Část šedesátá čtvrtá

1. dubna 2015 v 8:22 | Pret a Voldy |  Přes překážky
Připoutejte se, prosím, pojedeme z kopce. Poslední etapa je před námi.

Část šedesátá čtvrtá



***
Spokojeně se ještě jednou prohlédnul v zrcadle. Rozepnuté vrchní knoflíčky odhalovaly blyštivého pavoučka, kterého od Lexe dostal k Vánocům. Prsty se ho dotkne, vykouzlí mu to úsměv na rtech. Chystali se s Lexem do baru, i když už se tam pendlovalo celý den a předchozí dny taky. Zvolil pro ten večer svojí oblíbenou košili s krátkým rukávem, i když venku mrzlo. Vyniklo tak dobře jeho tetování. Dokonce si všimnul, že prosvítá i to větší, které ukrýval na břiše. Ale s ohledem na množství lidí, kteří byli pozvaní, bude v baru zřejmě pořádné horko. Nějak si nedokázal představit, jak se tam celá spousta lidí dokáže vejít, ale věřil tomu, že Jakub to měl celé pod kontrolou. Vjede s úsměvem do obýváku. "Já jsem hotov." Posledních pár dní mu úsměv nesešel z tváře. Využili volného bytu opravdu do sytosti. A stejně neměli dost. Když se teď nemusel obávat silných bolestí, žilo se mu mnohem volněji.

Lex je připravený nějakou dobu. On se zase s těmi přípravami moc nepáral. Odbyl to černými kalhotami a rudou košilí. Otočí se na Míšu a pousměje se. "Vypadáš úchvatně." Vstane z křesla, ve kterém dosud seděl a přejde k Míšovi. "Budu od tebe muset všechny odhánět." natáhne ruku, jemně pohladí Míšovu tvář a skloní se k polibku. "Kdybychom měli ještě čas, moc rád bych ho z tebe znovu sundal. Ale počkám si až na ráno." dodá s úsměvem a narovná se. "Vyrazíme?"

Přikývne s úsměvem. Tahle závislost na druhém je oboustranná. Ví přesně, jak se Lex cítí. "Taky ti to sluší." zahladí s úsměvem neviditelný záhyb na rudé košili. "Jak jsem řekl, jsem hotov, takže můžeme jít." Vtiskne ještě jeden malý polibek na tvarované rty a s úsměvem se vzdálí do chodby, Lexe za sebou. Ještě před odchodem zkontroluje, zda má klíče i další potřebné věci po kapsách, aby zachumlaný do bundy následoval Lexe ven.

"Máš všechno?" zeptá se. Už je obutý a souká se do kabátu. "Ještě cestou vyzvedneme Martina. Kuba jel napřed autem, tak aby nemusel šlapat pěšky v té zimě. Nevadí?"

Zakroutí hlavou. "Bez problému. Ale budu sedět vepředu!" zazubí se. "A ano, mám všechno. Myslím. Klíče, mobil, doklady, tebe. To mi stačí." Xitta raději odvezli po předchozí domluvě na okraj Prahy k rodičům, kde mohl být v zahradě a během ohňostroje s ním někdo bude. Stejně petardy bouchaly už teď. V bytě ho nechtěl nechávat samotného a ten houf lidí v baru by mu mohl vadit. "Jdu si přivolat výtah."

"Dobře." přikývne. "Mám tě doprovodit?" pousměje se a vyrazí z bytu za Míšou. Zavře dveře a zamkne. "Nebo se mám trmácet po schodech?"

"Pojeď se mnou výtahem, ty můj ochránče. Ještě bych se v něm ztratil a co potom? Víš, co se v něm dá dělat věcí, než se sjede dolů?" chytne ho za ruku a přitáhne blíž k sobě. Lex má víc tolerantní sousedy, než jaké kdy zažil. "Ale jestli potřebuješ nechat naběhnout a zahřát auto, tak klidně jdi."

"Dá se dělat spoustu věcí i než se zahřeje auto." pousměje se, sehne se k Míšovi a políbí rty, které ho lákají, kdykoliv na ně pohlédne. "Ale moc zdržovat bychom se neměli. Jinak to schytám od Martina. A pak i od Kuby, že vezu fotografa moc pozdě." zazubí se. "Pak bych ho musel svést na tebe."

"Vždycky se můžeme vymluvit na moje čtyři kolečka navíc." uculí se. "Jak taky jinak. Kdyby ti dva nedělali běžně stejné věci jako my dva, tak bych jim možná dovolil se zlobit. Trochu tolerance, ne?" rozzáří se ještě víc a vrhne se na horké rty. "Nějak se od tebe nemůžu prostě odlepit, no."

"Hm, zkus tím zaargumentovat." pousměje se spokojeně, sevře Míšu v náručí a je mu fuk, že už výtah dávno čeká. Sousedka z horního patra se na ně zubí jako jelito. "Hoši, hoši, nechte si taky něco na doma." podrží jim dveře výtahu. "A pojďte, nebudu tu brzdit výtah věčně. Kam vyrážíte? Na nějakou akci, že jo? Vy mladí pořád někam chodíte. A my staří už jen sedíme doma u televize. To vylezeme ven jen s odpadky." Zamává výmluvně plným odpadkovým košem.

Jako na povel klasicky zrudne. Odtrhne se od Lexe a ještě ho stihne pohladit po tváři. "Z domu jsme právě vyšli..." zazmumlá si jen tak pro sebe. nahodí zářivý úsměv. "Dobrý večer. Ehm... ano, vyrážíme ven." Vjede do výtahu, aniž by sousedku ohrozil a přitáhne Lexe za nimi. Nechce s ní jet sám. Lex je zná přeci jen líp než on.

"To víte. Silvestr." pousměje se pobavený Míšovou reakci. "Určitě o nic nepřicházíte, paní Nosková. Jen hluk, alkohol a nejspíš fůra cigaretového kouře. To máte lepší v pohodlí domova."
Sousedka se uculí. "Alexandře, vy zas máte řečí jako Palacký. Ale když to podáte takhle..."
"Myslím na vaše dobro. My se vrátíme až k ránu, velmi společensky unavení a nejspíš přivítáme nový rok nevyspalí, někteří s kocovinou. To není zas tolik o co stát. Zatímco vy se vyspíte na zítřek do krásy. A jak na Nový rok, tak po celý rok." pousměje se Lex vtíravě a mrkne na Míšu. "A ukažte, já vám to vysypu, ať nemusíte v té zimě k popelnicím."
Sousedka se zazubí. "Máte svatou pravdu. Děkuju."

"Lex má pravdu vždycky." podpoří to Michal s úsměvem a vyjede z výtahu. "Tak jste se alespoň projela výtahem." zazubí se. Lexovy argumentace ho dostaly. Ostatně jako vždycky. Stále ho měl čím překvapovat. Vyrazí do té zimy. "Tolik k dělání přátelských sousedských vztahů, že?" uculí se na Lexe. Opře se do nich studený vítr. "Neměli jsme raději zůstat uvnitř jako ona? Jen sami dva, v posteli. Jak na Nový rok..."

"To ještě stihneme. Na Nový rok tě pak nepustím z postele. Přece nenechám tu babču šourat se v té námraze po venku. Ještě by upadla a něco si zlomila. A je moudré předcházet si sousedy, kteří nemají nic proti homosexuálům. Na, klíče. Já budu během chvilky zpátky." Vtiskne do ruky Míšovi klíčky od své audiny. Dohodli se, že bude řídit radši on. Stejně bude muset dělat odvoz, dovoz a podobné nesmysly a někdo musí zůstat střízlivý. Na kluky rozhodně nespoléhal. Zamíří k popelnicím, aby koš vyprázdnil a donesl ho zpátky paní Noskové.

"Já nic neříkám, koukal jsem, jak se dívá. Když jsem s ní jel naposledy výtahem, tak si mě tak spiklenecky prohlížela, ale bavit se nechtěla." raději odemkne auto, přesune se na sedadlo, složí vozík a nechá ho stát vedle sebe. Klíček strčí do zapalování, aby nastartoval vychladlý motor. Zní to hezky, ale takové auto nikdy řídit nebude, takže si může nechat zajít chuť.

Vrátí se k autu, uklidí vozík do kufru a složí se na sedadlo řidiče. "Bezvadné, že jsi nastartoval. Jsi můj poklad." pousměje se. "Myslím, že si nebyla jistá, jestli patříme k sobě. I přes ty zástupy děvčat, co k nám chodí si tak nějak myslí, že já a Roman. Teď si trošku nebyli jistí. Ale myslím, že i tak jim vrtá hlavou, jak to máme vyřešené. Asi už vidí nějaké trojky." rozesměje se. "Nedávno se na to pokoušela ta ženská zvědavá z druhého patra zavést řeč. Zvědaví, až to hezké není. Ale tahle babča je v pohodě. Říkala mi, že ji připomínám jednoho jejího... ani nevím co. Asi milence." zazubí se. Stáhne rukavice, aby mohl řídit pohodlněji. "Za chvilku to začne topit, zmrzlinko moje. Musí se trošku nahřát, asi mu zrovna nedělá dobře, že stojí takhle přes zimu venku."

"Copak ty domy nemají podzemní garáže? To moje taky stojí pořád venku, ale moje a tvoje je rozdíl." zazubí se. "Alespoň mají nad čím přemýšlet a nevymýšlí blbosti... já to měl doma na talíři skoro denně. Sousedky nebyly vůbec soudné a div že mi nekoukaly až do pusy. Počkej... milence, jo? Mám si snad dávat na tebe pozor ještě i před sousedkou?"

"Asi mají. Nějak jsem to nikdy neměl potřebu moc řešit." pokrčí rameny. "To jako myslíš, že já a paní Nosková, jo?" rozesměje se. "Rozhodně. Mimo to, že jsem stoprocentní gay a mám tebe, tak ještě udržuju poměr s vdanou šedesátiletou ženou. To zní logicky, že jo?"

"Celkem i jo." přikývne s úsměvem. "Vezmi si to... žena se zkušenostmi. Jen si tu kombinaci nějak neumím představit. To bude asi tím, že jsem příliš majetnický. A nepůjčím tě ani Romanovi. Trojka netrojka." pousměje se. "Jsi prototyp milého, hodného a ochotného souseda. Co víc by si mohly přát než mít v domě krásného sexy chlapa, na kterého se můžou dívat, když doma není o co stát. Spíš zakopnout o pivní pupík."

"To musíš mít až škodolibou radost, že ty mě máš a ony ne." zazubí se spokojeně. "Ale paní Nosková je moje favoritka. Tak vyrazíme." zařadí a opatrně vycouvá z parkoviště.

"To si piš, že mám škodolibou radost. A nejen vůči nim... Víš, že je to poprvé, co uvidím, kde bydlí Martin s Kubou? Ještě jsem u nich nebyl. Ani u domu." vyhlédne ven z okénka. Líbí se mu, že letos se sníh tak dobře drží a po dlouhé době bude Silvestr na sněhu.

"Všechno je jednou poprvé." pousměje se. "Bydlí trochu víc na okraji. Martin si přál klidnější část města, dál od centra. Prý je pro něj lepší, když má klid a může se soustředit. A Kuba by za ním šel třeba do pekla." hodí blinkr a odbočí. "Je docela námraza. Ještě to bude zajímavé."

"Ještě, že moje kolečka nemají tendenci se rozjíždět... Já se mu nedivím. Klidná část města je rozhodně lepší, ale u tebe si nemůžu na nic stěžovat. Vybral sis opravdu dobře umístěný byt." On by za ním šel taky kamkoliv. I kdyby se rozhodl třeba pro Himaláje a on se měl po zbytek života plazit.

"Já jsem se svým bydlením spokojený. S naším. Jsem rád, že se ti tam líbí. Doufal jsem v to." pozorně se věnuje řízení. Opravdu je docela námraza a občas nemá úplně pocit, že auto sedí naprosto bezpečně. Vezme z kapsy mobil a podá ho Míšovi. "Zavolej prosím tě Martinovi, že už jsme skoro u něj. Ať nečekáme moc dlouho."

Překvapeně se na Lexe otočí, ale bez řečí přijme mobil do ruky. "A který Martin to je? Máš jich tady nějak moc..." zamumlá si pod fousy, zatímco zkoumá celý seznam různých Martinů. Narazí na jednoho bez příjmení, že by?

"Není u něj příjmení. Ten je tam jeden." Má tam opravdu hodně kontaktů. Většinou z práce, kluci z baru, přátelé a také má pořád ještě čísla na své bývalé milence.

Vytočí onen kontakt, aby Martinovi, který hovor zvedne téměř okamžitě, sdělil Lexova slova. Položí si mobil do klína, aby se jím teď Lex nezabýval. "To mi připomnělo, že Sára s Martinem prý dorazí, pokud je neodřízne nějaká sněhová bouře nebo jiná kalamita, alespoň na chvíli. Martin slouží a může se stát, že ho prostě odvolají. To by ho potom Sára musela odvážet do práce."

"Jistě. Nemají povinnost zůstávat až do konce." pousměje se. "Když práce zavolá, jistě je rádi omluvíme. S tím si nelam hlavu."

"Nelámu. Tak nějak jsem na to zvyklý." pokrčí rameny. Alex odjížděl každou chvíli i v těch nejméně vhodných. "Stejně Sáru nechápu, že jí to tak vyhovuje. Po všech těch útrapách s Alexem a nakonec skončí s dalším záchranářem, který na tom časově není o nic lépe. Jen Martin bere míň služeb navíc. Už tam budeme?" hustota domů v okolí začala mírně kolísat a začaly se objevovat sem tam i malé zahrádky.

"Každý má trošku jiné priority. Někomu stačí vidět se občas." pokrčí rameny. "Sára je právnička ne? Jistě si může trošku upravit program, aby lépe vyhovoval jim oběma. Asi je prostě zvyklá od Alexe na takový režim, tak jí to ani nepřijde." zabočí do uličky, kde stojí několik bytovek. Zastaví před jednou z nich. "Tak ví o nás, snad mu to nebude trvat dlouho."

"Řekl bych, že už jde, někdo dupe po schodech." usměje se, když se na chodbě domu rozsvítí světlo a za chvíli už přes skleněnou výplň mohou sledovat scházející postavu.

Lex na Martina mávne. "Tak dělej a naskoč."
Martin se ošije. "Ono to nebude tak horký. Máme tu návštěvu. Hodně drzou a protivnou návštěvu. Přísahám, že už ji dlouho fakt snášet..."
"Cožééééé?" ozve se za ním pobaveně. Martin sebou přistiženě cukne. Dívka ve střapaté čepici se zazubí. "Nazdar kluci, jeho ignorujte. Že mě taky vezmete, že jo? Že bys nenechal svého hlavního spiklence šlapat pěšourem, že néééé?" zazubí se Helena na Lexe, který pobaveně kouká na Martinům otrávený obličej a pak zase zpátky na Helenu. "Ale jistě. Jsme přece gentlemani a nenechali bychom tě na mrazu."

"To jste moc hodný." začne se soukat dozadu. "To ty dvě střeva by mě klidně nechali někde v příkopě. Jenže nemůžou." zahihňá se. "Polez sakra, táhne." oboří se na Martina, který poslušně nastoupí.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 1. dubna 2015 v 20:58 | Reagovat

To jsem zvědavá na ten mejdan. :D  :-P

2 matket matket | 1. dubna 2015 v 21:53 | Reagovat

Moc krásná povídka. Těším se na pokračování :-D

3 Zuzana Zuzana | 1. dubna 2015 v 22:58 | Reagovat

Vďaka za kapitolu:) Teším sa na mejdan, ale bavila by som sa aj keby sa rozhodli radšej zostať doma:)

4 Katja Katja | 2. dubna 2015 v 14:59 | Reagovat

Jejda, Helča, aby hoši přežili. :-P

5 KATKA KATKA | 2. dubna 2015 v 18:41 | Reagovat

sakra překvapení :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama