Nenáviď mě dnes - část třicátá třetí

10. listopadu 2017 v 10:31 | Pret a Voldy |  Nenáviď mě dnes
Nenáviď mě dnes - část třicátá třetí


"Spíš tě tu nechci nechat samotného, když jsi v takovém stavu." přizná. "O cestu přes město mi nejde. Mě cestování mhdéčkem nevadí." zadívá se na něj. "Budu na gauči, kdybys něco potřeboval, stačí zakřičet. Nespím zase tak tvrdě." Popravdě se potřebuje trošku prospat.

"Tu deku… tady ve skříni, jen odsuň ty šoupačky a nahoře je taková plastová taška, i s polštářem." ukáže prstem na skříň. "Chovej se tu jako doma… jídlo je v lednici a ve špajzu. Nádobí si najdi…" Zavře oči. "Voda teče."

***

Skoro každou hodinu se budil a chodil kontrolovat Alexe, jestli je v pořádku. Spal celkem klidně, takže si vždycky šel zase na chvilku lehnout. Nedokázal prostě spát, když věděl, že o pár metrů dál je Alex a mohl by něco potřebovat. Teď už byl nějakou dobu vzhůru. Nepotřeboval toho naspat moc, a přes den se mu stejně spalo špatně. Usadí se v ložnici na koberci. Zády se opře o skříň a na kolenou rozevře knihu biochemie. Lepší jak sem pořád dokola chodit. Pohledem ještě zkontroluje Alexe a pak se zadívá do knihy.

Zavrtí se, když začne tělo procitat ze spánku. Zaboří hlavu do polštáře a tiše zasténá, když mu dojde, co mu po službě událo. Bojí se pohnout byť o kousíček. S potěšením však zjistí, že ho hlava přestala bolet. Poslepu nahmatá ono místo, kde očekával bouli. Bolí jen na dotek. To je příjemná zpráva. Takže otřes mozku se zase tak nekonal. Zachumlá se do peřiny ani si neuvědomil, že by se přikrýval. Zaslechne nějaké zašustění. Donutí od sebe rozlepit víčka, aby zamžoural na osobu sedící na zemi kousek od něj, ale přímo v jeho zorném poli. "Davide?" zeptá se překvapeně. Jistě… nabízel mu, aby tady zůstal. Nečekal však, že David opravdu setrvá.

Zvedne pohled od knihy a pousměje se. "Ahoj. Je ti trošku líp?" zeptá se. Pomaličku zaklapne knihu a přesune se k posteli. "Promiň, asi jsem měl vypadnout, než ses vzbudil. Ale říkal jsem si, že kdyby se něco dělo... Je lepší nedostudovaný doktor než nikdo."

Odfrkne si. "Jen papíry… detail." pousměje se. "Ahoj." Cítí se trochu nesvůj, když se tak mazlivě tiskne do své peřiny. "Hlava už nebolí, takže obrat k lepšímu. Kostrč… raději se nehýbu. Jestli mám modřinu, tak se jí tak dva měsíce nezbavím." Povzdychne si. Zahrabe za sebou rukou, aby vytáhnul sáček a vodou nasáklý ručník. Odhodí oboje vedle sebe. "Nech to ležet." zarazí Davida dřív než se po tom stihne natáhnout. V blízkosti konečníku jím projede bolestivé bodnutí. Kdyby alespoň nebyl tak citlivý.

"Tak ty svůj zadek v práci neukazuješ." pousměje se. "Mám se na to podívat?" zeptá se s mírnými rozpaky. "To je dobře, že přestala aspoň ta hlava. Nechceš něco donést? Měl by ses aspoň napít. Spal jsi docela dlouho." zadívá se ně něj.

"Naštěstí ne, protože bych jinak byl určitě jako pojízdný cirkus." odfrkne si. "Jestli se chceš podívat a přesvědčit, že moje kostrč drží při sobě, tak si posluž." Odkryje se. Celou dobu spal jen v boxerkách a mikině.

"No, radši se kouknu." natáhne se k němu. Musí si jedním kolenem kleknout na postel, aby k Alexovi pořádně mohl. Opatrně zachytí prsty lem boxerek a co nejjemněji ho stáhne. "No, nebudu ti lhát. Na tohle nikoho nesbalíš." konstatuje s pohledem upřeným na Alexovo barevné pozadí. "Leda by měli rádi velikonoční kraslice. A nebo hodně šílené abstraktní malíře." Opatrně zase boxerky povytáhne. "Nebo je budeš muset balit na svou milou a vstřícnou osobnost." pousměje se. "Donesu ti vodu, ano? Měl by ses napít."

Usykne, když se postel prohne, ale nijak to nekomentuje. "Máš pocit, že bych teď zrovna chtěl někoho balit?" zakroutí nechápavě hlavou. "Vážně umíš povzbudit. Vodu a prosím nějaký ten paralen, myslím, že mám z toho všeho horečku." povzdychne si. "Léky jsou na chodbě ve skříni. Je tam lékárna."

"Však ono ti otrne dřív než ta modřina zmizí." Pomlčí o tom, že se na něj sápal chvíli po tom nešťastném pádu. "Dobře, to zvládnu najít." přikývne a pomalu vstane, aby se matrace pohnula co nejmíň. Natáhne ruku, aby jemně položil dlaň na Alexovo čelo. "No, asi trošku zvýšená bude, ale paralenem se nic nezkazí." pousměje se, když ruku stáhne a zamíří do chodby, aby našel prášek. Vrátí se pak i se sklenicí vody zpátky.

Pomalu se přetočí na záda. Rozhodně ho to bolelo víc, když šel do těch schodů, ale ani tak to nebylo příjemné. Povzdychne si s pohledem zapíchnutým do stropu než se rozhodne zvednout. Shlédne na příchozího Davida se sklenicí v ruce. Stejně by se musel posadit. V leže léky polykat neuměl.

Zadívá se na něj. Je mu jasné, že na tohle se bude muset Alex asi posadit. Odloží sklenici a prášek na stůl a zadívá se na něj. "Zvládneš to, nebo mám povolat jeřáb?" zazubí se.

"Chtěl bych být plný tvého optimismu. Myslím, že po tomhle už si ani pořádně nevrznu." odfoukne nespokojeně. Ze sedu rovnou přejde do pomalého stavění se na nohy, protože sedět prostě nezvládne. Ne na celé ploše zadku. Opomene sklenici s vodou, kterou mu David přinesl. Zahledí se na svojí bledou tvář do zrcadla instalovaného na dveře skříně. Pomalu se otočí, aby začal stahovat spodky a mohl se sám přesvědčit o té nadílce. Usykne, když spatří okolí svého pozadí pěkně nalité krví a zbarvující se do všech možných odstínů. Nedojde mu, že se tady vystavuje se spodním prádlem na půl žerdi. Teď ho spíš zajímal stav pozadí.

"Modelka by z tebe teď rozhodně nebyla." připomene mu svou přítomnost. "Až přejde ta naražená kostrč, tak na funkčnost to vliv mít nebude." pousměje se. "Jen to bude chvilku trvat." Sleduje ho, dost pozorně na to, aby mu neuniklo jediné bolestné usyknutí.

"Z téhle bolesti budu mít trauma z každého análního styku jen při malé vzpomínce." řekne naprosto mimo s pohledem stále upřeným na svůj zmodralý zadek. Kdyby ho to tak nebolelo… kdyby je nevyrušili kluci… mohli teď být někde úplně jinde. Možná si to jen představoval, ale líbilo se mu to. Nepřítomně se usměje. Natáhne si prádlo zpátky na své místo. Malými krůčky a s lehce vyšpuleným pozadím se vydá na procházku svým bytem. Musí to rozchodit.

"Máš tu ten paralen." pousměje se a lehce pobaveně ho sleduje. "Nepřeháněj. A nebo máš ještě pořád možnost držet celibát." pokrčí rameny. "No, je to na době."

"Za chvíli. Ten nikam neuteče." Mávne rukou mezi dveřmi. "Něco jako celibát jsem držel dost dlouho na to, abych zjistil, že už ho držet nechci." trhne rameny. "Mám prostě sex rád a nestydím se za to. A že o tom pořád mluvím, to už je moje chyba." Zmizí v chodbě, aby se došoural ke koupelně a o chvíli později se šoural zpátky. "Člověk by neřekl, jak dokáže být nepoužitelný s naraženým zadkem." ztěžka dopadne těsně vedle Davida a usykne. "Kruci."

"A ty jsi normálně použitelný?" zadívá se na něj vážně a pak vyprskne smíchy. "Dej si prášek, pořádně ho zapij a zkus ještě chvíli spát."

"Asi ne, když se tomu tak směješ." natáhne se pro sklenici s vodou a vypije ji skoro na ex, jen před koncem slupne i bílý prášek. Svalí se do postele a když se přikryje, tak si pro sebe ukořistí Davidovu dlaň. Přitáhne si ji až ke svým rtům. Spokojeně se usměje. "Jsem zraněný." řekne jen.

Překvapeně se na něj zadívá. "No a? Nestačí, že jsem tu zůstal s tebou?" Povzdechne si. "O co se to vlastně snažíš? Zářez na posteli už za mě máš, Alexi. Znovu už to opakovat nebudu."

"Nedělám si žádné zářezy." podívá se na něj smutně. Nedobrovolně propustí dlaň ze svého sevření a pomalu se otočí na druhý bok. Jako malé trucovité dítě. "Nemusel jsi tady zůstávat, když ti to tak vadí. Omlouvám se, že nevím, co to vlastně dělám. Už blbnu."

"No a já naivně myslel, že mě balíš." ušklíbne se. "No to teda díky, až zas budu potřebovat zvednout sebevědomí, půjdu za tebou. Já sakra vůbec netuším, co chceš. Nejsem hračka. Víš, co si myslím? Že spíš ti tu vadím já. Vzal sis mě do bytu a teď toho lituješ, co?" narovná se. "Já na tohle nemám, Alexi. Doklepu tu praxi a doufám, že už se nepotkáme." Sehne se pro knihu, zvedne si ji do náruče jako nějaký obranný štít. "Prostě na mě zapomeň a já udělám to samé."

Prudce vydechne vzduch nosem. Zvedne se na lokti, ignoruje bodavou bolest projíždějící jeho tělem. Otočí hlavu na Davida a rozhodně se na něj podívá. "Možná to mělo být balení, nevím, nikdy jsem nikoho nebalil. Většinou si mě všichni sbalili sami." ušklíbne se. "Chceš pravdu? Fajn, chtěl bych tebe. Ne jen tvoje tělo. Nelituju, že jsi tady. Klidně se tu porozhlídni, objev na mě něco použitelného pro využití, cokoliv. Jsi v mém bytě a já nemám co skrývat." Natáhne se pro Davidovu ruku, která svírá knihu. "Já nechci zapomenout, ale jestli chceš ty, budu to respektovat. Nejsem žádný playboy ani nic podobného a uvědomuju si to."

"Co to meleš?" zadívá se na něj překvapeně. Musí si to prvně všechno nějak srovnat v hlavě. "Já… já neumím… krucinál, Alexi. Nikdy jsem neměl žádný vztah, který by vydržel déle jak pár dní. Já jsem děvka, doprdele. Netuším, co obnáší, kdy se o mě někdo zajímá jinak než jen o to, jak mě dostat do postele." vydechne. "Líbíš se mi, hrozně moc se mi líbíš, jenže… ta rána do hlavy asi byla dost silná. Nikdo rozumný by se se mnou nezapletl jinak než chvilkově, chápeš to?" Nadechne se. "Seš nádhernej chlap, máš slibnou kariéru. Mě každou chvíli hrozí, že to všechno krachne, protože se živím tím, čím se živím. Já jinou možnost nemám, ale ty jo."

Zavrtí hlavou. Natáhne svojí dlaň, aby pohladil tvář plnou zmatení. "Nebude to všechno jen proto, že já prostě nejsem rozumný? Ještě sis nevšiml?" pousměje se něžně. "Pro mě děvka nejsi, kolikrát ti to mám opakovat, aby sis to přestal spojovat? Nemusel bys to dělat…" Ne, nemůže svou myšlenku vyslovit nahlas. Nechce Davida vyděsit ještě víc než už je. Nepřestává hladit jeho tvář. "Taky se mi líbíš, divil by ses jak moc. Možná jsem padlý na hlavu, ale dokud to nevyzkoušíme, tak to nemůžu s určitostí říct. Moje vztahy krachnou většinou na mojí práci. Co mám za šanci, když mě všichni považují za děvku kvůli mému jednonočnímu střídání partnerů? Ale už mi není dávno dvacet pět… Říkal jsem ti, že máme hodně společného." pousměje se. "Dej mi šanci… malinkou. Prosím." naznačí prsty pidi prostůrek.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 11. listopadu 2017 v 20:40 | Reagovat

Začíná se to pěkně vyvíjet doufám že David necouvne. :-D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama