Část čtyřicátá osmá

4. ledna 2015 v 12:33 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část čtyřicátá osmá



Zahleděl se na hromadu krabic, které stály vyskládané v chodbě, jak je tam kluci postupně nosili. Netušil, že by měl tolik věcí, které opravdu potřebuje, ale zdání zřejmě klamalo. Projede prsty svoje vlasy v přemýšlení nad tím, jak to všechno vybalí a hlavně kam.

"No, je toho docela dost." Lex se opře dlaněmi o Míšova ramena. "Budeme to muset nějak zpacifikovat. Ale určitě to zvládneme. Vypadá to horší než to je." sehne se, aby jemně vtiskl polibek na tvář. "A přestaň se tvářit tak přepadle."

"Ale kam to všechno dáme?" povzdychne si nešťastně. Měl velkou spoustu knih, které k práci potřeboval a nějak nemyslel na to, že by k nim byla celkem vhodná i menší knihovnička. Hlavně nechtěl Lexovi plnit pokoj svými věcmi do práce.

"Nějak si poradíme. Neboj se. Myslím, že do ložnice by se určitě vešla nějaká menší knihovna. Tam naskládáme ty tvoje bichle. Zatím je necháme v krabici někde stranou. Můžeme ji jít zítra vybrat, jestli chceš. Na interiéry jsi tu ty. Nezdá se to, ale prostoru je tu dost. Úplně se to tu všechno ztratí."

"No nevím." nakrčí nos, jak se rozhlíží kolem a přemýšlivě zařazuje malou knihovničku do interiéru. "Kuš, moc pracuju." zazubí se, když se probere z přemýšlení. "A co dál?" Knihy sice vyřešili, ale i tak je tady dost dalších věcí.
"Hm. Nechceš takhle po mně moc věcí naráz? Jeden problém jsem vyřešil, mám nárok na odpočinek. A pokud možno sladkou odměnu." pousměje se. "Tenhle byt je dost velký i pro pětičlennou rodinu. Nevím, proč bychom se sem nedokázali vejít ve třech. Vidíš to moc černě."

"Protože to vypadá, že mám věcí za dva." zazubí se. "Sladkou odměnu a odpočinek? V jaké formě?" v očích mu zajiskří. Měl ze začátku strach, že se bude Lex bát cokoliv podnikat, ale nic z toho se nevyplnilo. Naopak si oba velkými doušky užívali to, že zrádný pohyb, který by mohl vyvolávat nepříjemné bolesti, byl pryč. Teď už žádné neměl.

"No, jen jsem si tak říkal, že bychom mohli otestovat tu tvoji matraci. Abych se ujistil, že vyhovuje i mně. A našim společným postelovým aktivitám." pokrčí rameny. "Vážně bych ji moc rád vyzkoušel a to právě teď."

"Tak to bychom měli jít hned a neotálet." Uchopí ho za loket a popostrčí do ložnice. Dveře za nimi zabouchne. Matrace je dávno uložená na svém místě a připravena pro každý plán.

Spokojeně se pousměje. "Teda, Myško... a to jsem si myslel, že budeš unavený ze stěhování a toho zmatku kolem. Evidentně jsem tě špatně odhadnul." Vzhledem k tomu, že kluci se odešli posilnit jedním či dvěma pivky, tak mají volné pole působnosti. Naprosto.

"Evidentně ano." Stáhne ze sebe mikinu i s tričkem naráz. Pás, který stále nosí, letí za nimi na zem. To se sebere později. Přesune se na postel, přitáhne rukou lehce vykolejeného Lexe k sobě. Spona pásku cvakne, jak ji rozepne. Vyhrne lem trička výš, aby mohl políbit podbřišek. "Unavený určitě nejsem."

"Šotek už zase vystrkuje růžky. Ten se sem ale nestěhuje. To tedy ne." natáhne ruce, aby mohl projet Míšovými dlouhými vlasy. Miluje to, je to takový zvláštní pocit. "Takže teď už spolu oficiálně bydlíme." pousměje se spokojeně. "Úžasné." natáhne se, aby mohl Míšu políbit. "Ode dneška už jsi doma tady."

Spokojeně zavrní do spojených rtů. Lexova slova mu na tváři vykouzlí přihlouple šťastný úsměv. "To by chtělo řádně oslavit, co myslíš?"

"To určitě ano. Vybalování můžeme nechat na později. Ty krabice nemají nožičky, takže neutečou. Spíš jen, aby nepřekážely tobě." dlaně zkoumavě přejedou přes Míšův hrudník. "Až dokončíme testování matrace, tak bychom si mohli objednat něco k jídlu, dát si trošku vína a třeba otestovat matraci ještě jednou. Abychom se ujistili, že jsme testovali správně a nedošlo ke zkreslení výsledků."

"V posteli mi určitě krabice překážet nebudou. To se o ně spíš přerazí Roman. Pokud se tady ukáže. Ale to je mi v tuhle chvíli tak nějak jedno." Přetáhne Lexovi přes hlavu tričko. "Je to moc divné, ale s tebou přicházím vínu na chuť. A vůbec, nechme těch řečí, takhle se tady vystavuješ a svádíš mě, že se nestydíš." uculí se. Mezi rty uvězní jednu bradavku a rukama se dá do sundavání kalhot.

"Víno je v malých dávkách velmi zdravé." zamumlá. Dál raději nic nekomentuje. Jen se pomalu svalí na Míšu, aby mu znemožnil nějaké akce. "Zlobíš, Myško. Asi ti budu muset naplácat..."

"Ale to je pěkně nefér. Já přece nikdy nezlobím." zaprotestuje s úsměvem, když je uvězněn. Potom se zarazí. "Naplácat? Přecházíme v novou formu postelových hrátek, Lexi?" uculí se. Vyprostí své dlaně ze sevření, přejede jimi přes záda až na pozadí, prsty vjedou pod rozepnutý lem kalhot. Mazlivě přejede oblé půlky. Na tváři nevinný úsměv a v očích hravé plamínky. "A podle čeho se bude odvíjet míra naplácání?"

"Podle míry tvého zlobení. Jsi si až moc dobře vědomý toho, že mě neuvěřitelně provokuješ, že ano?"

"Cože? Já? Tebe?" vykulí se smíchem oči. "Kdepak. Ty provokuješ mě." Uculí se tomu, vyjede rukama výš, obejme ho. "Není možné, abych já někoho provokoval." zakroutí důležitě hlavou.

"Ale mě provokuješ! Strašně moc. Pak mám strašnou chuť se s tebou pomilovat. I když vlastně... nic nám v tom nebrání. Prostor je, čas snad taky, Roman pryč, takže by ses vůbec nemusel krotit..." pousměje se. Sehne se, aby Míšu prudce políbil.

Když se od sebe konečně na okamžik odtrhnou, zatahá za lem Lexových kalhot. "Já bych se nekrotil, ale s takovou překážkou se moc daleko nedostaneme." uculí se. "A ty nevidíš tu svatozář, kterou mám? Já jsem ve všem naprosto nevinně." Přejede prsty přes konturu ucha až k rameni a na záda. Druhou si ho k sobě přitáhne, miluje ty rty. "Můžeš mě pomilovat, kolikrát jen chceš."

"Abys to ale zvládnul." pousměje se a trošku se z Míši sesune, aby stáhnul kalhoty. "A co ta tvoje překážka? Ta musí taky pryč." Nakloní se nad Míšu, aby rozepnul a stáhl z boků jeho kalhoty.

"Když jsi mě tak zavalil, abych tě neprovokoval, tak se s tím už nedalo nic dělat." Když má kalhoty dole, natáhne se na postel větší plochou a přitáhne si Lexe zpátky k sobě. Spojí jejich rty do polibku, rukama pohladí každé místo, na které dosáhne.

"Dalo. Mohl jsi mi říct, ať se laskavě odvalím." zasměje se, prsty se vydají na pouť po Míšově krku, paži a pak jemně pohladí bok. "Víš, že ti pomáhám moc rád. A se svlékáním obzvlášť. Vidím v tom téměř naplnění existence." zazubí se a sklouzne níž, aby vtiskl polibek na pupík. "A mimochodem přemýšlel jsi už o Silvestru? Máš nějaké plány? Vím, že ještě pár dní zbývá, ale rád bych si to naplánoval dopředu." Jazykem mazlivě objede Míšův pupík a zamíří pomaličku do slabin.

"Miluju to, když mě takhle zavalíš. Miluju tebe i celé tvoje tělo, takže si nestěžuji." pousměje se. Vzrušeně vydechne, když se Lex posune níž. "Chceš se se mnou bavit a takhle mě odzbrojuješ? Silvestra jsem loni trávil v nemocnici a předtím jsem byl mimo republiku... já... plány nemám. A pak kdo zlobí." zamumlá si pro sebe, když je nucený zasténat pod návalem vzrušení.

"Já se jenom bráním. Jinak bys zlobil ty mě. A nejlepší obranou je útok." zvedne k Míšovi pohled a pousměje se. "Já bych plán měl, ale nevím, jestli se ti to bude zamlouvat." dlaní jemně přejede přes Míšovi slabiny a ukazováčkem začne jemně obkreslovat dračí ocas. "Dobře, přiznávám se, že to dělám schválně, abys nemohl moc přemýšlet a všechno mi odkýval. Mám své donucovací metody." zazubí se a položí si tvář na Míšovo břicho. "Víš, že jsem příšerně zákeřný člověk."

"Jaký plán se ti zrodil v hlavě?" zeptá se zvědavě. Vyzvedne se na loktech, aby na Lexe lépe viděl. "A asi máš pravdu, tvoje zákeřnosti mi právě vymazávají všechny myšlenky. Odkývám ti cokoliv, co jen řekneš." vydechne. Lexův jazyk obkreslující jeho tetování je vražedný.

"Vážně?" vtiskne polibek na bříško. "A odkýveš mi i silvestrovský mejdan v baru? Má to na starosti Kuba, takže to bude prvotřídní. Naposledy, když organizoval mé narozeniny, bylo to skvělé." pousměje se. "Budou tam všichni přátelé a známí." vytáhne se výš. "A samozřejmě myslím i na tebe, takže si pozvi, koho jen chceš. Rád bych jen přibližný počet, aby Kuba měl pocit, že ví, kolik tam bude lidí. Pocit mu stačí, stejně se jeho organizace rozpadne ve chvíli, kdy přijde o dva lidi navíc. Pak to už bude takové spontánní."

"No... možná Martina se Sárou, jestli budou chtít. Zbytek tráví čas určitě někde jinde, takže stoprocentní účast je jen moje." pousměje se. "Já tedy přijdu, jestli můžu. Jinak bych trávil čas tady a pracoval. Jak jinak." uculí se. "Takovou párty jsem asi ještě určitě nezažil. Kuba se nezdál, že by byl tak organizátorský typ, ale zdání klame, to je fakt." Přitáhne si Lexe do náruče k sobě nahoru. "Nenarušuju ti tím nějaké plány, že ne?"

"Jak jestli můžeš, ty tam být musíš." zasměje se a políbí Míšu na rty. "Pozvi koho jen chceš a uvidí se, kdo dorazí. Kuba je náhodou úžasný organizátor. Skoro si říkám, že je ho na té technice škoda. Nenarušuješ mi vůbec nic. Teď jsou to naše plány. A sedět doma a pracovat můžeš i jindy."

Přikývne. "Zkusím jim říct a uvidíme, jestli dorazí. Mají teď plné ruce práce s tou svatbou. Ani nevím, jestli nebude Martin třeba sloužit. A já ale myslel jiné plány. Přesně teď a tady. Když jsem si tě tak vytáhnul k sobě." uculí se. "Chyběl jsi mi tady, víš?" našpulí trochu rty, než se natáhne, aby Lexe políbil.

"Hm, jiné plány? Já se umím přizpůsobit situaci." políbí Míšovy rty a pak se přesune na jeho krk. "Vidíš, jde mi to skvěle." zazubí se, zatímco jazykem dráždí to konkrétní místečko, o kterém si je jistý, že u Míši způsobuje velmi bouřlivé reakce.

Zasténá a zafňuká. "To jsem si zase naběhnul." Donucený drážděním zavřít oči a sevřít prsty na Lexových bocích. "Ty to děláš schválně." Krev postupující do jižních směrů v intenzivním tlaku, mu rozbliká před očima hvězdičky.

"Jen abych neměl modřiny." zasměje se pobaveně do kůže na Míšově krku. Rozhodně ho to neodradí. "Dělám." potvrdí mu, ale ani tohle odhalení mu v tom nezabrání. "Miluju tvůj krk." natáhne ruku a bříšky prstů obtáhne linii krku od ucha až ke klíční kosti. "Strašně mě svádí. Nemůžu za to."

"Zbarvit tě do jiných odstínů bych si v životě nedovolil." Povolí stisk svých prstů a na důkaz svých slov boky jemně pohladí. Přejede na nahé půlky, zakotví na bedrech. "Jsi si doufám vědom toho, co se mnou dnes a denně provádíš, že ano? Asi budu muset zkontrolovat, jestli taky někde neskrýváš šotka." pousměje se. "Vím, že se pořád opakuji, ale opravdu tě moc miluju." vyjede dlaněmi nahoru, obejme dlaněmi Lexovu hlavu a zahledí se mu do očí. "Strašně moc. A tohle všechno pro mě moc znamená."

"Jsem, ale ty se mnou děláš to samé. Stačí se na tebe jen podívat." pousměje se. Zadívá se do Míšovy tváře, pohledem vyhledá jeho zelené oči. "Taky tě moc miluju, víš, že bych pro tebe udělal všechno na světě. Dokonce i pořídil vlastního šotka, i když ten tvůj mi stačí bohatě."


Svalí Lexe vedle sebe a převalí se na něj. Když už teď nemá stehy a ví, co si může se svými zády dovolit, hned se mu žije lépe. "Můj šotek tě má stejně rád jako já." políbí ho na rty, bradu a hrudník. Prsty objede kontury bradavek, sjede k pupíku. "Je hezké mít tě takhle. Kde jsem jen nechal tu čokoládu?" zatváří se svatě a uculí se.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 4. ledna 2015 v 12:43 | Reagovat

takový sladký díl i bez čokolády to mám ráda a prahnu vědět jaký bude silvestr když já ho mám ve zdraví za sebou :-D

2 Zuzana Zuzana | E-mail | 4. ledna 2015 v 17:36 | Reagovat

Ten matrac odskúšali veľmi krásne:) Ďakujem za nežnú kapitolu:)

3 Natali Natali | 4. ledna 2015 v 21:20 | Reagovat

niet nad dobrý matrac! ...ale stále by ma zaujímala Martinova reakci na to tetovanie :D

4 Karin Karin | 4. ledna 2015 v 21:49 | Reagovat

Také jsem zvědava jak budou trávit Silvestr. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama