Část padesátá čtvrtá

3. února 2015 v 12:42 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část padesátá čtvrtá



"O tom nepochybuji." Pousměje se. Potom překvapeně pohlédne na krabičku v Lexově ruce. Zvědavě se zahledí do jeho očí. "Co to je?" optá se. Nějak nemá odvahu se po dárku natáhnout, aby ho náhodou nekousl, třeba.

"Nemusíš se bát. Je to jen taková maličkost." natáhne ruku a přejede po Míšově předloktí, kde je umělecky vyvedená pavučina. "Já pavoučka mám, ale ty ne. Té pavučince musí být strašně smutno." vtiskne mu krabičku do ruky. Tomu přívěsku prostě neodkázal odolat, když ho viděl. "Jen ho moc neukazuj Kamilovi, nebo ti půjde po krku." pousměje se.

Zprvu nechápavě hledí na Lexovy prsty, jak se dotýkají jeho ruky, ale potom mu pomalu s Lexovými slovy začne docházet, o co by mohlo jít. Pomalu nadzvedne víčko krabičky jako by se bál, že na něj vyskočí pavouk živý. Zůstane hledět na dokonalou práci vyvedeného pavoučka na řetízku. Opatrně ho vezme do prstů. Tohle určitě není stříbro. Bílé zlato? Zvedne tázavě pohled k Lexovi, i když je těžké odtrhnout pohled od dokonalé práce.

"Líbí se ti?" zeptá se s očekáváním. Není si docela jistý, jestli to už trošku nepřehnal. Míša vypadá poněkud zaraženě. Natáhne dlaň k Míšově tváři. "Jsem si jistý, že ti bude moc slušet." S obavami se zadívá do jeho očí.

"Moc." přikývne, upřímně překvapený. "Je to nádhera. Ale..." polkne svá slova. "Zapneš mi ho, prosím?" vtiskne přívěsek Lexovi do prstů a odhrne si vlasy z krku, aby udělal prostor.

"Jaké ale?" zeptá se a vstane, aby mohl Míšovi ten řetízek připnout. Prvně políbí šíji, než řetízek připne. Ještě ho pohladí prsty. "Vážně ti moc sluší." pousměje se spokojen svým výběrem.

"To nic." pousměje se. Dotkne se svými prsty na těch Lexových, když mu přívěsek upravuje. "Je opravdu krásný. Děkuji." Natočí se k Lexovi, aby ho mohl políbit. Dlaní přejede přes hladkou tvář.

"Hlavní je, že se ti líbí." prsty upraví ještě pavoučka na řetízku. "Nemohl jsem odolat, když jsem ho uviděl. Je to skoro jako symbol." pousměje se. Usadí se vedle Míši na gauči a přitáhne si ho k sobě, aby ho mohl políbit.

Souhlasně pokývá hlavou. "Má pro nás velký význam." pousměje se šťastně a ještě jednou shlédne dolů na svůj hrudník, kde se teď pavouček pěkně vyjímá. Nechá se přitáhnout do Lexovy náruče. Omotá ruce kolem jeho boků. "Děkuji. Ale teď by sis mohl rozbalit zase něco ty. Zatím to bylo jen na mně." pousměje se, když se od sebe na okamžik odtrhnou.

Přikývne. "To bych mohl." Ale moc se k ničemu nemá. Oždibuje rty raději Míšův krk.

"Lexi..." vzdychne, když se rty začnou nebezpečně přibližovat k místečkům, které ho tak vzrušují. "To by myslím teď nešlo." uculí se a pokusí se odtáhnout, ale Lexovy rty jsou neodbytné. Spokojeně zavrní, když mu podlehne.

"Proč nešlo? Máme celý večer, noc... ráno... dopoledne, ale na oběd musíme k tvým rodičům, takže..." zavrní do Míšova krku. Dlaně sjedou po krku a zastaví se na horním knoflíčku košile.

Zachvěje se. "Nenecháme si to na později? Opravdu ne?" představoval jsi svoje předání trochu jinak, ale Lex to vidí taky jinak. "Až po dárcích?" zkusí znovu. Jeho tělo křičí ano všemu, co chce Lex právě v tuhle chvíli dělat, ale mysl se ještě trochu zdráhá. "Ale kdyby ses třeba na chvíli nedíval, mohl bych ti předat největší dárek, který je jen pro tebe."

Odtáhne se a pousměje se. "Dobře, budu hodný. Největší dárky si vždycky nechávám až na konec. Ale jak se rozbalí poslední dárek, odnáším si tě do ložnice. Počítej s tím." usadí se způsobně a dělá hodného.

Tajemně se pousměje. "S tím počítám už celý dnešní den." pohladí mu něžně tvář. "Takže bychom si s tím rozbalováním měli pospíšit, co říkáš?" Vtiskne letmý polibek na ucho a lehce se z boku přitiskne k Lexově tělu. Sám se na to těší a doufá, že to bude alespoň trochu překvapení.

"Já si to chci vychutnat. Máme pak celou noc. A o to víc to bude lepší, když si chviličku počkáme." pousměje se. "No, takže pokračujeme, ne?"

"Ještě před malou chviličkou jsi trošku spěchal." pousměje se, ale taky se odtáhne. "Tak do toho, teď něco pro tebe." pobídne ho s úsměvem. Prsty si uhladí vlasy a sjede jimi na skvostný přívěsek, který od dnešního dne asi nikdy nesundá.

"Dobře." přikývne a pohledem sjede pod stromek. Hledá něco, co by si mohl rozbalit." Já vím, ale já to viděl na sex pod vánočním stromkem. To jsem totiž ještě nikdy nezkoušel." Pousměje se jako andílek. "A pak by se pokračovalo v rozbalování." vysvětlí svůj plán.

"Třeba na to později taky dojde." pokrčí nenuceně rameny. Dlaní přejede mazlivě přes Lexovo stehno. "Ale bez těch dárků tam to bude určitě lepší. Nebude nás škrábat balicí papír. Tak šup, ať v tom pokročíme. Sděluješ mi tady plány a já začínám být lehce netrpělivý. Stejně je většina těch zbylých dárků tvoje. Až na tu kost." uculí se.

"Já se nemůžu rozhodnout, kterým začít." pokrčí nešťastně rameny, ale pousměje se a sklouzne z gauče, aby se mohl opřít o Míšovy nohy a pohodlně dosáhl pod stromeček.

"Sáhni po tom nejbližším a je to." Pohladí ho na šíji, dlaní zakotví na Lexově rameni. "Nebo po nejhezčím balicím papíru." uculí se. "Nebo to rozpočítej. Možností máš spoustu."

"Tak dobře." natáhne se pro nejbližší dárek zabalený ve velmi zajímavém papíru. Opatrně s ním zatřese. "No to jsem zvědav."

"To já taky." uculí se. "Zajímá mě už nějakou dobu, co dostaneš od svých přátel. Umí být velmi vynalézaví."

"Podle papíru soudím, že to bude od Romana." znovu zatřese balíčkem. "Že by se spletl a omylem mi dal dárek pro Xitta? Rachtá to jako granule." zazubí se a začne balíček rozebírat. Je to kartonová krabice. Na vršku je lísteček. "Užívej je moudře." přečte a podívá se na Míšu, než krabici otevře a začne se smát. Uvnitř se nachází úplná sbírka nejrůznějších kondomů. "To je ale blbec." rozesměje se hlasitě a krabici podá Míšovi, aby se taky pokochal.

Se smíchem se pro krabici natáhne. Strčí dovnitř ruku a jeden vyloví. Prozkoumá nápis. "Vroubkovaný jsme ještě nezkoušeli." rozesměje se. "Ten kluk se vážně vydařil. Nejdřív si stěžuje a pak tě v tom ještě podporuje. Dobrý vtípek." Odsune krabici na deku, kterou zase dostal on.

"Tohohle dárku bude krutě litovat." pousměje se Lex vědoucně. "Myslím, že mu to zas tak moc nevadí. Brblá jen tak ze cviku." Natáhne se pro další dárek. Je zvědavý, co vymysleli Kuba s Martinem. "Je hezké, že dávají dárky už jako pár." pousměje se a začne vybalovat tentokrát opravdu knihu. Vykoukne na něj knížka o francouzské architektuře. Překvapeně zamrká, když si všimne autora fotografií. "To jsou fotky Martina." pousměje se. "Vůbec se nepochlubil, že fotil i tohle."

"Ukaž." Nakloní se přes Lexovo rameno, aby lépe viděl. "Asi se chlubit nechtěl, když ti to chtěl dát jako dárek. To už by nebylo překvapení. Je vážně dobrý." Pohledem projíždí fotografie, jak Lex knihou listuje.

"Já bych si ji došel hned koupit, kdybych věděl, že vyšla." pousměje se. "Je krásná. Mám Francii rád. Musím to někdy ukázat sestře." Z jedné stránky na něj vypadne obálka. "Co je tohle?" okamžitě to rozbalí. Vykouknou dvě pozvánky na vernisáž. Hned pod Martinovým jménem je uvedený i Kuba. "Fotografie a ilustrace? Odkdy Kuba maluje?" zamračí se zmateně. "Jsou oba samé tajemství."


"Jsou to tajnůstkáři." pousměje se. "A znají tě, takže je to určitě taky napadlo, že kdybys o tom věděl, tak by ses do shánění pustil hned. Asi se jim společně daří." pokrčí rameny a trochu zapochybuje o tom, že by jeden z jeho dárků mohl mít úspěch. "Máš vážně skvělé přátele."
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Katja Katja | 3. února 2015 v 15:04 | Reagovat

Parádní dílek jako celá povídka, díky za ní, moc. :-P

2 KATKA KATKA | 3. února 2015 v 15:46 | Reagovat

no Lexik to bral hopem já bych chtěla taky za Martinem a kubou doufám že nás tam vezmete :-D

3 Zuzana Zuzana | E-mail | 3. února 2015 v 18:55 | Reagovat

Teda, tak čakám na ten najväčší darček a zase som sa nedočkala:) tak nabudúce:)
Dík za kapitolu.

4 Karin Karin | 3. února 2015 v 21:14 | Reagovat

Přesně tak Zuzano moc pěkná kapitolka. :D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama