Říjen 2015

Část dvacátá sedmá

31. října 2015 v 11:28 | Pret a Voldy |  Až navěky
Podařilo se mu usnout s mobilem v ruce. Možná ho hypnotizoval jen proto, jako by doufal, že tím z něj vytlačí i jinou zprávu, ale žádná další už nepřišla. To jediné slůvko mohlo znamenat cokoliv. Ale ať už to bylo jakkoliv, chtěl být připravený, proto vstal o hodně dřív než normálně. V koupelně strávil o polovinu víc času než obvykle a dokonce připravil snídani i pro Romana. Byl nervózní a tak se musel zabavit.

Část dvacátá šestá

28. října 2015 v 11:26 | Pret a Voldy |  Až navěky
Nevyspalý, pořádně neupravený a s tmavými kruhy pod očima odmítl Davidovi dnešní setkání v bazénu. Necítil se vůbec dobře. Riskoval by tak přinejmenším utopení, což by v téhle situaci mohlo být fajn, ale chtěl to Lexovi vysvětlit. Pokud tedy Lex bude stát o nějaké vysvětlení. Odsunul od sebe hrnek s kávou, kterou si uvařil. Vůbec mu nechutnala. S povzdechem složil paže na stůl a položil na ně hlavu. Romana slyšel vstávat, ale nevěnoval tomu nejmenší pozornost.

Část dvacátá pátá

24. října 2015 v 11:23 | Pret a Voldy |  Až navěky
Lex položí telefon a zamyšleně se podívá před sebe. Musí na pár dní do Francie, vyřešit nějaké věci. A musí se domluvit hlavně s Míšou. Rád by, aby jel s ním, ale kdo ví, jak je na tom teď pracovně. Třeba ani nebude mít čas. Ale nemůže se moc zdržovat, zarezervuje nejbližší let. Prvně ale musí mluvit s Míšou. Podívá se na hodiny. Teď by měl být na plavečáku s Davidem. Ušklíbne se, ale vezme klíčky od auta. Míša sice jel svým, ale to se pak nějak vyřeší. Vyzvedne ho, domluví se a uvidí se.

Část dvacátá čtvrtá

20. října 2015 v 11:22 | Pret a Voldy |  Až navěky
"S čím že?" zadívá se na něj tázavě. Dlaní přejede přes strniště na bradě. "Můžu já za to, že někdo ráno zdržoval a já se nestihl oholit?" zeptá se lehce vyčítavým tónem.

Zatváří se jako andílek. "Já nikdy nezdržuji. To je naprosto neslučitelné s mojí osobou." zazubí se. "Navíc..." svou bradou přejede po kůži na hrudníku. "Jsem na tom podobně, tak si nemůžu stěžovat. Pichláčku. Později to doženeme."

Část dvacátá třetí

14. října 2015 v 11:21 | Pret a Voldy |  Až navěky
"Jestli se ti to takhle líbí a vyhovuje ti to, tak ti to jedině přeju." pousměje se. "Alexander je dobrá partie, je celkem fajn, žes narazil na něj. V tomhle světě je dost hnusných lidí. A gayové jsou většinou dost velký svině." pousměje se. "Věř mi."
"Věřím i to vím. Nežil jsem v klášteře." usměje se. "Myslím, že spokojenější bych být nemohl. Opravdu ne. Každý si ten život vedeme jinak. Naše priority jsou poskládané úplně jinak. Takže si užívej a nevázej se, dokud to půjde, když ti to tak vyhovuje. Až to jednou přijde, tak to poznáš." pokrčí rameny a upře na něj svůj pohled.
"Pro mě je vázání se zbytečné. Možná někdy v daleké budoucnosti..." pokrčí rameny. "Už jsme tu docela dlouho, ne? Abychom se nesaunili moc dlouho."
"Máš pravdu. když se člověk dobře baví, zapomíná na čas. A bylo mi tady v teple dost příjemně." pousměje se a spustí svoje nohy. "Tak vyrazíme zase do zimy."
"Do příjemného chladu. Mysli kruci trošku pozitivně." sjede ho pobaveně pohledem. "Je tam jen o trošku chladnějši než venku a nechci nic slyšet."
"Jistě, máš zase pravdu. To "o něco chladněji" znamená, že je tam skoro o sedmdesát stupňů míň než tady. To je opravdu příjemný chládek." Zazubí se pobaveně a zakroutí hlavou. "Tak se pojďme tedy zchladit."
"Ty jsi vážně hrozně negativní a hledáš na všem mouchy." zavrtí hlavou a vstane. "Takže, jdeme ven?"

Část dvacátá druhá

7. října 2015 v 11:18 | Pret a Voldy |  Až navěky
"Vůbec nechci ani myslet na to, co by to pro tebe mohlo znamenat. Výmluva je to opravdu dokonalá, ale vysvětluj to lékařské radě, kde sedí lidé, kteří jsou vychovaní v jiném světě, když to tak musím říct. Zapšklost je pro ně slabé slovo a slovo striptýz je v jejich slovníku vulgární. Pochybuji, že by se mezi radou starších objevil někdo, kdo by takovou věc bral jako umění a chápal to. Vážně si na to dej pozor. A kdybys potřeboval, ozvi se zase ty mně. Znám skvělého právníka, který dokáže vysekat snad ze všeho."
"Já jich znám celkem dost." pousměje se. "Dost se potkáváme. Věřil bys tomu, že právníci jsou děsně zhýralá pakáž? Ještě víc než medici." zazubí se. "Ale dík. Nějak to zmáknu. Mám v plánu být tak zatraceně dobrý, že nebudou mít odvahu mě vyrazil. A kdyžtak půjdu někam za hranice. Nikde není psáno, že musím dřepět na zadku tady v Čechách. Jinde je taky chleba o dvou kůrkách, teda pokud ho vedou."
"Samá pravda, já jsem toho jasný důkaz. Měl jsem to sice za trochu jiných podmínek, ale v závěru to dopadlo stejně. Těch pár let v Anglii bylo příjemných, ale doma je doma. Každý se domů vždycky jednou vrátí. Někdo za pět let, někdo za padesát..." pousměje se.
"No, a někdo z domova radši zdrhne." pokrčí rameny. "Tohle je prostě šíleně individuální. Tady je to poslední dobou docela na prd. Všechno. Tak to chce změnu. Vypadnout někam do zahraničí, to by se mi líbilo. A začíná mi být jedno, jestli to bude tam či onam. Klidně někam do Afriky. Říkal jsem si, že tam bych možná byl nějak užitečný."
Pousměje se. "Nějaká ta změna určitě není v jistou chvíli na škodu. Člověk se podívá jinam, než za roh baráku, ve kterém žije, uspořádá si myšlenky... V Africe jsou určitě užitečné každé ruce na víc, které se dají použít. Tím spíš lékaři. Dobří lékaři. Vidíš, pro tebe je tady všechno na prd a já se vrátil a od té doby samá akce..."

"Ale nepovídej.... samá akce?" zavrtí hlavou. "A prosím tebe, jaká? V baru je nuda nad nudu. Kdybych se tam občas nesvlíknul, tak tam všichni chrní nudou. Na pitevně hovno sranda. Hlavně ti prváci, no děs."
"Tak různě. Nehoda... operace... služební cesta s Lexem, výlety s ním. Dovolená v Africe, registrace..." to asi neměl říkat moc nahlas. Už je pozdě něco vracet. Snad se toho David nechytí. "Kolem mě se toho nyní děje dost. Na pitevně není sranda? Nepovídej." zašklebí se. "Prváci jsou děs asi všude, ne?"
"Cože? Registrace? Počkat, něco mi snad uniklo?" zadívá se na něj tázavě a poposedne si.
Dává si s odpovědí na čas. Uhýbavě uhne pohledem na svá kolena a potom na svůj prsteník, na kterém ještě v šatnách byl onen usvědčující prsten. Nemá cenu něco zatajovat. "No... dejme tomu, že se to tak mezi námi orientovanými dělá... sem tam se někdo registruje." Prohrábne si vlhké vlasy. Měl držet jazyk za zuby.
"Počkat, počkat. Takovou odpovědí mě teda neuspokojíš. Jak jako sem tam někdo se registruje? Vy dva jste do toho praštili a my nic nevíme? Teda fuj, styďte se." zamračí se.
"Chtěli jsme to v klidu... kdyby to bylo veřejné, byl by kolem toho jen zbytečný humbuk a stres. Veřejně se to všichni mají dozvědět až na jaře, kdy plánujeme oslavu a tak... Tak bych tě chtěl poprosit, kdybys to dál nešířil. Teď jsem se tak trochu prokecnul." pousměje se omluvně.
"Jak tak na tebe koukám, ty se prokecneš stejně jinde. Ale neboj, nemám potřebu to dál ventilovat." pokrčí rameny. "Jen mě teda poněkud zaráží, že jste to nikomu neřekli. Takhle hnusně soukromničit."
"No dovol... snažím se, ale občas to nejde. Je to velké a příliš živé, než abych to v sobě mohl tak dlouho dusit. Někde to vypouštět musím." uculí se. "Věřím tomu, že budeš pozvaný, takže o nic nepřijdeš." pokrčí rameny. "Tedy pokud se vůbec budeš chtít přijít podívat."
"To si nenechám ujít. Tys dostal Alexandra pod čepec. To musím vidět." zazubí se. "Hezky v reálu. To si prostě nemůžu nechat ujít. Jestli teda budete chtít na oslavě striptéra."
"Ale jdi ty... I když tedy... ve vší počestnosti. Kdyby byl v plánu striptýz, tak až pozdě v noci pro mladší ročníky. Moje rodiče by švihlo. ale věřím, že ostatním by ses líbil." zazubí se. "Myslím, že tě na seznam pozvaných přidám sám, jsi fajn i bez svého pracovního nasazení." pokrčí rameny a pousměje se.
"Navíc by se mohl doktor hodit, že jo? I když ještě nejsem tak docela hotovej." pokrčí rameny. "Neboj, já budu hodnej. Umím nepracovat." pousměje se. "Takže ty a Lex, už to máme navěky?" zazubí se. "A žádal jsi ty jeho nebo naopak?"
"Nějaký ten základ už máš určitě zmáknutý. K tomu, abys byl dobrý a užitečný není diplom potřeba. Ten je jen kvůli zákonům a kvalifikacím. Navěky... zní to opravdu hezky a podvědomě v to doufám. Uvidíme, co se z toho nakonec vyvrbí." pousměje se. "Žádal Lex, já neměl o něčem takovém ani nejmenší tušení."
"Ten lišák jeden. A kde jsou jeho předsevzetí, že už si nikdy nikoho nepustí k tělu. Budu se ho muset potom zeptat, jak došlo k takovému totálnímu obratu. A ty jsi takhle spokojený?"
"Tak na to se musíš ptát někde jinde." pousměje se. "Připadám ti snad, že bych nebyl spokojený? Já jsem šťastný za to, co mě potkalo. Zní to možná pateticky, ale jak jsi mluvil o tom, že Lex by pro mě udělal cokoliv... i já bych z toho okna skočil, kdyby to bylo jeho výslovné přání."
"A bože, vy dva jste táááák slaďoučcí." zazubí se. "Ale tak, když se chcete takhle vázat, můžu vám jedině zatleskat. A popřát ať vám to vydrží."
"Dej si pozor, moc cukru škodí, to bys měl vědět." uchechtne se. "Nech si to až na jaro. Tam budeme s Lexem přítomni oba dva." opře se hlavou o dřevěnou opěrku hlavy a na chvíli zavře oči. Kapičky potu už si nacházejí svoje cestičky na jeho těle a vyvolávají lechtání, když najednou sjedou po kůži dolů.
Zadívá se na něj. "Víš, myslím, že Alexandra tak nějak začínám chápat. Už není nejmladší, a být na stará kolena sám je asi dost vopruz." zazubí se. "Ale pořád mi to stejně trochu vrtá v hlavě. On nikdy nebyl přítel registrací..."
"Mluvíš, jak kdyby mu bylo padesát... Je pořád atraktivní. Alespoň pro mě. Prostě jsme se hledali, až jsme se našli a spadli do toho." pousměje se. "Někdy to přijde rychleji než facka aniž by si to člověk uvědomil. A názory se přece mění. Měl by sis začít dělat seznam všech věcí, na které se ho budeš vyptávat." zazubí se.
"Hm, ještě jednu otázku bych měl." dlaněmi si podloží bradu a zadívá se na Míšu. "A vy jste se brát museli?" zazubí se jako andílek.
"No jistě. Za sedm měsíců porodím krásnou zdravou dcerku a strýček David ji bude muset s ostatními vozit v kočárku." zasměje se.
"Tak to počkat. Já děti nesnáším, já nikoho nikam vozit nebudu." zamračí se. "A že zrovna dcerku?"
"Já tedy zrovna mateřské pudy nepociťuju, ale děti mi nějak nevadí." pokrčí rameny. "To mě napadlo první. Při takové příležitosti by mi to bylo asi jedno, hlavně aby bylo zdravé a v pohodě... Ale jsme oba muži a přirozenou cestou by něco takového nešlo, to z anatomie asi víš, ne? To ti přijde třeba s věkem, Dejve. V každém se jednoho dne probudí touha po rodině." poplácá ho se smíchem po rameni.
"No já ti nevím. Já jsem asi totálně antirodinný typ." pokrčí rameny. "Mně vyhovuje být sám. A rozhodně žádné děti nechci. A ty bys jako dítě chtěl?" zeptá se zvědavě.
"Uživej si, dokud to jde. Něco takového už je velký závazek. Chtěl, nechtěl... jednou možná ano, ale s tímhle...." poukáže na svoje nohy. "...by se mi asi o dítě staralo dost těžko. Z toho bych měl strach, že tomu prckovi nedokážu dát všechno, na co má nárok. Sám mám s tím ještě dost komplexů, které se mi podařilo zahnat do ústraní, ale když je špatný den... znáš to.""
Mávne rukou. "Když si to tak vezmeš, tak jako co? No, tak nechodíš. Asi si nikdy nezahraješ fotbal s potomkem, ale neznamená, že mu nedáš to, co potřebuje. Ono to není zas tak těžké, v něčem omezení možná máš, ale někdo ho nemá, a výsledek je ještě horší. Sice nechápu tu touhu zanechat po sobě potomstvo, mě to absolutně nebere, ale na druhou stranu... když už ho chceš, tak bys měl hledat důvody proč ano, neřešit takové prkotiny, že bys mu nedal všechno, na co má nárok." Protáhne se. "Spíš bych hledat způsoby, jak si ho teda pořídit."
"Víš, že teď mluvíš trochu jako bys měl vlastní zkušenost? Trochu jako starý mazák rodič. Netajíš nám něco?" uculí se. "Ještě to se mnou není tak horké, abych hledal vhodnou matku nebo kojenecké ústavy a taky nevím, jak by se na takovou věc tvářil Lex. Až to přijde, tak to přijde a něco se bude třeba řešit. Ale mít do budoucna větší rodinu by mohlo být fajn."
"Tak trochu nepřímo mám." pokrčí rameny. "Hele, no Alexander nevypadá jako ten typ, co by chtěl dítě, ale zas si myslím, že on by byl výborný táta. Akorát chudáci děti, nepustil by je z dohledu a pořád je mučil přehnanou péčí. Někdy je jak posedlý staráním se o druhé."
"Nepřímo máš? Možná proto mě napadla první ta holka. O tu bychom pečovat mohli oba dva. O kluka tak akorát do puberty. Jsem si vědom toho, že Lex by byl skvělý otec." pousměje se.
Přikývne. "Lex by byl i zatraceně dobrá matka." rozesměje se. "Jo, holka je dobrá volba. Mohli byste jí radit s klukama."
"To určitě. U nás doma by z ní byla princezna první třídy. Rozmazlovaná v tvrdém režimu." zazubí se. "Asi stárnu rychleji, než to vypadá, začíná se mi ta myšlenka líbit."
"Zas tak starý být nemůžeš." pousměje se. "Podle mě jsi nadprůměrně přitažlivý chlap." Sjede ho pohledem. "Rozhodně bys za hřích nebo za dva stál."
"Určitě jsem o kousek starší než ty." mrkne na něj. "Takže za hřích, za dva, říkáš? Teď nevím jestli to mám brát jako lichotku nebo ne." uculí se.
"Hmm, rozhodně jako lichotku." pousměje se. Nadzvedne se a přesune se k Míšovi, skoro se ho dotýká hrudí a jen kousek je dělí, aby se sťukli nosy. "Bude to vypadat, že jsem hrozná svině, ale pokud bys byl přístupný sexu mimo tu vaši registraci, měl bych enormní zájem."
"Určitě mi to lichotí, to přiznávám." S úsměvem se o pár centimetrů oddálí, aby se mu mohl zadívat do očí a ne na špičku nosu. "Je mi líto, teď už jsem zadaný jen pro jednoho. A jsem k tvé smůle i věrný."
"Ach jo, zase pozdě." pokrčí rameny a pousměje se. "Ta věrnost mě začíná štvát. Všichni se s ní ohání, ale málokdo nakonec skutečně praktikuje. No nevadí, třeba se tvůj názor časem změní. Ale kdyby chtěl Lex třeba přibrat někoho do trojky, určitě mi dej vědět." zazubí se jako by mluvil o tom, že mu mají poslat pohled z dovolené. Bříšky prstů se zlehka opře o Míšův hrudník a odtáhne se. "Ale těžce jsi mě zklamal. Jakoby se tomhle dalo odolat." ukáže na sebe a zase s způsobně usadí na lavici vedle.
"Já jsem asi prostě ze staré školy... nemůžu říct, že bych byl svatoušek, po té služební cestě opravdu ne, ale jak se nakonec ukázalo, byli jsme v tom oba stejně. Asi bys měl chodit rychleji, aby ti tvé objekty vždycky někdo nevyfouknul před nosem." pousměje se. "Možná kdybychom se poznali dřív, Davide. Tělo máš výstavní, ale to víš."
"Bude to znít děsně nafoukaně, ale jo, vím. Škoda, vidět tě první, mohli jsme si užít a pak bych tě milostivě přenechal Alexanderovi." pousměje se. "No co se dá dělat. Ale už vím, co chci za svoje vítězství."
"Prosím? To mě tedy velice zajímá, co po mně budeš chtít. Jen mám dojem, že jsme řekli, že až příště." zazubí se. "Nevím, jestli ti povolím výherní limit."
"Musíš mě na příště namotivovat. Jinak si řeknu, že už nemá smysl dál soutěžit a zůstaneš poražený." pousměje se jako uličník. "Jedna pusa tě přece nezabije, ne?"
"Chceš po mně za výhru pusu? Hned teď?" podívá se na něj překvapeně, protože a´t už čekal cokoliv, tohle rozhodně ne.
"No, jestli se ti chce pak někde na veřejnosti... já s tím problém nemám." usměje se. "Jen malinkatou, a že se tvářít tak vyděšeně, tak bez jazyka." zazubí se jako andílek.
"Jsi trochu drzý, nemyslíš? Uvědomuješ si, že se bavíš s čerstvým ženáčem?" uculí se. "Ale abys neřekl, že jsem bačkora, tak dobře. Ale ne teď a tady. Zrovna se saunuji."
"Výmluvy, výmluvy." pokrčí rameny. "Drzost je má nejlepší vlastnost. Díky tomu dostanu to, o co by si jiní báli říct. A čerstvý ženáč? A kdože všechno to ví?" zazubí se škodolibě.
"Mí rodiče, Martin a my dva s Lexem. No a teď dokonce i ty. Takže drzost je tvá nejlepší vlastnost? Tomu se mi nechce nějak věřit." uculí se. "Abys věděl, tak já se nevymlouvám, jen někdy. Chceš jí hned?" nakloní se k němu podobně jako David před chvílí. "Jednu a bez jazyka." zazubí se.
"Ale nechci žádnou šizenou." sjede ho podezřívavým pohledem. "Jinak ti to budu penalizovat."
"A penalizovat čím, prosím pěkně? Abych se ujistil, že nakonec nebudu nějak podvedený." Zazubí se.
"Že bys mi musel dát ještě jednu." usměje se. "Neříkej, že tě jedna pusa zabije."
"Snad po ní neumřu, no." zazubí se. "A nemohla by být jen na tvář? Zrovna teď chutnám po slaném potu." pokusí se obklikou vykroutit.
"To bys z toho vyšel dost lacino." zavrtí hlavou. "Kdepak. Chci pěkný romantický polibek přímo sem." poklepe si na rty ukazováčkem.
"Teď se cítím, jak kdyby nám bylo osm a porovnávali jsme si pindíky na záchodech." Zakroutí pobaveně hlavou.
"To můžeme taky, jestli máš zájem." pousměje se. "Ale věř mi, že z toho se už nevykecáš. Ani omylem. Leda by začalo hořet, ale to bych si to stejně chtěl vybrat jindy. Takže?"
"Fajn. Jednu. Ani o kousek víc. Jsem totiž strašný sobec, víš." Nakloní se k němu ještě blíž. Zastaví se až těsně před Davidovým obličejem. "Nebo si to chceš rozmyslet?" Mezera se zmenší na pár desítek milimetrů.
"Nechci." pousměje se. Natáhne ruku, aby prsty jemně zapřel o Míšův zátylek a přitáhl si ho blíž. S myšlenkou, že tohle by asi vážně neměl, se velmi jemně přitiskne svými rty na ty Míšovy. S potěšením zjistí, že chutnají mírně slaně. Sauna. Lehce se pousměje do polibku.
Nechá se přitáhnout, ale myšlenkami je u někoho jiného, než aby se nacházel v sauně. Nechá jejich rty dotknout a hned potom se začne odtahovat. Tohle by neměl dělat. Vůbec se k tomu neměl nechat přemluvit. Byl to jen přátelský polibek, žádné prohlubování. Vymaní se ze sevření Davidovy ruky na svém zátylku a odtáhne se.
"Já vás věrný vážně začnu nemít rád." zavrtí pobaveně hlavou. "No co se dá dělat." pokrčí rameny. "Ale je to hezký. Jestli ti to vydrží, budu Alexanderovi hodně závidět." usměje se a stočí pohled na protější zeď.
"Až za hrob." pousměje se. Přitáhne si rukama nohy nahoru k hrudníku a obejme je rukama. Položí svou hlavu na kolena. "Náhodou je hezké, když máš někoho, kdo na tebe doma čeká nebo víš, že domů přijde, navečeříte se, prohodíte pár slov, kouknete se třeba na televizi nebo se jen tak poflakujete a společně zalehnete. Mně se to zalíbilo. Ale je pravda, že já něco takového chtěl už dávno předtím."
"A není to trošku nuda? Nedovedu si představit, že bych s někým byl takhle. Radši bych nějaký dobrodrůžo. Sedět doma u televize."
"Tak nesedíme u televize každý den, že jo." zazubí se na něj vesele. "Spíš skoro vůbec, kdybych to měl uvést na pravou míru. Mně to jako nuda nepřijde. Už ne. Život mě naučil dost věcí na to, abych ještě ve svém věku toužil po střídání partnerů a vymetání barů. Ale do baru si jdu sednout rád, to zase jo. Když je nálada. Prostě si to člověk musí umět uspořádat."
"Ale seš ještě mladej na nějaký papuče a tak." zavrtí nechápavě hlavou. "Musíš trochu žít."
"Proč na papuče? Já žiju. Za poslední rok žiji mnohem víc než za ty roky od té bouračky. Nedá se to ani popsat, Davide, jak moc se mi v životě změnilo."

Část dvacátá první

1. října 2015 v 11:15 | Pret a Voldy |  Až navěky
"Nebyl jsi zas tak lehký soupeř, jak jsem si myslel." vyhoupne se mírně zadýchaně přes hranu bazénu ven. "Chceš nějak pomoct?" Hloupá otázka. Samozřejmě, že asi bude potřebovat pomoct. Minimálně přistrčit vozík.
"Nápodobně, řekl bych. Trénink to zrovna nebyl." zazubí se než se vyhoupne za Davidem. "Asi bych měl pogratulovat vítězi? Nepopírejme tedy fakt, že to bylo o prsty." zazubí se a natáhne k němu svou dlaň. "Pomoc asi potřebovat budu, minimálně až se vydýchám." pousměje se omluvně.
"No, držel ses statečně. Ale jsem prostě lepší." zazubí se a usadí se na okraji bazénu. "Jasně, stačí říct. A o co že jsme se to vsadili?" zeptá se se zájmem. "Nějak si nevybavuju, co jsme nakonec ujednali."