Část padesátá

14. ledna 2015 v 12:36 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část padesátá



Dojde mu, co chce Lex udělat. Nečekal, že by zrovna dnes mohli překročit hranici, která byla vytvořena. Přejede rukou přes Lexovu paži až na zápěstí, kde ho lehce stiskne a donutí tak jejich pohledy zaklesnout do sebe. Hledá v těch modrých očích jakýkoliv náznak vzpoury proti tomuhle rozhodnutí. Přitáhne si tu ruku k obličeji. Vyndá z prstů prázdný obal a někam vedle sebe ho upustí. Vtiskne polibek na drobného pavoučka. "Nepros, vezmi si, co chceš." řekne něžně. Dlaněmi sklouzne na Lexova stehna. Pohladí je. "Jen mi... budeš muset v tomhle pomoct." jistěže kdyby mohl, vzal by si to sám, ale v tuhle chvíli je tahle situace snad lepší, protože když bude chtít Lex přestat, může kdykoliv. Bude to mít celé ve svojí režii.

"Já vím." přikývne, dlaní pohladí Míšu po tváři. Než vrátí svoji pozornost ke klínu, polaská plně vzrušený penis, aby na něj jemně a mazlivě navlékl kondom. Nahne se k Míšovi, aby ještě uchvátil jeho rty. Možná to není nejlepší nápad, ale tak moc po tom touží, že nějak nepřemýšlí. Rty sjede po tváři, bradě až na krk, kde se na malý okamžik zastaví, vtiskne polibek na klíční kost a sesune se pomalu níž. Pohodlně se usadí na Míšovi, nadzvedne se tak, aby mezi jeho a Míšovým tělem bylo dost prostoru pro vzrušený penis. Nadechne se a pomalu vydechne. Strašně moc to takhle chce, ale nesmí být moc nedočkavý a nic uspěchat. Dlaň jemně obtočí kolem Míšovy erekce a posune se trošku dopředu, aby se dostal do vhodné polohy. Nespouští pohled z Míšova, zatímco ho nasměruje do svého těla a pomaličku klesá níž. Zatne zuby, tomuhle pocitu už dávno odvykl, ale vzrušení je tak velké, že jeho tělo Míšu přijme. Ne úplně bez bolesti, ale je to malá daň za to, co teprve přijde.

Kdyby jen na okamžik tušil, co se bude dít, tak by si dal mnohem víc záležet než jen malé překonání. Zatne zuby a překoná pocit, že musí zavřít oči, když se ocitne uvnitř Lexova těla. Nechce nic pokazit a tak raději jen dlaněmi hladí stehna. Až dokud Lex nedosedne úplně. Prudce nasaje vzduch do plic. Zvedne se na rukách do sedu a když se maličko vzpamatuje, jednou zajede Lexovi na šíji, aby si ho přitáhl k sobě, natisknul hrudníkem na hrudník a prudce ho políbil. "Miluju tě." zašeptá potom do ucha. Mazlivě se otře rty o tvář, opře na malou chvíli čelo o rameno, aby nechal Lexe tuhle situaci vydýchat.
Ovine paže kolem Míšových ramen a pomalu vydechne. Hloupě celou dobu zadržoval dech. Pomalu si zvyká na ne zrovna moc příjemné štípání, ale rozhodně to není nic, co by ho mohlo odradit. Je to zvláštní pocit, i přesto se cítí neuvěřitelně šťastný, naplněný. "Já tebe... šíleně." vydechne do Míšova ucha. Přitáhne ho těsněji k sobě, potřebuje cítit oporu. S koncentrovaným výdechem a nádechem se pomaličku nadzvedne. Jen kousíček, na zkoušku. Tiše zasténá, když do svého těla znovu pojme celou Míšovu délku. Zavře oči. Cítí, jak mu na čele i zádech vyskakují kapičky potu. Na podruhé je odvážnější, nepříjemný pocit přechází pomalu v něco velice příjemného. Vydechne prudce a sevře pevně Míšova ramena.

Tiskne se k druhému a vnímá i stisk, kterým Lex obepíná jeho ramena, ale je mu to v tuhle chvíli jedno. Snaží se soustředit spíš na Lexe, ale s tím vším a přílišnou předrážděností to moc nejde. Pohladí rukama celá záda. Od ramen až po půlky. Drží se navzájem tak pevně, že se nemusí bát o ztrátu svojí rovnováhy v téhle pozici. "Jsi v pořádku?" optá se tiše. Lexovy zkušební pohyby s ním dělají divy. Tmavo před očima se zintenzivňuje s každým pohybem i vydechnutím. Nečekal, že by i v téhle pozici mohlo být vzrušení tak intenzivní, jako když je Lex ten více dominantní.

Zasténá. Míšovy doteky ho tak úchvatně stimulují. "Jsem." vydechne jen. Momentálně není vybaven na nějakou konverzaci. I to jedno slovíčko mu dává dost zabrat. Jen okrajově vnímal, na co se ho Míša ptal. Opatrně se o malý kousíček posune, aby tak mírně změnil úhel. Těžce vydechne, lehce zakalený pohled vyhledá Míšovy smaragdy. Spokojeně vydechne a přisaje se na jeho rty, aby utlumil další zasténání v polibku. Znovu se pohne a opatrně vysedne. Je to složitější, cítí, jak se mu pomalu začínají chvět svaly, ale nemíní to vzdát. Pravá dlaň sjede po Míšových zádech.

Zachvěje se pod tím dotekem. Pomalu a neochotně propustí Lexe ze svého sevření, ale nepoloží se. Zůstane sedět, aby mu byl co nejblíž to jen jde. Jednou rukou se zapře a druhou se chce chytit Lexova boku. Místo toho však uchopí do dlaně vzrušení uvězněné mezi jejich těly. Každý pohyb v něm vyvolává silnější průchod vzrušivých stahů. Nechá jejich rty spojené. Lexovo sténání ho nadměrně stimuluje a s přidaným pohybem a těsnem na svém údu má co dělat, aby nevyvrcholil ihned. Ale tohle tempo ovládá Lex a jestli ho dovede k vrcholu teď nebo až za chvíli, to mu je jedno. Jen někde v podvědomí je zbloudilá myšlenka plná štěstí, která by díky těm emocím chtěla tenhle okamžik zanechat na vždy. "Moc tě miluju. Moc." opakuje se jako ohraná deska, ale je mu to fuk. Má potřebu to opakovat pořád dokola.

Míšova slova ho hřejou na duši. Je jedno kolikrát mu to opakuje, pokaždé to slyší neuvěřitelně rád. Jen s tím, aby na to reagoval, by mohl být trošku problém. Vlastně docela velký. Zasténá, Míšovo sevření ho donutí zavřít oči. Vydechne. Už je řádně zpocený, unavený, ale nemíní přestat. Vysedne o něco výš, a když se znovu sesune na Míšovo vzrušení, projede jím slastná křeč, svaly se prudce stáhnou, tělem projede silný třes a vzápětí přijde i slastné uvolnění. Přitiskne se těsněji k Míšovi, aby si tu chvíli plně vychutnal.

Ten otřes a horká tekutina v jeho dlani jsou posledním kousíčkem, který mu chyběl k extázi. Zasténá do Lexova ramene, když si ho k sobě tak pevně přimkne. Zavře oči pod náporem přicházející slasti. Prudce vyvrcholí do hříšného těla na sobě. Vyprostí svou ruku z prostoru mezi jejich těly, aby jí mohl obejmout Lexe kolem hrudníku a pevně ho k sobě natisknout v dech beroucím objetí. Obličej schová do Lexova krku. Vychutná si tu chvíli se zavřenýma očima a jemným hlazením Lexových zad. "Miluju tě." špitne tak tiše, že si není jistý, jestli to vůbec vyslovil a Lex slyšel, ale doufá, že to ví. "Ty jsi moje všechno."

Natáhne dlaň a jemně pohladí zarudlou tvář. "Taky tě miluju." pousměje se. Připadá si unavený, ale neuvěřitelně šťastný. Vklíní mezi jejich těla dlaně a jemným tlakem donutí Míšu lehnout si. Opatrně se uloží na něj a zavře oči. Jen na malou chviličku. "Vůbec nevím, co by se mnou bylo, kdybych neměl tebe." Už dávno začínal mít pocit, že neví, co se svým životem.

Hladí Lexe po zádech, užívá si jeho váhu na sobě se zavřenýma očima. "Nepřemýšlej nad tím... Já už nad tím taky nepřemýšlím. Teď máme jeden druhého a ty se budeš muset smířit s tím, že já už tě nikomu jinému nedám." Pousměje se a přejede prsty přes Lexovu šíji. Přitáhne si ho k sobě, aby se mohli políbit. "A já vím, že jsem dnes jako stará ohraná deska, ale vážně tě moc miluju. Myslím, že dokud jsem nepoznal tebe, tak jsem si jen myslel, že vím, co znamená někoho milovat." Přitulí se k němu. "Jsem s tebou moc šťastný."

"To já s tebou taky." pousměje se. "Já vím, neodpustil bych ti, kdybys mě dal někomu jinému." prsty jemně pohladí jeho tvář. "Pořád si myslím, že jsme si souzení. Jinak bych se nemusel vracet do Německa a kdo ví, jestli... kdybychom se potkali tady." lehké pokrčení ramen. "Kdybych tehdy věděl, že ten tvůj Alex je Folett, nejspíš bych mu nikdy nelezl do cesty." pousměje se.

"Dal nás nejspíš dohromady už ten tatér, nemyslíš?" Přiloží svou ruku k té Lexově, o kterou se opírá tak, aby se jejich tetování dala dohromady. "Potom jsem moc rád, že jsi to nevěděl. Já toho teď nějak vůbec nelituju a když se nad tím zamyslím, tak jsem toho ani nelitoval. Jen nechápu, proč bys mu nelezl do cesty?"

"Vždyť jsem mu tě prakticky přebral. Dělal jsem pro to naprosto všechno." pousměje se. "Nebyla to sice láska na první pohled, i když ses mi moc líbil. Ale čím jsem s tebou byl déle, tím víc jsem ti propadal." řekne tiše. "Vážně myslíš, že bych někomu koho znám přebral přítele?" pousměje se. "Je to krásné." pohladí Míšovu paži. "Ten tatér byl vážně moc šikovný."

Rozesměje se, když si na sebe vzpomene. "Věřím, že zrovna moment, kdy jsi mě vysadil na koně a já tam brečel strachy, byl opravdu zamilování hodný. Já ze začátku nevěřil, že bych ti mohl podlehnout, ale stalo se. Nějakou zvláštní silou jsi mě k sobě přitáhnul a já se zamiloval. Byl to vážně týden plný překvapení. Ale nikdy ho nebudu litovat." Políbí Lexe na rty. "A jsem moc rád, že jsem tě nakonec našel. Bylo to hrozné."

"Věřil jsi mi. Bál ses, ale přesto jsi na toho koně vlezl a věřil, že tě nenechám spadnout. Myslím, že to byla chvíle, kdy jsem... no, to je jedno. Co kdybychom si na jaře zajeli na ranč? Jen ty, já... a možná Xitt, jestli by ses o něj nebál. Třeba jen na prodloužený víkend nebo klidně celý týden. Trošku si zavzpomínat." Pomalu se z Míši zvedne a uloží se vedle něj. Okamžitě si ho přítáhne do náručí. "Ta matrace se mi zamlouvá." dodá s úsměvem.

Pomalu přikývne. "Bylo by to moc fajn. Jestli se do té doby podaří klukům Xitta zkazit natolik, že už nebude plnit ani svůj výcvik, tak už to bude jedno." pousměje se. "To jsem moc rád. Tajně jsem doufal, že bude, protože jinak by to mohl být problém." Nakloní se, aby stáhl použitý kondom a po zauzlování ho odložil. "Neuděláme malou změnu v plánech? Vstrčit někam do mezírky společnou sprchu a potom třeba to jídlo s vínem? A samozřejmě nesmíme zapomenout na kolaudaci postele číslo dvě." usměje se a přitiskne se svým tělem k Lexovi.

"Dej mi prosím, ještě chviličku. Už nejsem nejmladší." pousměje se a vtiskne svůj obličej do Míšova krku. "Pak hned začnu řešit večeři i víno. A sprchu. Tu vážně potřebuju." vydechne. "Byla to moc pěkná kolaudace." dodá.

"Ale jdi ty, ty starochu." uchechtne se do Lexova ramene. "Jsi mladý, krásný... můj. A nemyslel jsem hned, jen jsem chtěl nabourat plány dřív než by se začaly dít ty už naplánované. Mně se to takhle líbí. A v některé z těch krabic, které máme nastražené na chodbě, je i ten pomocný systém. Tak až se někdy budeš třeba malinko nudit..." uculí se.

"Zítra to udělám. Dneska už jedině odpočinek a užívání si kolaudace nebo kolaudací. To záleží na spoustě věcí. Stačí ti pizza nebo bys radši nějakou jinou kuchyni?" zeptá se a pomaličku se posadí. Jistá místa trošku štípou, ale stálo to za to. Usměje se. "Děkuju." natáhne se ještě k Míšovi. "Děkuju, že jsi tak otevřený mým... experimentům. Moc to pro mě znamená." Víc než by si Míša mohl myslet.

"Zase nemyslím hned. Nijak to nespěchá. A stačí pizza. I když tvoje kuchyně je nejlepší." Položí se na břicho, bradu si opře o složené ruce. "Proč experimentům? Já bych měl děkovat spíš tobě, žes mě nekopnul do rozkroku za... tamto. Ty víš, za co." pousměje se. Natáhne jednu svoji ruku dopředu, aby chytil Lexovu dlaň do své. "Vážně mi na tobě moc záleží. Kdyby ses cítil nepohodlně, tak bych tě do toho nikdy nenutil."

Zavrtí hlavou. "Necítil jsem se nepohodlně a ani jsi mě do ničeho nenutil. Zítra uvařím, ale dneska už se mi do toho nechce. Nezlob se." sevře jeho dlaň a skloní se, aby vtiskl polibek na lopatku. "Půjdu nám napustit vanu a objednám pizzu."

"Já se přece nezlobím. Myslíš, že mi dělá takovou radost nechávat tě postávat u plotny? Netvrdím, že tvoje umění není prvotřídní, ale vážně se kvůli jednomu nemusíš tvářit takhle. Spokojil bych se teď i s jogurtem. Hlavně když budeš u mě." usměje se.

"A jak se tvářím? Mě vařit baví, obzvlášť když mám pro koho. Jen dneska už toho bylo trošku dost. Jogurtem bych tě rozhodně nikdy neodbyl." pousměje se. "Takže jdeme na tu vanu?"

"Vana zní dobře. Klidně běž objednat to jídlo, já se zatím přesunu do té koupelny. Jen doufám, že nebudou mít načasování jako prvně." uculí se, když si vzpomene na jejich milování na zemi v chodbě a následné vyrušení poslíčkem. Pomalu se posadí a přesune na kraj postele. Neopomene si během toho přesunu ukradnout letmý dotek Lexových rtů na svých.

"Řeknu jim, ať to dovezou tak za hodinku, ať máme trošku času." pousměje se. "A ty se zatím můžeš přesunout. Hned se k tobě přidám."

"To doufám." uculí se a raději se začne věnovat přesunu, protože dalších pár vět by taky mohlo znamenat, že by se z postele ani nevyhrabali. "Ne že se budeš někde zdržovat."

"Spěchám jenom za tebou. Objednám to a jsem u tebe." vstane a jen tak nahý přejde ke stolku, aby z něj sebral mobil. Chvíli prochází kontakty, než najde ten správný. Pousměje se na Míšu.

Vrátí mu úsměv. Byl nachytaný na švestkách při pozorování toho sexy hříšného těla. "Nechceš vzít to víno do té vany? Myslím, že tě na chvíli zalehnu." uculí se. Poklidí malý nepořádek, který udělal. Oblečení přehodí přes židli, stejně tak i pružný pás. Vezme jen svoje a Lexovy boxerky. "To já jen kdyby nám přišla nečekaná návštěva." odpoví s úsměvem na Lexův pobavený výraz.


"Dobrý nápad." přikývne pobaveně. "Tak já se za momentík přidám."
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 14. ledna 2015 v 19:03 | Reagovat

tak to vypadá že ta hodinka času na picu bude málo :-D

2 Zuzana Zuzana | 14. ledna 2015 v 20:26 | Reagovat

Užili si to nádherne:) strašne moc si užívam tú idylku. Sú spolu perfektní.

3 Karin Karin | 14. ledna 2015 v 20:36 | Reagovat

Ty dva jsou k sežrání. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama