Červenec 2015

Část sedmá

29. července 2015 v 10:50 | Pret a Voldy |  Až navěky
Zafuní, když konečně odhodí tašku s pracovními dokumenty v ložnici na zem. Žuchne polovinou těla na postel. Je vyždímaný. Lexe viděl naposledy ráno, kdy od něj dostal zběžný polibek a potom musel někam hned jít. A on nakonec taky. Ve firmě měli mimořádnou schůzi, které se musel účastnit. Když se trochu probere, stáhne ze sebe pracovní oblek, aby se obléknul do něčeho pohodlnějšího. Venku stále ještě panovaly letní teploty, takže úplně náhodně zvolí kraťasy a tričko s krátkým rukávem. Zmoženě se protáhne bytem, zaklepe na zavřené dveře Romanova pokoje, aby zjistil, že ani on není doma. Od jeho úrazu uběhlo už pár týdnů a vypadalo to, že i přes přetrvávající modřinu, kterou se chtěl chlubit, už je naprosto v pořádku. A tak se tedy na chvíli zastaví u rodičů. Měl dnes narozeniny a dělalo se kolem toho tolik veřejných tajností, že začínal pochybovat o tom, že vůbec nějaká oslava bude, i když tedy Lexovi tvrdil, že žádnou oslavu mít nemusí. Nejsou to přeci kulatiny. Všichni si něco špitali a utichli vždy, když se k nim jen přiblížil. Vezme klíčky od auta a Xittovu průkazku k veterináři. Musí se tam s ním taky už konečně zastavit na pravidelnou kontrolu, a když je čas. Připne tomu psisku nový obojek, který dostal. Později si bude muset dát kafe, aby se trochu probral. Ještě se vrátí a napíše na papír vzkaz Lexovi o tom, kde se nachází a kdy přibližně přijde domů, aby ho nehledal. Nechá ho ležet na stole v ložnici. Snad si všimne.
Lex vyrazil dneska z práce dřív. Měl ještě nějaké zařizování. S Romanem a Kubou byli smluvení, že se postarají o ten mejdan, co přichystali pro Míšu. Sezvat Míšovy kamarády a známé a zařídit všechno kolem. Rád jim ten úkol svěřil. Kluci se toho zhostili s obrovskou vervou a zodpovědností, takže Lexovi chodily celý den smsky s informacemi, kdo potvrdil účast, že už dorazily objednané věci... Bar byl pro dnešek veřejnosti uzavřený, takže požádal jen Kamila s Davidem, jestli by se nepostarali o obsluhu. Měl připravené překvapení, ale to až budou s Míšou sami. Každopádně si chtěl promluvit nejdřív s Míšovými rodiči, než podnikne něco tak... vážného? Dárky pro Míšu jako takové měli taky na starosti spíš kluci. Lex se moc rád vzdal balení dárků, i když zvládal hodně věcí, balení mu moc nešlo. Vždycky to vypadalo spíš jako koule oblepená ze všech stran izolačkou. Takže těch pár drobností moc rád přenechal na zabalení svému party týmu. Pousmál se. Jen pozvánku pro Míšovy rodiče chtěl vyřídit sám. Nebyl si jistý, jak by reagovali na vysmátého Kubu. Nejspíš by jim vyprávěl o tom vtipném nedorozumění, které se stalo, a to nebylo úplně žádoucí. Lex zaparkuje před domem a během chvilky už zvoní u dveří.

Část šestá

24. července 2015 v 10:47 | Pret a Voldy |  Až navěky
Střídaly se u nich návštěvy jako na běžícím pásu. Každý se u nich zdržel nějakou tu chvíli, aby zpříjemnili Romanovi ležení převážně v posteli nebo na gauči. Jasné však bylo to, že mu v nemocnici značně otrnulo a oni si ho za to teď dobírali. Byl doma už tři dny, protože po dvou dnech v nemocnici byl propuštěn s tím, že to zvládne a kdyby byly obtíže, má přijít. Michal se uvelebil u jeho natažených nohou, protože se mu nechtělo sedět ve vozíku, zatímco se dívali na totálně nezáživný film a křeslo pro něj bylo v nepříliš dobré pozici k televizi. Lex zase něco vytvářel v kuchyni, takže se tohle dívání muselo obejít bez jeho přítomnosti. Sice je před chvílí musel krotit, když se skoro servali o ovladač, ale bylo to spíš podmíněné tím, že v televizi nic nedávali a tak si chtěli proklikat všechny kanály. Pobaveně se zasmál, když se zase dostali na tu trapnou komedii, které se už nedalo smát, naopak měl nutkání kritizovat každou scénu, která byla něčím příšerná. "Budu předpokládat, že mě chceš prostě pro dnešní večer zabít, abych ti nekecal do výběru." zabublá pobaveně.

"Bingo." zívne Roman otráveně. "Bože, to je nuda." Stočí pohled ke kuchyni. "Máš představu, co tam Lex kuchtí?" Vytáhne se trošku víc, jako by snad chtěl dohlédnout za zavřené dveře. "Budeme na něj křičet, ať vyleze z doupěte nebo se došouráme na tajnou misi zjistit, co je předmětem Lexovy absence?"

Část pátá

19. července 2015 v 10:36 | Pret a Voldy |  Až navěky
Robin jednoduchým pohybem nainstruuje svého již třetího nováčka řidiče, jak a kam má položit nosítka, aby tam jen tak nestál a nedíval se po ptákách, jak bylo jeho zvykem. Byl s nimi něco málo přes týden a neskutečně mu tím lezl na nervy. Překvapeně se podívá na Lexe, který přece chodil s Michalem... tohle znělo až moc... Nic mu do toho není. Teď je v práci. Nahodí profesí nacvičený úsměv. "Nejdřív mě k němu musíte pustit, potom budu moct posoudit." Odstrčí Lexe trochu na stranu, aby mohl ohrnout deku a zhodnotit situaci. Robin stojící za ním lehce usykne. A i on má co dělat, aby svojí profesionální masku neshodil bolestivým úšklebkem, jak se bolest, která musí tím nejcitlivějším místem procházet, promítne i do jeho pocitů. Měli už hodně takových případů. "Jak se mu to stalo? Při fotbale?" zakroutí nad tím hlavou. Raději vyhmátne tužkovou svítilnu, aby zkontroloval zornice. Ten kluk je vážně dost bledý. "Říkal jste, že zvracel. Opakovalo se to?" prsty přiloží na tepnu a pohledem na hodinky zkontroluje životní funkce. "Kluci, položte ho na nosítka. Dáme něco proti bolesti už teď, ale musí se na to podívat odborník." poplácá bledého Romana po ruce. "Neboj se, chlape, nepřijdeš o něj. Jen ses špatně udeřil."
Sleduje Robina při práci, ale moc ho to neuklidňuje. "Fotbal, přišel před chvíli, ale zdál se ještě relativně v pořádku. Normálně komunikoval, jen si stěžoval na bolest. Pak se to najednou zhoršilo. Zvracel jen jednou, pak už mě moc nevnímal." vysype ze sebe. "Bude v pořádku, že ano?" sám potřebuje ujistit, protože má pocit, že to s ním sekne.


Část čtvrtá

2. července 2015 v 21:00 | Pret a Voldy |  Až navěky
Část čtvrtá