Nenáviď mě dnes - část dvacátá osmá

6. října 2017 v 10:22 | Pret a Voldy |  Nenáviď mě dnes
Nenáviď mě dnes - část dvacátá osmá


***

David otevře skříňku. Mají po službě. Hodí pohledem na Robina s Romanem, a vyhledá si Alexovy oči schované za tmavými brýlemi. Ani nemůže popsat, jak ho ta skla příšerně točí. Rychlosti šneka hrabe ve skříňce, dneska se mu nějak nechce pospíchat. Zrovna dneska se ti dva k nim museli přidat. Přitom by s Alexem moc rád mluvil. Sám.

Vrhne pohledem na Davida, který ho tím svým spíš propaluje. Zase se odvrátí, když se mu to potvrdí.
"Co tak najednou mlčíte? Celé dopoledne s vámi byla sranda, pak se tady ukázal Felix a byl konec. Něco nám snad uniklo?" zeptá se Robin jen tak. Roman v sobě zadusí smích. Sledovat ty dva, jak se vzájemně propalují pohledem, to opravdu stálo za to.
Alex jen něco zavrčí.
"Prosím? Promiň, špatně jsem ti rozuměl." otočí se na něj s potutelným úsměvem Robin.
David stočí pohled na Robina. "Někdo na ostatní tak působí." pokrčí rameny a dál se věnuje velmi pečlivému vyndávání svých věcí ze skříňky. Nenápadně hodí pohled na Alexe. Je naštvaný, že mu to s Felixem pokazil? Jenže přes ty pitomé brýle není nic poznat. Nenávidí je.

Zakroutí hlavou, přetáhne si tričko přes hlavu a natáhne se zpátky po ručníku, aby z vlasů vytřel přebytečnou vodu. Na okamžik sundá brýle, aby mu nepřekážely a mohl si je nasadit zase zpátky, když je spokojený se svou prací.
"Hele… kdo z vás zase píchal do vosího hnízda? Na vás se fakt nedá dívat, když se tady propalujete těmi lasery." zazubí se Roman.
"Nikdo tě nenutí, aby ses díval." zavrčí Alex. Vrhne skrytý pohled Davidovým směrem, aby zjistil, že se tváří pořád stejně nabroušeně.

"Lasery jsou teď v módě." odpoví David, popadne ručník a zapadne do sprchy. Nemá chuť na vtipkování. S hnusením si prohlédne modřinu, které se vybarvila opravdu skvostně. Zakleje, nechá na sebe téct vodu a rychle se myje. S tímhle fakt nemůže vylézt. Musí počkat, než aspoň trošku vybledne. Zatracenej pitomec.

"Chováte se jak dva milenci." popíchne Alexe Robin. "Ta scéna s Felixem dost dobře mohla připomínat žárlivou scénu." Řekne jen tak mimoděčně.
"Běžte všichni k čertu." odtuší Alex a natáhne se pro kalhoty. "Přeju vám hezké odpoledne. Nazdar." zkonstatuje, když uvidí, že oba dva jsou již připravení na odchod.
"Ale ale, tady je někdo pěkně nervózní. Copak se tu bude asi za naší nepřítomnosti dít, hmm?" rýpne si Roman. "Fajn, Robe, mizíme než zaklepeme bačkorama, cítím ten jeho pohled i přes ty brýle." zazubí se Roman a vytáhne svého přítele ze šatny. "Pozdravuj Davida."

Osprchuje se, rychle otře a opustí sprchu s ručníkem kolem pasu. Trošku se zarazí, když zjistí, že už tam kluci nejsou. Zamíří beze slova ke skříňce. Odhodí ručník a začne se se oblékat.

Ohlédne se po příchozím Davidovi od zapínání kalhot. Pohled mu sklouzne na barevnou paži. "Co se ti stalo?" Automaticky po něm natáhne ruku natáhne svou paži, aby Davida zachytil za loket a mohl si modřinu prohlédnout. Zapátrá v paměti, při kterém výjezdu se mu mohlo něco takového přihodit, ale podle barev… snad včera? Zapomene, že s ním chtěl probrat něco úplně jiného.

"Co?" zadívá se na něj zmateně. Sleduje, jak ho zachytí za paži a vyjede po ní až k očím za černými skly. Fakt ho to tak šíleně prudí. "No, já…. včera v práci… jeden opilec nechápal pravidlo, že na mě se nesahá." odpoví přistiženě. "Nic to není."

Zvedne jedno obočí. Nespouští z něj pohled. Lustruje ho očima a hledá za tím cokoliv navíc. Když nic nenajde, tak prostě přejede prsty z loktu na modřinu. Jemně ji pohladí. Neví, co by na to měl nyní říct. Raději odbočí od tématu. "Co mělo znamenat to s Felixem?"

"Vůbec nechápu, kam tím míříš." vyprostí se z jeho sevření. "Prostě jsem se šel seznámit." otočí se zpátky ke skříňce. "Spíš by mě zajímalo, proč jsi toho svého Felixe nechal myslet si, že jsme… že mezi námi dvěma něco je." začne se oblékat, protože je tu víc nahý než oblečený. A v přítomnosti Alexe mu to začíná silně vadit.

Uchechtne se. "Tak ty nechápeš, kam tím mířím? Byl jsi to ty, kdo k nám přišel. Navíc, mohl jsi mu vymluvit, že spolu nic nemáme. Vypadalo to, že si celkem rozumíte." Ušklíbne se. "Proč jsi tam přišel? Když mezi námi nic není, mohl mi klidně ukazovat svoje nádobíčko dál, ne?"

"Třeba jsem na to jeho nádobíčko nebyl vůbec zvědavý. A vzhledem k okolnostem bych ho mohl vidět bohužel i já." odsekne. "Navíc, mě je celkem jedno, co si ten nafoukanej panák myslí. Ale tobě by to mohlo uškodit. Pokud radši neklátí někoho, kdo je zadaný, co?"

Přimhouří oči. "Nikdo vás nenutil, abyste nás sledovali. Co dělám ve svém osobním životě může být všem jedno. Já nikoho neklátím, Davide. Jsme s Felixem kamarádi." zahledí se na něj se rty sevřenými do úzké linky.

"Výborně, tak si nech takové avantýry mimo pracovní dobu a pracovní místo, buď tak laskav. Hele, mě je fuk, co děláš a koho klátíš. Je to tvoje věc."

"Výborně, jsem rád, že jsme si to vyjasnili. Příště raději zavři oči, abychom tě nepohoršovali. Aby tě nepohoršovalo takový arogantní prase jako jsem já." zavrčí. Skloní hlavu ke své tašce, aby do ní naládoval oblečení. A to si myslel, že už mohli být v pohodě. Očividně ne. "Od tebe to sedí, když strávíš noc se mnou a pak se jdeš pelešit k Dwightovi." Zřejmě přestřelil, ale bylo mu to jedno. Byl naštvaný, že už se zase hádají a nedokázal to zastavit.

Prudce se nadechne a zatne pěsti. Otočí se k Alexovi. "Výborně, musím přehodnotit tvoje živočišné zařazení. Ty nejsi prase, ty jsi vůl. Zatracenej arogantní zmetek. Co přesně ti tak moc vadilo? To, že jsem se neplazil u nohou tobě, nebo to, že jsem spal s Dwightem?"

Mlčky na něj pohlédne, rty stále sevřené do úzké linky. "Spíš nechápu tvoje následné chování. Když ses přidružil k někomu jinému a mě tady potom nadáváš, že jsem arogantní. V čem je mezi námi rozdíl? Já se alespoň snažil tomu tvému chování přijít na kloub a tys mě v tom prostě nechal vyžrat a obviňoval si mě, že si vymýšlím. Bohužel ne."

"No, jestli se chceš vrátit k předchozímu stavu, tak já s tím nemám nejmenší problém. Já s ním už po tobě nespal, protože mě ještě dost bolela prdel od tebe, ty debile." nahází věci dovnitř skříňky a řízne s jejími dvířky. Popadne tašku a zamíří ven.

Natáhne se po něm. Nedovolí mu odejít. Přimáčkne ho mezi své tělo a jednu ze skříněk. Rukama se zapře vedle jeho hlavy. Zamračí se. Vlastně vůbec nepochopil, proč ho prostě nenechal odejít a zase by jeli ve stejném duchu. Možná se s ním prostě jen nechtěl hádat. Vždyť to bylo dokola pořád o jedné věci.

Pokusí se ho praštit, jenže k tomu má moc málo manévrovacího prostoru. "Sakra, pusť mě!" zavrčí naštvaně.

Zavrtí mlčky hlavou. Napjaté rysy v jeho tváři povolí, když zjistí, že má teď Davida uvězněného celkem dobře. Zahledí se do jeho naštvaných očí. "Proč se na mě tak zlobíš?" řekne prostě. Prsty jedné ruky sjedou na jeho paži. Má pocit, že ho šedé hlubiny stahují do sebe. Polkne. Prostě to musí udělat. Bušící srdce ani hučení v uších ho neodradí. Skloní se, aby na rozezlené rty vtisknul motýlí polibek.

Nestihne odpovědět. Překvapením se rozšíří oči, když ho Alex políbí, zadrhne se dech. Jakoby pomalu přebírat vládu nad jeho tělem někdo jiný. Rty odpoví a paže se samy zvednou a ovinou kolem Alexových zad.

Spokojeně zamručí, když se nesetká s odporem a Davidovy paže se omotají kolem něj. Pustí se skříňky a volnou rukou přejede po Davidově zátylku. Druhou rukou putuje po jeho těle až na bok, přitiskne si ho k sobě, nechce ho tlačit do nepohodlně tvrdé skříňky.

Děsí ho, jak moc ho muž před ním přitahuje. Ať už se mezi nimi stalo cokoliv, ta živočišná přitažlivost tam je. A je zatraceně silná. Vtiskne se do náruče, která ho svírá a odtrhne se od rtů, aby se mohl konečně nadechnout. Proč tahle služba končí stejně jako ta včera?

Mohl by ho líbat navždy, pokud by mu někdo slíbil, že ho bude moct takhle svírat. Nebrání se přerušení polibku, sám se potřebuje hluboce nadechnout. Jedním tahem sundá brýle, které má stále na očích, odloží je někam na skříňku před sebe. Opře své čelo o to druhé a zavře oči. Rukama majetnicky objímá Davidův pas.

Zaznamená, že Alex sundal brýle, tak se trošku odtáhne, aby mu pohlédl do obličeje. Co po něm vlastně chce? Prakticky mu vynadá do děvek, že spal s Dwightem a teď ho tady takhle přišpendlí a líbá. Alex má zavřené oči a tak se snaží David vyčíst aspoň něco z jeho tváře. Proč tohle všechno dělá?

Trochu napjatě vydechne. David už začal zase normálně reagovat, prvotní překvapení z polibku bylo pryč. Pomalu otevře oči, aby se setkal s šedými hlubinami. Proč se na něj tak dívá? Proč si ho tak prohlíží? Dívá se na… zatěká očima než se odtáhne a uhne vlastním pohledem.

Zmateně se na něj podívá. Proč se teď tak odtáhnul? To si uvědomil koho to políbil. Zamračí se, popadne tašku a vypadne z místnosti. Neví, jestli má chuť ho praštit nebo přitáhnout blíž a políbit. Musí pryč z jeho sféry vlivu. Co nejdál…
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 jana jana | 6. října 2017 v 10:33 | Reagovat

Děkujeme

2 Karin Karin | 6. října 2017 v 21:17 | Reagovat

Ty dva jsou paka ale je pravda že láska a nenávist má k sobě hodně blízko. :D  :-D

3 mael mael | 8. října 2017 v 15:58 | Reagovat

dakujem, za dalsi diel. Som sa nevedela dockat, tí dvaja su ako pes a macka :-)

4 Voldyho Keks Voldyho Keks | E-mail | Pondělí v 9:37 | Reagovat

Tak jsem se konečně odhodlala přečíst si i toto vaše společné dílko :) Moc se mi do toho původně nechtělo, poněvadž jsem si za posledních pár let začala odvykat od čtení M/M povídek, protože na to nebyl ani moc čas. Ale pak jsem narazila na Shadowhunters a Malec a všechno to šlo z kopce :-D
Každopádně - Dílko se mi zatím moc líbí, i když David má strašnou potřebu skákat k unáhleným závěrům, ale tak vypadá to, že se to všechno už brzo vysvětlí a budeme si moct s těmi vašemi hrdličkami užívat :> Jenom doufám, že náš anonymní spisovatel sprostých vzkazů nebude dělat až příliš velký bordel :-?
Poctivě budu vyčkávat na další kapitolku, snad si brzy najdete čas na vkládání a tedy ukojení naší zvědavosti :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama