Část padesátá devátá

28. února 2015 v 12:51 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Část padesátá devátá


Nejprve sebou při tom kontaktu trhne, ale je nucený hlasitě zasténat, když ho obejme teplo kombinované s chladem. Neví, co má dělat dřív, zda se třást zimou nebo vzrušením. Zatne si nehty do dlaní, prohne se v zádech. "Lexi..." vzdychne zoufale. Tohle už moc dlouho nevydrží. Stačí mu tak maličko, aby došel na vrchol.

Dlaň položí na Míšovo bříško, aby trošku kontroloval jeho pohyb. Druhá ruka sklouzne níž a zkušeně promne varlata. Pohodlněji se uvelebí, led už je pryč. Na chvíli si dovolí odtáhnout se, aby si podal další kostičku ledu. Znovu se skloní a tentokrát si dává velmi záležet, aby Míšu přivedl až na vrchol blaha. Prsty ještě studenými, jak si podával led, sklouzne níž, aby polaskal Míšův svěrač. Nikam se nežene, jen přes něj lehce přejede studenými bříšky prstů.

Zatmí se mu před očima, až na pár okamžiků zapomene, kde se právě nachází. Vyvrcholí prudce, nečekaně. Všechno se v něm sevře, jak jím procházejí vlny silného orgasmu. Doslova vybuchne. Zrychleně oddechuje, povolí zatnuté dlaně, pálí ho, asi si nehty zarazil příliš hluboko. Konsternovaně vydechne. Až potom si začne zpětně uvědomovat Lexovy doteky. A jeho váhu na svém těle. Najednou se cítí jak z želé.

Bylo to poněkud nečekané, ale s tím si poradil. Vysál Míšu opravdu důkladně. Mlsně olízne rty, jazykem ještě několikrát přejede ochabující penis, než ho úplně propustí ze své moci, a vytáhne se výš. Bříšky prstů pohladí zarudlou tvář. "V pořádku?" zeptá se starostlivě.

Až příliš intenzivně vnímá poslední doteky na svém mužství. Potom jen zavrtí záporně hlavou. "Už nikdy nebudu." fňukne trochu. Cítí se tak skvěle, že... Má strašnou chuť Lexovi oplatit alespoň něco z jeho péče, ale nevypadá to, že by měl být propuštěn ze svázání. Zkusí to. Ruce převrátí přes hlavu, ale nemůže ho ani obejmout a to by tak moc chtěl. "Prosím."

"Ještě jsme neskončili, Myšičko." prohlásí Lex rezolutně. Tlakem dlaní donutí Míšu, aby si opět lehnul, tak jako byl předtím. "Ještě pořád tu na nás čekají ty vroubky." pousměje se a vtiskne Míšovi dlouhý polibek. Dlaň se rozběhne po těle, aby hladila, laskala a dráždila. "Pár minut a budeš zase jako rybička. Uvolni se."

Už takhle byl s Lexem citlivý na jakýkoliv dotek, ale teď, když ho neviděl, tak se ty pocity násobily, jak se nemohl dívat, kam přesně sáhne. Mohl jasně cítit, že nebude potřebovat ani pár minut. Zalapá po dechu. Byl zase vzrušený. Zavrtí se. To on měl dávat, ne brát. Ale bylo to tak intenzivní. "Lexi... co mi to děláš?"

"No, doufám, že tě uspokojuju." odpoví vesele, znovu se skloní, aby Míšu políbil. "Už tě nebudu dlouho trápit, neboj se." rty prozkoumají bradu a sjedou na krk, aby si Míšu pomaličku připravil. Už to nechce dál odkládat, sám už má v klíně hotovou bouři.

"Nebudeš mě trápit?" vydechne. On ví moc dobře, kde je citlivý a náležitě toho využívá, ale nebude ho trápit. Jeho tělo se zatřese nedočkavostí. Tak moc ho chce v sobě, ale nemůže to nijak naznačit, takhle spoutaný. "Prosím. Moc prosím."

Ruka sklouzne po bříšku zpátky do slabin. Šikovně se vyhne citlivému penisu a sklouzne níž. Ukazováček zlehka poškádlí svěrač, než se mírným tlakem pokusí vstoupit. "Já vím, už jen maličkou chvilku." Ukazováček velmi snadno vklouzne dovnitř. Míšovo tělo je krásně uvolněné a poddajné. I tak ale nemíní nic podcenit, přidá druhý prst a natáhne se pro vybraný kondom. "Hmm, takže vroubky. Uvidíme." zavrní spokojeně.

"Nemohl bych se alespoň dívat?" zafňuká hraně. Chtěl by alespoň smět sledovat všechno to dění kolem sebe.

"Možná příště." Teď už nemá moc času ani chuti Míšu rozvazovat. Sám už cítí nutkavou potřebu vzít si ho a pořádně pomilovat. Když Míšovo tělo bez větších problémů přijme i třetí prst, už moc dlouho neváhá. Chvatně roztrhne obal a kondom si spěšně navlékne na téměř bolestivě vzrušený penis. Sehne se, aby si udělal místo mezi Míšovýma nohama. Dlaněmi si ho přizvedne do klína, věnuje polibek bříšku a škádlivě se špičkou penisu otře o vstup do Míšova těla.

Trhne sebou, chce se ho dotýkat. Nutně to potřebuje. Ruce se zaškubají v marném boji s pevnou stuhou. Z toho se nedostane. Nespokojeně zasténá. Nutkavá potřeba si ho přitáhnout k sobě v mnohem rychlejším tempu je odměněna mučivě pomalým zasouváním.

Chce si to užít. Chce oba dva dotlačit až na hranici. Proto se snaží ovládat a nespěchat. Míša s tím mnoho nezmůže. Svým způsobem Lexe vzrušuje, jak je teď před ním Míša bezbranný. Velmi, proto se noří do jeho těla a užívá si pohled na to nádherné tělo, které teď patří jen jemu. Zvláštní, že v takových chvílích ani moc nevnímá Míšovo tetování. Vidí jen jeho. Přijde mu jako věčnost, než nalehne na Míšu a až na doraz pronikne to jeho těla. Labužnicky zasténá. Neuvěřitelné, jak intenzivně Míšovo tělo reaguje. Zapře se předloktím a dlaní druhé ruky přejede po Míšových natažených paží. Dovolí si chvilku na vydechnutí, než se povysune z jeho těla a přirazí. Rty se otře o to kouzelné místečko na jeho krku.

Vzdá se, když zjistí, že Lex ho opravdu nepropustí ani z jednoho sevření. Uvolní se, propustí Lexe hlouběji do svého těla a zasténá. Zbožňuje to, když může cítit Lexe až tak intenzivně hluboko v sobě. Nemůže se kroutit ani vrtět ani nic jiného, co by chtěl udělat. Je odkázaný na vnímání všech těch doteků, které Lex věnuje v tuhle chvíli jeho tělu. Prudce se prohne slastí v zádech, když jazyk potrápí bolestně citlivé místečko na krku. V okamžiku je vzrušený nadoraz.

Slastí přivře oči, aby se nenechal hned smést pohledem na to hříšné tělo pod sebou. Dlaň z paží sklouzne níž, jemně se vetře pod Míšova bedra a přizvedne ho, aby získal lepší úhel. Prudce přirazí, je si vědom, že zasáhl to správné místo. Ví, že další příraz už bude poslední.

Zatmí se mu před očima. Takhle rychle po sobě... "Oh, Bože." zasténá. Sevře kolem Lexe svěrač, jak jen to nejvíc jde. Potřebuje nutně vyvrcholit, jinak se zblázní.

Přisaje se rty k Míšově krku a naposledy prudce přirazí. Cítí, jak se kolem něj sevřely svaly Míšových útrob a udělá se jen z toho pocitu. Prudce vyvrcholí v jeho těle. Má pocit, že je v něm uvězněný navěky.

Je přestimulovaný na nejvyšší možnou míru. Má pocit, že omdlí. Skoro až apaticky vykřikne. Černo před očima je tak intenzivní, že skoro ani nevnímá svůj vlastní vrchol. Uvědomí si jen tepání kolem svého svěrače. Tentokrát si je jistý, že si dlaně rozdrásal.

Nějakou chvíli odpočívá a vydýchává se na Míšově hrudníku. Snaží se uklidnit zběsilý tep. Až když cítí, jak pomaličku ochabuje, vyklouzne z Míšova těla a složí se vedle něj. Stáhne a zauzlíkuje použitý kondom a natáhne se ke svému milenci, aby ho osvobodil. Pohladí zrudlé tváře a opatrně odváže šátek. "V pořádku?" zadívá se do jeho tváře. Očekává, že ho Míša seřve, co si to vlastně dovolil. Tváří se trošku provinile. Raději se rychle natáhne, aby rozvázal stužku na jeho zápěstí. Strne, když si všimne ranek v dlaních. "Zranil jsi se..." řekne nevěřícně.

Uvolní se, až když zmizí Lexova váha z jeho těla. Propnutá páteř povolí a on s výdechem povolí stažené svaly. Zamrká, když šátek z jeho očí zmizí, ale oči ihned zavře před světlem, které mu nyní přijde moc ostré. Ruce už nedokáže ani vrátit podél těla. Je vyčerpaný. Na Lexova slova zareaguje tichým "Hmmm." protože je nějak mimo sebe a nedokáže zpracovat, co mu říkal. S povděkem přijme teplou náruč, po které celou dobu tak toužil.

Sevře ho v náručí a přitáhne k sobě. "Miluju tě, Myško." opatrně hladí záda. "Ty dlaně ti pak namažu mastičkou. Je úplně kouzelná. Moc mě to mrzí, nedošlo mi, že by sis mohl ublížit takhle." Má teď z toho zpětně hloupý pocit.

"Nech... toho." pokusí se ho pokárat, ale zradí ho hlasivky. Přitulí se snad ještě víc, jak je to jde. Dokonce přemluví ruce, aby je přehodil přes hlavu. S malým žuchnutím dopadnou na jejich těla. Má je úplně odkrvené. "Šíleně moc tě miluju, Lexi." zamumlá do prohlubně krku. Zpocené vlasy se mu lepí k hlavě. Ani si neuvědomil, že je mu z toho všeho takové horko. Ruce začínají nacházet ztracený cit a tak si dovolí pohladit Lexovu kůži na břiše a hrudníku.

"Líbilo se ti to aspoň trošku?" zeptá se provinile. Vážně z toho teď nemá úplně nejlepší pocit. "Ale byly to ty nejkrásnější Vánoce, co jsem kdy zažil." přitulí se. Nedokáže spustit ruce z Míšova těla. "Ehm, mimochodem, zítra k vašim si vezmi radši něco s límečkem. Asi jsem ti tak trošku... víš, na krku... ehm... nosíš doufám roláky."

Zavrtí hlavou. "Vůbec se mě neodvažuj ptát, jestli se mi to líbilo... bylo to příšerný. Měl jsem co dělat, aby nevrcholil každou minutu a ty se mě zeptáš, jestli se mi to líbilo..." Ztracená rovnováha se mu taky navrací, trochu se posune nahoru, aby mohl políbit ty hříšně horké rty a trochu je ožužlat. "Nejlepší Vánoce, které jsem kdy měl." přitaká s úsměvem. Potom si uvědomí Lexova slova. "Roláky? Proč? Nic takového nemám." zamračí se. Rukou prošmejdí krk, ale pohmatem nic nezjistí. "Ty jsi mi...?" vykulí překvapeně oči. Potom se rozesměje. Spadne opatrně na Lexův hrudník. "Ještě nikdy jsem cucflek neměl."

"Ale já nechtěl. Vážně." zatváří se naprosto zoufale. "To tak nějak... samo." povzdechne si a pousměje se. "Takže líbilo." zazubí se a Míšu prudce políbí. "Budeme to muset praktikovat častěji."

"Neee, prosím." zasténá zmučeně. "Mám pocit, že se z tohohle už nikdy nevzpamatuju a ty už přemýšlíš nad zopakováním." zasténá do Lexova hrudníku. "Budu to muset nějak zamaskovat, jinak mamku trefí..." zakroutí nad tím pobaveně hlavou. Bude se na sebe muset později podívat do zrcadla. "Nedonesl mi Ježíšek nějakou pěknou šálu?"

"To Ježíška nenapadlo, ale nějakou ti můžu zapůjčit." pousměje se. "Určitě to zamaskuj, protože... ehm, vážně bych nerad, aby si mysleli, že ti ubližuju. Já vím, že se z toho vzpamatuješ. Nic jiného ani nečekám. Jak jsem tě kdysi odhadl, ty jsi vážně drak. Můj." zazubí se spokojeně. "Věříš, že mi docela vyhládlo? Co si dát tu druhou večeři?"

"Rád, ale až za chviličku, prosím. Ještě stále se vzpamatovávám." zavře na okamžik oči, aby uklidnil své stále rozběsněné srdce. "Drak asi uletěl s mým posledním orgasmem. Myslím, že se tě bojí. Podařilo se ti mě v tuhle chvíli úplně vyždímat." pousměje se. S hlavou položenou na Lexově hrudníku poslouchá jeho bušení srdce. Spěchá stejně jako to jeho. Nahmatá Lexovu dlaň, aby ji vděčně stiskl.

"Myslím, že je pořád tam, kde byl." pousměje se. Začne Míšu bezmyšlenkovitě hladit po vlasech. "To je snad dobře, aspoň se ti pak bude hezky spát." prsty probírají pramínek po pramínku. "Jen musím vyhrabat tu mastičku." přitáhne si Míšovu tlapku blíž. "Nevypadá to moc hezky. Asi ti na zítřek budu muset půjčit i rukavice."

Zmateně se zahledí na své dlaně. Popraskaná kůže v místech, kde se mu zařízly nehty, byla důkazem toho, že se mu nic z toho, co právě prožil, nezdálo. "To bude v pořádku. Rukavice bych si mohl vzít, co mám k vozíku, když mám třeba větší zátěž, víš, abych neměl moc velké mozoly, ale k obědu bych si je stejně musel sundat. Bude lepší, když to necháme takhle volně. A má to jedno pozitivum pro tebe. Vždycky si na tebe vzpomenu." uculí se. Přiblíží se, aby ho mohl políbit. Mazlivě se otře o Lexovu tvář.

"To máš vážně moc hezkou vzpomínku." zavrtí nechápavě hlavou. "Není ti zima?" pohladí jemně záda. "Že bych tě zabalil do té deky. Byla by z tebe naprosto luxusní housenka." zasměje se.

"Možná trochu... ale housenkou být nechci, jedině, když se ke mně přidáš." uculí se a přehodí přes ně alespoň cíp. Na zbytku se rozvalují. "Asi podám Romanovi reklamaci, je moc malá."


"To nedělej, jinak příště dostaneš... co je větší než deka? Vojenský stan?" rozesměje se. "Pojď ke mně, zmrzlíku." přitáhne si ho do náruče a pomazlí. "Víš, proč je ti pořád zima? Málo jíš." zhodnotí nakonec. "Hodně jsi zhubnul po tom Německu. Asi si tě budu muset pořádně vykrmit. A myslím to vážně."
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Zuzana | E-mail | 28. února 2015 v 19:37 | Reagovat

Toto bola zase prekrásna kapitola. Chlapci si tie vianočné darčeky skvelo užívajú:)

2 Karin Karin | 28. února 2015 v 20:33 | Reagovat

To byla užastna kapitolka :-D  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama