Část padesátá první

19. ledna 2015 v 12:37 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část padesátá první



***
Bylo přesně dvacátého čtvrtého prosince. Michal se spokojeně zachumlal do své zimní bundy. Venku padal sníh a on pod záminkou, že jde vyvenčit Xitta, se vydal do jednoho nákupního centra, kde měl u prodavačky pro dnešní den schovanou onu tlustou červenou stuhu. Vůbec mu bylo jasné, že není třeba vůbec zmiňovat, proč potřebuje tři metry rudé stuhy. A na balení dárků to určitě nebylo. Jen jednoho. Náprsní kapsa bundy slibovala, že se vyhne případnému šmejdění po dárcích, i když předpokládal, že Lex ve svém věku už nebude pátrat. Vlastním klíčem si odemkl dveře od bytu, aby zjistil, že je stále prázdný. Lex se totiž vydal pro vánoční stromek do firmy jeho otce, protože jim ho před dvěma týdny slíbil. Sklepe z Xitta mokrý sníh a přejede ho ručníkem, aby nenastydnul, i když topení pěkně žhavilo. Sám si zaparkuje na kraji hned u dveří, aby si otřel kola vozíku a setřel po sobě mokré stopy. Nemusel přeci roznášet tu břečku po celém bytě. Bundu pověsí na nižší věšák, který mu Lex taky nainstaloval, aby se nemusel natahovat až nahoru. Přejede do obývací části, kde už jsou připravené ozdoby, jen ten stromek pořád chybí. Ale pod jmelím visícím na lustru strávili včera celý večer.

Zaparkuje před domem. Vypne motor a vysouká se z auta ven. V té zimní bundě je to trošku složitější, ale nechtěl se na ten kousek zase oblékat. Přejde ke kufru a vytáhne z něj stromek. Kupodivu se mu tam vešel a jak se zdá, je i nepoškozený. Pousměje se, opře si stromek o pouliční osvětlení a vytáhne ještě z kufru menší cestovní tašku. Tu si přehodí přes rameno, zabouchne kufr a zamkne. Popadne stromek a vykluše až nahoru pěšky. Klíče zarachotí v zámku. Už se hrne dovnitř. "Míšo? Jsi doma?" pohled mu padne na jeho bundu, takže dostane odpověď ještě dřív. "Vezu ten stromek. Je vážně skvostný."

Nacouvá si z obýváku tak, aby dobře viděl do chodby. Trochu se nakloní a rozesměje se. "Ty sis tu čepici fakt vzal? A ano, jsem doma. Neříkal táta něco?" řekne mezi smíchem. Před pár dny tu santovskou čepici koupil v jednom krámě a dal jí Lexovi jen tak z recese. Nevěřil mu, že by si jí na hlavu vzal.

"Říkal, že mám moc hezkou čepici a že se máme zítra určitě ukázat na oběd." protáhne stromek dovnitř a zabouchne dveře. Klíče odhodí na botník. "Proč bych si ji neměl vzít, říkal jsi přece, že mi sluší." složí na zem i tašku. "Takže, jdeme na ten stromek a pak mi pomůžeš s přípravou večeře."

"Sluší ti, ale nečekal jsem, že by sis jí vzal ven." pousměje se. "Copak mi to vezeš?" optá se zvědavě na obsah tašky. "Pomůžu rád, vždyť to víš. Ale ten plech spálených rohlíčků mi na triko nehodíš ani dnes." uchechtne se nevinně, když si vzpomene na jejich pečení vánočního cukroví. A jeden jediný večer, kdy jim ho ještě za tepla neužírali kluci.

"To zjistíš. Večer." tašku nechá taškou, nepředpokládá, že by mu do ní Míša lezl. Popadne stromek a začne rozvazovat provázky, kterými jsou svázané větve, aby se líp převážel. "Je to vážně úchvatná stříbrná jedle. Akorát velká. Naprosto dokonalá. A za ty rohlíčky jsi mohl, kdybys mě nerozptyloval, tak jsem je vyndal včas."

"Není možné, abych já tebe někdy rozptyloval. Ale když jsi je poválel v cukru a nabídnul klukům, tak nic nenamítali." Uculí se nevinně. "My doma vždycky měli strom od země až ke stropu, že ho musel táta na špičce stříhat, abychom tam mohli vůbec dát tu ozdobnou špičku. Ale tahle je taky krásná. Asi si dal na výběru záležet." projede prsty jehličím a začichá. Intenzivní vůně lesa je příjemná.

"To je pak škoda, stříhat takový hezký stromek. Chtěl jsem něco menšího, ať to nemusíme zdobit ze štaflí." úhledně smotá nitky. "Tak, kdepak je stojánek, ať ho můžu ukotvit." donese stromek do obýváku a rozhlédne se kolem. "Už ho vidím." pousměje se. Chvíli mu trvá, než do něj stromek správně usadí, ale povede se. Dílo si kriticky prohlédne. "Nezdá se ti, že je nakřivo?"

"Nezdá. Opravdu je." nakloní hlavu na stranu, aby stromek vyrovnal. "A trochu bych ho pootočil." naznačí točivý pohyb rukou. "Ale na tohle se musím vysvléknout. Určitě kvůli mně nemusíš vytápět zase tolik. Nezmrznu ti." uculí se a raději si přes hlavu stáhne svojí oblíbenou mikinu, aby odhalil bílé tričko.

"Já to myslel dobře. Aby ti nebylo zima." pousměje se, přejde ke stromku a chvíli s ním různě točí a nastavuje. "Lepší?" odstoupí kousek, aby měl lepší pohled. "Ale jestli je ti teplo, tak to topení můžeme stáhnout. Není problém."

"Ještě malinký kousek doleva a bude to dokonalé. Je mi dobře. Asi jsem byl ještě vymrznutý z venku a teď teprve přišla ta teplá vlna." usměje se. "Jen bych tam nedával ty čokoládové figurky, co jsme dostali. Určitě by blízko topení tekly. Jestli je tedy kluci nesnědli?" zahledí se tázavě na Lexe.

"Jsou támhle ve skříňce. Těch je pro kluky škoda." poupraví stromek podle Míšových pokynů. "Na teplé vlně jsi snad už delší dobu." přejde k Míšovi, aby ho políbil. "Zvládneš to tu? Jen se chci podívat, jak vypadají ty filety. A měl bych dát pomalu vařit brambory, ať večeříme nějak rozumně."

"Bez tebe bych to nevěděl." usměje se. Obejme Lexe kolem stehna. "Máš štěstí, že nejsme pod tím jmelím, které nám sem bylo nastraženo. Proto tě pustím. Já se o to postarám a ty si potom přijď alespoň posadit špičku. Nahoru opravdu nedosáhnu." propustí Lexe ze svého sevření a shlédne ze stromku na ozdoby a zase zpátky. V hlavě je pomalu rozmisťuje, aby to bylo dokonalé. "Co je?" otočí se trochu nechápavě po smějícím se Lexovi.

"Ty se vážně nezapřeš." zavrtí pobaveně hlavou a vtiskne mu ještě jeden rychlý polibek. "Tak tu hezky polaď interiér." zazubí se. "Kam nedosáhneš, tam to dodělám přesně dle tvých pokynů. Já zatím ovládnu kuchyni."

"Ty ovládni kuchyň, já obývák." zasměje se. Natáhne se pro krabičku s ozdobami, aby si ji položil na klín a dá se do rozmisťování. Nakonec se mu kromě špičky a posledních tří ozdob podaří úspěšné nazdobení. Kriticky se zahledí na svou práci, ale musí konstatovat, že se mu to povedlo. "Xitte!" zavolá na svoje psisko do chodby. Přejede kolem kuchyně a s pobaveným úsměvem nahlédne dovnitř, aby Lexe zkontroloval. Vytáhne z batohu speciální psí čepici se sobím parožím a malou červeno bílou čepičkou. Za obojek udrží Xitta u sebe, protože ho jistě láká směsice vůní linoucích se z kuchyně. "Kdybys potřeboval soba, jednoho bych tady měl."

Už má připravené filety, jen je obalit a osmažit. A brambory už se taky vaří. Vykoukne z kuchyně. "Cože?" zadívá se na Xitta a začne se smát. "Chudinka, proč mu to děláš?"

"To já jen tak, vždyť víš... šotek." řekne s pokrčením ramen a úsměvem, jako by to mluvilo za vše. Každopádně čepici hned sundá. Nebude chudáka Xitta víc trápit. Propustí ho ze svých spárů, aby se mohl zpátky rozvalit ve svém pelechu. "Já mám skoro hotovo. Ale na ten zbytek už potřebuji asistenci. Takže pokud ti můžu nějak pomoct v kuchyni, neváhej mě zaměstnat."

"Až se dovaří brambory, tak začneme chystat salát. Rybu udělám až těsně před. Mám ještě tak deset minut, než bude potřeba věnovat se bramborům. Co kdybych ti pomohl dozdobit ten stromek? Sám to nezvládnu, musíš mi říkat co a jak." pousměje se, zamíří do obýváku. "Je to krása." ohodnotí Míšův výkon, když si ho prohlédne.

"Nezvládneš? Čeká na tebe ta slibovaná špička a ještě ty tři stříbrný šišky, až takhle nahoru už nedosáhnu." Zastaví se vedle Lexe a položí mu ruku na bok. "Ten stromek je nádhera sám o sobě. Už jsem ho mohl jen zkazit. Nesmím zapomenout tátovi pochválit výběr, aby měl taky důvod se pýřit. Doděláš to tedy, prosím?"

"Jistě." přikývne a natáhne se pro zbývající ozdoby. Umístí je přesně tam, kam Míša určil. Pak ještě opatrně umístí špičku." poodstoupí. "Je to vážně nádhera. Měli bychom to nafotit." usměje se. "Naše první Vánoce." skloní se k Míšovi, aby jemně políbil rty. "Na jednu stranu mě to naplňuje úžasem."

"A zapózuješ mi? Donesu potom foťák." usměje se. Přejede dlaní přes Lexovu tvář a jemně si ho k sobě přitáhne, aby se mohli líbat o chvilku déle. Je to jen takové něžné oždibování rtů. "Ty jsi totiž úžasný celý. Ale asi bychom se měli vrátit do kuchyně, protože rozvařené brambory by mi na Štědrý den asi neprošly."

"Později." přikývne. "Zas to nepřeháněj, nebo ti zpychnu. Tak jo, půjdeme je zkontrolovat." pousměje se. "Oloupeš je potom?"


Přikývne. "Oloupu, nakostičkuju, cokoliv jen si řekneš. Ale srdíčka ani sněhuláky z nich krájet nebudu. Nebo jsi měl takový plán?" pohlédne na něj s úsměvem. "A musím si tě přece chválit. Budu muset před večeří ještě s Xittem ven, abych potom nemusel odbíhat od stromečku."
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 19. ledna 2015 v 20:34 | Reagovat

Jsem zvědava co bude dělat Lexa až najde Míšu pod stromečkem. [:tired:]  :D

2 Zuzana Zuzana | 19. ledna 2015 v 20:39 | Reagovat

Pekná atmosféra, teším sa na kapitolu keď si Lex bude rozbaľovať darček:)
Ďakujem za kapitolu.

3 KATKA KATKA | 20. ledna 2015 v 9:33 | Reagovat

tak mě napadlo kdyby měli stejný nápad na dárek jak by to asi dopadlo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama