Nenáviď mě dnes - část dvacátá čtvrtá

11. srpna 2017 v 11:15 | Pret a Voldy |  Nenáviď mě dnes
Nenáviď mě dnes - část dvacátá čtvrtá


Alex ještě jednou zkontroluje sanitu. Nikam nespěchá. Oblečení má zakrvácené stejně jako ostatní a zablácené, jak klečeli v poli. Nakonec prostě jen zabouchne všechny dveře kromě těch vysouvacích a vydá se do šatny. David už taky šel a byla to celkem doba, zřejmě už bude dávno pryč. Zarazí se v otevřených dveřích, když spatří Davidovu osobu sedět na zemi u skříněk stále ještě je plně oblečený. Povzdychne si. Pro ně to byl těžký výjezd, co to muselo být pro Davida? Zahledí se na něj. Splynutí se vzduchem se zřejmě nedaří podle plánu. Sám se cítí pod psa. Beze slov klesne vedle něj. Přisune se než vztáhne ruku a jemně ho obejme kolem ramen.

Momentálně je mu to všechno tak nějak fuk. Zaseknul se. Všechno je to najednou tak příšerně malicherné. Dneska přímo před ním přišel o život člověk. Vydechne, pomalu se sesune na stranu, aby se opřel o Alexovu rozložitou hruď. Potřebuje teď obejmout. Cítit lidské teplo. Vtiskne se mu do náručí, které se mu tak ochotně nabídlo.

Je překvapený, že není odstrčen s nějakou hrubou nadávkou, ale neřeší to. Místo toho si Davida přitáhne blíž ke svému tělu. Přitiskne si ho na svou hruď. Přemítá jestli něco říct nebo prostě zůstat mlčet. Nakonec se rozhodne pro to druhé. Paží ho pevně obejme. Prsty vklouzne do krátkých vlasů a začne se jimi jemně probírat. Nakonec do vlasů zaboří i svou tvář. Vydechne do nich vzduch z plic a zavře oči.

Vydechne. V Alexově náručí se začíná konečně uvolňovat. Ignoruje, že sedí na zemi, oba jsou umazaní a potřebovali by sprchu. Pomalu si začíná uvědomovat, kdo ho tu už pár minut drží, ale líbí se mu to. Nadechne se a zvedne pohled k Alexově tváři.

Otevře oči pravdě, když se David v jeho náručí začne vrtět. Přes tmavá skla brýlí to ale David asi ani nezaregistruje. Teď to přijde. Bude odstrčen a opět ignorován. Nevědomky víc stiskne prsty na paži, kterou svírá Davida kolem ramen.

Přimhouří oči. To ten frajer ty brýle snad nikdy nesundává nebo co? Pomalu natáhne ruku, zachytí sluneční brýle za pacičku a opatrně je sundá. Chce mu vidět do očí, nechce se dívat do černých skel. Brýle zůstanou v jeho ruce a on pohlédne do očí barvy roztavené čokolády. Ztuhne a jen se dívá.

Překvapeně pohlédne dolů na Davida, když brýle z jeho obličeje zmizí. Je vážně překvapený, tohle nečekal. A ještě víc ho dostane fakt, že David mu zůstane hledět do očí bez jediné urážky. Otevře pusu, aby něco řekl, ale zarazí se. Nechce tuhle chvíli zkazit.

Nevybavoval si, že by se kdy Alexovi podíval do očí tak, aby vnímal jejich barvu. Byli oba na té oslavě příliš opilí. Teď si vnímal a děsilo ho, že viděl v jeho očích něco, co tam vidět vlastně ani nechtěl. Z Alexovy strany tam nebyla žádná nenávist, ani pohrdání. Jen… překvapení. Vydechne, aby trošku uvolnit to přepětí, co mu drtí hrudník. Natáhne ruku, aby bříšky prstů jemně přejel po linii brady a dál, až na zátylek. Kdyby nebyl tak zatraceně mimo z toho mrtvého pacienta, nikdy by ho nic takového nenapadlo. Jenže teď je mimo, pořádně. A potřebuje na tomhle zatraceném dni najít něco pozitivního. Ztěžka polkne.

Ani o milimetr se nepohne. Vlastně se přistihne, že zapomněl i dýchat. Jako na povel se nadechne. Pohledem zůstává upřený do šedých očí, které ho sledují. Spíš má pocit, že se snaží protáhnout do jeho nitra a prohledat všechny jeho pocity. Neodtáhne se ani, když se David pohne a pohladí ho po neoholené bradě. Vůbec netuší, kde nastal ten zlom. Ještě ráno mu nadával a teď najednou ho hladil. Mohl cítit dech, který se lámal o jeho linii obličeje. A přesto stále hleděl do šedých hlubin. Čekal kdy přijde ten moment, že bude odstrčen.

Trošku se narovná a zčásti přinutí Alexe svou dlaní na jeho zátylku, aby se k němu víc naklonil. Tak strašně ho to láká. Už od chvíle, kdy zjistil, že na tom seníku byl s ním. Opatrně, zlehka přitiskne na malý okamžik své rty na jeho. Nemá tušení co a proč dělá, ale prostě musí.

Podvolí se tomu, když mozku dojde, co chce David dělat. Nechá se sebou manipulovat jako s loutkou, jen přijímá to, co je mu dáno. Zamotá se mu hlava. Vlastně tomu nechce ani věřit. Je to jen sen, který skončí v momentě jeho probuzení a zase bude zklamaný. Prsty na Davidově tričku se sevřou pevněji. Vyjde mu svými rty vstříc. Chce toho využít a žít si to, i kdyby měl další týdny trpět nadávky.

S nádechem se odtáhne a zadívá se před sebe. Choval se jako idiot kvůli pošramocenému egu. Kvůli pocitu, že utrpěla jeho hrdost. Proč si to musí uvědomit až takhle pozdě. Dělal peklo ze života nejen Alexovi, ale i sobě. Zbytečně. Vydechne. Stočí pohled zpátky na Alexe. Vtiskne mu brýle do ruky a pomalu vstane. "Omlouvám se."

Pohlédne na něj jakmile se začne odtahovat, očekává cokoliv, co by mohlo přijít bez pozvání. Davidova slova ho zarazí. Pohlédne na jeho kolena, která jsou přímo v jeho zorném poli, než zvrátí hlavu dozadu. Ta s plechovým zaduněním dopadne na dvířka skříňky. Pohlédne nahoru. Beze slov, v ruce brýle. Je v prdeli.

Mlčky otevře svou skříňku a vytáhne tašku a svoje oblečení. Měl by vypadnout, než se Alex vzpamatuje z toho, co se tu právě stalo. Sám má trošku problémy porovnat si to v hlavě. Je fakt, že už nemůže říct, že Alexe nenávidí. To byla velmi přehnaná a silná slova. Možná mu vůbec nelhal, ale jak to mohl vědět? Byl příliš zraněný. Zadívá se na bundu, kterou odhodil na lavičku chvíli před tím, než se tu sesypal. Vážně musel umřít člověk, aby si uvědomil svou vlastní pitomost? Vydechne. Nutně potřebuje sprchu. Rychle svlékne tričko a kalhoty, popadne ručník a sprcháč a zmizí v koupelně.

Až když se octne sám, tak se začne vzpamatovávat z polibku. Čím si ho zasloužil? Proč tak najednou? Pomalu se převrátí na kolena a zvedne se do stoje. Cítí na svých zádech těžkou únavu, která ho sráží zpátky na zem. Ztěžka dosedne na lavičku a začne ze sebe stahovat oblečení. Necítí se na třicet ale tak na sto padesát. Svlékne bundu i tričko. Přívěsky na jeho krku o sebe zacinkají. Pohlédne dolů na stříbrný vrtulník. Hlavou mu prolétne nápad. Chvíli mu trvá než se sebere natolik, aby se zvednul a zrealizoval ho. Zvedne pohled, aby se zahleděl na Davidovu otevřenou skříňku. Prsty rozepnou zapínání šperku. Opatrně položí sundaný řetízek z krku na úhledně poskládanou hromádku oblečení. Ještě se na to zahledí. Jistě záhy zjistí jak moc velkou chybu tímhle gestem udělal. Odporoučí se do sprchy. Jde slepě za zvukem tekoucí vody, aby si sám jednu sprchu zapnul a mohl na sebe nechat téct proud horké vody.

Pustí na sebe proud vody a opře čelo o studené dláždění. Je magor. Prvně Alexovi nadává, pak se tady k němu tulí jak přílipka a nakonec ho ještě ocucává. Nafackoval by si. Chová se jak nějaká hysterická puberťačka. Ušklíbne se. S tím už stejně nic nenadělá. Zavrtí hlavou a začne se umývat. Pak se zarazí. Ale pokud mu ty oplzlosti dnes ráno nepsal Alex, tak kdo sakra?

Zahledí se na zeď před sebou než se pomalu sesune na zem. Nechá na sebe dopadat proud vody a smývat ze sebe dnešní prach. Myšlenky mu odplouvají s vodou do odtokového kanálku. Najednou na něj všechno padlo a má pocit, že tu prostě usne. Hlavou mu však rezonuje vzpomínka na polibek a další vzpomínky na to, jak se hádali. Na Davidovy pohledy. Nechápal to. A asi to ani nepochopí.

Vypne vodu a natáhne se pro ručník. Začne se utírat a s ručníkem kolem pasu vyleze ze sprchy. Slyší tam ještě téct vodu. Asi Alex. Zamíří tedy do šatny, aby se obléknul a vypadnul raději dřív, než mu bude chtít Alex jednu vrazit za jeho chování. Popadne oblečení, aby se do něj rychle nasoukal, když ho upoutá cinknutí. Sehne se a zvedne řetízek. Mezi prsty mu sedí přívěšek ve tvaru helikoptéry. Zmateně se podívá směr sprchy. Co to má znamenat?
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 12. srpna 2017 v 21:40 | Reagovat

Že by se ledy hnuli a konečně si to vysvětlili? :-D

2 Davanity Davanity | 12. srpna 2017 v 23:46 | Reagovat

To čekání mě zničí tohle je prostě naprosto úžasné ❤ už se nemůžu dočkat jak to bude dál! :3

3 Mononoke Mononoke | 13. srpna 2017 v 17:56 | Reagovat

Smrť je konečná... niekedy aj pre nápady iných.
Teraz majú za sebou minulosť, v súčasnosti treba vyriešiť ešte anonym a potom sa možno dočkáme aj budúcnosti s ružovými okuliarmi. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama