Září 2015

Část dvacátá

26. září 2015 v 11:12 | Pret a Voldy |  Až navěky
Pustí na sebe vlažnou vodu. Prohrábne si vlasy, aby namočil i je. Usměje se na přicházejícího Davida. "Mně bonbon nabízel i neurolog, takže by mě nic nepřekvapilo." dodá ještě k jejich předchozímu rozhovoru. Voda se automaticky vypne a on usoudí, že pro začátek by to mohlo stačit. "Snad nebudeš muset svoje umění zkoušet už dneska. Nerad bych uklouzl." Kriticky se zahledí na mokrou podlahu, ale raději se natáhne pro velkou osušku a rozprostře si ji na vozíku. Jeden z malých ručníků položí ještě na něj, aby si nepromočil sedák.
"Tak jestli jsi vřískal jako malej spratek, to bych ti ho nabídl taky, abys dal pokoj." zašklebí se na něj a vklouzne do nejbližší volné sprchy.

Část devatenáctá

20. září 2015 v 11:10 | Pret a Voldy |  Až navěky
Polovina listopadu ho zastihla zachumlaného do zimní bundy, protože mrazíky už o sobě dávaly znát. Rukavice, které dostal od Lexe jako dodatečný dárek k narozeninám právě s příchodem zimy, zakrývaly prsten, který utvrzoval jejich svazek i za právoplatný pro úřady. Teď už byli pár dní svoji bez toho, aby to někomu řekli. Jen se nakonec museli dohodnout na tom, že si Lex nechá přidělat úplně stejný, aby Michal nemusel nosit dva prsteny, protože by to mohlo být při pohybu na vozíku omezující. A on ho nutně musel nosit. Potřeboval ho vidět, aby se mohl vždycky šťastně usmát. Nyní čekal se svou sportovní taškou na klíně před bazénem, kde se měli sejít s Davidem. Domluvili se teprve před pár dny, protože do této doby nebyli schopní uspořádat svůj čas. Musel uznat, že se na to celkem těšil, protože s blížícími se Vánoci neměl na sebe moc času a zanedbával i přes Lexovy protesty své rehabilitační cvičení. Jen nebyl dvakrát nadšený z toho, že kývnul Davidovi na bazén, o kterém si předtím nic nezjistil a teď ho zřejmě čekala budova, která nebyla bezbariérová.

Číst osmnáctá

15. září 2015 v 11:09 | Pret a Voldy |  Až navěky
Bylo zvláštní, že spolu s Lexem plánovali vlastní svatbu a přitom to ještě ani oficiálně neoznámili. Jen rodičům, jenže ti na to byli od Lexe připravení. Neměl nejmenší tušení, jak by na takovou zprávu mohli zareagovat kluci. Martin mlčel a jen se na něj spiklenecky uculoval. Čím déle to bylo, tím horší pocit z toho měl. Jistě, ti nejbližší věděli, že jejich vztah je vážný, ale děsil se chvíle, kdy se to rozkřikne mezi ostatní a on si užije. Už takhle držel své žárlivé sklony na uzdě kdykoliv se k němu přiblížil někdo, kdo se mu ihned po představení svěřil s tím, že s Lexem něco kdysi dávno měl. Bál se, že po tomhle oznámení se strhne cosi o dokázání toho, že není tím pravým a že Lex si vybral špatně. Zatím se mu však dařilo udržovat tyhle svoje nálady pěkně na hromádce uvnitř. Měl přeci hmatatelný důkaz, že Lex chce jeho. A dokazoval mu to stále. Vypustí vzduch z plic a přitiskne se na nahé tělo svého milence, který tak spokojeně oddechuje pod jeho váhou. Bylo sice odpoledne a oni měli v plánu večer klukům oznámit "onu novinu" ale to je nerozpakovalo v tom, aby se spolu po výtečném obědě na chvíli nenatáhli. "Mám strach." Přizná po chvíli mlčení popravdě.

Část sedmnáctá

11. září 2015 v 11:07 | Pret a Voldy |  Až navěky
"Vůbec ne. Královsky se bavím. Martin tu chvíli poletoval s foťákem, tak jsme se domlouvali... na nějaké focení."
"To je dobře. A je mi to jasné. Další aktuální novinky do sbírky portfolia?" pousměje se. "To mi připomíná, že jsem s ním chtěl mluvit o něčem podobném... Ale u mě to zase tolik nespěchá."
"Fotíš? To by mohlo být celkem zajímavé? Hádám, že Martin nedělá fotky na průkazky a podobně." rozesměje se. "Děláš mu modela?"

Část šestnáctá

6. září 2015 v 11:05 | Pret a Voldy |  Až navěky
"A co bych z toho měl? Když jsem ho neulovil na své přednosti, tak ho nemám v úmyslu získávat tím, že budu očerňovat jeho současného přítele. Promiň, sice se živím víceméně tělem, ale nějaká ta čest ve mně přece jen zůstala."
"Omlouvám se, to neměla být urážka na cti. Jen poukázání toho, že já to s Lexem myslím vážně. On o spoustě mých chyb ví až moc dobře. Vlastně ho obdivuji, že ještě sám neutekl." pousměje se. "A co máš tedy v úmyslu, hm?"

Část patnáctá

1. září 2015 v 11:03 | Pret a Voldy |  Až navěky
Vydechne, skousne čelisti pevně k sobě a zatne své prsty do Lexových půlek. Nemůže vzdychat moc nahlas, aby tím někoho nepřivolal. I když přes hlasitou hudbu, která k nim doléhá i přes zavřené dveře... "Tvůj. Navždy. Ty... bože..." zasténá tlumeně, když se ke rtům přidá i škádlení zuby.
Jedna dlaň vklouzne pod Míšovo tělo, nenuceně se usadí na bedrech, aby ho lehce podepřel. Druhá pohladí bříško, vyputuje výš a usadí se v Míšových dlouhých vlasech. Miluje ten pocit, kdy se mu jeho milenec plně odevzdá. Tak jako teď. Prudce se nadechne, natiskne těsněji na Míšovo tělo. Dlaň se posune, aby si Míšu opatrně přizvedl a změnil tak úhel průniku do jeho těla.