Leden 2016

Část čtyřicátá čtvrtá

30. ledna 2016 v 12:16 | Pret a Voldy |  Až navěky
Probudil se o hodně dřív než byl nastavený jeho budík. Za okny už dávno vládlo sluníčko. Dnes byl jejich velký den. Tedy. Ten velký už si prožili s Lexem spolu, ale teď to mělo být daleko velkolepější. Spokojeně se stulil v Lexově náruči. Nevěděl kdy v noci přišel, ale vnímal tělo, jak se nahé přimklo k tomu jeho. Kluci mu ho odtáhli na jakousi rozlučku se svobodou s přislíbením, že tam opravdu nebudou striptéři. Moc jim nevěřil, ne když byl David taky přítomný. Přivřel ještě víčka k sobě. Dnešní den bude dlouhý a asi i dost náročný. Přes třetinu svatebčanů již bylo přítomno na statku od včerejšího večera. Zbytek měl dorazit během dopoledne. Proto obřad naplánovali až na hodinu po poledni. Dosud nemohl uvěřit tomu, že se to děje. Najednou se všechno točilo kolem nich. Ze začátku to bylo trochu rozpačité, protože se stále ještě seznamoval s lidmi s Lexovy strany. I když jeho druhá rodina z Anglie způsobila menší rozruch. V duchu se usmál. Otevřel oči, aby shlédnul na spícího Lexe. Pomalu se vymanil z objetí, aby se mohl zdvihnout a políbit ty hříšné rty.

Část čtyřicátá třetí

24. ledna 2016 v 12:14 | Pret a Voldy |  Až navěky
Celou cestu z bytu až k domu jeho známého Hynka, vydržel mlžit. Nechtěl Míšovi prozradit, co je dnešní večer v plánu. Chtěl ho překvapit, což se zřejmě dařilo, protože Míša neměl ani tušení, kam to jedou. Nikdy tam nebyl. Zaparkuje před domem a vystoupí, aby Míšovi přistavil vozík. "Tak pojď, zlato. Někoho ti představím, i když to bude asi trošku rychlejší. Máme menší zpoždění." To už z domu vychází velmi elegantně oblečený muž.
"Lexi?" osloví ho a opře se o branku. "Už jsem se bál. Máte zpoždění."

Překvapeně si prohlédne dům, u kterého Lex zaparkoval. "Zpoždění?" Neuměl si vůbec představit, co se bude dít. Obzvlášť, když se před nimi najednou ze dveří vynořil jakýsi muž oblečený do obleku. "Nejsme tu špatně?" Poukáže na svoje džíny a volnou mikinu, kterou si vzal.

Část čtyřicátá druhá

18. ledna 2016 v 12:11 | Pret a Voldy |  Až navěky
"Nejde o žádnou pohromu. Jsem si jistý, že na to bude lepší čas po obědě u kávy." pousměje se. Oplatí Míšovi pohled a mrkne na něj. "My vám to pak všechno vysvětlíme."
Trochu prozíravě se na ně podívají, protože ani jeden tomu teď nechce věřit, ale kdyby se dělo něco závažného, tak by asi nebyli takhle usměvaví. Monika to rozlouskne lehkým tlesknutím. "Tak pojďte ke stolu, začínám být zvědavá, co na nás vy dva kujete za pikle."


Část čtyřicátá první

12. ledna 2016 v 12:08 | Pret a Voldy |  Až navěky
Trochu nervózně se ošil na sedadle Lexova auta. Měli namířeno na nedělní oběd u jeho rodičů. Z Francie se vrátili teprve před pár dny a nejdřív potřebovali urovnat všechny věci, které ve spěchu zanedbali. Až potom se mohli vrhnout na další plány. Stále ještě však nebyl ve své kůži. Malá Sofinka mu chyběla víc než by si chtěl připustit. Stávalo se mu, že se v noci budil a chtěl se jít podívat jestli se třeba neodkopala. Pořád u nich sice někdo byl, takže o hluk jako takový bylo postaráno, ale chybělo tomu to dětské žvatlání. Mrkne na Lexe soustředícího se na řízení a vzpomene si na seznámení s Alexandrou. Nakonec to nebyl takový trapas. Usměje se.

Část čtyřicátá

6. ledna 2016 v 12:07 | Pret a Voldy |  Až navěky
Zavře za sebou tiše dveře, aby nějakým náhlým bouchnutím neprobudil Sofii. "Konečně usnula." pousměje se na Lexe, kterého najde sedět na pohovce v obýváku. Ještě před chvílí byly všude hračky, jak se snažili malou nějak unavit. Ani přes pokročilou noční hodinu se jí nechtělo spát. Ben byl dávno zalezlý u sebe v pokoji. Sice nepředpokládali, že by šel spát tak brzy, přeci jen byl pátek, ale dokázal se zabavit i bez nich a tak o něm zbytek večera nevěděli. Přesune se vedle Lexe, aby se pohodlněji natáhl pro polibek.

Část třicátá devátá

1. ledna 2016 v 12:05 | Pret a Voldy |  Až navěky
Ohlédne se od rozdělané práce, kterou si rozdělal na stole v obýváku, zatímco čekal na Lexe až přijede z nějaké schůzky. Byl celkem unavený, ale nevadilo mu počkat. Neviděli se celý den. Byl zvyklý, že chodili spát společně. Zato malé Sofii se dnes nějak špatně usínalo a tak ho vlastně ani nepřekvapilo, když se z malého reproduktoru přidělaného ke zdi ozvalo její nespokojené pofňukávání. Odložil notebook ze svého klína na hromadu papírů a přesunul se na vozík. Bude lepší, když se za ní vydá a stráví s ní nějaký čas v pokojíčku než aby se začala dožadovat pozornosti křikem a vzbudila tak Bena, který ráno vstával do školy. Rozjede se ke dveřím malého pokojíčku.
"Pročpak nespinkáš?" zeptá se tiše, když za sebou zaklapne dveře a rozsvítí malou lampičku. Nakloní se do postele přes dřevěnou ohrádku, aby na Sofii lépe viděl. "Ale copak to je? Pročpak pláčeš? Něco ošklivého se ti zdálo?" Natáhne svou ruku, aby prsty setřel drobné slzičky z dětské tváře. Oddělá ohrádku, aby si jí k sobě mohl přitisknout. "Chceš jít na chvíli se strejdou?" Drobné přikývnutí ho donutí se usmát. Dětské prsty se zachytí jeho delších vlasů, v druhé ručce svírají plyšáka. Kousek poodjede, aby vzal deku a natáhl se k oknu, aby ho pootevřel, možná nemůže spát kvůli teplotě, která tady panovala.
Převeze si malou k sobě do obýváku, aby se s ní uložil na pohovce. Nabídne jí hrneček s již vychladnutým čajem, který připravil, kdyby měla malá v noci žízeň. Je přijat celkem bez protestů. Pohladí ji po vláscích. Neubrání se zívnutí. "Zkusíš spinkat? Neboj, strejda tady bude s tebou." Zachumlá ji do deky a přitiskne jí do náruče oblíbeného plyšáka, bez kterého nejde ani spát. Vezme si ji do náruče, aby ji trochu pohoupal. Vtiskne drobný polibek na dětské čelo. Nečekal, že by mohla usnout tak rychle, ale zřejmě se jí opravdu zdálo jen něco zlého a teď potřebovala cítit něčí přítomnost. Zvykla si na něj strašně snadno, až byl překvapený, jak lehce to šlo. Bude pro něj těžké ji opustit. A svým způsobem i Bena. On k téhle rodině taky patřil. Jen tomu dodával jisté koření. Pohodlněji se opře do pohovky. Palcem pohladí spící tvářičku přitisknutou k jeho hrudníku. Mrkne na hodiny, aby se ujistil, že je opravdu celkem pozdě. S myšlenkou na Lexe a kde asi zrovna je, se mu zavřou únavou víčka.