modré z nebe, kdyby si o něj řekl. Je ještě trošku přešlý z toho, že se operace protáhla, takže na jídlo nemá momentálně ani myšlenky.


Zavrtí hlavou. "Nemůžu teď vůbec nic. Až k večeři něco málo. Určitě suchý rohlík nebo kopeček rýže. Ale je to jedno, stejně nějak nemám hlad. Je mi po narkóze vždycky spíš těžko." pousměje se. "Opravdu tam vezmi něco pro sebe, i kdybys pak měl večeřet až se mnou. Udělej to pro mě." pohladí jemně prsty, které stále svírá v dlani. Příchozí sestřička je s úsměvem vyruší a slušně vypakuje Lexe ven. Zatáhne za ním rolety, aby se mohla Michalovi věnovat v klidu a nic ho nestresovalo. Nakonec ho ještě pod dohledem lékaře odpojí od přístrojů a převezou na pokoj, kde je jedna nemocniční postel a pohovka. Zakáže si sahat do klína, protože je dole podrážděný až až a ještě by si to mohl zhoršit. Jsou mu nataženy erární kalhoty, aby nemusel být pod peřinou nahý, protože Lex jeho tašku střeží opravdu důsledně. Nalepování elektrod na hrudník se neobejde bez komentáře na jeho tetování. Dozví se, že na sále byl déle, než se plánovalo. Proto Lex vypadal tak přepadle? Musel být chudák vyděšený a on ani neměl tušení, co se s ním dělo. Skousne si ret a sleduje čirou tekutinu, kterou mu sestřička injekcí vpravuje přes kanylu do těla. Potom ho zanechá o samotě. Nezapomněl však sestřičku upozornit na to, aby Lexovi vyřídila, že ho převezli, protože ho nechtěl vyděsit. Tady už budou moct v klidu mluvit. Než přijde Lex, zavře na malou chvíli oči.

Po malém infarktu a informaci od sestřičky, že Míšu už převezli, se k němu konečně propracuje. Lehce zaťuká, pro případ, že by tam byl doktor a vejde. Má toho za dnešek už nějak dost. Takhle se nestresoval, ani když měl uzavírat obchod za několik milionů. "Ahoj." pousměje se. Přejde k Míšovi, na stolek odloží láhev neperlivé vody a konečně pustí z ruky Míšovu tašku. "Jsem úplně zblbnutý. Vůbec jsem si neuvědomil, že tu tašku budeš hned potřebovat." povzdechne si. Vážně si připadá jak praštěný válečkem po hlavě. "Promiň."

Pousměje se tomu. "Když ze mě stáhneš ty příšerný erární kalhoty a pomůžeš mi do kraťasů, které jsem si vzal, tak se nemusíš vůbec omlouvat. Vždyť se nic nestalo. Jen mě sestřička nechtěla nechávat nahého. Asi jsem jí moc rozptyloval. Děkuju za tu vodu. Nechceš se na chvíli natáhnout?" ukáže prstem na pohovku a natočí hlavu. "Omlouvám se, že jsem byl na tom sále tak dlouho. Nevěděl jsem to, až dokud mi to sestřička neřekla. Asi jsem dělal problémy. A tebe vyděsil." Je mu díky tomu hrozně, nedokáže si představit, jak se Lex musel cítit.

"Tím se netrap, ty můj svůdníku." pousměje se. "Hlavní je, že se to obešlo bez nějakých komplikací. Za to ty přece nemůžeš." zavrtí nechápavě hlavou. "Tak já si tě převléknu, protože další sestřičku už k tobě jen tak nepustím. Ta narkóza ti trošku pomotala orientaci." zazubí se. "Rozptylovat sestřičky. Že se nestydíš. Kdyby doktora, tak to pochopím." sehne se do tašky, aby našel zmiňované kraťasy. "Víš, že je to vlastně poprvé, kdy tě uvidím v kraťasech?"

"Mám sice o šest let staršího přítele, ale motat hlavu doktorovi, který je starší tak o třicet, minimálně, to opravdu nemusím. To už raději ty sestřičky. Já stejně nakonec zůstanu orientovaný jen na tebe." pousměje se. "To je asi pravda. Ale je to lepší varianta než se mačkat v kalhotách, nemyslíš? Když mě tady budou pořád svlékat a oblékat. Na normální nošení kraťasy nemám, není mi to moc příjemné, když mě lidi okukují... vychrtlé nohy nejsou nic moc."

"Třeba by se tu našel i nějaký mladší." pokrčí rameny. "Ale jestli vážně zůstaneš orientovaný na mě, pak se asi nemám čeho bát." pousměje se. Vytáhne kraťasy. "Tak si tě převlíkneme." odloží kraťasy na stolek a odhrne z Míši deku. "Tvoje nožky jsou náhodou vychrtlé moc hezky. Mně se líbí." zazubí se. "Lidé jsou hloupí, civí na všechno. Nemůžeš se tím nechat deptat. Stejně jediný, kdo tě může okukovat, jsem já. A já už viděl úplně všechno."

"Já chci jenom tebe, nemám zapotřebí se přeorientovávat nebo hledat někoho mladšího. Já už svého přítele našel." Pohladí ho lehce po prstech. Myslí to vážně. "Líbí se ti, jo? Proč ti to moc nevěřím?" pousměje se. "Ty už mě máš vykoukaného až až. Za chvíli ze mě nic nezbude." Natáhne se rukou poslepu pro flašku, aby se mohl napít. Ta žízeň je opravdu nepříjemná a nechce se zase tolik hýbat, když to má zakázané. "Vím, že je to hloupá otázka, ale nevíš, kde mám vozík? Co si ještě vybavuji, tak doktor říkal sestřičce, ať ho někam odveze, tak jestli jsi ho třeba nepotkal?" Lex je chudáček z toho celý vedle. Bude ho muset pomuchlat. Hned jak odejde fyzioterapeut a ukáže mu, jak se může pohybovat. Nechtěl by si nějak ublížit, aby nemusel na nějaký další zákrok. Už jen kvůli Lexovi, který to nese hůř než se zdá. " Ještě to chvilku v těch jejich kalhotách vydržím... Pojď sem ke mně." Alespoň na chvíli si ho k sobě přitáhne. Jemným tlakem ho donutí se sehnout k němu a opřít si čelo o to jeho. Zahledí se mu do očí. Prsty pohladí unavenou tvář. "Nevím, jak se ti za tohle všechno, co pro mě děláš, odvděčím."


"Nech takových řečí. Jsme partneři, jedeme ve všem spolu." pousměje se a na chvilku si dovolí zavřít oči. Dotyk je příjemný a on si přijde tak strašně unavený. "Nemohl bych se na sebe ani podívat do zrcadla, kdybych tě v tom nechal samotného." Byl by skoro schopný takhle i usnout. "Ptal jsem se sestřičky, myslím, že říkala, že je v sesterně, že ti ho doveze, až bude mít chviličku. Že prý stejně můžeš zapomenout, že by ses na něj soukal hned. A aspoň tě to nebude pokoušet." Vydechne a pomalu se narovná. "Víš, že se mi takhle líbíš. Neměnil bych na tobě vůbec nic." pohladí ho po tváři.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 24. prosince 2014 v 19:51 | Reagovat

je skvělé je mít na stejné vlně je to velice uklidňující :-D

2 Karin Karin | 24. prosince 2014 v 21:49 | Reagovat

Tak to je príma že se to povedlo a ty dva jsou k sežrání. [:tired:]

3 Zuzana Zuzana | E-mail | 24. prosince 2014 v 23:14 | Reagovat

To je dobre, že sa všetko podarilo. A Lex je úžasný:) Ďakujem za kapitolu a prajem krásne sviatky:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama