Srpen 2015

Část čtrnáctá

27. srpna 2015 v 11:01 | Pret a Voldy |  Až navěky
"Promyslím si to." přikývne. Dost živě si představí nahého Míšu a trošku obtížněji polkne. Měl by na to asi přestat myslet, nebo bude muset Míšu hodně rychle unést domů. Trošku se zavrtí a vrátí pohled na Davida. Je mu jasné, že z něj má většina osazenstva baru podobné problémy, jako má právě on sám. Pousměje se. Jenže on na rozdíl od většiny těhle lidí toho svého vyvoleného bude mít večer v posteli. Oni si o Davidovi můžou nechat maximálně zdát. I když se živí něčím takovým jako je striptýz, tak rozhodně nemá chování děvky. Stiskne Míšovy prsty. "A tobě by vadilo, kdybychom se vytratili?"
"Neprotestoval bych, vždyť víš, ale teprve před malou chvílí jsem přišel. Bylo by neslušné opouštět zábavu tak brzy." pohladí palcem Lexovu dlaň. "Navíc jsem ještě nedostal ani svoje pití... ups, to jsem asi neměl říkat." zazubí se. "Kamil byl vážně vytížený, takže žádný vraždy, ano?" políbí ho na čelo. "Ale vytracení na malou chvíli by mi nevadilo." šeptne mu do ucha.

Část třináctá

22. srpna 2015 v 10:59 | Pret a Voldy |  Až navěky
"To je jasné. Vraždu tady mít nechceme... Proč by neměl být Lex v pohodě? Vždyť se tady každou chvíli koná nějaká akce. Takový striptér je spíš odměnou všem, kteří sem chodí, ne? Je mi jasné, že Roman to trochu hůř vydýchává, ale při příchodu jsem zahlídnul i pár zástupkyň něžného pohlaví." zazubí se. "Já si ještě počkám na pití a potom se dám do pátrání po Lexovi a zaberu si pozici někde v první lajně, abych to viděl pěkně z blízka. Když Davea všichni tak vychvalujete."
"Tak je to velká akce. Může se stát spousta věcí. Roman je v pohodě. Jen trošku vyšiluje, nic zvláštního. Hele, Dave je extra třída. Vojta když zjistil, že ho Lex pustil k vodě, tak příšerně vyšiloval, že takoví se prostě k vodě nepouští." zasměje se. "Ale tak, každý máme trošku jiná měřítka a nároky. Že jo. A taky, Dave je povahově dost podobný Lexovi. A to by nedělalo dobrotu. Už jsi viděl Lexe vyvádět? To z něj jde strach. Horší jak nasraný Archanděl. Dave je to samé."

Část dvanáctá

17. srpna 2015 v 10:57 | Pret a Voldy |  Až navěky
Telefon od doručovací agentury rozhodně nečekal tak brzy, ale díky tomu, že byl už doma, to bylo mnohem jednodušší. Lexova byla jen adresa, ve zbytku už se jednalo o jeho osobu. S úsměvem zabzučel tomu poslovi dobrých zpráv, který mu nesl ten skvělý nový dárek. Ten maník z firmy mu pomohl s jeho sestavením, aby se na něj mohl rovnou usadit a vyzkoušet si ho, kdyby byl někde nějaký problém. Nový vozík byl dokonalý. Stříbrno-černá kombinace s červeným šitím ho naprosto uchvátila. Výztuha na sezení příjemně měkoučká a speciální popruhy, které se daly kdykoliv odepnout. Byl to sice sportovní vozík, ale působil tak elegantním dojmem, když se prohlížel v zrcadle. Otáčel se na něm stále dokola, jak zkoušel nové pozice, které s tímhle moderním výmyslem půjdou dělat. Nerozhodil ho ani fakt, že se jednou docela hlučně vyklopil na zem. S obavou se rozhlédne prázdným bytem, ale šťastný úsměv se nedá setřást z tváře. Měli se s Lexem sejít až v baru, takže bouli, která se mu dělala na hlavě si jen prsty zamáčkne. Xitta měl uklidněného hned. S vozíkem zářícím novotou se vydá do baru. Lex byl autem a tak se rozhodl jet po svých nových kolech, protože nepochyboval o tom, že ho jeho budoucí manžel vezme nazpět sebou. Jeho jediný prstýnek, ze kterého nemohl odtrhnout pohled, už nedopadal na kovovou obruč, ale zabořoval se do měkkého pogumování, které mělo přidat snazší ovládání. Dojde mu, jak moc dokonale nyní nový vozík pracuje. Doslova s větrem ve vlasech se dopachtí k baru, kde to začíná žít. Parkoviště je plné a před budovou se dělají chumly příchozích lidí. S úsměvem na ně kývne a pozdraví. Všichni už ho tady snad znají víc než on sám sebe. Projede otevřenými dveřmi do útrob baru.
Od brzkého odpoledne poletuje po baru s Romanem a společně se připravují na večerní nával. Striptér, kterého Lex pozval, je v téhle komunitě poměrně dost proslavený, takže Lex předpokládal, že v baru bude hlava na hlavě. Ani se moc nespletl. Brzy se začal hrnout poměrně veliký dav zvědavců. Roman byl nervózní z takového počtu lidí a neustále rázoval sem a tam a milionkrát kontroloval všechno, co kontrolovat šlo. Lex i Martin si ho s gustem dobírali. Martin nadšeně přikývl na účast na téhle akci, protože ho velmi zaujala myšlenka nafocení mužských aktů. A Dave, kterého Lex znal velmi dobře, nebyl proti, aby si ho Martin při práci nafotil.

Část jedenáctá

11. srpna 2015 v 10:55 | Pret a Voldy |  Až navěky
Trvá mu několik desítek sekund, než se v hlavě promítnou všechny ty myšlenky a v těle emoce, které pociťuje. Potom, v setině sekundy omotá ruce kolem Lexova krku, aby neviděl ten připitoměle šťastný úsměv. Pomalu, skoro neřízeně, sklouzne k němu na zem. "Ano. Ano..." zopakuje znovu, jako by tomu ani sám nevěřil, že to opravdu vyslovil. "To víš, že si tě vezmu. Chci s tebou strávit zbytek života. Bože... miluju tě, lásko. Strašně moc." špitne skoro až plačtivě, ale zakáže si se rozbrečet, i když je neskutečně šťastný.
Sevře Míšu v náručí. Vydechne. Doufal, že ho neodmítne, i když možnost tu byla. Teď je najednou úplně ochromený Míšovou reakcí. "Miluju tě. Udělal jsi ze mě toho nejšťastnějšího chlapa pod sluncem. Miluju tě." zopakuje. Vtiskne polibek na Míšovu šíji. "Už nás nikdo nikdy nedokáže oddělit." zašeptá dojatě. "Už budeme navěky spolu. Jen my dva."

Část desátá

8. srpna 2015 v 10:54 | Pret a Voldy |  Až navěky
Přitisknul se k nahému tělu a spokojeně zavřel oči. S rukou přehozenou přes pas se tisknul opravdu pevně. Mučení mu zase nevyšlo tak, jak by očekával a spíš se to zvrhlo na mučení jeho osoby. Přesně jak předpokládal hned v druhé verzi svých plánů. Vtiskne polibek na hrudník a vysune se ještě víc. Spíš se na Lexe rozplácne. Uvězní jeho rty do polibku.
Pohladí Míšu po vlasech. Dlaněmi v kroužcích přejíždí po jeho zádech a vychutnává si dotek na rozpálené kůži. "Ještě jsem ti ani nepopřál k narozeninám. Všechno nejlepší, lásko. Hodně zdraví, štěstí... lásky a sexu." pousměje se. "Abys to se mnou vydržel ještě aspoň šedesát let." vtiskne polibek na nos. "I když, to si přeji já. Abys se mnou zůstal napořád. Abych tě zlobil co nejmíň a abys se mnou byl pořád tak spokojený jako teď. To je celkem hezké přání."

Část devátá

5. srpna 2015 v 10:52 | Pret a Voldy |  Až navěky
Vydržel, až dokud si Lex nenacouval na parkovací místo a začal se z něj soukat. Vozík mu byl přistaven téměř okamžitě. "Děkuji." pokývá na něj s úsměvem a přesune se. Nakonec si tu kostkovanou košili nechal, jen k ní připojil sportovní sáčko. Byť přes den bylo vedro, po setmění se dělala vlezlá zima. Pro jistotu si zabalil do batohu i mikinu. Znal sebe a svoje zimnicové stavy. "Není tady nějak prázdno? Vím, že je všední den, ale i tak tady bývá plněji. Myslím." Poznamená na poloprázdné parkoviště.

Část osmá

2. srpna 2015 v 10:51 | Pret a Voldy |  Až navěky
Zasměje se tomu vyšplíchnutí, protože se budou potom zase dohadovat, kdo udělal na zemi potopu. Přitiskne se k Lexovým rtům. "Řekl bych na to jen jediné. Moc rád." přitáhne si ho blíž k sobě, jak jen to jde a jak to vana dovoluje. Jejich penisy se o sebe otřou.
Pousměje se. "Cítím, že jsi pro." zazubí se spokojeně. "Ještěže jsem plně připravený." V kapse kalhot má náhodou zašitý jeden kondom. Našel ho pod skříňkou v obýváku, když ve spodní poličce něco hledal. Asi zapadl a zůstal tam od Vánoc. Celkem vtipná náhoda. Teď se bude hodit.