Část padesátá čtvrtá

13. dubna 2018 v 12:00 | Pret a Voldy |  Nenáviď mě dnes
Část padesátá čtvrtá



***

Alex se znovu rozhlédl kolem sebe. Nebyl v tomhle centru už dost dlouho na to, aby zapomněl, jak moc bílého světla a lidí tady pokaždé je. Stáli s Davidem menší frontu na lístky do kina a tak měl na prohlížení dost prostoru. Vrazí jednou svou ruku do kapsy. Rukávy od košile má ležérně vyhrnuté nad lokty a porozepnuté knoflíčky u krku odhalují řetízek od armádních placek. Shlédne na Davida. Sluší mu to. Což už mu řekll asi tak třikrát než sem dojeli a musel u toho nutně prozkoumat sladkost rtů, které se na něj usmívaly. Při té myšlence sklouzne pohledem až na ně.

"Nech toho." zahučí David. "Nekoukej tak na mě. Je mi jasné, co se ti teď honí v hlavě." Sevře pevně pěsti v kapsách. Najednou mu lidé kolem zatraceně vadí. Měli se někam ztratit, vykašlat se na kino a v klidu a soukromí… Zatlačí myšlenky na cokoliv nemravnějšího než je lehký dotyk rukou. Upře pohled na frontu před sebou. Z dnešního rande je znepokojivě nervózní. Ne příjemně, ale znepokojivě. Vůbec netuší, co očekávat. Jistě, plán byl domluvený, ale… pořád se děsil toho, kdy zase propukne nějaká hádka a všechno se to pokazí. Tak to bylo přece vždycky. Vydechne. Dal si tolik záležet, aby na rande vypadal vážně skvěle. Ne obvykle skvěle, ale mimořádně skvěle. Pousměje se. Jen v koupelně trávil většinu času. Trávil tam hodně času normálně, aby vypadal na svoje vystoupení v klubech dobře. Ale na tom vypadat skvěle zrovna dnes, mu zatraceně moc záleželo.

"To ti nemůže být jasné. Nemůžu za to, že ten krásnější článek našeho vztahu jsi ty. A dnes to platí obzvlášť dvojnásob." Poukáže Alex na daný fakt. "Asi ti to budu muset později dokázat trochu víc, zřejmě mi moc nevěříš." Řekne naprosto vážně s lehkým úsměvem. "Takže… film je jasný, ale platíš si to sám, že jo? Předpokládám?" Zazubí se na něj. Zadívá se mu do očí. Dělá si z něj jen legraci a jestli se teď David urazí, naštve nebo cokoliv jiného, tak kašle na dekorum, které se tady snažil zachovat a prostě ho tu začne líbat.

"Ale jo, může. A ne, nevěřím tomu." odvětí a stočí pohled na Alexe. "Ano, to předpokládáš správně. Měl jsem za to, že tohle jsme si už vyjasnili minule." zadívá se na něj tázavě.

"Ano, přesně tak jsem si to myslel. Naprosto jasné." Uchechtne se. "Nerad bych dělal pokladní divadýlko, je to sice mladá slečna, ale nemusela by to unést. A já nejsem ve službě." řekne s kamennou tváří. "Takže nevěříš? No, uvidíme, co budeš říkat večer." Lehce se dotkne jeho loktu.

"Večer? Měl jsem za to, že… ehm, tak jo. Večer. Dobře, večer. Eh… " nervózně se usměje. "Jo, asi by to neunesla. Vypadá, že ji hádka dvou týpků vůbec nebere."

Pobaveně se uculí. "Třeba by jí to pobavilo. Co my víme. Víš, že za dobu, co se známe… že se směju mnohem víc než za posledních deset let?" Podotkne vážně a přikročí k pultíku, aby slečně nadiktoval svůj požadavek. Vytáhne z peněženky bankovku a pobídne Davida, aby si za sebe tedy milostivě zaplatil sám.

"Myslíš mimo dobu, kdy nejsi vytočený nebo naštvaný na mou osobu?" zeptá se vážně, zatímco za sebe spokojeně zaplatí. "Tak je to mnohem lepší." pousměje se.

"Přesně tak." Uchechtne se. Vezme lístky. "Jsem rád, že jsi spokojený. Tak pojď. Koupím si popkorn a nezdravou kolu, když už jsem jednou za čas v kině, tak si to užiju." řekne spiklenecky a vezme Davida za loket, aby ho odtáhnul od kasy. "A připomínky o tom, že se chovám jako malé dítě, ty si nech pro sebe, děkuju." zazubí se. "Nemůžu za to, že mám radost."

"Nemusím ti to připomínat, když to víš sám." pokrčí rameny. "Musíš mít přeslazenou hnusnou kolu, aby sis to v kině užil?" zeptá se zvědavě a sjede Alexe pohledem.

Zazubí se. "Řekl bych, že teď si mi tu radost pokazil." řekne naprosto vážně. "Úplně mě přešla chuť, takže budu muset zneužít tebe, abych si to pořádně užil." Popravdě si neplánoval dát nic, jen Davida zkoušel.

"No, ale ten popkorn není špatný nápad. Jestli teda mají sladkej." pokrčí rameny pobaveně. A zamíří ke vstupu do sálu.

"Sladkej?" Pozvedne obočí. "Ten jsem měl možná tak jednou v životě. A ještě po dlouhým vydírání rodičů." Stočí Davidovy kroky a vytáhne peněženku. "Tak sladkej." Usměje se. "Ale tenhle je pro mě. Kup si svůj, ty nenasyto." Uchechtne se, když se David začne nadechovat.

"Výborně." přikývne. "Po slaným je žízeň a po sladkým… vlastně taky." zasměje se. "Neboj, a já si dám velkej. Kino bez popkornů není kino. Jen slabý odvar." pousměje se.

Jen zakroutí hlavou. Jestli to David sní, tak bude hodně překvapený. "Aby tě potom nebolelo břicho. Zase to nepřeháněj, večer ještě ani nezačal, takže den není u konce. A máš tady mě. Řekl bych, že to je dost silný odvar."

"Neboj, to dám. Ono toho zas tolik není." pousměje se, zatímco si spokojeně přebírá velkou krabici. "Budu v pohodě. V naprostéééé pohoděéééé."

"No… dobře…" řekne dost nepřesvědčeně a převezme svou o dost menší krabičku. Následuje Davida, vytasí se s lístky, aby byli vpuštěni do sálu a se spokojeností usedne do měkkého sedadla. "Takže připraven? Spokojen?"

"Jo, připravený na všechno." přikývne spokojeně a uvelebí se v sedadle vedle Alexe. Zapadne do něj a spokojeně přivře oči. "Už jsem v kině nebyl hodně dlouho."

"To jsem rád. Já taky ne. A vypadá to, že nás tu moc nebude. Čekal jsem větší osazení." Poukáže na skoro prázdný sál. Vlastně tam jsou jen oni dva a dva další páry. Sedící dost daleko od nich. "A přišli jsme akorát." řekne, když se obrazovka rozsvítí a kolem nich se světla utlumí. Natáhne se, aby ukradl Davidovi trochu té sladké kukuřice. "Musím ochutnat, jestli to nemáš lepší." uchechtne se.

"Jasně. Klidně si dej." odtáhne svou krabici z dosahu Alexe. "Nabírali to ze stejného. Je to naprosto stejná kukuřice." Stáhne se ke své straně. "Ty mi prostě závidíš, že mám víc."

Strčí si svůj lup do pusy. "To teda vůbec ne. Mohla to být kukuřice z druhé várky. Je promíchali." Stáhne se napučeně na svou stranu i se svou pidi krabičkou. Svůj pohled upře na plátno.

"No tak je to promíchané. No a?" sjede Alexe pohledem. "Jsi jako malej spratek." zazubí se a nacpe si do pusy popkorn. Málokdy mu zůstane aspoň do půlky filmu.

"Tak sleduj plátno a ne mě." Pokrčí rameny. Ale pousměje se, když uvidí, jak to do sebe David láduje. On sice rád sladké, ale měl na dnešek trochu jiné plány. Uchechtne se. I když možná nevyjdou, pokud se David dneska přejí.

"Čemu se to chechtáš?" sjede ho pohledem a zamračí se. "Hele, co je? Mám někde nalepený kus kukuřice nebo…?"

"Nebo?" zeptá se významně a podívá se na něj. "Zatím ještě nic, ale bude z tebe jedna velká kukuřice." Uchechtne se.

"Ale nebude. Přeháníš. S velkou kukuřicí bych asi nechodil, co?" mrkne na něj po očku a zas se zabere do krabice s popkornem.

"To záleží…" Položí svou krabici vedle na sedadlo a uchopí do Davidových prstů tu jeho, aby jí neupustil. Dřív než však začne protestovat, tak se k němu prostě skloní a druhou rukou vjede do krátkých vlasů. Dravě ho políbí. Celou tu dobu ho nevědomky provokuje a on pociťuje, že mu to musí nějakým způsobem vrátit, ale aby z toho těžili oba dva.

"Na čem?" zavrní a sevře paže kolem Alexova krku. Přitiskne se víc na stranu k němu, ale překáží mu v cestě opěradlo křesílka. Tenhle vývoj se mu líbí, i když to začíná vypadat, že z filmu nebudou mít vůbec nic.

"Nečekal jsi doufám, že budeme sledovat film? Pokud ano, tak ses neměl takhle parádit." Uchechtne se, než se znovu zmocní jeho rtů. "Jsi sladký." Zavrní spokojeně.

"To bude tím popkornem." odpoví v pauze, kdy se může nadechnout. "Já se ale neparádil." zalže. "Ale když to vidíš takhle." odtáhne se, aby prsty přejel po Alexově tváři, než se mu usadí na klíně. "Nemám problém s tím, že ten film neuvidím." pousměje se.

"Klidně si ho potom můžeme večer pustit u mě na počítači… kdyby ti chyběl." Zavrní spokojeně do jeho krku, když se mu usadí na klíně. Začne laskat první místečko, které mu přijde do rty. Rukama ho obejme pevně kolem pasu. "Parádil ses, vidím ti až do krku." zamumlá tiše, ale neprotestuje proti ničemu. Jen že ho díky tomu jeho libido nutilo myslet na úplně jiné věci, které se do společnosti lidí zrovna dvakrát nehodily.

"Chtěl jsem vypadat hezky… kvůli tobě." zamračí se. "Vadí to? Přehnal jsem to snad?" trošku nejistě se zavrtí. Vydechne. "Tohle asi… není nejvhodnější, že jo?"

Stáhne si ho blíž k sobě, aby jasně pocítil, co s ním právě teď dělá. "Je to dostatečná odpověď? Říkal jsem ti, že ti to moc sluší, ale právě teď mě to nutí myslet jinou částí těla, než tou, kterou si nosím na krku." Zamumlá tiše a políbí ho.

"Alexi…" zavrní. "Tohle… byl špatný nápad, takhle tu… ježiši, tady přece…" tiše se zasměje. Ale byl by to adrenalin. "Měli bychom se chovat slušně?"

Pousměje se, když Davidovi začne docházet, kde se vlastně nacházejí. "To ty sedíš na mém klíně." zavrní mu spokojeně do ucha a zlehka ho polaská. "Jsme tu skoro sami…navíc… pokud se stydíš, tak se po konci kina můžeme muchlovat tak moc, že ani nepoznají, že jsme oba stejného pohlaví." Uchechtne se.

"Chacha." zamračí se přísně. "To nemůžeš myslet vážně, nebo jo?" nejistě se na něj podívá. "Zamlouvá se ti to takhle na veřejnosti jo?" pousměje se nakonec. "Jo, sedím, ale nečekal jsem, že to bude mít takový účinek. Mám snad… můžu si sednout na konec řady…"

Odmítavě zavrtí hlavou. Pevně stiskne jeho ruku. "Ani náhodou, s tím nepočítej. Na to nemáš nárok. Lístek máš koupenej přesně na to sedalo, na kterém sedíš." řekne nesmlouvavě. To už by mohl rovnou odejít. Pustí mu dlaň a s pevným úchopem kolem boků ho přesune na vedlejší sedadlo. Ihned si dlaň zase ukořistí. "Tak se dívej. Budu hodný." Pohladí ho jemně po tváři.

Pousměje se. Sevře Alexovu dlaň a pohodlně se uvelebí. Přehodí si nohy přes Alexova kolena a pousměje se. "Dělám si pohodlí." Natáhne se pro popkorn a se spokojeným pohledem na svého společníka se začne zase ládovat.

S úsměvem přejede rukou po Davidových kolenou, ale nic na to neříká. "Posluž si." Zaboří se pohodlněji do sedadla s tím, že ta erekce musí do konce filmu klesnout, jinak bude v pytli.

Chvíli se snaží vnímat film, ale moc mu to nejde. Alexovy dlaně na jeho kolenech ho nutí pořád myslet na něco jiného. Stáhne se, aby se opřel hlavou o Alexovo rameno a nechá ruku sklouznout do Alexova klína. Povytáhne obočí, když v oblasti zipu kalhot pocítí pod dlaní ne zrovna malou vybouleninu. Nedokáže to zastavit, musí se uchichtnout.

Pozoruje plátno a mlčky u toho hladí kolena, která mu najednou zmizí zpod ruk, když se David začne vrtět a nakonec si o něj opře hlavu. Pousměje se. Trochu ztuhne, když mu do klína sklouzne dlaň. "Davide…" usykne. Snažil se celou dobu myslet na hovadiny, které by mu od toho problému pomohly, jenže Davidova přítomnost mu to nedovolovala.

Pousměje se. "Hlavně nevyšiluj, ano? Jak jsi říkal, nikdo tu není, nikdo nás nechytí. A bude to pořádné vzrůšo." mrkne na Alexe a přiloží si ukazováček na rty, aby Alexovi naznačil, aby byl potichu. I když to potřeba moc není, hluk z filmu je celkem kvalitní kulisa, která by přehlušila prakticky cokoliv. A Davida právě zachvátila chuť udělat něco šíleného a spontánního. Sklouzne ze sedadla na zem, jemným tlakem na Alexova kolena ho donutí roztáhnout nohy, aby si mezi ně mohl pohodlně kleknout. S pohledem upřeným do Alexovy tváře natáhne ruku. Opatrně zachytí zip džínů a pomaličku ho rozepne. Knoflíček povolí jeho snaze téměř okamžitě.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 13. dubna 2018 v 20:43 | Reagovat

David se pěkně odvázal ale takhle to utnout. :-P  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama